# Přepis: Propojování světů, které si nerozumí aneb, jak se dělá API

## Popis

Společně budeme hledat průsečíky těchto různých světů a také to, jak si mohou vzájemně pomáhat.



Kdo je Jakub Nešetřil?



Jakub Nešetřil vybudoval ve slavném Silicon Valley vývojářský startup Apiary, který v roce 2017 prodal gigantu Oracle za několik miliard korun. Firmu pod hlavičkou Oracle několik let řídil, vrátil se ze San Franciska zpět do Česka a založil platformu Česko.Digital. Jeho cílem je ve spolupráci s tuzemskou IT komunitou změnit digitální život v Česku k lepšímu.

## Přepis

**[00:00:00]** 🎧🎧🎧

**[00:00:30]** 🎧🎧

**[00:01:00]** což je hrozně příjemné, takže pokud se na nás díváte někde,

**[00:01:04]** kde jsou kolem vás zajímavé lidi, určitě nám pošlete fotku,

**[00:01:07]** jak to u vás vypadalo, nebo nám dejte nějakou zprávu.

**[00:01:10]** Vysíláme dokonce i do virtuálního světa

**[00:01:14]** Moravskosleského inovačního centra, takže pokud si chcete zalítat s avatarem,

**[00:01:18]** tak se klidně můžete připojit i tam.

**[00:01:22]** Snídaně je interaktivní format, takže jako vždy,

**[00:01:26]** bych vás poprosil, pokud a budeme rádi, se chcete zeptat našeho hosta na dotaz,

**[00:01:32]** tak si prosím, vemte vaše mobilní telefony, zadejte si www.slajdu.com,

**[00:01:39]** dejte si hashtag Brain, anebo pokud se na nás díváte skrz Red Button Edu,

**[00:01:45]** tak přímo pod tím přenosem dole je místo, kde se můžete ptát na otázky.

**[00:01:51]** Já si vás teďka vyzkouším, obligátní otázka na začátek,

**[00:01:55]** kdo už na snídaně byl, kdo je tedy na Brain, nebo kdo je z poprvé,

**[00:01:59]** tak zkuste nějak zahlasovat, vidím, že už to tam nabíhá,

**[00:02:03]** že většina lidí už na snídaně bylo,

**[00:02:08]** takže určitě si nechte mobilní telefon v ruce,

**[00:02:13]** pokud budete mít jakýkoliv dotaz, neváhejte ho použít,

**[00:02:16]** já ho potom po té hodince, kdy bude konec přednášky,

**[00:02:21]** tak Kubovi ty otázky položím tak.

**[00:02:24]** A teď už k tomu dnešnímu tématu a k dnešnímu hostů.

**[00:02:29]** Já mám obrovskou radost, že se mi podařilo přemluvit Kubo nešetřila.

**[00:02:36]** A je to vždycky takové těžké,

**[00:02:39]** protože vlastně spousta těch hostů má rádo ten format otázka-odpověď,

**[00:02:46]** ten dialog a ta přednáška je vlastně takové těžší téma,

**[00:02:49]** člověk musí něco vytvořit, musí mít nápad.

**[00:02:52]** A vím, že mě občas naši spíkři proklínají,

**[00:02:55]** tak myslím si, že u Kuby to bylo stejně.

**[00:02:58]** Kuba je člověk, který je nesmírně zajímavý,

**[00:03:01]** známe se už nějakou dobu, je to člen cítě Red Button

**[00:03:04]** a je to člověk, který je úspěšný podnikatel

**[00:03:07]** a zároveň člověk, který založil Českodigitál,

**[00:03:10]** což je platforma, o které on určitě bude mluvit,

**[00:03:12]** a která teďka oslavila tři naprosto fenomenální roky

**[00:03:16]** s řadou úspěchů.

**[00:03:18]** Takže o tom, jakým způsobem se propojujou světy

**[00:03:22]** a co to vlastně je API a jak se dělá,

**[00:03:25]** tak povykládá Kuba Nešetřil.

**[00:03:27]** Kubo, pojď tady za náma.

**[00:03:29]** Já tě tady vítám, děkuju moc.

**[00:03:31]** Dobrý den.

**[00:03:33]** Díky, ahoj.

**[00:03:34]** Ahoj, ahoj. Děkuji za pozvání.

**[00:03:36]** Předávám ti pomyslné řezlo a je to tvoje, díky.

**[00:03:38]** Tak děkuji.

**[00:03:40]** Tak já vyzkouším, jestli nám cvakání funguje.

**[00:03:43]** Funguje, paráda.

**[00:03:46]** Tak Honza mě ukradl ten počáteční vtípek,

**[00:03:50]** že jsem ho skutečně proklínal na začátku,

**[00:03:53]** když jsem se připravoval na to, co vám budu říkat.

**[00:03:57]** Já jsem to pojel trošičku jinak, ten dnešní obsah.

**[00:04:01]** Já jsem Honzovi vlastně v té přířavy říkal,

**[00:04:04]** že mám pocit, že je jeden svět, kde už jsem toho říkal hodně

**[00:04:08]** a kde mě spousta lidí zná, to je svět takových startupistů

**[00:04:12]** a technologických startupů.

**[00:04:15]** Můj startup Appiary byl jeden z prvních, kterýmu se podařilo

**[00:04:18]** dostat takové velké investice ze hraničí,

**[00:04:21]** prosadit se globálně na celocvětovém trhu,

**[00:04:24]** prodat si úspěšně.

**[00:04:26]** A tam mám jako celou sérii přednášek,

**[00:04:29]** které jsem dělal o tom, jak fundrazovat,

**[00:04:32]** jakým způsobem obstát v mezinárodní konkurenci

**[00:04:35]** a o tom dneska mluvit nebudu.

**[00:04:37]** Nebo respektive, když budete se chtít na něco zeptat,

**[00:04:41]** ale vlastně mně už přijde, že jsem to říkal tolikrát,

**[00:04:44]** že jsem to nechtěl opakovat znova.

**[00:04:46]** A pak mám jako druhý svět, což je svět neziskových organizací,

**[00:04:50]** digitalizace státní z Prahavy,

**[00:04:53]** obecně ty otázky okolo veřejného zájmu a technologií.

**[00:04:58]** A tam mám pocit, že jsem toho taky říkal spoustu

**[00:05:01]** a to taky přeskočím.

**[00:05:03]** A místo toho jsem zkoušel hledat nějakou nosnou linku zatím

**[00:05:10]** a vybral jsem to téma propojování,

**[00:05:13]** který mám pocit, že čím víc se ohlížu zpětně za tím,

**[00:05:17]** jak jsem tím životem procházel,

**[00:05:19]** tak tím víc mně přijde,

**[00:05:21]** že ty nejzajímavější věci vznikají z překryvu dvou různých oblastí,

**[00:05:30]** kde často je potřeba se na věci podívat

**[00:05:36]** s úhlem pohledu z jedné disciplíny v jiné disciplíně

**[00:05:40]** a že vlastně to je jako nejzajímavější.

**[00:05:43]** A zpětně mně to přijde jako něco, co mě velmi ovlivnilo.

**[00:05:47]** Připravil jsem si dneska obsah,

**[00:05:49]** který jsem ještě nikdy nikde nikomu neříkal.

**[00:05:52]** Je hodně osobní, bude chronologický,

**[00:05:54]** bude to průchod trošičku mým životem,

**[00:05:56]** ale není to, protože bych tady chtěl nějak exhibovat

**[00:05:59]** nebo oslavovat svůj život,

**[00:06:01]** ale protože vám chci ukázat trošku ten background zatím,

**[00:06:04]** které mně působily a co se mi honil v hlavě,

**[00:06:08]** když jsem vlastně ty světy zkoušel propojovat trošičku.

**[00:06:11]** Pustíme se do toho tím nejosobnějším slajdem,

**[00:06:14]** který jsem kdy do jakýkoliv prezentace zařadil.

**[00:06:17]** Tohle je můj tatínek, ten vpravo, šílený profesor matematiky,

**[00:06:22]** kterýho spousta lidí, který prošli matfyzem,

**[00:06:26]** zná jako profesora matematiky a diskretní matematiky,

**[00:06:30]** teorie, grafu, ale málo kdo už o něm ví,

**[00:06:33]** že když se tatínek rozhodoval, co půjde studovat na vysokou školu,

**[00:06:36]** tak se rozhodoval mezi matematikou a výtvarným uměním.

**[00:06:40]** A že vlastně většinu svýho života

**[00:06:43]** sice měl ohromné úspěchy na polymatematickém,

**[00:06:46]** ale vlastně mu scházelo a mrzelo ho,

**[00:06:49]** že se z něj nestal umělec.

**[00:06:52]** A potom už jako úspěšný profesor matematiky

**[00:06:56]** si tenhle sen splnil

**[00:06:58]** a začal spolupracovat tady s panem profesorem Načerackým,

**[00:07:02]** což je akademický malíř, úspěšný umělec.

**[00:07:05]** Jehož díla vysí nejen v Národní galerii,

**[00:07:08]** ale i prostě v Paříži, v centru Pompidu a jinde.

**[00:07:11]** A oni vlastně spolu začali hledat takové překryvy

**[00:07:15]** mezi matematikou a výtvarným uměním,

**[00:07:18]** což většině lidí přijde, že jsou disciplíny,

**[00:07:21]** které jsou úplně daleko od sebe.

**[00:07:23]** Že ta matematika je přece ta racionální,

**[00:07:26]** exaktní disciplína, ve které je potřeba přemýšlet

**[00:07:29]** a zapnout tu racionální část mozku.

**[00:07:32]** A to výtvarný umění je přece ta intuitivní,

**[00:07:35]** emocionální disciplína, kde je potřeba tu racionální část mozku

**[00:07:38]** vypnout a zapnout, dát průchod nějakému svému vnitřnímu já.

**[00:07:43]** A jim to tak nikdy nepřišlo.

**[00:07:46]** A naopak jim přišlo, že ta matematika je v mnoha ohledek

**[00:07:49]** velmi intuitivní disciplína a i to umění

**[00:07:52]** jde nějakým způsobem dekonstruhovat a analyzovat.

**[00:07:57]** Takže z toho nakonec konecku jsou vznikly takovýhle.

**[00:08:00]** Tohle je knížka Kapitolis diskrétní matematiky,

**[00:08:03]** kterou tatínek napsal a většina prváků na matfyzu

**[00:08:06]** tu knížku zná jako tu svojí generaci lidí, těm prošli.

**[00:08:11]** A já, když jsem tuhle přednášku připravil,

**[00:08:13]** tak jsem si uvědomil, že možná v tom 18-20 letém mozku

**[00:08:17]** těch mladých kluků na matfyzu se honí hlavou,

**[00:08:20]** jestli to nemělo být spíš Kapitolis indiskrétní matematiky

**[00:08:24]** s hledem k té figurativní malbě,

**[00:08:27]** kterou tatínek s panem profesorem na Čeradském namaloval

**[00:08:30]** a potom si ji vlastně dali na svoji vlastní knížku.

**[00:08:33]** A když jsem šel zpátky v tom svým životě do toho,

**[00:08:37]** co byly ty moje formativní zdroje,

**[00:08:39]** tak jsem si vlastně uvědomil, že to možná začíná někde tam.

**[00:08:42]** Začíná to tam, že vlastně už jako od rodičů jsem viděl,

**[00:08:45]** že ty nejzajímavější věci často vznikají na překrivu dvou disciplín,

**[00:08:49]** který spolu tradičně třeba nevluví

**[00:08:52]** nebo kdy spousta lidí má pocit, že jsou úplně v odlišných světech.

**[00:08:58]** Takže to byl můj první vliv, možná.

**[00:09:03]** Já jsem na základní škole nebyl žádný excelentní dítě,

**[00:09:08]** trošičku mě bavila matematika, ale to mě bavilo spíš proto,

**[00:09:11]** protože to bylo jednoduché, takže jsem se příliš nenadřel.

**[00:09:15]** Kdy mě to opravdu začalo bavit a když jsem měl pocit,

**[00:09:18]** že jsem mě něco narazil, tak bylo, když jsem objevil tohle,

**[00:09:22]** a to už asi pravděpodobně nikdo z vás neví, co je,

**[00:09:26]** protože jste mladí a krásní a nepamatuje si zase 80. léta.

**[00:09:30]** Tohle byl takzvaný programovací jazyk Karel.

**[00:09:35]** Já jsem ho objevil na nějakém kroužku mladých techniků

**[00:09:39]** ve třetí třídě na základní škole.

**[00:09:43]** Tam byl malý robutek, to je ta bílá skvrna v pravém horním rohu,

**[00:09:49]** podle toho, jak to vidíte zecadlově, ta bílá skvrna tam někde nahoře,

**[00:09:53]** tak to je robutek Karel a tomu robutkovi se dalo říkat,

**[00:09:56]** ať jde dolu, nahoru, doleva, doprava a položí cihličku.

**[00:10:00]** asi všechno a v té době já jsem zjistil, že když se možná tady v té třetí třídě

**[00:10:10]** nad tím jako super obstarožním počítačem s gumovýma klávesnicema

**[00:10:16]** jsem se cítil jako největší programátor, tak jak jsem se kdy v životě cítil,

**[00:10:20]** protože jsem poprvé v životě v té třetí třídě objevil něco, čemu dneska lidi říkají flow.

**[00:10:27]** Objevil jsem ten stav, kdy jsem se do něčeho ponořil a čas přestal existovat

**[00:10:34]** a já jsem se vynořil o hodinu pozdějcí někde na druhé straně a měl jsem pocit,

**[00:10:39]** jak je to úžasný a fantastický a do dneška mi z toho mě hámrá z pozádech,

**[00:10:44]** když o tom mluvím. Takže mám pocit, že potom v celém zbytku

**[00:10:50]** svojí profesionální kariéry jsem jenom hledal ten flow, který byl nejsilnější,

**[00:10:55]** když jsem ho zažil poprvý, ale v té třetí třídě.

**[00:11:00]** Až o mnoho let později, už jako úspěšný startupový podnikatel

**[00:11:07]** a v důsledku toho manažer spousty lidí samozřejmě,

**[00:11:11]** tak jsem zjistil, že ten flow je něco, co moje hlava potřebuje

**[00:11:15]** a že možná to není tak, že jsem se stal programátorem proto,

**[00:11:18]** protože jsem dobrý na programování nebo na matematiku,

**[00:11:22]** ale že jsem se stal programátorem proto, protože jsem jen hledal,

**[00:11:26]** kde tu svoji hlavu uklidnit a kde najít něco, kde můžu být několik hodin

**[00:11:30]** ponořený a soustředěnej na jednu jedinou věc.

**[00:11:34]** Takže jsem to nakonec, díky síti Red Button, objevil díky Danielu Paulusovi,

**[00:11:39]** který mě začal učit jogu, a já jsem po 20 letech, kdy jsem z toho aktivního,

**[00:11:44]** nebo 10 letech, kdy jsem z toho aktivního programování vypadnul

**[00:11:47]** a stál jsem se vlastně víc manažerem, což je disciplína velmi roztěkaná,

**[00:11:51]** bez tý skupnosti se soustředit na něco dlouho,

**[00:11:55]** tak jsem vlastně objevil, že mi to jako fyziologicky nesmírně chybí

**[00:11:59]** a že možná jsem fyziologicky potřeboval stát se programátorem,

**[00:12:03]** abych tenhle flow našel.

**[00:12:07]** O pár let později, to bylo v 80. letech tohle,

**[00:12:11]** o pár let později byl 89. rok,

**[00:12:15]** všem se nám tady v Čechách svět změnil, nebo ten kraj ještě v Československu,

**[00:12:21]** a moji rodiče okamžitě, jakmile to šlo, hnedka na začátku roku 1990

**[00:12:26]** vycestovali do zahraničí se mnou a já jsem měl to velké štěstí,

**[00:12:30]** že jsem žil nejdřív v západním Německu a potom v Kanadě,

**[00:12:34]** asi dva roky celkem, nebo roka půl.

**[00:12:38]** A nikdy nezapomenu na ten první den, kdy jsem z toho komunistického Československa

**[00:12:46]** se objevil v tom západním Německu a teď jsme prostě někam poskládali ty kufry

**[00:12:52]** a všichni byli utáhaný po cestě a maminka říkala, že půjde nakoupit.

**[00:12:57]** A my jsme seděli a čekali a čekali jsme 20 minut, 30 minut,

**[00:13:03]** hodinu, hodinu a půl, a maminka nikde.

**[00:13:07]** A tak přišla zpátky, měla takové oči takhle úplně do kořán odevřené

**[00:13:14]** a říkala, že to je úplně nesmyslný, já vůbec nejsem schopná nakoupit,

**[00:13:20]** protože prostě do teď, a teď zkuste si to představit,

**[00:13:24]** tohle není situace, kterou už dneska můžete v Čechách zažít.

**[00:13:28]** Do té doby byl prostě jeden jahodový jogurt a jeden bílý jogurt.

**[00:13:33]** A teď se najednou přes noc objevíte v situaci, kde na vás z toho regálu kouká

**[00:13:39]** prostě 40 variant jahodových jogurtů a pod nimi je 40 variant borůvkových jogurtů.

**[00:13:45]** A všechny jsou profesionálně redesignovaný marketingovými týmy,

**[00:13:48]** aby prostě se jahody leskly ještě více a ještě krásněji,

**[00:13:52]** než jak to dělají v reálném životě.

**[00:13:55]** A já jsem vlastně tenkrát tímhle nárazem do zdi,

**[00:13:59]** jako z toho opravdu jako východu evropského Československa,

**[00:14:04]** kde výkvět reklamy byl pan Vajíčko, to už se taky nemůžete pamatovat,

**[00:14:09]** ale tak jsem narazil do toho západního konzumerskýho světa.

**[00:14:17]** A ten kontrast mě velmi útkvěl v paměti.

**[00:14:22]** Já si přesně si vzpomínám, jakožko prostě desetiletej kluk,

**[00:14:26]** na to koukám a říkám si, wow, ten marketing mě konstruuje tu,

**[00:14:30]** tenkrát jsem ty slova neměl, ale jako konstruuje tu reality.

**[00:14:33]** On mě konstruuje moje samotné vnímání toho, že můj svět je lepší,

**[00:14:37]** protože ten vobal je krásnější.

**[00:14:39]** Ten jogurt může být úplně stejný jako ten, co mám jako v Československu.

**[00:14:43]** A vlastně jsem pochopil i ten problém s tím kognitivním přehlcením,

**[00:14:50]** který, myslím si, že už se dneska vůbec neuvědomuje,

**[00:14:53]** ale tenkrát ten kontrast byl velmi intenzivní v tom,

**[00:14:58]** že na vás ta reklama ze všech stran útočí a v důsledku toho

**[00:15:02]** vlastně je mnohem těžší dělat potom rozhodnutí.

**[00:15:05]** Jak samozřejmě pod vlivem toho, že je tam spousta věmů

**[00:15:10]** a že ten marketing je profesionálně připravený,

**[00:15:12]** tak i samozřejmě pod tím, že je na výběr z mnoha více možností.

**[00:15:16]** Ale to hlavní, co jsem si z toho odnes,

**[00:15:20]** a co myslím, že mě ovlivňovalo na celý zbytek života,

**[00:15:23]** bylo prostě jen ten samotnej fakt,

**[00:15:25]** že jsem se najednou na ten způsob žití života začal dokázat koukat

**[00:15:29]** z více různých stran.

**[00:15:31]** Jakož to desetiletí, jedenáctiletí jsem si uvědomil,

**[00:15:34]** že jde žít různými styly životů a že to, co třeba bereme

**[00:15:39]** za normální a daný a běžný, tak o pár set kilometrů vedle

**[00:15:44]** jako v jiný zemi může být jinak.

**[00:15:48]** Myslím si, že mě to velmi obohatilo.

**[00:15:50]** Vzpomínám si přesně na to, jak jsem se vrátil zpátky do šestý třídy

**[00:15:55]** a moji spolužáci se mě zase ptali zpátky do toho svýho kolektivu

**[00:16:00]** a moji spolužáci se mě ptali, řekni něco německy,

**[00:16:03]** abo ty umýt si z jezik, to je úžasný.

**[00:16:05]** A já si přesně vzpomínám, jak jsem si říkal,

**[00:16:07]** ale ten jezik není podstatnej.

**[00:16:11]** Mně se těžko navazuje vztah s váma,

**[00:16:14]** protože prostě mám zážitek, který vy nemáte

**[00:16:16]** a já o něm nedokážu mluvit.

**[00:16:18]** Je to jako nepřenosná zkušenost

**[00:16:20]** a vlastně už mě to trošku vyčlenňuje,

**[00:16:22]** protože mám pocit, že na některé věci se prostě dívám jinak.

**[00:16:27]** Takže to bylo druhé spojování světu, velký pro mě.

**[00:16:31]** Bylo to pro mě téma i pozdějc

**[00:16:33]** a vlastně možná bych řekl,

**[00:16:35]** že dneska díky tomu mám manželku,

**[00:16:38]** která je z Nového Zélandu

**[00:16:40]** a i díky tomu možná jsem podněkal

**[00:16:42]** se svýma biznesama celosvětově,

**[00:16:45]** protože jsem si zažil život v zahraničí,

**[00:16:48]** zažil tu zkušenost,

**[00:16:50]** jaký to je bejt cizinec.

**[00:16:52]** Možná jsem se trošku otrkal

**[00:16:54]** v tom ostichu,

**[00:16:56]** jako vytáhnout paty ven.

**[00:16:58]** Dneska je to jedna z věcí,

**[00:17:00]** kterou třeba pro svoje vlastní děti

**[00:17:02]** já bych chtěl hrozně moc rád dát jim tenhle pocit,

**[00:17:05]** kdy stojí před tím regálem

**[00:17:07]** a koukají na těch 40 jogurtů a říkají

**[00:17:09]** wow, tohle jsem doma neměl.

**[00:17:11]** Dát jim ten pocit, že prostě jinde na světě se žije jinak

**[00:17:14]** a že tím způsobem to člověku dává

**[00:17:16]** i vlastní sebereflexy na to,

**[00:17:18]** jak žije on sám v tom světě, kde je.

**[00:17:23]** No a teď jako další velkej vliv

**[00:17:25]** pro mě byl můj první počítač.

**[00:17:27]** Když jsem vám ukazoval tady

**[00:17:29]** robotka Karel,

**[00:17:31]** tak to bylo ještě na nějakých gumácích,

**[00:17:33]** se tomu říkalo, že ty gumový klávesnice

**[00:17:35]** jako v klubu techniku,

**[00:17:37]** ale doma jsem samozřejmě žádnej počítač neměl.

**[00:17:40]** A takže když

**[00:17:43]** v roce právě asi 90, 91

**[00:17:46]** rodiče přinesli domů nějakou věc

**[00:17:49]** a takhle ji přede mně postavili,

**[00:17:51]** tak já jsem,

**[00:17:53]** trvalo mi to asi dva dny,

**[00:17:55]** než jsem přelouskal všechny manuály v angličtině,

**[00:17:58]** kterou jsem tenkrát neuměl,

**[00:18:00]** rychlejc než moji rodiče

**[00:18:02]** a od té doby už jsem byl počítačem,

**[00:18:04]** expertem v domácnosti já.

**[00:18:08]** A to byl ten můj svět,

**[00:18:11]** do kterého jsem se ponořil,

**[00:18:13]** ale přesně si vzpomínám,

**[00:18:16]** ta věc, co je tam vedle té klávesnice

**[00:18:19]** na pravý straně,

**[00:18:21]** tomu se říká počítačová myš,

**[00:18:23]** pro ty z vás, kteří to už třeba neznají.

**[00:18:25]** A tam byla nějaká kulička ze spoda

**[00:18:27]** a to už se takhle hejbalo po tom stole,

**[00:18:29]** tmačkalo se tlačítko

**[00:18:31]** a vy se dneska smějete,

**[00:18:33]** protože si myslíte, že vám to říkám,

**[00:18:35]** že všichni mají trackpady.

**[00:18:37]** Ale tenkrát to byla nová věc,

**[00:18:39]** protože tenkrát všichni počítače byly

**[00:18:41]** jako PC-čka s klávesnicí,

**[00:18:43]** na kterých ještě neexistovaly Windows.

**[00:18:46]** A takže se používal nějaký MS-DOS

**[00:18:49]** a Norton Commander, to už si nikdo nepamatuje.

**[00:18:52]** A když ten počítač přišel,

**[00:18:54]** tak on přišel s výukovým softwarem,

**[00:18:56]** který vás učil, jak používat myš,

**[00:18:58]** jak hejbat tím kurzorem a klikat.

**[00:19:01]** A to je další věc,

**[00:19:04]** na kterou já nikdy nezapomenu,

**[00:19:06]** protože ta věc vypadala takhle.

**[00:19:10]** To byla poezie zhomotněná do počítače.

**[00:19:15]** Šlo by udělat software, který řekne

**[00:19:19]** zaměřte levý horní křížek,

**[00:19:21]** zaměřte pravý horní křížek,

**[00:19:23]** pohněte myší dolů, pohněte myší nahoru.

**[00:19:26]** Ale místo toho přišel ten počítač

**[00:19:29]** se softwarem, který říkal

**[00:19:31]** Ahoj, já jsem Potapěč, pojď se se mnou podívat na rybičky.

**[00:19:34]** Nebo se sérií holoubků,

**[00:19:37]** co seděli na římce před oknem

**[00:19:39]** v nějakém krásném odpoledním dní někde v Anglii

**[00:19:42]** a ono vám to říkalo,

**[00:19:44]** jako ukažte na holoubka,

**[00:19:46]** a když jste mě ukázali, tak on odletěl.

**[00:19:49]** Zní to dneska směšně,

**[00:19:52]** ale když to postavíte do toho kontrastu s tím,

**[00:19:55]** co tenkrát byl počítač,

**[00:19:57]** tak to byl zase úplný náraz do zdi.

**[00:20:00]** a pro mě a pro celou moji zkušenost, co to znamená, technologie.

**[00:20:04]** A já od té doby, od toho první zkušenosti s prvním počítačem,

**[00:20:11]** který jsem kdy měl, tak jsem zahořel váskou ke značce Apple

**[00:20:15]** a dodneška se spokojeně označuju za Apple ovci a Apple fanatika

**[00:20:20]** a vůbec mi to nevadí.

**[00:20:22]** Ale když jsem zpětně po letech rozplétal to, co mě na tom nespírně hluboce oslovilo,

**[00:20:28]** tak to bylo právě to, že ono to šlo udělat jednoduše, utilitaristicky, funkčně,

**[00:20:38]** ale místo toho se někdo někde rozhodnul udělat to krásné.

**[00:20:42]** A to mě vlastně nesmírně nějakým způsobem zasáhlo.

**[00:20:48]** Opravdu měl jsem na to emocionální reakci, mám ji do dneška.

**[00:20:52]** A o mnoho a mnoho let později, když už jsem byl znalý,

**[00:20:58]** jsem pak založil Český klub přátel počítačů Macintosh,

**[00:21:03]** ved Apple Klub, spoustu věcí jsem dělal skrz svojí lásku k Apple.

**[00:21:10]** A o mnoho a mnoho let později to pro mě zhmotnil ve slajdu,

**[00:21:15]** které já do dneška považuji za možná jeden z nejlepších slajdů na firmní kulturu

**[00:21:21]** a opravdu jako masterclass toho, jak zapozicovat někam značku.

**[00:21:26]** Tak to zhmotnil Steve Jobs v tomhle slajdu na svý prezentaci,

**[00:21:30]** kdy říkal, Apple je pro mě na rozhraní mezi technologiem a svobodným měním,

**[00:21:36]** nebo jako přeložitý liberal arts to češtiny.

**[00:21:39]** To nejsou jenom humanitní vědy, humanitní obory.

**[00:21:44]** A tohle jako do jednoho obrázku vystihnout,

**[00:21:49]** myslím si, že to je něco, co i tu značku zapozicovala na další 20 let dopředu,

**[00:21:55]** pro mě je to, jak říkám, masterclass v nastavování firmní kultury.

**[00:22:01]** A tenkrát, v počátku 90. let, tohle bylo prostě úplně její blesk z čistého nebe,

**[00:22:09]** protože všechny ostatní počítače vypadaly takhle,

**[00:22:14]** jak zvenku, tak zevnitř, bylo to nevzhledný, bylo to utilitaristický,

**[00:22:19]** bylo to jako, šlo s tím něco udělat, ale opravdu vás to jako neoslovovalo

**[00:22:24]** na tý estetický, umělecký, jako emocionální úrovni.

**[00:22:30]** No, já jsem teda takhle vyrostl na tý značce Apple,

**[00:22:35]** což v 90. letech na druhou stranu nebyl žádný met.

**[00:22:38]** Dneska je to největší značka na světě a počítačoví lidi se dělí

**[00:22:45]** na ty, který Apple milují a na ty, který Apple závidějí,

**[00:22:49]** ale tenkrát v 90. letech to byla nějaká obskurní, minoritní značka,

**[00:22:56]** kterou nikdo neznal, s nějakým vlastním operačním systémem,

**[00:22:59]** na kterém vůbec nic nefungovalo.

**[00:23:02]** Já jsem vlastně vyrostl v takovémto zkušenosti,

**[00:23:06]** že pravidelně, soustavně, kdykoliv je někde něco,

**[00:23:11]** tak to nefunguje na mým počítači.

**[00:23:13]** Funguje to jenom všem ostatním, jenom u mě ne.

**[00:23:16]** A ještě navíc jako programátor jsem dost trpěl tím,

**[00:23:18]** že v 90. letech tato platforma nebyla opravdu vůbec odevřená,

**[00:23:21]** takže já jsem vlastně na ní nedokázal programovat.

**[00:23:24]** Takže přestože jsem měl doma počítač,

**[00:23:26]** tak jsem musel někde pokoutně programovat bokem.

**[00:23:29]** Až na konci 90. let jsem se opravdu zhřek

**[00:23:36]** a koupil jsem tady tuhle šedivou plastikovou hrůzu,

**[00:23:40]** kterou jsem jakož to správný Apple fanatik

**[00:23:44]** do té doby soustavně nenáviděl.

**[00:23:47]** A nainstaloval jsem tam něco, o čemu jsi říkal Unix,

**[00:23:50]** takový operační systém.

**[00:23:52]** Kdykoliv vidíte ve filmu hackery, jak tam něco hackujou

**[00:23:55]** a jsou tam ty zelený písmenka na tom černém pozadí,

**[00:23:58]** tak to je Unix.

**[00:24:00]** A funguje na něm celý internet.

**[00:24:03]** Nebo dneska se tomu už říká Linux občas.

**[00:24:06]** Tak já jsem takhle tam nainstaloval tuhle věc.

**[00:24:10]** Nevěděl jsem o tom vůbec nic,

**[00:24:12]** jak ještě pořádně nefungovala ani internet,

**[00:24:15]** nešlo nic vygooglovat, protože nebyl žádný Google,

**[00:24:18]** tak jsem to tam prostě jako nainstaloval.

**[00:24:21]** Asi tři dny jsem vůbec nebyl schopnej ani ten počítač vypnout

**[00:24:24]** nebo zapnout, nebo zrestartovat.

**[00:24:26]** A zase zpátky zapojit,

**[00:24:28]** protože jsem vůbec nevěděl, co dělám.

**[00:24:30]** A pak jsem opravdu jako metodou pokus omyl.

**[00:24:34]** Se proklestil k tomu, že jsem se naučil

**[00:24:36]** jako instalovat Unixový servery,

**[00:24:38]** běhat internetový aplikace.

**[00:24:42]** A pak se mi ty dva světy takhle hezky propojili,

**[00:24:46]** když se Steve Jobs vrátil zpátky do Apple

**[00:24:48]** a vlastně přinesl novej operační systém,

**[00:24:51]** který dneska se jmenuje macOS

**[00:24:53]** a tenkrát byl macOS 10.

**[00:24:55]** A teď se vlastně jako ten Unixový systém

**[00:24:57]** a ten Appleový systém takhle propojili dohromady.

**[00:24:59]** Tenhle obrázek tam mám jenom proto,

**[00:25:01]** protože tam vidíte ty zelený písmenká,

**[00:25:03]** vypadá to jako jasně hacker

**[00:25:05]** a zároveň je to takhle dole hezky vystínovaný,

**[00:25:07]** což jako v devadesátejch letech

**[00:25:09]** bylo tak výpočetně náročné,

**[00:25:11]** že ten počítač prakticky nefungoval,

**[00:25:13]** jenom kvůli tomu, že tam byl hezký, krásný stín

**[00:25:15]** jako dole pod tím, což je samozřejmě úplně nesmysl,

**[00:25:17]** ale bylo to hezký.

**[00:25:20]** Ty dva světy se mi propojili dohromady

**[00:25:22]** a já jsem jako dlouhou dobu žil vlastně z toho,

**[00:25:24]** že jsem byl jak expert na Apple,

**[00:25:26]** tak jsem vlastně jako rozuměl

**[00:25:28]** i těm technickým podvozkům pod tím.

**[00:25:32]** No a někdy na konci střední školy

**[00:25:34]** a na začátku vysoké školy

**[00:25:36]** jsem si založil firmu, malou,

**[00:25:38]** jako Webworks, to už nikdo ani neví dneska,

**[00:25:40]** ale právě proto,

**[00:25:42]** protože Apple

**[00:25:44]** v těch devadesátejch letech byla taková

**[00:25:46]** jako malá subkultura vyloučených lidí,

**[00:25:49]** kterým na počítačích nic nefungovalo.

**[00:25:53]** A většina z nich nebyly programátoři

**[00:25:55]** a většina z nich byly designéři.

**[00:25:57]** A možná právě proto,

**[00:25:59]** že tam byl ten průsečík mezi těma technologiama

**[00:26:01]** a těma

**[00:26:03]** jako estetickýma disciplínama.

**[00:26:05]** Takže většina mojich kamarádů

**[00:26:07]** nebo spousta mojich kamarádů byly designéři,

**[00:26:09]** byli grafici, byli lidi,

**[00:26:11]** který,

**[00:26:15]** no prostě toto byl můj

**[00:26:17]** jako obor kamarádů, se kterými jsem se stýkal,

**[00:26:19]** takže jsem vlastně s jedním takovým

**[00:26:21]** designérem založil tuhle malou firmičku,

**[00:26:23]** s pár dalšíma

**[00:26:25]** spolupracoval nějak jako volně.

**[00:26:27]** A k tomu konci devadesátych let,

**[00:26:29]** když jste uměli dělat webový strhanky

**[00:26:31]** a uměli jste něco dělat na internetu,

**[00:26:33]** tak jako peníze rostly na stromech.

**[00:26:35]** To bylo prostě velmi divoké období,

**[00:26:37]** kde já jsem jako

**[00:26:39]** osmnácti, devatenácti letej kluk

**[00:26:41]** vydělával víc než můj tatínek,

**[00:26:43]** univerzitní profesor

**[00:26:45]** a nějakým vedlejšákům.

**[00:26:47]** Ještě jsem vedle toho zvládal chodit do školy.

**[00:26:51]** No ale

**[00:26:53]** založil jsem to s kodovou okolností

**[00:26:55]** s jedním takovým designérem,

**[00:26:57]** se kterým jsem o 20 let později založil i svůj startup,

**[00:26:59]** se kterým jsme dobili svět.

**[00:27:01]** A myslím si, že mě právě zase

**[00:27:03]** hodně nasměrovalo to, že

**[00:27:05]** tím, jak jsem jakožto programátor a technolog

**[00:27:07]** jako proplouval hodně tím

**[00:27:09]** designérským světem, tak vlastně i tady

**[00:27:11]** v téhle firmě, co jsme spolu zakládali

**[00:27:13]** i do toho výjimku,

**[00:27:15]** to, co jsme na konci 90. let,

**[00:27:17]** na začátku dělání

**[00:27:19]** webů a internetu říkali našim

**[00:27:21]** zákazníkům, bylo, že to kouzlo

**[00:27:23]** se tvoří na tom průsečíku mezi

**[00:27:25]** v tí spolupráci.

**[00:27:27]** Na tom průsečíku mezi

**[00:27:29]** tím estetickým vnímáním

**[00:27:31]** a tou prezentací a tím marketingem

**[00:27:33]** a prostě jako těma

**[00:27:35]** a mezi tím, co vlastně jde

**[00:27:37]** fyzicky vytvořit pomocí těch technologií.

**[00:27:39]** A říkali jsme, když byste

**[00:27:41]** zadali ten úkol jenom programátorovi,

**[00:27:43]** tak vám udělá něco, co bude fungovat,

**[00:27:45]** ale protože se mu nebude

**[00:27:47]** chtít strávit na tom

**[00:27:49]** tolik času a práce, tak to nebude

**[00:27:51]** zase tak moc krásný. Když ten samej úkol dáte

**[00:27:53]** někomu, kdo je primárně designer, tak to bude

**[00:27:55]** krásný, ale nebude to příliš fungovat.

**[00:27:57]** A ta magie se zrodí

**[00:27:59]** tam, když se

**[00:28:01]** najde spolupráce kreativní

**[00:28:03]** mezi tu estetickou stránkou

**[00:28:05]** a tu technologickou stránkou.

**[00:28:07]** Tak.

**[00:28:09]** To byly takové moje první počátky.

**[00:28:11]** Pak já jsem si uvědomil,

**[00:28:13]** že mě provozovat firmu baví

**[00:28:15]** mnohem víc,

**[00:28:17]** než chodit do školy.

**[00:28:19]** A že bych přece

**[00:28:21]** tenkrát ještě nebyl tak spopularizovaný

**[00:28:23]** ten akademický titul

**[00:28:25]** University Dropout.

**[00:28:29]** Ty Steveové Jobsové a Billové Gatesové,

**[00:28:31]** který se nechali vyhodit ze školy

**[00:28:33]** a místo toho založili ty startupy.

**[00:28:35]** Tak já jsem měl pocit,

**[00:28:37]** že tu školu dostudovat chci,

**[00:28:39]** takže jsem zavřel svoji firmu

**[00:28:41]** a ukončil jsem provoz.

**[00:28:43]** Přestože byla komerčně velmi úspěšná.

**[00:28:45]** A zašekl jsem se,

**[00:28:47]** že musím dostudovat,

**[00:28:49]** což mě teda psychicky mám zlomilo

**[00:28:51]** a není to jako slavné období

**[00:28:53]** v mém životě.

**[00:28:55]** Takže to přeskočíme a když teda už

**[00:28:57]** jako čerstvě skonečně Stevevu

**[00:28:59]** jako závěrečnou prací a titulem

**[00:29:01]** jsem školu dodělal,

**[00:29:03]** tak jsem potřeboval něco změnit,

**[00:29:07]** někam vypadnout,

**[00:29:09]** odpočinout si od všech těch počítačů

**[00:29:11]** a zažít něco jiného.

**[00:29:13]** Pár kamarádů mě přesvědčilo,

**[00:29:15]** že pojedu na Nový Zéland

**[00:29:17]** a já jsem říkal,

**[00:29:19]** že to z ní je jako dobrý nápad,

**[00:29:21]** že pojedu s nima.

**[00:29:23]** Tak jsem si koupil letenky

**[00:29:25]** a oni mi potom řekli,

**[00:29:27]** že vlastně zjistili,

**[00:29:29]** že na to nemají peníze,

**[00:29:31]** tady jsem někdy,

**[00:29:33]** Ježišmarja, v roce 2005,

**[00:29:35]** jakožto čerstvý,

**[00:29:37]** s školou vyčerpaný,

**[00:29:39]** přistál na Novém Zélandu,

**[00:29:43]** možná trošičku

**[00:29:45]** v před dvěsti věcí příštích,

**[00:29:47]** přesně takovým tím stylem

**[00:29:49]** mladý boko,

**[00:29:51]** tak jsem tady, ještě nevím,

**[00:29:53]** kde budu dneska večer spát

**[00:29:55]** a rozhodně nevím,

**[00:29:57]** co tady budu dělat,

**[00:29:59]** s takovouto představou.

**[00:30:00]** že bych opravdu nechtěl dělat žádný technologie a žádný počítače,

**[00:30:03]** protože všechno to vůbec nebaví a mám to hoblný zuby.

**[00:30:07]** A vytisknul jsem si, úplně jako klišé téměř,

**[00:30:14]** vytisknul jsem si fyzický životopis a chodil jsem s ním od dveří ke dveřím.

**[00:30:19]** Asi jsem si představoval, že už tenkrát existoval internet

**[00:30:23]** a existovaly třeba i nějaké nabídky práce na internetu,

**[00:30:27]** ale já jsem nějakým způsobem chodil s tím papírem od dveří ke dveřím

**[00:30:31]** a přesně si vzpomínám, jak jsem vylezl z té přechodné ubytovny,

**[00:30:35]** kde jsem bydlel se spoustou studentů, protože to bylo nejlevnější

**[00:30:39]** a první dveře byl prodejce ojetých vozů,

**[00:30:45]** tak ten se mi vysmál, že s mojí angličtinou žádný voz neprodám a jdu dál.

**[00:30:50]** Druhý byly nějaké potraviny, tak tam říkali, že nikoho nehledají.

**[00:30:56]** A třetí, to jsem zalezl do něčeho, co jsem si myslel, že je kavárna,

**[00:30:59]** že bych tam třeba nosil kafé a vyklubal se z toho internetový provider

**[00:31:04]** s custom vývojem Linuxových aplikací a paní sekretářka se tak podívala

**[00:31:10]** na ten vytištěnej papír, říká, moment, já zavěhnu dozadu,

**[00:31:14]** ukázala to panu řediteli a já jsem sedm minut poté,

**[00:31:17]** co jsem začal hledat práci, skončil jako programátor zase.

**[00:31:23]** Přestože jsem si opravdu zahřekl, že se to nestane.

**[00:31:27]** Potom jsem teda ještě asi měsíc sněl o tom, že to je skutečně dočasný

**[00:31:31]** a přechodný a že potom konečně začnu pracovat v McDonaldu

**[00:31:34]** nebo posouvat ty krabice jako v přístavu.

**[00:31:38]** Pak jsem zjistil, kolik jsem dostal na konci měsíce za mzdu

**[00:31:42]** a pak mě to přešlo.

**[00:31:46]** Zjistil jsem, kolik dostávají moji kamarádi, kteří tam pracují

**[00:31:50]** a řekl jsem si, že to možná vydržím s těma technologiama.

**[00:31:54]** Pár let jsem žil na Novém Zélandu,

**[00:31:57]** našel jsem tam tenkrát svoji přítelkyni, dneska moji manželku.

**[00:32:01]** Vrátil jsem se zpátky do Čech a začal jsem hledat nějakou práci tady v Čechách.

**[00:32:08]** Já jsem vlastně nikdy pořádně žádnou práci v Čechách nedělal,

**[00:32:11]** bylo to pro mě jako první zaměstnání.

**[00:32:16]** Fekra, tady byly velký billboardy všude.

**[00:32:19]** To bylo někdy na konci 2007.

**[00:32:23]** Velký billboardy všude po Praze, Skype.

**[00:32:26]** Skype tenkrát se čerstvě nastěhoval do Prahy

**[00:32:29]** a sháněl programátory pro najely si na andělu

**[00:32:35]** v tom novém baráku celý horní patro.

**[00:32:38]** Bylo to strašně úžasný a skvělý.

**[00:32:41]** Horním patře pro 150 lidí, měli čtyři zaměstnance.

**[00:32:46]** Pořád se omlouvali, že další dva pracují z domova,

**[00:32:49]** ale stále tam bylo ještě jako 140 volných míst.

**[00:32:56]** Já jsem s něma tak dlouho dělal interviu,

**[00:32:59]** první kolo a druhý kolo a letenky do Estonska,

**[00:33:03]** až mi napsal nějaký startupový podnikatel Roman Staněk,

**[00:33:07]** že zakládá nový startup a jestli bych se o tom nechtěl popovídat.

**[00:33:10]** A já si přesně vzpomínám, jak na to koukám,

**[00:33:12]** na tu e-mailovou zprávu, co mi přistala v mobilu

**[00:33:14]** a říkám, wow, teď se mi změnil svět,

**[00:33:16]** protože samozřejmě, že nějakej Skype může jít do háje

**[00:33:20]** a já jdu dělat startup.

**[00:33:23]** A tenkrát mě Roman utáhnul, nebo přesvědčil

**[00:33:28]** v té svojí vizi toho, co chtěl dělat,

**[00:33:31]** což mi přišlo úplně nesmyslný a že se to nemůže podařit.

**[00:33:34]** Tady jako z malé České republiky pár bláznů,

**[00:33:37]** tady porazí nějaký velký giganty databázoví z Ameriky.

**[00:33:41]** A on říkal, že chce dělat něco, to byl jeho takový tagline,

**[00:33:45]** Flickr pro BI.

**[00:33:47]** A BI je business intelligence, to už se dneska příliš nepoužívá,

**[00:33:51]** to je takový termín 10-15 let starý,

**[00:33:53]** dneska se tomu říká data science,

**[00:33:55]** ale je to v podstatě řídit firmu pomocí dát

**[00:33:58]** a hledat v těch datech něco.

**[00:34:01]** A Flickr to už se dneska taky moc nepoužívá,

**[00:34:03]** protože to taky před 15 lety.

**[00:34:06]** Flickr byla jedna z takových těch prvních Web 2.0 aplikací,

**[00:34:10]** kde obsah tvořili skutečně lidé,

**[00:34:14]** ale byla to v podstatě jako stránka pro sdílení fotek.

**[00:34:18]** A on tím chtěl říct, že vlastně chce vzít ten obor

**[00:34:23]** datových analýzy dát a vizualizace dát,

**[00:34:28]** co je komplikovaný a těžký a umí to dělat jenom profesionálové

**[00:34:32]** a spopularizovat to pro masu, pro všechny.

**[00:34:37]** A to se mi líbilo a udělat to jako jednoduchý.

**[00:34:41]** A tak já jsem na tu myšlenku skočil

**[00:34:45]** a nastoupil jsem jako první zaměstnec u něj

**[00:34:48]** a vybudoval jsem mu celou jeho pražskou pobočku tady,

**[00:34:51]** což pro člověka, který nikdy v Čechách žádnou práci neměl,

**[00:34:56]** byla to moje první práce v Čechách,

**[00:34:58]** poté co jsem se vrátil z Novýho Zélandu.

**[00:35:00]** Když jsem si vyzkoušel řídit lidi,

**[00:35:02]** tak tam jsem měl asi čtyři lidi pod sebou.

**[00:35:05]** Takže jsem byl opravdu plný ucho.

**[00:35:08]** Nastoupil jsem jako řadový programátor,

**[00:35:11]** ale můj šef vývoje měsíc poté, co jsem nastoupil, dal výpověď,

**[00:35:15]** takže jsem skončil jako šef vývoje

**[00:35:18]** s těma svojima velkýma životníma zkušenostma.

**[00:35:21]** Ale vybudoval jsem tady pražský vývojářský tým

**[00:35:27]** a chvíli to byla práce velmi zajímavá.

**[00:35:30]** Já jsem velmi vděčnej za to, že jsem si vyzkoušel,

**[00:35:33]** jaký to je růst tu firmu od plnýho začátku,

**[00:35:36]** od pár lidí do několika stovek lidí.

**[00:35:39]** Ale zároveň musím říct, že tahle mise,

**[00:35:42]** ten Flickr pro business intelligence,

**[00:35:44]** tak se nám absolutně nepodařila.

**[00:35:46]** A já jsem si vlastně jako po prvým životě vyzkoušel,

**[00:35:49]** co to je, když zkoušíte propojovat dva světy,

**[00:35:53]** jak se bavíme o tom propojování,

**[00:35:55]** ale nerozumíte jim.

**[00:35:57]** Protože já jsem nebyl ani expert na datovou analýzu,

**[00:36:00]** ani expert na ty lidi, kdo měli být naši zákazníci.

**[00:36:03]** Kdybych byl, tak bych třeba možná věděl,

**[00:36:06]** že naši zákazníci, který náš produkt kupují,

**[00:36:09]** nechtějí Flickr pro datovou analýzu

**[00:36:12]** nebo pro business intelligence.

**[00:36:14]** Oni chtějí, aby jim tamhle někde

**[00:36:17]** nějaký zaplacený analytik připravil ty reporty,

**[00:36:20]** které oni potom budou ukazovat na zasedání

**[00:36:23]** správní rady nebo generálního představenstva.

**[00:36:26]** Ale rozhodně ten pan jako generální finanční říditel

**[00:36:29]** se nechce rajpat v těch datech a tak se tam

**[00:36:32]** jako procházet a hledat.

**[00:36:35]** Takže jedna taková velká věc,

**[00:36:38]** kterou jsem tam pochopil, je, že když už hledám

**[00:36:41]** ty průsěčíky mezi dvěma světama, co si nerozumí

**[00:36:44]** a propojuju ty dva světy, tak bych aspoň jednomu ideálně

**[00:36:47]** dvěma z nich měl rozumět, nebo bych je měl nějakým způsobem znát.

**[00:36:50]** A jenom to, že propojuju dva světy, ještě neznamená,

**[00:36:53]** že ty dva světy stojí o to propojování.

**[00:36:59]** Druhá věc, nicméně kterou jsem se taky v GoodData naučil,

**[00:37:02]** a ta už nebyla tak optimistická,

**[00:37:05]** bylo, že kromě toho přístupu, že věci spojujete

**[00:37:09]** a propojujete, tak taky existuje a funguje docela dobře

**[00:37:12]** management disciplína, který si říká rozděl a panuj.

**[00:37:15]** A kdy jakoby rozeštváváte ty týmy proti sobě

**[00:37:18]** a potom jste jako neomezeným vládcem a hegemonem.

**[00:37:22]** A to bohužel, jako byly situace v té firmě,

**[00:37:28]** a dneska už bych to asi odhadl dřív,

**[00:37:31]** tenkrát mi to trvalo spoustu let, než jsem vlastně jako pochopil,

**[00:37:35]** odkud to pramení. A pramení mělo to v úplných počátku,

**[00:37:39]** my jsme měli takovou zvláštní firmu, která neměla jeden vývojářský tým,

**[00:37:42]** jeden softwareový vývojář, ale měli jsme ty týmy dva.

**[00:37:46]** A aby to nebylo málo, tak jeden tým byl v Praze

**[00:37:53]** a druhý tým byl v Brně. A na to nepotřebujete být

**[00:37:57]** žádný management expert, abyste pochopili, že to nebude fungovat.

**[00:38:01]** Takže skutečně asi v prvním měsíci, co jsem nastoupil jako šéf vývoje

**[00:38:07]** tady v Praze, tak mě můj šéf poslal do Brna na pravní pracovní cestu.

**[00:38:12]** A já jsem tam byl jeden den a povídal jsem si s nima a přijel jsem zpátky.

**[00:38:16]** A první, co mi řekl, když jsem vystoupil a přešel do kancela, říkal,

**[00:38:19]** tak co ti tam ty debilové v Brně řekly.

**[00:38:23]** Takže jsem si zažil hodně i tenhle antagonistický přístup,

**[00:38:27]** který bohužel zdaleka není omezený jenom na tuhle jednu firmu.

**[00:38:33]** Ale co bylo na tom zajímavé, že kromě toho, že to byla Praha a Brno,

**[00:38:37]** tak ty dva vývojářské týmy zároveň byly něco, čemu se v programátorský terminologi

**[00:38:42]** říká front-end a back-end.

**[00:38:45]** A ten back-end to je takový, v té datové analýze to byly ty různý databáze,

**[00:38:49]** analitické nástroje, úložiště dat, servery, aby to všechno fungovalo.

**[00:38:53]** A ten front-end to je takový to, aby to bylo hezký, a kde budou tlačítka

**[00:38:57]** a jak to prezentovat těm uživatelům, aby se v tom dokázali vyznat.

**[00:39:01]** A to jsou fundamentálně docela jiné disciplíny.

**[00:39:07]** Existují určitě programátoři, kteří zvládají obě dvě disciplíny na jednou,

**[00:39:12]** ale určitě je spousta programátorů, kteří se buď věnují jedným

**[00:39:16]** nebo druhým z těch dvou oblastí.

**[00:39:18]** I ty nástroje na to jsou dost odlišné.

**[00:39:21]** No a s chodou okolností, mezi tím front-endem a back-endem

**[00:39:25]** leží něco, čemu se v programátorský terminologii říká API.

**[00:39:32]** To je zkrátka pro Application Programming Interface,

**[00:39:35]** což si nemusíte pamatovat.

**[00:39:37]** Ten application z toho vynecháme, to není podstatný,

**[00:39:39]** ten programming z toho taky vynecháme, to taky není podstatný,

**[00:39:42]** a podstatný je to slovíčko interface.

**[00:39:44]** A já jsem o mnoho a mnoho let pozdějic rád používal tu slovníkovou

**[00:39:49]** definici Google o tom, co to je interface,

**[00:39:52]** ale je to prostě rozhraní přeloženo do češtiny,

**[00:39:55]** takže prostě, kde se potkávají dva světy,

**[00:39:57]** kde ty dva světy mají nějaký překriv mezi sebou.

**[00:40:00]** A já jsem zažil a sám jsem vlastně jako se cítil vinem do té velké války mezi pražským a brněnským týmem,

**[00:40:10]** války o API, války o to rozhraní, o ten interface.

**[00:40:14]** Takový to, to by mě zajímalo je, kde udělali soudruzi v NDR chybu, tak to jsme tam měli na denním pořádku.

**[00:40:21]** Prostě Brňáci říkali, že to Pražáci neumí používat, Pražáci říkali, že Brňáci to špatně udělali.

**[00:40:27]** A já jsem vlastně měl pocit, že tam přece musí být nějaká lepší cesta.

**[00:40:32]** Jak se tohodle vyvarovat, jak dovést oba ty znesmářené k týmy k vodě,

**[00:40:40]** ke společnému napajedlu, kde budou společně jako v harmonii koexistovat.

**[00:40:46]** A tak dlouho jsem o tom přemýšlel, až vlastně jsem jako založil svůj vlastní startup,

**[00:40:51]** který se věnoval právě návrhům nějakých rozhraní mezi těma programama.

**[00:40:58]** Rozhraní mezi programama jsou dneska úplně všude, jenom jako pro kontext,

**[00:41:02]** kdybyste náhodou nevěděli, kde je API.

**[00:41:05]** Vidím, že někteří z vás teď koukají do mobilu, tak koukáte vlastně do API.

**[00:41:09]** Prostě ten mobil se připojuje, když čte e-maily, tak je to přes nějaký API,

**[00:41:14]** když se připojuje, dostanete notifikaci, tak je to přes API.

**[00:41:19]** I ty programy uvnitř ve vašem mobilu, když mezi sebou si spolupovídají,

**[00:41:23]** tak si povídají přes API. Je to dneska všude.

**[00:41:26]** Je to něco, co je prostě rozhraní mezi dvěma programama.

**[00:41:29]** A když já jsem vlastně vstupoval do této disciplíny a začal jsem dělat nástroje

**[00:41:34]** pro návrh těchto rozhraní, těch překrivů dvou světů,

**[00:41:38]** tak ten standard, jak o tom ty programátoři dost technokraticky přemýšleli,

**[00:41:48]** bylo, že musíme najít standard. Teď jsem to říkal to slovičko.

**[00:41:53]** Musíme najít jeden booster, jak to všechno budeme dělat,

**[00:41:57]** aby to bylo standardizované, aby to bylo propojené, aby to bylo interoperabilné,

**[00:42:00]** aby to mezi sebou fungovalo, aby to všechno fungovalo automaticky.

**[00:42:04]** A já jsem tohle otočil dost na Ruby a vlastně jsem začal v tom programátorském světě říkat,

**[00:42:10]** že to není rozhraní mezi dvěma programama, ale rozhraní mezi dvěma týmama lidí.

**[00:42:16]** A že to API je nástroj pro empatii a že to není něco, co se dá standardizovat.

**[00:42:23]** Když chcete, aby vás ten druhej tým, ty lidi na té druhé straně barikády pochopili,

**[00:42:31]** tak musíte hledat nějakou společnou řeč mezi sebou.

**[00:42:35]** A ta je samozřejmě přírozeně ovlivněná tím, jaké jsou ty dvě skupiny,

**[00:42:40]** které se spolu snaží pochopit.

**[00:42:43]** Říkal jsem vlastně, že je to jako kdybyste v designu klasickým,

**[00:42:48]** anikoliv v tom programátorským, zkoušeli říct, jak má vypadat třeba standardizovaný design novin.

**[00:42:54]** To je prostě nesmysl. Když jsou to noviny do domovadůchodců,

**[00:42:58]** tak písmenka budou větší. Když jsou to noviny pro,

**[00:43:03]** teď jsem už chtěl říct, plvnou generaci, tak to nejsou noviny, ale TikTok.

**[00:43:08]** Ale dobře, prostě jako design není něco, co můžete standardizovat,

**[00:43:13]** protože je poplatný, je subjektivní, každý na ně má jiný názor,

**[00:43:18]** je poplatný tomu, pro koho je dělaný.

**[00:43:22]** A takže vlastně o mnoho a mnoho let později z moje slidy,

**[00:43:25]** se kterýma jsem chodil okolo, chtěl jsem říct San Francisco,

**[00:43:29]** ale vlastně celého světa, tak byly slidy, jako neexistuje žádný zlatej standard

**[00:43:33]** a jako API design je empatie vůči uživatelům.

**[00:43:38]** A to ten přístup k tomu propojování programů mezi sebou trošku votočilo

**[00:43:43]** na ruby, na vzůr nohama a my jsme udělali firmu,

**[00:43:48]** která byla skutečně v tomhle líder na tom trhu

**[00:43:52]** a o několik let později mi můj dobrý kamarád Tomáš Mrkvička

**[00:43:59]** tady v Praze řekl, že to, co mi chybí, abych to pomenoval,

**[00:44:03]** že musím dát jméno API design a jak jsem tomu dal to jméno API design,

**[00:44:07]** tak najednou, jako tamhle Microsoft říkal, my taky děláme API design

**[00:44:10]** a Google říkal, my taky děláme API design a SAP říkal, my taky děláme API design

**[00:44:15]** a bylo to až trošičku surrealistický, že opravdu to, čemu se dneska říká

**[00:44:20]** jako opinion leadership, to je jako vedení toho názoru někam

**[00:44:25]** a usměrňování tý diskuze, tak se nám podařilo možná mnohem, mnohem víc,

**[00:44:29]** než byl vlastně nakonec komerční úspěch APIery a tím nechci rozporovat

**[00:44:33]** komerční úspěch, komerční úspěch byl určitě velkej, ale ten mohl být

**[00:44:37]** možná desetkrát, možná stokrát větší, kdybych byl možná lepší obchodník

**[00:44:41]** nebo kdybychom tu firmu zakládali jako v Americe, nevím, nedokážu posoudit,

**[00:44:47]** ale každopádně ten dopad na ten trh, myslím si, že byl mnohem větší

**[00:44:53]** ještě než jak vlastně lidi v Čechách vnímají APIery jako biznesový úspěch.

**[00:44:59]** No, o několik let pozdějc, vlastně možná o rok pozdějc, o dva pozdějc,

**[00:45:06]** jsem se stěhoval do San Francisco se svým úspěšným startupem.

**[00:45:12]** Dneska už je z toho trošku kliše, takový jako stěhování do Ameriky,

**[00:45:18]** že žádný technologický startup nemůže být vybudovaný z Čech.

**[00:45:22]** Já si myslím, že to není pravda úplně, ale já jsem se tam stěhovat musel,

**[00:45:26]** protože já jsem dělal nástroje pro softwarový vývojáře a nejvíc konkurenční trh,

**[00:45:32]** nejintenzivnější konkurence, největší pokroky mezi programátorskýma týmama

**[00:45:39]** jsou prostě v Silicon Valley. Takže kdybych dělal startup, který se věnuje módě,

**[00:45:45]** tak bych třeba se stěhoval do Paříže nebo já nevím, někam jinam.

**[00:45:49]** Kdybych dělal třeba startup, který vyrábí nějaký hardware, tak bych se možná stěhoval

**[00:45:53]** třeba do Azie, ale protože jsem dělal nástroje pro softwarový vývojáře,

**[00:45:58]** pro programátory, tak jsem se stěhoval do Silicon Valley.

**[00:46:06]** Tady jsem k tomu určitě chtěl ještě něco osvícenýho říct,

**[00:46:09]** ale totálně mi to teďka jako uteklo.

**[00:46:12]** Já o tom startupovém světě příliš ani nebudu mluvit,

**[00:46:15]** mám pocit, že už jsem to opakoval tolikrát, že mě to nudí,

**[00:46:18]** ale když budete mít svoje otázky na to, jak se fundraizují peníze

**[00:46:23]** a jak se věnovat konkurenci, tak se o tom můžeme bavit potom.

**[00:46:28]** Já jsem hledal nějaký reprezentativní obrázek pro to, jaký to je dělat startup

**[00:46:34]** a tak dlouho jsem všichni odmítnul, že nejsou výstižný,

**[00:46:38]** až jsem žádnej nenašel, takže mám tady krásný obrázek, který se jmenuje jízda,

**[00:46:43]** jízda vlastně jako není to správné slovo.

**[00:46:46]** Pak jsem zkoušel hledat obrázek Šredingerové kočky,

**[00:46:49]** takovej neexistuje na internetu.

**[00:46:51]** Šredingerová kočka je takový zaslavný fyzikální mentální experiment

**[00:46:56]** z minulého tisíciletí o tom, že některé věci existují

**[00:47:00]** jako v kvantové superpozici dvou stavů a existuje nějaká kočka v krabici zavřená,

**[00:47:06]** která je zároveň živá i mrtvá.

**[00:47:09]** A jestli je živá nebo mrtvá, se dozvíte, až tu krabici odevřete,

**[00:47:12]** ale než jí odevřete, tak to není tak, že ona už tam leží chcíplé

**[00:47:16]** a vy o tom nevíte.

**[00:47:17]** Ona je jako v tom paralelní superpozici těch obou dvou stavů,

**[00:47:21]** což je divný a nikdo to nechápe a logickýmu mozgu se to vzpouzí,

**[00:47:27]** ale právě tím je ten fyzikální experiment slavný.

**[00:47:31]** A já se o něm mluvím proto, protože pro mě ten startup

**[00:47:34]** je taková jako kvantová superpozice toho,

**[00:47:36]** že ta firma je paralelně napůl mrtvá

**[00:47:39]** a zároveň jako největší líder na světě

**[00:47:42]** a prostě válcuje tady ten svět.

**[00:47:45]** Tak to je vlastně jako můj zážitek z toho,

**[00:47:47]** jaký to je provozovat rychle rostoucí startup.

**[00:47:51]** Měl jsem tak nějak jako pocit, že tenhle šílený punk

**[00:47:56]** a ta divoká jízda, že to je jenom nějaký průvodní stav

**[00:48:00]** začátku té firmy a že časem tam bude víc peněz

**[00:48:04]** a víc lidí a víc zaměstnanců a už budeme robustnější

**[00:48:08]** a zaběhanější firma, takže se to tak jako uklidní

**[00:48:12]** a přestane to být takové jako šílený peklo.

**[00:48:15]** A to teda musím říct, že za těch šest let se neuklidnilo nikdy.

**[00:48:19]** A když už tam lítaly skutečně stovky milionů

**[00:48:22]** na investovaných prostředků, tak to jako stále byl

**[00:48:28]** takový kvantovej stav, kdy to bylo jako jeden krok od hrobu

**[00:48:33]** a zároveň strašný úspěch.

**[00:48:37]** Jedna jediná historika na závěr, abych to hned ilustroval

**[00:48:41]** a pak se posunul dál.

**[00:48:44]** Asi tři měsíce před tím, než jsem Epiary finálně prodal

**[00:48:49]** za částku, která sice není veřejná,

**[00:48:52]** ale rozhodně byla v miliardách korun,

**[00:48:56]** tak ta firma málem zkrachovala.

**[00:49:00]** Asi tři měsíce před tím já jsem málem nenašel

**[00:49:03]** ani jako překlenovací kapitál na to, abych tu firmu udržel.

**[00:49:06]** Což bylo částečně způsobené tím, že ta firma prudce rostla,

**[00:49:10]** investovala do rozvoje, zároveň bylo investičně komplikovaný období,

**[00:49:14]** jako je konec koncu třeba teďka. Letos asi zkrachuje hodně startupů,

**[00:49:18]** protože teď to investiční období je těžký,

**[00:49:22]** ta investiční nálada na trzích je na bodu mrazu.

**[00:49:26]** Často ty věci nejsou jenom racionální,

**[00:49:29]** často rozhodnutí o investicích nejsou jenom o tom,

**[00:49:32]** jestli se vám ty peníze vrátí zpátky,

**[00:49:35]** jestli si myslíte o světě a vývoji v příštích dvanácti měsících,

**[00:49:39]** nebo jestli vám ten člověk, se kterým vyjednáváte, přijde sympatický.

**[00:49:47]** Takže asi tři měsíce před prodejem ta firma málem zkrachovala

**[00:49:50]** a dva měsíce, nebo měsíc před finálním podpisem,

**[00:49:54]** když už jsme procházeli due diligence,

**[00:49:56]** to je takový to jako, že ta kupující firma

**[00:50:00]** výkne do naha, učetně a technologicky, a všechno musí vědět a všechno musí prozkoumat.

**[00:50:09]** Tak asi měsíc předtím, než jsme tu firmu reálně prodali, tak přišli, to byl takovej stav,

**[00:50:15]** kdy nás bylo pět v té firmě, kdo jsme směli vědět o tom, že se to prodává,

**[00:50:19]** protože to musí být kvůli burzovnímu tajemství utajené, aby nedocházelo k burzovním spekulacím.

**[00:50:26]** Tak nás bylo pět, na té druhé straně kupující bylo asi 150 lidí, kteří to analyzovali,

**[00:50:31]** takže to byl trošku asymetrický vztah a ty týmy těch právníků v New Yorku a v Londýně

**[00:50:37]** a prostě v San Francisco analyzovali všechny ty věci, co my jsme tam dělali na koleně

**[00:50:43]** těch posledních X let. A pak někdo přišel s tím, že teda vlastně ta naše firma,

**[00:50:49]** kterou jsme původně založili ve Velké Británii a pak jsme ji přestěhovali do Ameriky

**[00:50:54]** a tu britskou firmu jsme tak jako zažádali o zrušení a výmaz z obchodního rejstříku,

**[00:50:59]** tak přišel s tím, že podle nich a jejich interpretace jako práva a smluv,

**[00:51:05]** tak převod duševního vlastnictví z té britské firmy do té americké byl platný

**[00:51:10]** jenom dopředu a ne retroaktivně, takže první tři roky vývoje a softwaru a všeho,

**[00:51:16]** co v té firmě je, tak je vlastně stále v té britské pobočce, kterou jsme zažádali o zrušení

**[00:51:21]** a té pobočky. A já jsem teda říkal, co se stane s tím majetkem té firmy,

**[00:51:25]** když ji jako Britové zruší a oni říkali, že to propadne ve prospěch jejího Velečenstva Královny.

**[00:51:32]** A my už jsme měli tu žádu s podanou a leželo to tam na tom úřadu.

**[00:51:35]** A já jsem začal úplně panikařit a říkal jsem, já nevím, za telefony,

**[00:51:39]** že tam je bomba a prostě něco udělejte pro boha, ať nám to jako nezrušejí tu firmu.

**[00:51:46]** A doslova den poté, co se tohle zjistilo, tak nám přišla zpátky obálka

**[00:51:51]** od jejího Velečenstva Královny, že se velmi omluvají a že jsme požárali o zrušení té firmy

**[00:51:57]** a k tomu je potřeba přiložit jako desetilibrovou bankovku.

**[00:52:00]** A my jsme poslali v jedné obálce žádost o zrušení a v druhé obálce desetilibrovou bankovku

**[00:52:05]** a že oni nám jako zdvořilé obě dvě obálky posílají zpátky,

**[00:52:09]** ať je vložíme společně do jedné obálky a zašlem znova.

**[00:52:13]** A pak, že nám tu firmu smažou.

**[00:52:15]** A díky tomuhle já jsem nepřišel do tu firmu, reálně.

**[00:52:19]** Takže takhle malinko bylo od toho, je ten rozdíl mezi tím,

**[00:52:23]** kdy budu jeden z dalších tisíců naivních startupových podnikatelů,

**[00:52:27]** co utopili peníze investorů a nikdy z toho nic nebylo.

**[00:52:31]** A mezi člověkem, který tady sedí a vypráví vám o tom,

**[00:52:34]** jaký udělal celou životní úspěchy a vydělal spoustu peněz

**[00:52:37]** a pak zakládal neziskový organizace.

**[00:52:40]** Tak to je jenom taková malinká třešnička na závěr,

**[00:52:44]** jak je to Schrödingerova kočka, která je stále jednou nohou v hrobě

**[00:52:51]** a druhou nohou je to celosvětový úspěch.

**[00:52:56]** Koupla nás firma Oreco.

**[00:52:59]** Já mám moc rád tenhle obrázek, protože pro mě reprezentuje pomýjivost

**[00:53:05]** a nabubřelost velkých korporátů.

**[00:53:10]** Firma Oreco, kdyby jste jí neznali, tak vyrábí databáze

**[00:53:14]** nebo kdysi aspoň vyráběla a byla tím slavná.

**[00:53:18]** A ty databáze se tradičně v těch diagramech programátorských

**[00:53:23]** kreslí jako takový válečky.

**[00:53:25]** To je ten server, kde běží ta databáze.

**[00:53:27]** To je takový váleček.

**[00:53:29]** A tak oni si v těch osmdesátých letech jako úspěšný velký korporát

**[00:53:32]** postavili krásný nový sídlo u jezírka, kde prostě jsou ty válečky.

**[00:53:39]** Ty jejich databáze, který je proslavili.

**[00:53:41]** No jenom, že o 20 let později se rozhodli, že už nedělají databáze,

**[00:53:45]** ale dělají cloud a v cloudu přece žádný válečky nejsou.

**[00:53:49]** Takže teď ve všech svojich marketingových materiálech

**[00:53:52]** pádlují úplně opačným směrem

**[00:53:55]** a válečky už jsou tak totálně z osmdesátých let.

**[00:53:59]** Ale ty baráky tam stojí.

**[00:54:02]** Pro mě je to příběh o tom, že architektura by měla být nadčasová

**[00:54:08]** a nikoli v poplatná svojí době.

**[00:54:10]** A o tom, že když si vezmete to, na co jste dneska pišný

**[00:54:14]** a zvětšníte to do baráku, který tam budou stát dalších 100 nebo 200 let,

**[00:54:18]** tak toho budete za 10 nebo 20 let litovat.

**[00:54:22]** Já jsem přišel z firmy, která měla 50 zeměstnanců, moje vlastní,

**[00:54:25]** do firmy, která měla 150 tisíc zeměstnanců.

**[00:54:31]** Jakož to vice prezident o reklu.

**[00:54:34]** A to byl takový náraz do zdi a propojování dvou světů.

**[00:54:40]** Já jsem do té doby žil v té tradiční startupové představě,

**[00:54:45]** že korporáty jsou zlo světa.

**[00:54:49]** Kromě toho, pokud vás koupí, pak je všechno skvělý.

**[00:54:52]** Ale stejně jsou zlo.

**[00:54:55]** A vlastně musím říct, že tenhle názor jsem byl k mojej vlastní nelbivosti

**[00:55:01]** a já jsem tam vlastně potkal spoustu skvělejch a úžasnejch

**[00:55:05]** a inteligentních lidí.

**[00:55:08]** A jenom jsem si prostě uvědomil, že spousta lidí v jedné firmě

**[00:55:12]** dohromady je prostě strašné peklo, že to je těžké.

**[00:55:15]** A taková moje mentální disciplína, jak si udržet soudnost

**[00:55:20]** v rámci té organizace, když prostě už druhý měsíc bojujete do kopce

**[00:55:26]** a tady různý divize proti vám kují politické pykle,

**[00:55:32]** aby vás převálcovali.

**[00:55:35]** Tak můj způsob, jak si udržet příčetnost v tomhle kontextu,

**[00:55:40]** vždycky byl, že jsem si říkal, no a jak bys to dělal ty,

**[00:55:43]** kdyby si řídil 150 tisíc zaměstnanců.

**[00:55:46]** Jak bys nastavil ty procesy, jak bys prostě nastavil ten management,

**[00:55:50]** aby se tohle nedělo.

**[00:55:52]** To byl pro mě vždycky takový velmi rychlej recept,

**[00:55:55]** jak vystřízlivět a říct si, že ten problém není v tom,

**[00:55:58]** že by ty jednotlivý lidi byly zlý nebo špatný.

**[00:56:02]** Ten problém ani není v tom, že to řízení té organizace je špatný.

**[00:56:05]** Ten problém je prostě v tom, že když je někde deset levelů managementu,

**[00:56:09]** tak prostě tak to nejde. Tak je to těžký.

**[00:56:15]** Ale jedna věc, která byla velmi zajímavá,

**[00:56:18]** a kterou jsem si v rámci Oracle odnesl,

**[00:56:21]** a byla to zase pro mě velká zkušenost,

**[00:56:24]** byla, že ten náš produkt pro softwaroví vývojáře

**[00:56:28]** nakonec vlastně začal často být používaný ve větších firmách

**[00:56:32]** těma pokrokovýma týmama, těma inovačníma týmama.

**[00:56:36]** Tam většinou se poprvý ty API nasazovali do firm,

**[00:56:42]** nebo tam se začali přemýšlet o těch pokrokových formách

**[00:56:46]** jako vyvíjení softwaru a vyvíjení těch rozhraní.

**[00:56:50]** A to platilo, i když jsem měl startup o 50 zaměstnancích,

**[00:56:55]** který, pravda, měl zákazníky asi ve 180 zemích na světě.

**[00:56:59]** To prostě, já myslím, že jsme v jedné době

**[00:57:02]** jsme měli hezký slide, že na Wikipédii je 193 zemí

**[00:57:05]** a 180 z nich má zákazníky naše.

**[00:57:09]** Prostě to je jaký jako Trinidad a Tobago

**[00:57:14]** a ještě další jako a Vatikán, ještě nejsou naši zákazníci,

**[00:57:17]** ale je jich jako 13 a potom jako prakticky každá země na světě,

**[00:57:21]** tak tam byly minimálně uživatelé, nejli platící zákazníci API.

**[00:57:25]** Ale v momente, kdy jsem vlastně tenhle produkt zaparkoval

**[00:57:29]** a převedl jako do toho velkého korporátu,

**[00:57:32]** tak to, co se změnilo, je, že jsem se už nebavil jenom

**[00:57:36]** s velkýma úspěšnýma firmama, ale já nevím,

**[00:57:39]** náš největší zákazník ve startupu byl United Airlines,

**[00:57:43]** ale najednou jsem se bavil prostě s inovačníma týmama Světové banky

**[00:57:47]** a s inovačníma týmama jako Německé pošty

**[00:57:51]** a jako s velkýma organizacema,

**[00:57:55]** s velkým dopadem.

**[00:57:59]** I tam vlastně bylo hrozně zajímavé sledovat,

**[00:58:03]** jak se ta inovace v těch korporacích šíří,

**[00:58:07]** jak vznikají ty malé ostrůvky

**[00:58:11]** pozitivní deviace a potom se postupně rozšiřují

**[00:58:15]** do té celkové organizace.

**[00:58:17]** Já se k tomu možná vrátím potom, když se budeme bavit v otázkách,

**[00:58:20]** ale pojďme z těch startupů pryč,

**[00:58:22]** protože mi začíná docházet lehce čas

**[00:58:24]** a zároveň se chci ještě dostat do jednoho dalšího světa,

**[00:58:27]** o kterém jsme zatím nemluvili.

**[00:58:29]** A když jsem si tam tak jako viceprezident Oracle

**[00:58:33]** průtplutoval tím San Franciskem,

**[00:58:35]** tak jedna z věcí, co byla velmi těžká pro mě osobně

**[00:58:39]** a byl to jako velký nálož pro mohý psychiku,

**[00:58:43]** tak byl neskutečný kontrast San Franciska

**[00:58:47]** mezi tím, že to je pravděpodobně v Americe

**[00:58:51]** jako místo s největší koncentrací miliardářů na světě

**[00:58:54]** a s největším bohatstvím jako v celých spojených státech

**[00:58:57]** a zároveň je to místo s jednou z největších koncentrací bezdomovectví

**[00:59:01]** a opravdu neskutečný lidský chudoby

**[00:59:04]** na rozměrech, který v Evropě vůbec neznáme.

**[00:59:08]** Já si vzpomínám na takový ty scénky,

**[00:59:11]** kdy sedím ve svým kanceláři v centru San Franciska

**[00:59:15]** a přemýšlím tam o nějakých světových plánech,

**[00:59:18]** expanze a zároveň mi tam přímo za oknem

**[00:59:22]** pod oknem tančí nějakej naháč uprostřed silnice

**[00:59:29]** a já ani nevím, jestli je světej

**[00:59:32]** a proto neví, že je uprostřed silnice

**[00:59:35]** nebo má psychickou poruchu

**[00:59:38]** a proto neví, že je nahatej uprostřed silnice

**[00:59:41]** nebo už ho to prostě jenom přestalo bavit

**[00:59:44]** a řekl si, že se nechá zajet.

**[00:59:47]** To tam byl jako stav na denním pořádku,

**[00:59:50]** tady tahle fotografie není žádná nějak překrásná,

**[00:59:53]** ale to je prostě jako série těch stanů zaparkovaných

**[00:59:56]** kubí toho baráku, co jsem vyfotil po cestě do práce za rohem.

**[01:00:00]** Měl jsem takový případ, kdy moje kamarádka za mnou přijela na návštěvu,

**[01:00:05]** Google ji hostil v hotelu Hiltonu v centru města na nějaké konferenci pro Edwards,

**[01:00:12]** a když na konci dne odcházeli o výněny s těmi chlebíčky z toho hotelu,

**[01:00:18]** tak obcházeli toho bezdomovce, co tam umřel na tom chodníku před tím hotelem.

**[01:00:25]** Tohle je neskutečný záhul.

**[01:00:29]** Pro mě osobně to bylo psychicky velmi vyčerpávající.

**[01:00:34]** Kdyby to bylo něco, co by se dělo tady v Praze,

**[01:00:39]** tak by mě to pravděpodobně nutilo k tomu,

**[01:00:43]** že bych se třeba mnohem víc odevzdal do služeb boje z nerovností sociálních služeb.

**[01:00:51]** Ale vlastně tím, jak to bylo v Americe,

**[01:00:55]** a já jsem viděl, jak spousta z těch věcí jsou hodně produktem té společnosti

**[01:01:00]** a toho prostředí, atmosféry, jak je nastavena,

**[01:01:04]** toho, že máme referendum o tom,

**[01:01:08]** jestli žádná celá 25 % z našich daní v Kalifornii

**[01:01:15]** dedikujeme na výstavbu nízkopříjmového bydlení,

**[01:01:19]** a všichni to odmítnou,

**[01:01:21]** protože žádná celá 25 % z našich daní je prostě příšerně moc

**[01:01:25]** a to se rozhodně nevyplatí,

**[01:01:28]** tak vlastně mě to hodně tlačilo k tomu,

**[01:01:30]** že jsem říkal, já jsem se nad tím musel mejt ruce,

**[01:01:32]** abych se vlastně psychicky s tím věděl.

**[01:01:34]** Já jsem říkal, tohle není moje vina.

**[01:01:36]** Já za to nemůžu.

**[01:01:37]** Já tady nemám hlasovací právo,

**[01:01:39]** já tady nemůžu chodit do voleb,

**[01:01:41]** já tady nemůžu tu společnost předělat,

**[01:01:43]** já to tady musím vydržet,

**[01:01:45]** ale rozhodně se chci vrátit zpátky.

**[01:01:50]** Už konec konců i proto,

**[01:01:52]** protože jsem měl dva kluky,

**[01:01:54]** který mi uprostřed Sizzlikon Valley vyrůstali,

**[01:01:57]** aniž by uměli ani slovo česky,

**[01:01:59]** mluvili jenom anglicky

**[01:02:01]** a mě to začalo hodně osobně vadit.

**[01:02:05]** Cítil jsem tam, že tam mám nějaké okno,

**[01:02:07]** které se mi zavírá,

**[01:02:08]** které se musím vrátit zpátky do Čech

**[01:02:10]** nebo z nich vyrůstou Američani.

**[01:02:13]** Ale zároveň celou objektivně

**[01:02:15]** tady je krásná kvalita života.

**[01:02:18]** Sizzlikon Valley je pro mě osobně nesorovnatelný.

**[01:02:21]** Mínus to moře teda.

**[01:02:23]** Moře bych bral i tady.

**[01:02:25]** To bylo fajn.

**[01:02:26]** Pláž.

**[01:02:27]** To bylo hezký,

**[01:02:28]** ale jinak ta kvalita života je tady úplně nesorovnatelná.

**[01:02:31]** Takže když už ten biznisový důvod

**[01:02:33]** nebyl tak intenzivní

**[01:02:34]** a pro mě osobně pomenul,

**[01:02:36]** a já jsem věděl, že budu odcházet,

**[01:02:37]** co řekl stejně,

**[01:02:38]** že nejsem člověk,

**[01:02:39]** který vydrží v korporátu pracovat vesítky let,

**[01:02:43]** tak jsem se vlastně hrozně těšil na to,

**[01:02:47]** že jsem se vrátil zpátky sem do Čech.

**[01:02:51]** Konfrontovalo mě tady několik věcí.

**[01:02:53]** Jednak první věc,

**[01:02:55]** která pro mě vlastně byla poměrně komplikovaná,

**[01:02:59]** díky něčemu, čemu se říká

**[01:03:03]** zdanění výnosů z kapitálu v podstatě.

**[01:03:05]** My tady v Čechách neplatíme žádné daně

**[01:03:07]** z výnosů akciových titulů,

**[01:03:09]** pokud ty tituly držíte déle než tři roky, pět let,

**[01:03:12]** nebo tři roky, myslím.

**[01:03:14]** Což znamená, že já jsem z té svojí části toho,

**[01:03:18]** co jsem vlastnil ve svojí firmě,

**[01:03:20]** když jsem ji prodal,

**[01:03:21]** což rozhodně nebylo 100%, ani 50%,

**[01:03:23]** ani 30% té firmy,

**[01:03:25]** tak když jsem ji prodal,

**[01:03:27]** tak jsem vlastně nezaplatil ani korunu na daních.

**[01:03:29]** A to mě přišlo trošku nemorální.

**[01:03:31]** To mě přišlo, že už jsem se teď kvalifikoval

**[01:03:33]** do nějaký té kategorie oligarchů,

**[01:03:36]** který jsou příliš bohatý na to, aby platili daně.

**[01:03:41]** Tak jsem se vlastně rozhodnul,

**[01:03:43]** že se musím zdanit nějak dobrovolně sám.

**[01:03:49]** Což znamená,

**[01:03:51]** že jako to, co se dneska říká,

**[01:03:53]** že části v prostředku zase stanou nějakým filantropem.

**[01:03:56]** Ale vlastně já jsem na to koukal tou perspektivou

**[01:04:00]** ty zkušenosti ze startupového světa,

**[01:04:03]** kdy samozřejmě vy neustále vyjednáváte s investoři,

**[01:04:06]** kteří do vás vstupují a ty investoři vám dávají peníze

**[01:04:09]** a za ně očekávají nějaké výsledky.

**[01:04:12]** A tak prostě ta diskuze je pořád o tom,

**[01:04:15]** za kolik peněz bude, kolik muziky.

**[01:04:20]** A já jsem vlastně objevil pro mě

**[01:04:23]** tu obtížnost toho,

**[01:04:26]** čemu se v tom investičním světě říká alokace kapitálu.

**[01:04:29]** Toho, že jenom proto, že máte peníze

**[01:04:31]** a ty peníze chcete někomu dát,

**[01:04:33]** ještě neznamená, že to je jednoduchý.

**[01:04:35]** Samozřejmě můžete je takhle vyhodit na ulici a říct první bere,

**[01:04:38]** nebo je můžete odnést do člověka v tísni a říct tady je máte.

**[01:04:41]** Já nevím, jestli to děláte dobře, nebo to neděláte dobře,

**[01:04:44]** ale tady je máte a prostě běžte.

**[01:04:47]** Ale čím víc člověk vlastně cítí nějakou zodpovědnost

**[01:04:50]** za to, kam ty peníze nasměruje

**[01:04:53]** a za tu zodpovědnost za to,

**[01:04:56]** že vlastně by měl podporovat organizace,

**[01:05:01]** které jsou aktivně a které jsou dobře řízené

**[01:05:04]** a že to je jeho zodpovědnost, aby tohle rozhodnutí udělal,

**[01:05:07]** tak tím víc jsem vlastně se stával menší a menší a menší,

**[01:05:10]** protože jsem hledal nějaké statistiky a tabulky

**[01:05:13]** a přehledy efektivnosti neziskových organizací

**[01:05:16]** a účelnosti vynaložených prostředků

**[01:05:19]** a nenašel jsem samozřejmě vůbec nic.

**[01:05:22]** A z toho svý biznisový a startupový zkušenosti

**[01:05:25]** jsem plně se neprotínal s tímhle světem,

**[01:05:29]** kde je většina jejich práce neměřitelná

**[01:05:32]** nebo těžkoměřitelná a je kvalitativní a nikoli kvantitativní.

**[01:05:38]** Tak jsem si vyobjestlal takovou pomocnou

**[01:05:41]** takovou mentální berličku.

**[01:05:44]** Já jsem říkal, když už nevím, které organizace

**[01:05:47]** jsou kvalitně řízené a dělají svoji práci dobře,

**[01:05:50]** tak zkusím najít ty, které používají technologie

**[01:05:53]** a tam už tomu rozumím, to já už dokážu odhadnout,

**[01:05:56]** kdo používá ty technologie a kdo je inovativní

**[01:05:59]** a kdo dokáže inovovat.

**[01:06:05]** A tak to si udělám takovouhle malinkou obezličku.

**[01:06:10]** No a tak jsem začal hrát organizace, kterým bych dal peníze,

**[01:06:13]** který vlastně pracují kvalitně s technologiemi

**[01:06:16]** a zase jsem nenašel žádný.

**[01:06:19]** A to už mi přišlo podezřelé, protože jsem vlastně z té svojí

**[01:06:22]** z té svojí zkušenosti s tím, že jsem vlastně

**[01:06:25]** se stovkama a stovkama firem, který používali tu digitalizaci

**[01:06:28]** a to zavádění nových technologií k zlepšení

**[01:06:31]** efektivity, k zlepšení interních procesů,

**[01:06:34]** k zlepšení zákazníckých zkušeností,

**[01:06:37]** tak jsem vlastně najednou nic z toho nenašel v tom neziskovém sektoru.

**[01:06:40]** A tak jsem si začal bavit, proč,

**[01:06:43]** čím to je a všichni mi říkali, no, protože IT-áci jsou drahý

**[01:06:46]** a to nejde a my nemáme peníze na to, abychom tady dělali

**[01:06:49]** nějaký inovace.

**[01:06:52]** To mi přišlo vlastně jako hodně v rozporu s tím,

**[01:06:55]** že jsem si říkal, já nejsem jako jedinej blázen jako v tom IT,

**[01:06:58]** který má pocit, že bych chtěl té společnosti vrátit něco zpátky

**[01:07:01]** a pomáhat jí a mám tak nějak latentně pocit okolo sebe,

**[01:07:04]** že je tady jako spousta lidí, který to chtějí dělat,

**[01:07:07]** ale vlastně mají pocit, že nejvíc, čím té společnosti můžou pomoct,

**[01:07:10]** je, já nevím, že pojedou vysazovat stromky na Šumavu

**[01:07:13]** nebo prostě budou

**[01:07:16]** postávat úmetra s nějakým letáčkem

**[01:07:20]** nebo pomáhat rozlejvat polívku v naději.

**[01:07:23]** A tím nechci nějak dehonestovat tuhle práci,

**[01:07:26]** to je samozřejmě důležitý, ale když tady máme

**[01:07:29]** zásadní potřebu, třeba digitalizovat ten veřejný prostor,

**[01:07:33]** což by přineslo úsporu, přineslo zlepšení,

**[01:07:37]** přineslo větší efektivitu a větší výkonnost těch organizací,

**[01:07:41]** a oni říkají, my nemůžeme, protože nemáme na to,

**[01:07:44]** aby jsme zaplatili ITáci a ty potom tamhle někde

**[01:07:48]** vysazujou stromečky na Moravě,

**[01:07:51]** tak tam mně přišlo, že je nějaký zajímavý rozpor,

**[01:07:56]** že jsou tady zase dva světy, které si spolu nerozumí,

**[01:08:00]** které spolu nedokážou mluvit.

**[01:08:03]** Je tady ten svět, kde ty lidi myslí dobře,

**[01:08:06]** ale nerozumí úplně těm technologiím,

**[01:08:09]** a je tady ten svět, kde ty lidi rozumí technologiím

**[01:08:12]** a rádi by to třeba mysleli i dobře, ale nemají vůbec tu zkušenost

**[01:08:16]** a takhle jsem o tom přemýšlel, přemýšlel, přemýšlel,

**[01:08:19]** až jsem vlastně řekl, že nejlepší způsob,

**[01:08:22]** jak něco vrátit zpátky společnosti, bude ne,

**[01:08:25]** že ty peníze někomu odevzdám, ale že je použiju na to,

**[01:08:28]** abych vytvořil něco novýho a kromě toho,

**[01:08:31]** že tam dám peníze, tak tam dám ještě vlastně sám sebe

**[01:08:34]** a svůj čas a svojí práci jako value add navíc k těm penězům.

**[01:08:37]** No a pak jako finálně ta poslední věc, která to totálně zacementovala pro mě,

**[01:08:41]** když jsem zjistil, že jsem zase vynalez nějakou Ameriku

**[01:08:44]** a že jsou tady takovýhle organizace, který se soustředí

**[01:08:47]** na tu digitalizaci veřejného prostoru, neziskovejch organizací,

**[01:08:51]** používání technologií k vylepšování naší života.

**[01:08:55]** Takže jsou prostě všude okolo nás, že jsou tady organizace

**[01:08:59]** sdružený do sítě Code for All, Code for Romania,

**[01:09:02]** Code for Poland, Code for France, Slovensko Digital.

**[01:09:06]** Je to prostě téměr všude okolo nás,

**[01:09:09]** jenom v Čechách nic nemáme.

**[01:09:12]** A to byl ještě jako další náraz pro mě, náraz do zdi,

**[01:09:16]** protože vlastně já i ze svojí zkušenosti ze Silicon Valley

**[01:09:19]** jsem opravdu z první ruky věděl, že my v České republice

**[01:09:22]** máme jako jeden z nejvyspělejších, nejsilnějších

**[01:09:27]** jako vývojářských a digitálních ekosystémů na světě.

**[01:09:32]** My jsme ve světový špičce, co se týče programátorů

**[01:09:37]** a co se týče digitálních technologií.

**[01:09:40]** Je to vidět, teprve až když člověk vytáhne paty ven,

**[01:09:42]** zvenku jsou tyhle kontrasty, viděš vždycky líp,

**[01:09:45]** ale my jsme v tom Early Adopters, my máme jako pokrokovou scénu,

**[01:09:48]** my máme spoustu chytrejích lidí.

**[01:09:51]** Pro mě jako v Silicon Valley byla velká konkurenční výhoda,

**[01:09:54]** že jsem měl svoje vývojářské centrum v Praze.

**[01:09:57]** A kdyby to vývojářské centrum bylo třeba ve Francii nebo v Itálii,

**[01:10:00]** a i v Polsku nebo v Anglii, tak bych možná tu firmu neměl zdaleka tak úspěšnou.

**[01:10:05]** Pravidelně jsem měl lepší, kvalitnější talent,

**[01:10:08]** než na který jsi byl schopný sáhnout moji konkurenti,

**[01:10:11]** protože jsem byl schopný najímat lidi v Čechách.

**[01:10:18]** A kromě toho, že tady máme spoustu programátorů

**[01:10:21]** a že tady máme vyspělou tu IT scénu,

**[01:10:24]** tak máme velmi digitálně pokročilou i celou naší společnost v Průřezově.

**[01:10:29]** A to je zase odražené ve spoustě různých metrik,

**[01:10:32]** které můžete najít, které jsou opravdu tvrdé

**[01:10:34]** a jasně neoddiskutovatelné o tom,

**[01:10:36]** že třeba když se zaváděli placení mobilem nebo hodinkama,

**[01:10:42]** tak my jsme první nebo druhý v celé Evropské unii

**[01:10:45]** co se týče počtu lidí, který platí bezkontaktně,

**[01:10:48]** který platí hodinkama.

**[01:10:50]** My jsme na špičce v Evropské unii

**[01:10:52]** co se týče počtu populace, který má internetové bankovnictví.

**[01:10:55]** To jsou takový ty věci, který postupně se zavádějí do té společnosti

**[01:10:58]** a ta společnost buď to s nima bojuje, odmítá je,

**[01:11:02]** anebo přijímá ty technologické vymoženosti.

**[01:11:05]** A naše společnost je přijímá.

**[01:11:07]** My jsme na špičce v tomhle v Evropské unii

**[01:11:10]** a vlastně mně přišlo strašně zvláštní,

**[01:11:13]** že máme takovou pokrokovou, digitálně vyspělou, vzdělhnou společnost

**[01:11:18]** a ten veřejný prostor je počítadlo, tuška papír, formuláře.

**[01:11:29]** A přišlo mi to, že to není jenom škoda, že by to šlo udělat líp,

**[01:11:33]** ale že to je nevyužitej potenciál.

**[01:11:35]** Že to je skutečně něco, kde máme velkou národní bohatství těch lidech

**[01:11:42]** a my ho nevyužíváme.

**[01:11:44]** My ho exportujeme ven jako hrubý neopracovaný materiál

**[01:11:48]** a místo, aby jsme z něj dělali tu vyšší přidanou vodnotu.

**[01:11:51]** No, tak to bylo takový filozofický na závěr.

**[01:11:54]** Tak jsem založil Českodigitál, což byla organizace,

**[01:11:57]** která se věnovala tomu, že měla vlastně sjednotit dohromady

**[01:12:01]** nejenom programátory, ale obecně lidi z digitálních profesí,

**[01:12:06]** programátory, designery, projektáky, produktáky, marketáky,

**[01:12:11]** you name it.

**[01:12:12]** Prostě všech ty lidi, co se podílejí dohromady na tvorbě digitálních produktů

**[01:12:16]** a sjednotit tyhle dobrovolníky a vlastně říct té společnosti,

**[01:12:20]** že my jsme tady připravení té společnosti pomáhat ne tím,

**[01:12:23]** že budeme vsázet stromečky na Šumavě,

**[01:12:25]** ale tím, že budeme pomáhat digitalizovat ten veřejný prostor

**[01:12:29]** a pomáhat organizacím, který to myslejí dobře,

**[01:12:32]** ale neví jak ty technologie používat.

**[01:12:37]** Českodigitál se stalo velmi rychle během těch pár let od založení

**[01:12:42]** největší organizací tohodle typu v Evropě.

**[01:12:46]** My jsme dneska dokonce celosvětově, co se týče počtu dobrovolníků

**[01:12:49]** v Code for All síti člen s největším počtem členů na světě.

**[01:12:53]** Máme dneska tohle, zase slide už starý, jako roka půl,

**[01:12:56]** takže dneska máme asi pěta půl tisíce dobrovolníků,

**[01:12:59]** který jsou združený dohromady v sítě Českodigitál,

**[01:13:03]** což, kdyby ty lidi pracovali na plnej úvazek,

**[01:13:06]** tak by z nás činilo největší českou IT organizaci,

**[01:13:09]** ale samozřejmě jsou to dobrovolníci.

**[01:13:11]** Oni jenom vyjádřili svůj zájem na tom pomáhat,

**[01:13:14]** pokud uznají za vhodný, že to, čemu by pomáhali, by bylo dobrý,

**[01:13:19]** což k tomu se odhodla ji rozhodnout jen občas

**[01:13:23]** a samozřejmě tomu musí být nakloněny i jejich osobní podmínky,

**[01:13:26]** to, že zrovna mají čas, že se jim nerozpadá manželství

**[01:13:30]** nebo děti nejsou nemocný.

**[01:13:32]** Těch důvodů, proč nemají zrovna čas, může být spousta.

**[01:13:36]** Ale i tak je to dneska jako organizace,

**[01:13:39]** největší organizace tohoto typu.

**[01:13:41]** Máme za sebou desítky projektů v České republice.

**[01:13:45]** Primárně pracujeme na úrovni neziskových organizací,

**[01:13:49]** které pomáháme jednotlivým individuálním organizacím

**[01:13:52]** s jejich digitální strategií a s jejich digitálním výstupem.

**[01:13:56]** Teď naposled jsme třeba pouštili moc ziskovou aplikaci,

**[01:13:59]** kterou už jsem osajosoval celou svoji rodinu a rozšířené kamarády.

**[01:14:04]** S váma to udělám taky aplikaci Preventivka,

**[01:14:07]** kterou připravila neziskovala organizace LUNO,

**[01:14:10]** která se věnuje preventivní zdravotní péči.

**[01:14:13]** Tam zadáte, jestli jste muž nebo žena, kolik vám je let

**[01:14:16]** a ono vám to naordinuje, ten tu preventivní zdravotní péči.

**[01:14:20]** Jednou za dva roky nechat si prohlídnout kožní znamínka,

**[01:14:23]** zajít k očaři.

**[01:14:25]** Připomíná vás to, ještě je tam hezká gamifikace,

**[01:14:28]** která vyměňuje vás to za to, když se o sebe staráte.

**[01:14:32]** A tyhle věci můžou mít obrovský dopad.

**[01:14:36]** A to je zase, impact analýza v neziskovém sektoru

**[01:14:40]** je zase jako téma na další hodinu nebo dvě hodiny,

**[01:14:43]** takže to taky tady teďka přeskočím,

**[01:14:45]** a už jsem o tom mluvil víckrát.

**[01:14:47]** Ale vlastně jedna věc, kterou je prostě dobré si uvědomit,

**[01:14:50]** že ten důvod, proč ty IT technologie jsou,

**[01:14:53]** nebo proč třeba programátoři prostě jsou v takový poptávce

**[01:14:57]** a proč prostě mají ty mzdy, který mají,

**[01:15:00]** a proč tady jako všichni pořád šíjí z nějakých programátorů,

**[01:15:03]** je právě ten, že prostě pět lidí může vyvinout podnikovej systém

**[01:15:10]** pro vaši firmu, kde pracuje třicet lidí,

**[01:15:13]** a stejných pět lidí může vyvinout něco, co používají tři miliardy lidí.

**[01:15:17]** A ten škálovací efekt toho, když vymyslíte a vytvoříte něco,

**[01:15:21]** co je úžitečný pro spoustu lidí, tak může být dramatický.

**[01:15:25]** Můj takový krásný příklad, který já mám rád, je,

**[01:15:28]** spousta z vás má třeba v mobilu nainstalovaný Whatsapp,

**[01:15:31]** takový ten messenger, a Whatsapp, když ho kupoval Facebook,

**[01:15:35]** tak měl, myslím, třicet zaměstnanců a používalo ho asi miliarda lidí na světě

**[01:15:39]** nebo jeden na půl miliardy lidí na světě.

**[01:15:42]** To se vám prostě ve spoustě jiných profesí nemůže podařit.

**[01:15:46]** Marie Terezie neovlivnila životy tolik lidí,

**[01:15:49]** kolik ovlivnilo těch třicet programátorů z Whatsappu.

**[01:15:52]** Napravda, můžeme se bavit o tom, jestli k lepšímu,

**[01:15:55]** ale ovlivnili.

**[01:15:58]** Takže ta digitalizace v nesiskovém sektoru

**[01:16:04]** a nebo v obecně v tom veřejném prostoru

**[01:16:07]** není jenom nějaký moderní, populární téma,

**[01:16:10]** ale je to skutečně něco, kde hrstka lidí,

**[01:16:13]** když se dají dohromady a obětují pár svých víkendů,

**[01:16:16]** tak můžou mít dopad průřivově na celou společnost.

**[01:16:19]** A já doufám, že ty projekty, které v ČeskoDigital děláme,

**[01:16:22]** tak se o to snaží.

**[01:16:25]** A tady někde bych to asi teď uzavřel,

**[01:16:27]** protože už jsem stejně přetáhnul a zbytek bude v otázkách.

**[01:16:39]** Já si k tobě trochu sednu.

**[01:16:44]** Já ještě, Honzo, jsem se teď uvědomil,

**[01:16:46]** že ty slidy, co jsem říkal, že jsou záložní

**[01:16:48]** a že chci je projít, tak tam vlastně ještě jsou.

**[01:16:51]** Jsou tam tři. Já to fakt vezmu rychle.

**[01:16:54]** Ale berte to tak.

**[01:16:57]** Jednak vidíte, že už mi došla trpělivost

**[01:16:59]** a nejsou slidy, jsou jenom hesla.

**[01:17:01]** A jednak berte to jako výkop do diskuze.

**[01:17:05]** Takže v Čechách, když přednáším,

**[01:17:08]** oproti tomu, když přednáším v Americe,

**[01:17:10]** tak tradičně nejsou žádný otázky,

**[01:17:12]** to je prostě náš národní sport.

**[01:17:14]** Já už jsem občas začal říkat, že vás nepustím k chlebíčkům,

**[01:17:17]** když nebudou otázky.

**[01:17:19]** Ale tak berte to jako nástroj do diskuze

**[01:17:22]** a provokativní hlášky, abyste se se mnou pohádali

**[01:17:26]** v otázkách a komentářích.

**[01:17:29]** Jedna z věcí, kterou já začínám,

**[01:17:31]** ten nástroj efektivity, o tom jsme teďka mluvili,

**[01:17:34]** to přeskočím. Prostě 30 programátorů

**[01:17:36]** ovlivnilo životy víc než Marie Thérésie,

**[01:17:38]** nebo teda ne Marie Thérésie.

**[01:17:41]** No, to je jedno. Přeskočíme.

**[01:17:44]** Druhá věc, která mě vrtá hlavou

**[01:17:46]** a která si myslím, že je dobrý zmínit,

**[01:17:49]** je, že v dnešní době už začínáme dost zaměňovat

**[01:17:53]** slovíčko technologie a slovíčko inovace.

**[01:17:56]** A vlastně mi přijde,

**[01:17:58]** že už jednak automaticky očekáváme,

**[01:18:01]** že když někam nacpem technologie,

**[01:18:03]** tak se to zlepší, což nemusí být vůbec pravda.

**[01:18:07]** A zároveň automaticky předpokládáme,

**[01:18:09]** že na to, aby se něco zlepšilo,

**[01:18:10]** tak tam musíme narovnat technologie.

**[01:18:12]** Předná jsem ve svým it-ánský bublině

**[01:18:14]** a bublině digitální transformace a digitalizace,

**[01:18:18]** ale přijde mi, že čím dál tím víc

**[01:18:20]** to po tom tématu přemýšlím a mluvím s lidma,

**[01:18:23]** tak tím víc mám pocit,

**[01:18:24]** že to, co chtějí říct, není digitalizace,

**[01:18:26]** ale to, co chtějí říct, je inovace.

**[01:18:29]** Změnění věcí k lepšímu.

**[01:18:32]** A občas je tam někde zatím hvězdička

**[01:18:34]** za použití technologií.

**[01:18:36]** Ale přijde mi, že ten dramatický digitální pokrok

**[01:18:40]** na posledních čtyřicet let a to,

**[01:18:42]** jak tady ty digitální společnosti,

**[01:18:44]** tady tyhle, převálcovali ten svět,

**[01:18:48]** tak do značný míry vedlo k tomu,

**[01:18:50]** že jsme si tyhle dvě věci spojili hodně dohromady.

**[01:18:54]** A že často tam, kde chceme říkat inovace,

**[01:18:58]** tak místo toho říkáme digitalizace

**[01:19:00]** a vůbec to není o těch technologiích,

**[01:19:02]** ale je to o tom, jak změnit tu firmu,

**[01:19:04]** aby byla ochotná inovovat a stávat se lepší.

**[01:19:08]** Protože ty technologie jsou tam možná

**[01:19:10]** v lepším případě nějaký prostředek.

**[01:19:12]** Tak to je druhá poznámka.

**[01:19:14]** A třetí, taková hodně ústá,

**[01:19:16]** tady zase provokativní.

**[01:19:20]** K čemu jsme se vůbec nedostali,

**[01:19:22]** je, že kromě ČeskoDigital,

**[01:19:24]** tady ještě sedím v grémiu Prague AI,

**[01:19:26]** což je česká organizace,

**[01:19:27]** která se věnuje podpoře umělý inteligence.

**[01:19:31]** A když jsem říkal,

**[01:19:32]** že jsme velmi technologická společnost

**[01:19:34]** a innovativní a adoptujeme nový technologie,

**[01:19:36]** tak myslím, že jsme jako velký lídr v oblasti umělý inteligence.

**[01:19:38]** Nebo by jsme aspoň měli bejt,

**[01:19:40]** kdyby jsme se tomu systematicky věnovali.

**[01:19:42]** Myslím si, že to je obrovská příležitost pro Českou republiku.

**[01:19:45]** A musím říct, že umělá inteligence postupuje rychlostí,

**[01:19:49]** kde už i mě to začíná zarážet.

**[01:19:51]** A to si myslím, že jsem poměrně techno-optimista.

**[01:19:57]** Ale jedna z věcí, kde...

**[01:20:00]** nevidím žádný pokrok a žádný posun a říkám to optimisticky s přihlédnutím do budoucna,

**[01:20:08]** že ne všechny profese a ne všechny práce a ne celá civilizace zanikne díky umělý inteligenci,

**[01:20:15]** protože vlastně nevidím žádný pokrok v té oblasti empatie a právě toho,

**[01:20:22]** o čem si tady celou dobu mezi sebou povídáme, to propojevání dvou světů,

**[01:20:25]** překrývání těch světů mezi sebou a vlastně mně přijde, že už jako vidím velký posun

**[01:20:31]** umělý inteligenci třeba i v oblasti kreativity. To mě trošku začíná znervozňovat,

**[01:20:36]** umělá inteligence tady dokáže kreslit krásné obrazy, když jí řeknu, co chci,

**[01:20:40]** umělá inteligence už zvládne programovat za mě, když jí řeknu, co chci,

**[01:20:44]** už jako ani ty programátoři nejsou ten job security, který jsme si mysleli, že tady bude,

**[01:20:50]** ale umělá inteligence teda zatím vůbec nezvládá propojovat dva světy, který si nerozumí

**[01:20:55]** a hledat mezi nima tu společnou řeče, tu empatii, takže to je ještě taková poslední poznámka

**[01:21:02]** na okrajo do budoucna, že empatie si myslím, že je dobré povolání do budoucna.

**[01:21:08]** Tak jo, všechno Honzo.

**[01:21:11]** Tak já ti děkuju, ty jsi naplnil čas úplně skvěle a to znamená, že já vás teďka už dopředu

**[01:21:20]** můžu pozvat na tu diskuzi, která bude, ale nebude rozhodně teď,

**[01:21:24]** ale pak na konci vám ukážu, kdy a kde bude.

**[01:21:28]** Já to vezmu, protože těch dotazů pár je, takže kdo si chce dát potom chlebíček,

**[01:21:32]** tak čistě teoreticky, jako můžou.

**[01:21:34]** Jak se vám podařilo natchnout tolik dobrovolníků pro českou digitálnu?

**[01:21:40]** Mám dlouhou historii vymýšlení názvů, které nikdo neumí vyslovit.

**[01:21:45]** Já si myslím, že to tak není.

**[01:21:48]** Já myslím, že jsem tady narazil ropnej vrt, který pod tou zemí byl už před tím

**[01:21:53]** a jenom čekal, až ho někdo najde.

**[01:21:55]** Prostě tohle byla akumulovaná potřeba v té společnosti

**[01:22:00]** a teďka konkrétně myslím zrovna těch dobrovolníků,

**[01:22:04]** kdy ty lidi opravdu mají chuť pomáhat, oni chtějí měnit věci k lepšímu.

**[01:22:10]** Dokonce já to vnímám tak, že v Českodigitálu mám příležitost pracovat s lidmi,

**[01:22:15]** které bych do svý komerční firmy a do svýho úspěšného startupu nikdy nepřitáhnul.

**[01:22:21]** Špičky v oboru, neskutečně kvalitní lidi.

**[01:22:24]** Protože vlastně, když se koukám na to,

**[01:22:28]** a pozor, Českodigitál nejsou jenom špičky v oboru,

**[01:22:32]** Českodigitál je tvořený těmahle neskutečně kvalitníma lidma

**[01:22:35]** a stejně tak jako studentama na vysoké škole, který zrovna mají volnej čas

**[01:22:39]** a můžeme mu pomoct.

**[01:22:41]** A to míchání těchhle z těch skupin dohromady je také jako strašně zajímavé

**[01:22:44]** a strašně přínosné, myslím, pro všechny.

**[01:22:47]** Ale vlastně, já na to často koukám tak, že na tom trhu práce,

**[01:22:51]** když ty lidi se rozhodují, kam budou pracovat a co budou dělat,

**[01:22:55]** čemu vlastně budou věnovat ten svůj čas v životě,

**[01:22:58]** tak je spousta nabídek, kam jde jít pracovat,

**[01:23:01]** jakožto digitální, digitálně schopný člověk.

**[01:23:05]** A spousta nabídek, který jsou úžasně placený

**[01:23:08]** a ty peníze už vlastně lidi tolik nemotivují.

**[01:23:11]** Ale to, kde je zásadní nedostatek,

**[01:23:14]** je v tom cítění toho, že to, co dělám, má smysl.

**[01:23:18]** Takovejch prací zase tak moc není.

**[01:23:21]** A v tomhle si myslím, že vlastně ta práce pro nejen ten neziskovej sektor,

**[01:23:25]** ale obecně pro veřejné blaho,

**[01:23:28]** ať už je to neziskovej sektor a občas i ten stát,

**[01:23:31]** tak má skutečně velký potenciál přitáhnout neskutečně kvalitní lidi,

**[01:23:34]** protože ty lidi chtějí dělat na něčem a pracovat na něčem,

**[01:23:37]** co jim dává smysl, co mají pocit, že je užitečný k něčemu.

**[01:23:41]** Což ve spoustě těch programátorských jobů často tak není.

**[01:23:46]** Takže je to ten smysl.

**[01:23:51]** Osobní otázka od Tomáše. Jak vůbec to dělá vaše manželka?

**[01:23:54]** Jak se vám dařilo bilancovat osobní život a růst firmy, život USA atd.?

**[01:23:59]** Přestože moje manželka mluví anglicky a česky nemluví,

**[01:24:03]** tak myslím, že se jí tady v Čechách žilo líp než v Americe.

**[01:24:07]** Což částečně je způsobené tím, že do Ameriky jsme se stěhovali,

**[01:24:11]** když jsme měli malé děti. První se nám narodilo tady v Čechách,

**[01:24:15]** když mojemu startupu byl rok. A druhý se nám narodilo už v Americe.

**[01:24:20]** A paralelně k tomu já jsem fakt neměl moc času.

**[01:24:24]** Pracoval jsem dvanáct a více hodin, většinou více hodin.

**[01:24:29]** Kdykoliv jsem slíbil, že už konečně vyšetřím někde jeden týden dovolený,

**[01:24:34]** tak pravidelně den před odjezdem na dovolenou se celý svět zhroutil

**[01:24:38]** a všechno se pokazilo. Byl to velký stres.

**[01:24:43]** Myslím si, že nejhorší na to možná ani nebylo to, že jsem nebyl tolik doma,

**[01:24:48]** ale to, že když už jsem doma byl, tak jsem byl ve stresu.

**[01:24:52]** Takže občas mám takový hyperbolu. Říkám, že šest let jsme se v tom startupu

**[01:24:57]** od sebe odžívali, tak teď se zase jako šest let zžíváme zpátky.

**[01:25:01]** A šest let už to bylo, takže jsme stále spolu.

**[01:25:05]** Myslím si, že návštah je lepší, než byl kdy předtím,

**[01:25:08]** ale je pravda, že to k tomu bylo jako po ukončení startupu zase cesta zpátky

**[01:25:13]** a že jako jednu z jejich největších profesních úspěchů považuju,

**[01:25:18]** že naše manželství přežilo.

**[01:25:21]** Kluci umí česky? Je tady otázka.

**[01:25:24]** Kluci umí česky. Kluci chodí do český státní školy

**[01:25:27]** a starší Prokop, který se sem stěhoval, když už mu bylo pět let,

**[01:25:31]** tak trpí trošku agramatizmem, takový ty skloňování a tak.

**[01:25:35]** On to i racionálně chápe, všechny ty větný vzory umí,

**[01:25:39]** všechny ty vzory skloňování, všechno to umí odvodit správně

**[01:25:45]** a potom ale mluví jak takový ten stereotyp, co jsme měli

**[01:25:49]** jako sudeckých Němců, když pokouší mluvit česky.

**[01:25:54]** Ale já myslím, že to časem přejde.

**[01:25:57]** Myslím si, že kdybych přijel rok později, tak už to bylo později.

**[01:26:02]** Já jsem ti tímhle tím i chtěl poděkovat za to, jak jsi byl otevřený,

**[01:26:07]** protože častokrát vlastně ten medialní obraz těch startupů

**[01:26:11]** a toho je jiný a já vím, že to běhá těchto intenzivních roků

**[01:26:19]** které byly ani nepříjemné a zdraví.

**[01:26:21]** Že vlastně je to spojené a je to vlastně něco za něco.

**[01:26:25]** Tak díky, že tady tohleto můžeš říct a sdílet.

**[01:26:31]** Já se vlastně chci zeptat a jsou tady dvě otázky.

**[01:26:37]** Jedna od Lukáše a pak od někoho dalšího.

**[01:26:40]** Jaká je vlastně další vize Česko.Digital a jaká je další tvoje vize?

**[01:26:43]** Protože vím, že ty se s Česko.Digital stáhl nebo stahuješ se.

**[01:26:47]** A jak tady tohleto máš?

**[01:26:49]** Nejdřív je důležitý říct, že jsem se s Česko.Digital nestáhnul proto,

**[01:26:53]** protože bych mu nevěřil nebo že bych měl pocit, že něco dělá špatně.

**[01:26:56]** Naopak, já jsem na něj pyšnej víc, než jsem čekal vůbec, když je budu.

**[01:27:02]** A samozřejmě jsem hrozně hrdý na to, co ty neskuteční lidi,

**[01:27:06]** co tam pracují, dělají.

**[01:27:09]** A o to je to těžší.

**[01:27:11]** Ale na druhou stranu, já jsem od dne jedna, kdy jsem Česko.Digital zakládal,

**[01:27:14]** tak jsem říkal, já jsem prostě rozjížděč.

**[01:27:16]** Já jsem člověk, který ho baví vybudovat nový věci.

**[01:27:18]** A nejsem úplně ten správnej člověk na provoz a údržbu.

**[01:27:22]** A když budu dělat provoz a údržbu, tak tady všude potečou trubky

**[01:27:27]** a nic nebude fungovat a všude bude prostě nepořádek,

**[01:27:30]** protože já jsem prostě rozjížděč.

**[01:27:33]** A tak i tak jsem hrozně rád, že vlastně to po mně převzala Eva Pavlíková,

**[01:27:38]** která vlastně tam byla od dne jedna nejdřív jako dobrovolník

**[01:27:41]** a byla to moje pravá ruka a dneska si myslím,

**[01:27:43]** že tu organizaci řídí líp, než bych ji kdy řídil já.

**[01:27:46]** Takže je to jako super v tomhle.

**[01:27:48]** Ale je pravda, že jsem říkal, že Česko.Digital není ústav našetřila.

**[01:27:53]** Česko.Digital je organizace, která na mě nesmí být závislá

**[01:27:56]** a musí prostě existovat i beze mě.

**[01:27:59]** A tak mám hrozně štěstí, že se mi podařilo předat dál

**[01:28:03]** a doufám, že bude dlouhodobě úspěšná.

**[01:28:06]** Co bude dál pro mě, já nevím.

**[01:28:08]** Jsem v modu, kdy jsem se rozhodnul, že svoje děti vezmu a pojedu s nimi do zahraničí

**[01:28:12]** a dám jim to, co jsem zažil já sám, ten život venku,

**[01:28:15]** což je pravda, už měli předtím v Silicon Valley,

**[01:28:18]** ale na to byly příliš malí, aby si něco pamatovali.

**[01:28:21]** A já jim chci dát právě to, co jsem vám tady říkal.

**[01:28:24]** Ten schopnost podívat se na věci z jiné perspektivy,

**[01:28:27]** z jiného úhlu, pohledu, zažít si život ponořenej do jiné kultury.

**[01:28:32]** Takže teďka budeme chvilku v zahraničí,

**[01:28:36]** ale není to jako permanentní a určitě se budeme vrátit zpátky

**[01:28:40]** a až se vrátíme, tak o tom potom. Ono to přijde.

**[01:28:45]** Tak jsi odpověděl vlastně otázky, které tady byly ještě.

**[01:28:50]** Je tady jedna, taková vždycky, kdy se ptají hodně studenti,

**[01:28:55]** kde jsi vzal kapitána založení firmy na tom, že jsi z přední školy.

**[01:29:01]** No nikde, žádnej nebyl.

**[01:29:06]** Tenkrát ještě SROčko mělo povinný základní mění 100 tisíc korun,

**[01:29:11]** který jsem neměl a pak jsme nějakou popůčovali po kamarádech

**[01:29:16]** a rodičích 50 tisíc korun, protože jsme zjistili,

**[01:29:19]** že stačí splatit 50% základního mění.

**[01:29:22]** A sice se to asi někde musí doplatit potom, ale to už se asi nikdy nestalo.

**[01:29:26]** Nebude to jak z toho Velkobrýta, že ti přijde o bálka, že máš doplatit.

**[01:29:30]** Nejspíš jo.

**[01:29:32]** Vždycka se dá zakládat, myslím, SROčko, i s základním měním koruna,

**[01:29:36]** nebo 10 tisíc korun.

**[01:29:38]** Takže jako už 10 tisíc korun, ale po inflaci.

**[01:29:44]** Takže no, nikde.

**[01:29:46]** Stejně tak, a ještě jako v mnohem větším a brutálnějším měřítku,

**[01:29:49]** žádné peníze na rozjezd v momentě, kdy jsem rozjížděl Apiary,

**[01:29:52]** jako ten celosvětový startup.

**[01:29:55]** A to bylo skutečně tak, že jsem odcházel ze své dobře placené práce,

**[01:30:00]** ve firmě Gooddata s úsporama 0 korun.

**[01:30:05]** Vzal jsem si hypotéku na 30 let na barák,

**[01:30:08]** který jsem si koupil, na který mi počili rodiče

**[01:30:11]** a na takový ten sklad té jistiny nad hypotékou navíc.

**[01:30:16]** Takže jsem se zadlužil na 30 let dopředu,

**[01:30:20]** neměl jsem ani korunu ušetřenou na účtě

**[01:30:22]** a pak mi ještě manželka uznávala, že čekáme první dítě.

**[01:30:25]** A neměl jsem ani korunu.

**[01:30:30]** Měl jsem reálně v též Schrodingerový kočce,

**[01:30:33]** která je napůl mrtvá a napůl živá,

**[01:30:35]** jsem měl opravdu jako situace,

**[01:30:38]** kdy jsem třeba v Londýně objížděl venture capital investory

**[01:30:42]** a tam vždycky jako přijdete do toho baráku ze skla a ocely,

**[01:30:46]** vyjedete tím výtahem do toho 35. patra,

**[01:30:48]** kde je ten boardroom pro těch jako 20 židlí

**[01:30:51]** a prostě tam sledujete z toho celo od podlahy ke stropu okno

**[01:30:56]** a tam sledujete, jak se tam dolehem žijí ty lidi.

**[01:31:03]** A tak jsem tak objížděl ten venture capital

**[01:31:05]** a jak jsem ho tak objížděl, tak jsem zjistil,

**[01:31:07]** že už nezvládnu zaplatit jako sedm liber za metro,

**[01:31:11]** jako za lístek na metro, protože to nemám na kartě.

**[01:31:14]** Tak jsem tam dal místo svý osobní karty,

**[01:31:16]** tu firmní kartu a to taky bouncelo, že tam není sedm liber.

**[01:31:19]** A já jsem šel na meeting pěšky.

**[01:31:21]** V hodinu jsem šel pěšky přes to centrum,

**[01:31:23]** pak jsem vyjel tím výtahem do toho 35. patra,

**[01:31:25]** válcujem celý svět, jsme nejlepší na světě,

**[01:31:28]** prostě milion dolarů, dva miliony dolarů

**[01:31:30]** a přemýšlel jsem, jak se dostanu večer domů,

**[01:31:32]** jestli budu spát pod mostem, protože prostě nemám na metro.

**[01:31:38]** Asi si to nikdo z nás nedokáže představit.

**[01:31:40]** Já ti moc děkuju.

**[01:31:42]** Pardon, že jsem přetáhnul.

**[01:31:44]** Děkuju i vám, že jste se tady s náma tu hodinku a hodinku a půl,

**[01:31:50]** že jste s námi ten čas strávili.

**[01:31:52]** Moc vás prosím, zkuste nám napsat zpětnou vazbu,

**[01:31:55]** ať už to, že nám dáte hvězdičku,

**[01:31:57]** anebo napíšete tři slova, které nějakým způsobem

**[01:32:00]** ve vás ta snídaně evokovala.

**[01:32:03]** Já to rychle přeskáču.

**[01:32:07]** To, co je důležité a je fajn,

**[01:32:11]** když vlastně posloucháme nějaký takový příběh,

**[01:32:14]** tak je možná si udělat nějakou takovou introspekci,

**[01:32:16]** nějakou reflexi, prostě se podívat do sebe,

**[01:32:18]** co vám to dalo, vzalo, jaké byly aha momenty.

**[01:32:21]** Tak samozřejmě můžete, ať už je to na redbutton.edu,

**[01:32:24]** skrz tu aplikaci, nebo si stáhněte formulář,

**[01:32:27]** který tam máme pro tady tohleto určený.

**[01:32:30]** Pokud se díváte se svým týmem, určitě si tu diskuzi udělejte.

**[01:32:34]** No a my jednu takovou máme.

**[01:32:36]** To znamená, že 20.9.6.,

**[01:32:40]** což je, mám pocit, příští středu, čtvrtek.

**[01:32:45]** Od pěti hodin si hezky otevřeme sklenku

**[01:32:50]** a pobavíme se s takovou zajímavou partou o tom,

**[01:32:55]** jak se propojou světy, ať už je to Dan Franz,

**[01:32:58]** který má zkušenosti s budováním komunit Googleu,

**[01:33:00]** Péťa Beneš, a Ján Koštura, který zase spojuje

**[01:33:03]** jiné dva světy, lobož Malý Ardeira.

**[01:33:06]** Myslím, že to bude hezká diskuze,

**[01:33:09]** takže pokud chcete, tak se k nám určitě můžete přidat.

**[01:33:12]** Připomenuji jenom projekt knížky měsíce na červenec.

**[01:33:16]** Martin Vázquez, který tady byl na minulé snídaní,

**[01:33:19]** tak doporučil přednášit je jako na TEDu.

**[01:33:24]** No a na EDu je toho spousty k vidění,

**[01:33:30]** takže ať už potkávání anebo různé další pořady

**[01:33:34]** prostě prozkoumejte a určitě si je během prázdnín třeba dejte.

**[01:33:39]** Snídaně nekončí, o prázdnínách nemáme žadnou pauzu,

**[01:33:43]** jedeme non-stop, takže se můžete těšit

**[01:33:47]** 21.7. na dalšího zajímavého hosta,

**[01:33:51]** který mi ukázal ve svém kanclu jedovaté ještěry,

**[01:33:55]** které si přivezl ze svých cest, ale o ještěrych to nebude.

**[01:33:59]** Bude to o lidském mozgu a neurochirurgii

**[01:34:01]** a přivídáme pana profesora Vladimira Beneše.

**[01:34:04]** Takže pokud vás zajímají to, kam neurochirurgie jde

**[01:34:08]** a jaká je její budoucnost, ale zároveň historie,

**[01:34:11]** tak se k nám určitě 21.7. přidejte,

**[01:34:14]** ať už tady v Magentě a nebo ve všech místech, kam vysíláme.

**[01:34:18]** Díky moc, díky vám, mějte se krásně, nashledanou a ahoj.