# Přepis: Emoční první pomoc

## Popis

Na rozdíl od psychoterapeutů jsme se příliš neučili, jak s emocemi u sebe, či u druhých pracovat. Co si z jejich odborné praxe můžeme vzít do svých vztahů, aniž bychom sáhodlouze studovali? Jak díky emoční první pomoci můžeme své blízké v těžké chvíli skutečně podpořit? A jak otevírat náročné rozhovory, aniž abychom druhé zranili víc než je nutné? 



Kdo je Eliška Remešová?



Eliška Remešová je psycholožka, psychoterapeutka a lektorka se zájmem o psychologii lásky a moderní podobu partnerských vztahů. Ve své soukromé psychoterapeutické praxi se orientuje na partnery, kteří se chtějí mít spolu lépe. Opírá se o komplexní psychoterapeutický výcvik SFBT, Kompletní krizovou intervenci, probíhající výcvik ICEEFT pro páry a mnoho dalších absolvovaných kurzů. Přes čtrnáct let přednáší, facilituje a vede workshopy ve firmách i neziskových organizacích. Rozvíjí leadery a jejich týmy ve vztahové inteligenci, mj. vztahovému bezpečí, autentickém leadershipu, emoční inteligenci.  Je lektorkou aplikované improvizace, která představuje cestu za svobodou k autentickému já a efektivní rovnocenné spolupráci s druhými. V roce 2021 spoluvydala terapeutický deník pro ženy Duše na místě, o rok později založila institut mezilidských vztahů MEZILIDMI. 



Na sítích informuje o tom, že #laskajedovednost a vzdělává širokou veřejnost, jak pečovat o sebe a své vztahy.

## Přepis

**[00:00:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:00:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:05]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:10]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:15]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:20]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:25]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:35]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:40]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:45]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:50]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:55]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:10:00]** stane něco jinýho. Často to máme spojený s nějakým velkým externím zdrojem.

**[00:10:05]** A tak, jak na těm přemýšlíme my jako psychoterapeuti a psychologovi,

**[00:10:09]** tak krize není jenom to, co se děje externě, ale je to hlavně to, co se děje v nás.

**[00:10:15]** To znamená, že my sami jsme bezmocní, bezradní a nevíme, jak s tou danou situací naložit.

**[00:10:20]** A může to být něco obrovského, může to být tak velkých rozměrů,

**[00:10:24]** jako je třeba umrtí někoho blízkýho, ale taky to může být to, když vám jsou tři roky,

**[00:10:29]** když váš rodič smáčkne tlačítkový tahu místo vás.

**[00:10:32]** A je to úplně jedno. Je to vlastně úplně jedno, jaká je ta situace,

**[00:10:36]** ale tu krizi prožíváme uvnitř.

**[00:10:39]** A tudíž ta krize jako taková je nějaká nebezpečná situace,

**[00:10:42]** která se týká nás jako celku.

**[00:10:44]** To znamená, že to není, že nějaká část z nás prožívá krizi,

**[00:10:47]** ale je to o tom, že my jako člověk jsme utopení, ztracení, přehlcení,

**[00:10:52]** nějakým způsobem pohlcení tím, co se děje.

**[00:10:56]** Je super říct, že to není patologické,

**[00:10:58]** že krizi procházíme všichni a pravděpodobně i za svůj život

**[00:11:01]** prožujeme stovky, možná tisíce drobných krizí.

**[00:11:04]** A ty krizi se průběžně v podstatě zvětšujou tak,

**[00:11:07]** jak my získáváme zkušenost v průběhu života.

**[00:11:10]** Co tím chci říct?

**[00:11:12]** Že ta krize jako taková bývá nějakým zlomovým bodem v životě člověka.

**[00:11:18]** Zlomovým bodem chci říct, že můžeme mluvit o tom,

**[00:11:21]** jaký to je krizí a o tom, jaký to je poní.

**[00:11:23]** Je to jako když země třesení zhodí dům

**[00:11:26]** a pořád tam jsou ty stejné prvky,

**[00:11:29]** ty stejný materiál, ale už nevypadá jako ten dům

**[00:11:32]** a my to potřebujeme poskládat znova.

**[00:11:34]** A velmi pravděpodobně, když se otřepeme z té náročné situace

**[00:11:37]** a začneme stavět ten dům znova,

**[00:11:39]** tak už ho postavíme líp.

**[00:11:41]** Nepostavíme ho úplně totožnej,

**[00:11:43]** ale postavíme ho už trochu líp,

**[00:11:45]** protože využijeme té příležitosti,

**[00:11:47]** že máme možnost to dělat celý znova.

**[00:11:49]** A úplně stejně to funguje s náma jako s člověkem.

**[00:11:52]** A v tomhle směru vlastně o tom moc krásně mluví

**[00:11:56]** nejenom René Thorme, ale taky Erik Eriksen,

**[00:11:59]** což je jeden z nejznámějších světových vývojových psychologů,

**[00:12:02]** který popsal v podstatě celý vývoj člověka

**[00:12:05]** na takzvaných osmi krizích, osmi vývojových fázích,

**[00:12:08]** kdy člověk v každé té fázi

**[00:12:10]** v podstatě bojuje mezi nějakými dvěma silami,

**[00:12:14]** jakou dobrou a špatnou zkušeností

**[00:12:16]** a dostává se tím pádem do nějaké krize.

**[00:12:18]** A když tu krizi překoná,

**[00:12:19]** tak se posouvá v tom vývojovém stádiu dál

**[00:12:22]** a díky tomu se může dál probírat tím životem

**[00:12:25]** se všemi kompetencemi, co potřebuje.

**[00:12:28]** Já to často ještě přirovnávám nějakému vercajku.

**[00:12:31]** Když si představíte nějakou brašnu

**[00:12:34]** a v té brašni je spousta náčiní, spousta nářadí.

**[00:12:37]** A to spousta nářadí tam máte teď,

**[00:12:39]** protože už víte, že se vám někdy hodí kladívko

**[00:12:42]** a víte, že nikdy jindy, když něco potřebujete odstřihnout,

**[00:12:45]** odštípnout, tak potřebujete klaště

**[00:12:47]** a víte, že když něco potřebujete utáhnout, spevnit,

**[00:12:49]** tak použijete šroubovák.

**[00:12:51]** A ty věci tam máte.

**[00:12:52]** Ale když se na to podíváme v rámci toho našeho celého života,

**[00:12:55]** tak když jste malými dětmi,

**[00:12:57]** tak máte tu brašničku a v ní nemáte nic.

**[00:13:00]** Je to úplně prázdná brašnička,

**[00:13:02]** ve které není jedinej nástroj.

**[00:13:04]** A proto, když se objeví jakýkoliv podnět,

**[00:13:12]** můžete mít ty emočně inteligentní zradí rodiče,

**[00:13:15]** kteří po té situaci, po tom vašem emočním záchvatu,

**[00:13:18]** po tom, co se zmáčklo tlačítko ve výtahu,

**[00:13:20]** po tom, co jste rozpůlili rohlík špatným směrem,

**[00:13:23]** po tom, co jste banán oloupali,

**[00:13:25]** i když oni ho chtěli oloupat sami a podobně,

**[00:13:27]** tak vysvětlujete, co se stalo.

**[00:13:29]** Vysvětlujete, že se to dítě naštvalo,

**[00:13:31]** že ho něco rozlobilo

**[00:13:33]** a on díky tomu post facto získává ten nástroj do té brašny.

**[00:13:37]** On tím získává ten šroubovák nebo ten pomyslenej kleště.

**[00:13:40]** A tudíž příště, po určitém množství takovýchhle zkušeností,

**[00:13:44]** takovýchhle krizí, už bude umět ten šroubovák nebo ty kleště použít.

**[00:13:49]** A takhle my v průběhu života získáváme náčinní,

**[00:13:52]** které v té brašně nosíme

**[00:13:54]** a které používáme pro dané konkrétní situace.

**[00:13:57]** A díky tomu v průběhu života jsme méně a méně náchylnější

**[00:14:02]** pro ty stejné situace,

**[00:14:04]** ale samozřejmě to znamená, že přicházejí větší situace,

**[00:14:08]** které nás do té krize dostávají.

**[00:14:10]** To znamená, když nám je 30, 40, 50,

**[00:14:13]** tak to tlačítko od výtahu už nás nerozhodí,

**[00:14:16]** ale rozhozují nás nějaké větší věci v práci,

**[00:14:19]** větší věci doma, partnerský témata.

**[00:14:22]** To, na co ještě nemáme v té brašně nástroje.

**[00:14:26]** Jsem se rozumitelná? Dává to smysl? Super.

**[00:14:29]** To znamená, proto já vnímám krizi jako důležitý zlomový bod v tom životě,

**[00:14:33]** protože nás posiluje, rozšiřuje ten náš vercajk,

**[00:14:37]** ale zároveň to vůbec neznamená, že to je jednoduché,

**[00:14:40]** tou krizí prožívat, to vlastně procházet.

**[00:14:43]** Je to taky nějaký přechodný stav.

**[00:14:45]** My jako organismu se snažíme být neustále v nějaké rovnováze,

**[00:14:48]** v nějakým způsobem fungovat dobře,

**[00:14:50]** aby to bylo co nejméně energeticky náročné.

**[00:14:53]** A to, co ta krize způsobí, je, že to tělo dostane do naprosté nerovnováhy,

**[00:14:57]** které zpotřebovává hodně energie

**[00:14:59]** a my sami se v tom po nějakou dobu ztrácíme.

**[00:15:02]** A tak, jak tu krizi prožíváme, tak se do té rovnováhy zase vracíme.

**[00:15:06]** Jak už jsem říkala, je to reakce na situaci víc než samotná situace.

**[00:15:10]** To znamená, že když budeme mít Karla a Pavla,

**[00:15:13]** oba dva budou prožívat úplně stejnou situaci,

**[00:15:16]** tak každý z nich, ale bude mít v té brašně něco jiného.

**[00:15:19]** To znamená, pro Karla to může být běžná situace, se kterou se poradí,

**[00:15:22]** a pro Pavla to může být právě život zastavující krizový okamžik.

**[00:15:27]** A taky se projevuje vždy individuálně.

**[00:15:29]** To znamená, že se jinak projevuje na úrovni těla,

**[00:15:32]** jinak na úrovni našeho prožívání, na úrovni našeho chování,

**[00:15:36]** nějaké interakce s ostatními,

**[00:15:38]** a každý z nás může tu krizi prožívat jinak.

**[00:15:41]** A tohle do toho našeho života přináší strašný maglais,

**[00:15:44]** protože najednou já musím sledovat, jak fungují jiní lidi v krizi

**[00:15:48]** a pravděpodobně si můžu být jistá, že fungují jinak než já,

**[00:15:52]** což mě dostává do nějakého zmatení.

**[00:15:55]** Chci se zeptat, jestli si můžete teď vybavit situaci,

**[00:15:59]** kdy jste se naposledy necítili dobře.

**[00:16:02]** V ideálním případě pro ten náš účel dneska to byla situace,

**[00:16:06]** která vás možná zahltila, pohltila.

**[00:16:09]** Cítili jste se tam aspoň chvíli nějak bezradní, bezmocní.

**[00:16:13]** A v ideálním případě už je to situace, která je za váma.

**[00:16:16]** A jestli ji máte, tak vás uprosím, jestli můžete zvednout ruku.

**[00:16:21]** Počkám.

**[00:16:23]** A stejně taky pro vás, co na nás koukáte online.

**[00:16:26]** Asi možná nemusíte zvedat ruku, ale mějte ji tam.

**[00:16:29]** Tak super, já využiju vás, že tady jste.

**[00:16:31]** Pojďte mi ji zvednout, kdo tu situaci máte. Díky.

**[00:16:34]** A teď nachyťte ruce nahoře ti z vás, kteří se svěřili někomu.

**[00:16:43]** Super, spadlo jich jenom pár.

**[00:16:45]** A ti z vás, kteří se svěřili, tak mě zajímá, jestli jste měli...

**[00:16:51]** Nechyťte ruce nahoře ti, kteří jste měli nějakou podobnou reakci.

**[00:16:55]** Někdy.

**[00:16:59]** Nechyťte ruce nahoře, kteří jste dostali tuhle reakci.

**[00:17:02]** Tu, co teďka vidíte na slidech.

**[00:17:05]** Kteří jste slyšeli, to bude OK.

**[00:17:08]** Nebreč.

**[00:17:10]** Zaměř se na něco hezkýho.

**[00:17:12]** Nic se přeci nestalo.

**[00:17:14]** Jste už moc náročná.

**[00:17:17]** Perfektní.

**[00:17:18]** A teďka, prosím, nechte ruce nahoře ti, kterým to pomohlo.

**[00:17:25]** Skvělý. Pár z vás tady je. Perfektní. Děkuju.

**[00:17:27]** Já se na to ptám často, když mluvím,

**[00:17:30]** protože mám tu zkušenost, že to hodně z nás dělá,

**[00:17:33]** hodně z nás to říká a málo komu to pomáhá.

**[00:17:36]** A ono se dá říct, že ono to určité chvíli v čase pomůže všem,

**[00:17:40]** že v určitou chvíli dobře míněná rada, řešení, změna perspektivy,

**[00:17:46]** návrh, jak to řešit, je užitečný.

**[00:17:49]** Ale musí to přijít až potom, co z tích hlavní akutní kryze,

**[00:17:52]** z toho hlavního pocitu strachu, stresu, úzkosti, paniky, jsme venku.

**[00:17:56]** Pak to může být užitečný.

**[00:17:58]** A často to může být užitečný tehda, když se o to zaprvý řeknem.

**[00:18:01]** To znamená, my jdeme pro tu radu za někým.

**[00:18:05]** A nebo, když už je to nevyžádaná rada, tak je od někoho, kdo si vážíme,

**[00:18:09]** nebo kdo je pro nás autoritou.

**[00:18:11]** A v tu chvíli dokážeme tu radu slyšet víc.

**[00:18:13]** Ale ve chvíli, když jsme v panice, když jsme v té kryzové situaci,

**[00:18:16]** v té nerovnováze toho organismu, tak všechny tyhle věty

**[00:18:19]** většinou způsobí, že se dostaneme ještě do větších emocí.

**[00:18:25]** Proč myslíte, že ty rady nefungujou?

**[00:18:27]** Máte nějaký tip?

**[00:18:30]** Je tam něco, co vám...

**[00:18:32]** Já doufám, že to Honzovi nevadí, že mi to někdo řekne na hlas.

**[00:18:35]** Že nejsou empatiční vůbec.

**[00:18:37]** Že nejsou empatiční vůbec?

**[00:18:39]** Ty rady nejsou vůbec empatiční, proto nevymáhají.

**[00:18:41]** Děkuju.

**[00:18:43]** Ještě něco? Vás nepadá?

**[00:18:45]** Protože všechny rady se zajímají věcí, které jsou vůbec nevymáhány.

**[00:18:49]** Jo, jo, jo. Vše v tu chvíli jsme plně zahlcení tím těžkým, co se děje,

**[00:18:53]** takže nechcem v tu chvíli.

**[00:18:54]** Vlastně tak trošku nechcem myslet na to dobrý.

**[00:18:56]** Já si to často přirovnávám tomu typickému...

**[00:18:59]** Ta typické situace prvního rozchodu s první velkou láskou.

**[00:19:03]** Já myslím, že jsme všichni v tu chvíli,

**[00:19:05]** teda doufám, že tady to někdo zařil,

**[00:19:07]** že nejste všichni úplně spolu od patnácti,

**[00:19:10]** ale ti z nás, co prožili první lásku a první rozchod,

**[00:19:13]** tak jsme tak někde vevnitř tušili, že to bude jednou dobrý.

**[00:19:16]** I jsme tušili, že asi nezůstalneme od sedmnáctí, od dvaceti,

**[00:19:19]** do konce života sami.

**[00:19:21]** Taky jsme věděli, že se objeví někdo jiný,

**[00:19:23]** s kterým to bude fajn a že se budeme zase radovat.

**[00:19:26]** Myslím, že tohle všechno jsou informace, které dávno víme.

**[00:19:29]** Ale když nám v tu chvíli řekne rodič, neboj, to přejde,

**[00:19:32]** neboj, objeví se někdo další, ježiši, ty naděláš,

**[00:19:35]** a tak to byl prostě jenom první vztah,

**[00:19:37]** ses to naučil, naučila, tak to bolí.

**[00:19:40]** A bolí to, protože někdo vlastně nedokáže v tu chvíli přijmout,

**[00:19:44]** a on je to složitý v tom, že když něco prožíváme,

**[00:19:48]** my si dobře pamatujeme ten výsledek.

**[00:19:50]** My už víme, jaký to je, že jsme z té situace vystoupili

**[00:19:53]** a jaký to mělo efekt.

**[00:19:55]** Ale už se nám hrozně těžko, empaticky,

**[00:19:57]** vrací do toho průběhu prožívání a do toho, jaký to pro nás je.

**[00:20:00]** protože když se něco naučíme, když jste se učili jakýkoliv jazyk,

**[00:20:04]** tak tam byly takové důležité okamžiky,

**[00:20:06]** které vám pomohly v té situaci se dostat dál.

**[00:20:09]** Prostě dlouho to nešlo a najednou přišlo nějaký vhled.

**[00:20:12]** Najednou přišlo něco, kde jsem říkal,

**[00:20:14]** aha, takhle funguje ten předřítomnej čas,

**[00:20:16]** nebo aha, takhle fungujou ty nepravidelné slovese.

**[00:20:18]** Vždycky tam přišlo nějaký okamžik.

**[00:20:20]** A my si zpětně ty okamžiky nevybavujeme,

**[00:20:22]** takže my ani neumíme moc předávat.

**[00:20:24]** A proto my vlastně často předáváme už jenom ten výsledek,

**[00:20:27]** že to bude dobrý, že jednou to opravdu přejde,

**[00:20:30]** že za ten rok to bude v pohodě.

**[00:20:32]** Ale teďka aktuálně to vůbec nepomáhá.

**[00:20:35]** A to, co se tam vlastně děje,

**[00:20:37]** je, že my, když se do té krize dostáváme,

**[00:20:40]** já se omluvám za to zjednodušení,

**[00:20:42]** ale pro tu užitečnost věřím, že to má takhle smysl,

**[00:20:45]** tak fungujeme na takových jako třech hlavních principech.

**[00:20:48]** Něco se nám děje v hlavě,

**[00:20:51]** máme nějaké myšlenky, nějaké postoje, nějaké názory,

**[00:20:55]** máme nějaká racionální informace, se kterýma pracujeme.

**[00:20:58]** Potom máme nějaké emoce,

**[00:21:00]** nějak to prožíváme, něco cejtíme,

**[00:21:02]** něco se s nám děje na té emoční úrovni.

**[00:21:05]** A pak tady máme ten třetí vrchol, toho trůhelníku,

**[00:21:08]** a to je nějaké konkrétní chování,

**[00:21:10]** kde ty emoce a ty informace nás vyprovokujou

**[00:21:13]** k nějakému konkrétnímu činu či akci.

**[00:21:16]** A to, co se děje v akutní krizi,

**[00:21:18]** kdy jsme bezmocní, kdy jsme přemožení,

**[00:21:21]** kdy máme pocit, že už nemůžeme dál,

**[00:21:23]** tak ono se toho myšlení vlastně trochu odpojí.

**[00:21:26]** Ono se odpojí ty myšlenky,

**[00:21:28]** odpojí se to konstruktivní řešení té situace

**[00:21:31]** a jsme plně zaplaveni těch emocích, které prožíváme.

**[00:21:34]** A to, co v tu chvíli dělají ti lidi,

**[00:21:36]** kteří nám říkají, že to bude dobré,

**[00:21:38]** tak vlastně mluví jako ta šipka k tomu myšlení.

**[00:21:41]** Na ty racionální úrovni to dává smysl

**[00:21:44]** a mluví s námi v podstatě v té konstruktivní rovině,

**[00:21:48]** analytické, racionálně, konstruktivně.

**[00:21:51]** Ale my tím, že jsme od toho odpojení, tak to nefunguje.

**[00:21:54]** A my to, co potřebujeme, abychom vůbec se mohli posunout dál,

**[00:21:57]** abychom vůbec mohli někoho začít vnímat,

**[00:21:59]** abychom vůbec mohli přemýšlet nad tím, jak se v situace dostaneme,

**[00:22:03]** tak my potřebujeme zase to naše prožívání propojit

**[00:22:07]** a ten trouhelník zase spojit tak,

**[00:22:09]** že myšlení, emoce a chování jsou v nějakém spojení.

**[00:22:14]** A to je to, co potřebujeme vlastně řešit.

**[00:22:18]** Jak to my můžeme udělat? Jak my to můžeme spojit?

**[00:22:21]** A chci zase ptat vás, co by vám v tu chvíli pomohlo,

**[00:22:24]** místo toho, že byste dostali tu dobře míněnou,

**[00:22:27]** někdy nevyžádanou, někdy vyžádanou radu.

**[00:22:30]** Když se vzpomenete na tu situaci zpátky,

**[00:22:33]** kterou jste si před chvíli vybavili,

**[00:22:35]** co byste potřebovali slyšet, cítit, prožít?

**[00:22:41]** Ptám se teď.

**[00:22:43]** Cokoliv. Zase jedno slovo, dvě slova.

**[00:22:48]** Super, vydržte. A to je i na tom slajdu, to viděj.

**[00:22:53]** Mě se to líbí. Děkuji, že jste byli aktivní.

**[00:22:56]** Většinou je opačný problém, že lidi nejsou, tak děkuji.

**[00:23:05]** Děkuji.

**[00:23:20]** Super.

**[00:23:22]** Máme to všechno vítězné.

**[00:23:30]** Přesně.

**[00:23:35]** Můžu to přesně obejmout, to tam vidím hodně často,

**[00:23:38]** a vypovídat se, vyslechnout, naslouchat, přijetí, soucítění,

**[00:23:44]** podporu, uznání mé krize, takzvanou validaci,

**[00:23:48]** porozumění podpora, uznat emoce.

**[00:23:54]** Jsem tu pro tebe.

**[00:23:56]** O tom přesně bude teď ten zbylej, těch zbylejch 30 minut, co máme.

**[00:24:00]** Jak to vlastně můžeme udělat tak, že to lidi cítějí,

**[00:24:03]** že jsou přijatí, pochopení, podpoření, potvrzení.

**[00:24:09]** Protože my to všechno víme, ale stejně se nám to neděje.

**[00:24:12]** Stejně přijde člověk, co řekne neboj, bude to dobrý.

**[00:24:17]** Já bych to zhrnula opravdu tím jedním slovem, a to je to přijetí.

**[00:24:20]** To, co my potřebujeme cítit, je, že jsme přijatí,

**[00:24:23]** že je přijatá ta naše realita, že to, co vlastně cítím, je skutečný.

**[00:24:29]** To, co jsem se já naučila na psychologii, v rámci terapoutických výcviků,

**[00:24:34]** v rámci více než tisíce hodin konzultací se svými klienty,

**[00:24:38]** je, že to, co jim opravdu nepomáhá, jsou moje rady, moje nápady, moje řešení, moje perspektivy.

**[00:24:44]** A pozor, je to často to, pro co si klienti do terapie chodí.

**[00:24:48]** Nejčastější vět, kterou od svých klientů slyším v prvním setkání je,

**[00:24:52]** můžete mi poradit, jak mám vyřešit x, y.

**[00:24:55]** Já se často ptám, jak ta rada má vypadat, co potřebujou.

**[00:24:58]** Ale moc dobře víte, že když chcete poradit, a vy sami tak trošku tušíte,

**[00:25:02]** jaký je výsledek, či když tu radu dostanete,

**[00:25:04]** že máte plný arzenál argumentů, proč to nepůjde.

**[00:25:08]** Že děláme takový to, no ale to nejde, protože to už jsem zkoušel,

**[00:25:12]** no to taky nevyšlo, no tohle nefungovalo.

**[00:25:15]** Ono prostě rady, nás stojí hrozně moc energie je vymyslet a dát,

**[00:25:20]** a zároveň stojí hrozně moc energie neustále cítit,

**[00:25:23]** že jsme odmítani těma radama.

**[00:25:24]** A já si říkám, že nerozumím tomu, proč ty společnosti je pořád dáváme,

**[00:25:28]** když dostáváme takovýhle feedback, který nám říká,

**[00:25:30]** že ty rady jsou úplně zbyteční.

**[00:25:33]** Takže jo, my můžeme mluvit o přijetí, o přijetí té situace,

**[00:25:36]** o přijetí té empatie, a to je v podstatě to,

**[00:25:39]** co my děláme v rámci krizové intervence,

**[00:25:41]** to znamená ty emoční první pomoci.

**[00:25:44]** To, co my děláme v rámci krizové intervence,

**[00:25:46]** je ta prostá přítomnost tady a teď, která je zaujatá.

**[00:25:50]** Zaujatá do toho klienta.

**[00:25:52]** To znamená, na zajímá ten klient a to, co se děje tady a teď.

**[00:25:55]** A definice krizové intervence zní tak,

**[00:25:58]** že nám jde o nějakou stabilizaci stavu toho člověka,

**[00:26:01]** o snižení nebezpečí té krize, která přichází, toho podnětu,

**[00:26:05]** a zároveň nějak zajistit, že se ten krizový stav,

**[00:26:09]** to náročno, nebude prohlubovat.

**[00:26:12]** A celý to děláme proto, aby se ten člověk zkompetentnil

**[00:26:15]** k tomu si pomoct sám.

**[00:26:18]** K tomu, aby se mohl propojit v rámci toho trohlníku,

**[00:26:21]** nadechl se a mohl pokračovat tím svým životem dál.

**[00:26:24]** A proč to? My neradíme, my nezlepšujeme ten život tomu člověku,

**[00:26:28]** my mu nenáváme řešení, my mu neříkáme, co má udělat jinak,

**[00:26:32]** my mu neradíme, aby se rozvedl s člověkem, který ho týrá,

**[00:26:35]** ve chvíli, kdy třeba volá na krizovou linku a řeší domácí násilí.

**[00:26:40]** My ale řešíme, jak mu pomoct tu chvíli tak,

**[00:26:42]** aby se zkompetentnil natolik, že ten člověk jde a začne to řešit sám.

**[00:26:46]** A proč to říkám vám, když mám trochu tušení,

**[00:26:49]** že se nikdo po dnešku krizovým interventem nestane

**[00:26:52]** a nepůjdete ani na linku, ani na krizový centrum,

**[00:26:55]** je taková jako smutná statistika,

**[00:26:57]** že až 80% lidí nevyhledá odbornou pomoc ve chvíli, kdy ji potřebuje.

**[00:27:02]** To znamená, že my tady jsme, za prvý jsme teda přetížení,

**[00:27:06]** ale taky nechodějí ti lidi ve chvíli, kdy to potřebujou.

**[00:27:10]** A to znamená, že přijdou za váma.

**[00:27:12]** To znamená, že přijdou za váma jako za svými manželkami,

**[00:27:15]** partnery, kamarádkami, kolegy, šéfy,

**[00:27:20]** občas i jenom koleudojícími nebo cestujícími ve vlaku.

**[00:27:24]** Prostě lidé přicházejí za jinými lidmi ve chvíli, kdy potřebují pomoc

**[00:27:28]** a moc neřešejí, jestli ta pomoc je odborná nebo lidská.

**[00:27:32]** A to, co vy můžete darovat, je nějakou formující zkušenost.

**[00:27:37]** Vy můžete darovat to, že říct si o pomoc byl dobrý nápad.

**[00:27:41]** A tím zvýšit pravděpodobnost, že ten člověk si o pomoc řekne příště,

**[00:27:44]** že v tom nebude sám.

**[00:27:46]** A to je něco, co já věřím, že je pro současný svět strašně důležitý.

**[00:27:50]** Jak s ohledem na zhoršující se duševní zdraví,

**[00:27:53]** jak s ohledem na alarmující čísla, které máme

**[00:27:56]** u dokonaných i nedokonaných sebevražd,

**[00:27:59]** které se hlavně týkají mužů, protože si neumí říkat o pomoc

**[00:28:03]** a neumí tolik sdílet jako ženy.

**[00:28:06]** Takže se často do té kryze ponořejí natolik,

**[00:28:09]** že už neznají cestu ven.

**[00:28:11]** A právě proto mi přijde důležitý si říct,

**[00:28:14]** jak můžete proměnit tu náročnou situaci,

**[00:28:18]** kdy ten člověk přijde a říká, nevím, co s tím, nevím, co dál,

**[00:28:22]** v nějakou formující, formativní, příjemnou zkušenost,

**[00:28:25]** kdy ti lidi si řeknou, že říct si o pomoc má smysl

**[00:28:28]** a já příště přijdu zase.

**[00:28:31]** A já si k tomu přijetí pomáhám touhle mantrou.

**[00:28:34]** V angličtině to je tzv. connection before correction.

**[00:28:38]** Já to do češtiny překládám jako napojení před nápravou,

**[00:28:41]** i když to nezní úplně tak melodicky jako connection before correction.

**[00:28:46]** A půjčuju si to od dětského psychologa, psychoterapeuta Daniela Hughesa.

**[00:28:52]** Daniel Hughes je autorem výchovy dětí zaměřené na to pevné, bezpečné pouto.

**[00:28:58]** To znamená na nějakou pozitivní disciplínu.

**[00:29:01]** Daniel Hughes říká, že děti si ze svýho vývoje odnesou daleko víc tehda,

**[00:29:06]** když jsou milovaný, než tehda, když vědějí, jak se chovat na vařenosti.

**[00:29:11]** Nebo tehda, když vědějí, že si mají čestit zuby večer.

**[00:29:14]** Je to proto, že říká, že nejdřív musí vzniknout to napojení.

**[00:29:17]** Že to dítě potřebuje cítit, že je důležité, že je milované,

**[00:29:21]** že někoho zajímá, aby se mohlo učit.

**[00:29:24]** Učit se umíme jenom tehda, když se cítíme bezpečně.

**[00:29:27]** V tu chvíli zapneme ten náš explorující mód.

**[00:29:30]** V tu chvíli chceme něco proskoumávat.

**[00:29:32]** V tu chvíli chceme překonávat překážky, jít tak trochu za tu svou komfortní zónu

**[00:29:37]** a zjišťovat, co v tom světě je.

**[00:29:39]** Ale ve chvíli, kdy to bezpečí necítíme, tak jsme v nějakém módu přeživšího

**[00:29:43]** a dostáváme se v podstatě na takovou hranu,

**[00:29:46]** jsem v krizi, nejsem v krizi, má smysl teďka investovat energie

**[00:29:50]** do něčeho novýho, anebo tady budu chránit to, co v tu chvíli mám.

**[00:29:55]** A Daniel Hughes takhle popisuje, jak moc je důležité právě...

**[00:30:00]** hledat způsob, jak se napojím na to dítě.

**[00:30:02]** Třeba skrz humor, třeba skrz dotek,

**[00:30:04]** tak, jak jste to psali vy, přes obejmutí.

**[00:30:08]** A napojíme se na to,

**[00:30:10]** my nemusíme být jen u toho dětského vztahu,

**[00:30:13]** můžeme přijít i k tomu dospělýmu.

**[00:30:14]** A napojíme se tak na Sue Johnson.

**[00:30:16]** Sue Johnson je americká párová terapeutka,

**[00:30:20]** která v podstatě vytvořila svůj terapeutický směr párový

**[00:30:24]** zaměřený právě na citovou vazbu, na attachment.

**[00:30:28]** A v průběhu svých konzultací a přes více než 35 let,

**[00:30:35]** přes tři dekády zaměřené praxe na páry a na attachment

**[00:30:40]** došla k tomu, že láska je o tom,

**[00:30:42]** že hledáme základní a bezpečné spojení s druhým.

**[00:30:45]** A že ve chvíli, kdy cítíme to základní bezpečný spojení,

**[00:30:48]** když cítíme s tím partnerem, že se máme dobře a bezpečně,

**[00:30:52]** takže mu dokážeme odpustit ta každodenní zranění,

**[00:30:55]** co ten partner dělá.

**[00:30:56]** Že v tu chvíli, kdy cítíme, že to mezi námi apluzuje a teče,

**[00:30:59]** jsme v pohodě s tím, že pořád dělají něco, co nám obližuje.

**[00:31:03]** Ale ve chvíli, kdy tamto bezpečí a spojení není,

**[00:31:06]** tak se dostáváme do těžkých stavů.

**[00:31:10]** A my prostřední z týmto bezpečného spojení na sobě nějak závisíme.

**[00:31:15]** To závisení je hodně důležité, protože jako člověk jsme sociální tvor,

**[00:31:19]** my potřebujeme na někom záviset.

**[00:31:21]** My potřebujeme cítit, že si potřebujeme vzájemně dávat péči,

**[00:31:25]** bezpečí, ochranu.

**[00:31:27]** Já mám pocit, že závislost v naší době má jako negativní konotaci.

**[00:31:32]** Že se o tom bavíme hodně jako o něčem špatným,

**[00:31:35]** protože si s tím spojujeme ty substanciální závislosti,

**[00:31:40]** spojujeme si s tím závislost na alkoholu, na drogách, gambling a podobně.

**[00:31:45]** Ale my jako lidi jsme závislí.

**[00:31:48]** My potřebujeme záviset, potřebujeme na někom jiném záviset.

**[00:31:52]** A to nejhorší, co se nám může v životě stát, je izolace.

**[00:31:55]** Už ve starověkém řecku to věděli,

**[00:31:57]** a proto ostrakyzace byly jeden z nejhorších trestů,

**[00:32:00]** co mohli svým občanům, svým bližním dělat.

**[00:32:05]** To, že je vyhostili z nějaké skupiny, z nějaké populace.

**[00:32:09]** Protože jako člověk, když je sám, tak začne strádat.

**[00:32:13]** A my jsme v tomhle směru orientovaní právě na to bezpečí a pouto.

**[00:32:19]** Proč to teda neděláme, když to všechno víme?

**[00:32:23]** Proč teda nedáváme obejmutí jako první?

**[00:32:27]** Proč teda nedáváme lidem podporu?

**[00:32:31]** Proč nemlčíme?

**[00:32:36]** My upřednostňujeme tu nápravu z různých důvodů,

**[00:32:40]** abych vám ráda chtěla říct.

**[00:32:43]** Jedna věc je, že jako člověk se snažíme vyhnout bolesti.

**[00:32:46]** To znamená, že my maximalizujeme zisky,

**[00:32:49]** že uděláme to, co je nám příjemné, to, v čem nám je dobře,

**[00:32:52]** a minimalizujeme to, v čem nám není dobře,

**[00:32:54]** to, co je nám nepříjemné, to, co nás bolí.

**[00:32:57]** A ve chvíli, kdy máte někoho rádi a ten někdo prožívá něco bolavýho,

**[00:33:00]** tak ono to tak trošku bolí i nás.

**[00:33:03]** To občas známe, takový to, ty se trápíš, já nevím, jak ti pomoct a bolí mě to taky.

**[00:33:09]** A protože my, kteří v té situaci nejsme, máme ten trohelník propojený,

**[00:33:13]** tak náš mozek v tu chvíli myslí na sto procent,

**[00:33:16]** aby vymyslel způsoby, jak tu bolest oddálit od nás, jak ji zmenšit,

**[00:33:20]** protože nechce, abychom tu bolest prožívali.

**[00:33:22]** A tak začne vymýšlet způsoby, jak začne tu bolest snižovat,

**[00:33:26]** devalvovat, nějak jí uměle znehodnocovat.

**[00:33:29]** A to jsou právě ty rady, kdy říkáme, to bude dobrý, to přejde, neboj se,

**[00:33:32]** je to úplně v pohodě, co naděláš, je ti to teď všechno v pořádku,

**[00:33:36]** a máš dvě zdraví děti, tak proč se trápíš.

**[00:33:39]** Spoustu různých racionalizací argumentů, které slyšíme.

**[00:33:43]** Právě proto, že my jako posluchači, jako ti, ke kterým se lidé přišli svěřit,

**[00:33:49]** se v tom situaci necítíme dobře.

**[00:33:51]** Další věc je, že taky nemáme dostatek informací,

**[00:33:53]** abychom vnímali svět očima druhému.

**[00:33:56]** Je to logické, každý z nás má tu svoji brašnu,

**[00:33:59]** a my moc nevidíme dobrašen druhých lidí,

**[00:34:01]** my nevidíme, jaké zvládací strategie tam ten člověk má,

**[00:34:05]** a zároveň nevíme, co v průběhu toho života prožil.

**[00:34:08]** Takže my dokážeme hodnotit tu situaci jen na základě svých vlastních bod,

**[00:34:13]** jen na základě toho, co jsme se vyšlapali my sami.

**[00:34:15]** A tak máme tendenci i na základě toho dávat rady, které by pomohly nám.

**[00:34:20]** Navíc žijeme v době, kdy jsme tou empatii už jako vyšťavení.

**[00:34:26]** Když se podíváme, jak vypadají televizní zprávy,

**[00:34:28]** když se podíváme, jak vypadá internetový svět,

**[00:34:34]** jak vypadají zprávy, které jsou tam,

**[00:34:36]** tak zjišťujeme, že všechno z nás vyžaduje nějakou empatii.

**[00:34:42]** Já si půjču takový ten marketingový žurnalistický slogan

**[00:34:45]** What bleeds, leads.

**[00:34:47]** Co krvácí přitahuje, vede.

**[00:34:50]** A ono se to odráží ve všech zprávách, které vidíme.

**[00:34:53]** To je taková daň globalizace, jak to vnímám z toho našeho psychoterapeutického hlediska,

**[00:34:58]** kde my se dozvídáme v přímém čase o tom, co špatného se děje všude na světě.

**[00:35:02]** My víme v Mžiku, že bylo zemětřesení v Turecku a v Syrii.

**[00:35:07]** Víme v Mžiku, že se děje válka na Ukrajině.

**[00:35:10]** Víme v Mžiku, že umírají lidi na covid.

**[00:35:13]** Že je zemětřesení, nebo tornádo na Jižní Moravě.

**[00:35:16]** Je to v podstatě jedno, jakou informaci si vezmeme,

**[00:35:19]** ale všechny tyhle informace na nás působí a z nás tahají tu empatii.

**[00:35:23]** Protože v tu chvíli, když vidíme ten obrázek,

**[00:35:26]** tak ten mozek se automaticky tu situaci interpretuje.

**[00:35:29]** Nejak se na ní snaží projektovat, nejak se na ní snaží představit.

**[00:35:33]** A tu empatii z nás to čerpa.

**[00:35:35]** To znamená, že kolikrát ani nemusíme za ten den udělat vůbec nic,

**[00:35:39]** a už jsme vyčervišťaveni jenom tím, co všechno jsme vztřebali.

**[00:35:42]** To všechno, kde tu naši pasivní empatii z nás vytáhlo.

**[00:35:46]** A taky řešíme bezmoc tím, že přepínáme do nějakého problem solving modu.

**[00:35:52]** Protože výzkumy ukazují, že ve chvíli, kdy se cítíme bezmocně,

**[00:35:57]** tak začínáme ještě víc strádat.

**[00:36:00]** Ještě má to nějakou sekundární traumatizaci, sekundární zhoršení té samotné situace.

**[00:36:06]** A ve chvíli, kdy jsou lidé nemocní, ale cítí v tom nějaké splnemocnění,

**[00:36:11]** cítí, že mají autonomii, že se můžou v něčem rozhodovat,

**[00:36:14]** tak to přináší zlepšující se výsledky v léčbě.

**[00:36:18]** A my ve chvíli, kdy to prožívá někdo jinej, tak my to nemůžeme udělat za něj.

**[00:36:23]** Nemůžeme skočit do toho jeho těla, do toho jeho prožívání,

**[00:36:26]** tu situaci vyřešit, pofackat těmi našimi nástroji

**[00:36:29]** a zase z něho vyskočit s tím, že ten člověk je opravený.

**[00:36:32]** A ono to teda vyřaduje vlastně dost nádoků na nás samotné,

**[00:36:36]** že musíme koukat na to, jak se ti lidi trápějí.

**[00:36:39]** Možná trápí nad něčím, co my už máme vyřešený

**[00:36:42]** a nemůžeme jim vlastně pomoct jinak, než tím, že tu pro ně jsme.

**[00:36:47]** No a potom pragmatický důvod, ale mně přijde důležitý ho zmínit.

**[00:36:53]** Nebo nevždycky chceme pomoct.

**[00:36:55]** Když jsme po celým dní utahaní z práce,

**[00:36:58]** tak se nám prostě nechce trávit dvě hodiny na telefonu

**[00:37:01]** s kamarádkou, co prožívá podle nás už 85. zbytečný rozchod.

**[00:37:06]** A jsou prostě situace, kdy my pomoc nepotřebujeme, nechceme

**[00:37:11]** a je to taky v pořádku.

**[00:37:13]** My taky můžeme člověku, který si říká o pomoc,

**[00:37:16]** laskavou formou říct, že pomoc nedokážeme, nemůžeme

**[00:37:19]** nebo nechceme.

**[00:37:21]** Ale zvýrazně u toho laskavou.

**[00:37:23]** To, co já ale vnímám, je, že kolikrát to neumíme říct lidem.

**[00:37:26]** Že neumíme říct, hele, já na to nemám čas, nebo já jsem unavená,

**[00:37:29]** já teďka nechci tomu věnovat prostor.

**[00:37:31]** A tak radši odbědeme toho člověka tím,

**[00:37:33]** že mu řekneme nějakou tu radu a máme pocit,

**[00:37:35]** že jsme si to splnili a můžeme jít dál.

**[00:37:39]** Takže my už teďka víme, že ve všech těchto chvílích,

**[00:37:44]** kdy víme, kdy si myslíme, že ta situace rozumíme,

**[00:37:48]** kdy tu situaci hodnotíme z našeho pohledu,

**[00:37:50]** je důležitý upozadit to naše ego,

**[00:37:53]** tu naši potřebu tu situaci vyřešit

**[00:37:55]** a krotit nějakou naší nevyžádanou odpovědnost za druhé.

**[00:37:58]** Já myslím, že to je první dovednost,

**[00:38:00]** kterou se učíme v terapii nebo právě v krizový intervenci.

**[00:38:04]** Nepřijímat odpovědnost za druhé.

**[00:38:06]** Být tu pro ně.

**[00:38:07]** Možná jim dočasně odlehčit.

**[00:38:09]** Po dobu, co jsme spolu, jim vzít to břímně

**[00:38:11]** a nás to společně.

**[00:38:13]** A rozhodně nepřebírat odpovědnost za ně.

**[00:38:16]** Ale pojďme si teďka říct, jak se to dá teda dělat.

**[00:38:20]** Já pustím krátký video.

**[00:38:22]** Pokud ho znáte, je to jen dobře.

**[00:38:25]** Já si myslím, že to je asi nejpovedenější dvominutový video,

**[00:38:27]** co na internetu můžete kdy najít.

**[00:38:30]** Je to podle mě jedno z nejúspěšnějších videí na TEDu.

**[00:38:33]** Já ho znám a po každý, když ho vidím, tak se dojmu.

**[00:38:36]** A mám pocit, že bychom si ho měli naordinovat,

**[00:38:38]** že si ho jednou týdně pustíme,

**[00:38:40]** abychom se zase připomněli, co v těch stazích je opravdu důležité.

**[00:39:11]** ...který studoval profesiony, velmi diváce profesionů,

**[00:39:15]** kde je empatie důležitá a přišel s těmi čtyří kvalitami empatie.

**[00:39:18]** Vznikování, možnosti vznikovat s jiným lidem

**[00:39:22]** nebo vznikovat s jeho profesionou jako s jeho pravdou.

**[00:39:25]** Vznikování z pořádku.

**[00:39:26]** Není lépe, když to užíváte tak, jak všichni my.

**[00:39:30]** Vznikování emocí s jinými lidmi a pak komunikování to.

**[00:39:34]** Empatie je cítit se lidmi.

**[00:39:38]** A pro mě, vždycky si myslím, že empatie je taková světová místo,

**[00:39:42]** kde někdo je v důležitém vládě, a říkají z hlavy a říkají,

**[00:39:47]** že jsem stále, je smrtný, jsem přesvědčený.

**[00:39:50]** A pak následujeme a říkáme,

**[00:39:53]** hej, jsi přesvědčený.

**[00:39:55]** Vím, jak to je tady.

**[00:39:57]** A nejsi jednoduchý.

**[00:39:58]** Empatie je...

**[00:40:00]** Uuuh, to je hrozně, uh-huh.

**[00:40:05]** Uuuh, ne. Chcete sandvič?

**[00:40:10]** Empatie je rozhodnutí a záležitostní rozhodnutí,

**[00:40:14]** protože aby se s vámi spojeni, musím se spojeni s něčím v sebe,

**[00:40:18]** co věří toto cítící.

**[00:40:21]** Zároveň, když ne, začíná empatická odpověď

**[00:40:25]** s at least.

**[00:40:28]** Měl jsem... jo. A to děláme vždy.

**[00:40:31]** Protože víte co? Někdo se s námi podíval něco,

**[00:40:34]** které je neuvěřitelně smutné, a my se záležíme na to,

**[00:40:37]** aby to bylo silný. Myslím si, že to není verba,

**[00:40:40]** ale já ji používám. Záležíme na to, aby to bylo silný.

**[00:40:43]** Takže měl jsem záležitost.

**[00:40:46]** At least you know you can get pregnant.

**[00:40:48]** I think my marriage is falling apart.

**[00:40:50]** At least you have a marriage.

**[00:40:56]** At least John is getting kicked out of school.

**[00:40:58]** At least Sarah is an A student.

**[00:41:00]** But one of the things we do sometimes

**[00:41:02]** in the face of very difficult conversations

**[00:41:07]** is we try to make things better.

**[00:41:09]** If I share something with you that's very difficult,

**[00:41:11]** I'd rather you say,

**[00:41:14]** I don't even know what to say right now,

**[00:41:15]** I'm just so glad you told me.

**[00:41:18]** Because the truth is, rarely can a response

**[00:41:21]** make something better.

**[00:41:23]** What makes something better is connection.

**[00:41:53]** How to do it. It's indescribable.

**[00:41:55]** What does it mean?

**[00:41:57]** Because when I know the situation, I understand it,

**[00:42:00]** it's the easiest thing I can do at the moment.

**[00:42:02]** It just pops up in my head.

**[00:42:04]** But now you're telling me

**[00:42:06]** that I should do something completely different,

**[00:42:08]** that ideally I should be silent and embrace it.

**[00:42:10]** But will it help? What about it?

**[00:42:12]** So I can imagine that in your heads

**[00:42:14]** there could be some kind of panic

**[00:42:16]** or confusion.

**[00:42:18]** And how? What about it?

**[00:42:22]** Well, I have a few points here,

**[00:42:24]** because there is no universal guide in psychotherapy.

**[00:42:28]** But crisis intervention, yes.

**[00:42:31]** And so I want to say the most basic things

**[00:42:33]** that I think can serve you very well

**[00:42:35]** in any situation,

**[00:42:37]** whether it's a partner situation,

**[00:42:39]** a family situation, or any other situation,

**[00:42:41]** for example at work.

**[00:42:42]** The first thing is that we can give the other person

**[00:42:44]** our full attention here and now.

**[00:42:46]** And it's something that I like to say,

**[00:42:49]** that the whole world will stop so that I can hear you.

**[00:42:52]** That I'm just here.

**[00:42:53]** And it means that at that moment

**[00:42:55]** I have to turn off everything else in my head.

**[00:42:57]** I have to turn off what I'm going to cook tonight,

**[00:43:00]** I have to turn off who's going to pick up my kids and when,

**[00:43:03]** I have to turn off what I'm going to do on the weekend.

**[00:43:06]** If I want to help the other person,

**[00:43:08]** it means that I have to be here, here and now,

**[00:43:10]** and feel with my whole body, head and heart

**[00:43:14]** what the person is telling me.

**[00:43:17]** And when I do it like this, I need to calm myself down.

**[00:43:20]** At the moment when I'm going at the speed of fashion,

**[00:43:23]** at the moment when my head is running,

**[00:43:25]** my thoughts,

**[00:43:26]** I won't get there.

**[00:43:27]** I won't get to the moment

**[00:43:29]** when I can be here for the other person.

**[00:43:31]** So the first thing is that I work with myself.

**[00:43:33]** Working with the breath helps someone,

**[00:43:35]** it helps someone,

**[00:43:37]** it's like some kind of neurotechnical aid,

**[00:43:40]** some kind of an axe.

**[00:43:41]** Some people need to drink water,

**[00:43:43]** to drink a lot of water to calm down.

**[00:43:46]** It means that you need to sit down and rest.

**[00:43:49]** For someone else, it's a kind of mindfulness technique,

**[00:43:52]** that you focus on the breath,

**[00:43:54]** that you work with the quadruple breath

**[00:43:56]** or with some other technique.

**[00:43:58]** But it's about the moment when I want to be here for the other person,

**[00:44:01]** I need to be well grounded and prepared

**[00:44:04]** to talk to that person.

**[00:44:06]** It's eye contact.

**[00:44:07]** Eye contact that we avoid a lot,

**[00:44:10]** that we're afraid of,

**[00:44:11]** because it says something, it demands something,

**[00:44:14]** it's kind of intense.

**[00:44:16]** And then there's silence,

**[00:44:18]** which we don't really know how to do in our society.

**[00:44:21]** Because we live in a society that is performance-oriented,

**[00:44:24]** that is extrovert-polarized,

**[00:44:27]** and it's good to talk.

**[00:44:29]** To be able to hear, to say sensible things,

**[00:44:32]** to look smart,

**[00:44:33]** that's what's appreciated in our society.

**[00:44:35]** But to support, to listen and to be silent

**[00:44:39]** is far more valuable,

**[00:44:41]** because it's weak in a society we live in.

**[00:44:45]** Another thing is to be aware of what I say

**[00:44:48]** and ideally of what I don't say.

**[00:44:50]** I remember one incident on Instagram

**[00:44:54]** that was about the phrase,

**[00:44:55]** I didn't ask.

**[00:44:56]** It was made by my friend,

**[00:44:58]** a visual activist,

**[00:44:59]** Teresa Semeradova,

**[00:45:01]** who made a merch with the phrase,

**[00:45:05]** I didn't ask,

**[00:45:07]** which is a reaction to unasked questions

**[00:45:11]** and answers that don't fit.

**[00:45:13]** For example, when will you have a second child?

**[00:45:15]** Or why aren't you pregnant yet?

**[00:45:17]** And so on.

**[00:45:19]** And I was a big fan of this project on the one hand,

**[00:45:22]** and on the other hand I was sad

**[00:45:24]** that we need to make a t-shirt

**[00:45:26]** so that we learn how to behave decently,

**[00:45:28]** so that we learn what helps us.

**[00:45:31]** And I believe that learning not to say things,

**[00:45:33]** or to say them with interest,

**[00:45:35]** is important.

**[00:45:37]** To ask the question,

**[00:45:38]** do you plan to have children?

**[00:45:39]** is fine with me

**[00:45:40]** when I say,

**[00:45:41]** because I'm interested in it,

**[00:45:43]** and I can take responsibility

**[00:45:45]** when I hurt the well-meant question.

**[00:45:48]** For example by saying,

**[00:45:49]** that's wrong,

**[00:45:50]** I didn't know,

**[00:45:51]** I don't think it's possible.

**[00:45:52]** I won't ask anymore.

**[00:45:54]** Or, if you want,

**[00:45:55]** I'm here and you can talk to me about it,

**[00:45:58]** if it helps you.

**[00:46:00]** It's not about not asking,

**[00:46:02]** not being interested.

**[00:46:03]** Now, in society,

**[00:46:04]** I see a lot of excessive correctness.

**[00:46:07]** I can't afford to say anything anymore.

**[00:46:10]** I can't afford to ask anyone for anything.

**[00:46:13]** I can't afford to use any male-female example

**[00:46:16]** so that a woman doesn't get offended.

**[00:46:18]** And I say,

**[00:46:19]** we can.

**[00:46:20]** We can do it all,

**[00:46:21]** because each of us is different,

**[00:46:22]** and each of us has its limits set elsewhere.

**[00:46:24]** For each of us,

**[00:46:25]** it's something different,

**[00:46:27]** humorous or funny.

**[00:46:29]** But we need to be prepared

**[00:46:30]** to hurt the other person,

**[00:46:32]** and we can do it

**[00:46:33]** by taking responsibility,

**[00:46:34]** by realizing

**[00:46:35]** that we're with that person.

**[00:46:36]** And we don't say it

**[00:46:37]** so that we say it,

**[00:46:38]** but because we're interested

**[00:46:40]** in the reaction of the other person.

**[00:46:43]** A key point,

**[00:46:45]** I'd say,

**[00:46:46]** on the one hand,

**[00:46:48]** is the most difficult,

**[00:46:50]** at first glance,

**[00:46:51]** but at the same time

**[00:46:52]** a universal tool for everything.

**[00:46:54]** It's validating feelings,

**[00:46:55]** wishes and needs.

**[00:46:57]** Validating that someone feels something.

**[00:47:00]** I like to say,

**[00:47:01]** I believe you.

**[00:47:03]** That what you say is true.

**[00:47:05]** I actually believe you.

**[00:47:07]** And I think that learning to say this

**[00:47:09]** would help a lot.

**[00:47:11]** Because validating feelings means

**[00:47:13]** that I feel,

**[00:47:14]** that I have a meaning,

**[00:47:16]** that what I feel is true,

**[00:47:18]** and that I believe in myself.

**[00:47:20]** And again,

**[00:47:21]** we can see this in raising children.

**[00:47:23]** When children are angry,

**[00:47:26]** you tell them,

**[00:47:27]** this is not a reason to be angry.

**[00:47:30]** And it makes them as confused as possible

**[00:47:33]** in their experiences.

**[00:47:35]** I feel that I'm angry,

**[00:47:36]** I kick with my feet,

**[00:47:37]** I cry,

**[00:47:38]** and someone tells me

**[00:47:39]** that I'm not angry,

**[00:47:40]** that it's not a reason to be angry.

**[00:47:42]** So is there something wrong with me?

**[00:47:44]** That's something that happens

**[00:47:46]** in the background,

**[00:47:47]** at the level of small children,

**[00:47:48]** when they say,

**[00:47:49]** so what does this body tell me,

**[00:47:51]** when my parent,

**[00:47:53]** the someone I like,

**[00:47:54]** and who I respect,

**[00:47:56]** and who I admire,

**[00:47:57]** and who is a god for me,

**[00:47:59]** even in my old age,

**[00:48:00]** tells me that I'm not angry,

**[00:48:02]** that I shouldn't be angry,

**[00:48:03]** that I shouldn't be angry,

**[00:48:05]** that I shouldn't be sad,

**[00:48:07]** but I feel it inside.

**[00:48:10]** So validation is something

**[00:48:12]** that allows us

**[00:48:13]** to be even more of ourselves,

**[00:48:15]** and to be even more real

**[00:48:17]** in what I experience and do.

**[00:48:20]** And I often hear the argument,

**[00:48:23]** well yeah,

**[00:48:24]** but what if I don't feel it?

**[00:48:26]** For example,

**[00:48:27]** in partner relationships,

**[00:48:28]** how can I validate a feeling

**[00:48:30]** to someone else,

**[00:48:31]** when I feel it differently?

**[00:48:33]** And I think it's possible,

**[00:48:34]** because they are two different things.

**[00:48:36]** And I want to give you an example.

**[00:48:38]** You can deal with any situation,

**[00:48:40]** when you're angry at your partner,

**[00:48:42]** for any reason,

**[00:48:43]** or your partner,

**[00:48:44]** and you overcome the pressure yourself,

**[00:48:47]** I'm going to make waves,

**[00:48:48]** I'm going to disrupt the pleasant atmosphere,

**[00:48:50]** I'm going to say it,

**[00:48:51]** because I'm angry

**[00:48:52]** and I want to open it.

**[00:48:53]** And you do it,

**[00:48:54]** and your partner,

**[00:48:55]** or your partner,

**[00:48:56]** or your partner,

**[00:48:57]** really reacts to me in two ways.

**[00:48:59]** She has a choice.

**[00:49:00]** One thing is that she says,

**[00:49:02]** I'm sorry I made you angry,

**[00:49:04]** I didn't know it would make you angry,

**[00:49:06]** or I didn't know it would hurt you,

**[00:49:09]** I didn't expect this to hurt you.

**[00:49:16]** Or they can make another reaction,

**[00:49:18]** and that is,

**[00:49:19]** are you really angry because of this?

**[00:49:21]** Is this really the reason

**[00:49:22]** why we're arguing now?

**[00:49:24]** And I would like to say

**[00:49:25]** that we all do it,

**[00:49:26]** including me,

**[00:49:27]** that there are situations

**[00:49:28]** when I can't turn on

**[00:49:29]** this supportive,

**[00:49:30]** helpful mode,

**[00:49:31]** the validated mode,

**[00:49:32]** and when I also go crazy

**[00:49:33]** because I don't have my source anymore,

**[00:49:35]** I don't have energy.

**[00:49:36]** But it's important for me

**[00:49:37]** to realize that it's happening to us,

**[00:49:39]** that we have these two poles,

**[00:49:40]** and that we need to cultivate the one

**[00:49:42]** that says,

**[00:49:43]** you're angry,

**[00:49:44]** you're angry,

**[00:49:45]** you're angry,

**[00:49:46]** you're angry,

**[00:49:47]** you're angry,

**[00:49:48]** you're angry,

**[00:49:49]** you're angry,

**[00:49:50]** you're angry,

**[00:49:51]** you're angry,

**[00:49:52]** you're angry,

**[00:49:53]** you're angry,

**[00:49:54]** you're angry,

**[00:49:55]** you're angry,

**[00:49:56]** you're angry,

**[00:49:57]** you're angry,

**[00:49:58]** you're angry,

**[00:49:59]** you're angry,

**[00:50:00]** you're angry,

**[00:50:01]** you're angry,

**[00:50:02]** you're angry,

**[00:50:03]** you're angry,

**[00:50:04]** you're angry,

**[00:50:05]** you're angry,

**[00:50:06]** you're angry,

**[00:50:07]** you're angry,

**[00:50:08]** you're angry,

**[00:50:09]** you're angry,

**[00:50:10]** you're angry,

**[00:50:11]** you're angry,

**[00:50:12]** you're angry,

**[00:50:13]** you're angry,

**[00:50:14]** you're angry,

**[00:50:15]** you're angry,

**[00:50:16]** you're angry,

**[00:50:17]** you're angry,

**[00:50:18]** you're angry,

**[00:50:19]** you're angry,

**[00:50:20]** you're angry,

**[00:50:00]** Věřím ti, že pro tebe ta situace byla těžká.

**[00:50:03]** A nemusí to znamenat, že já cokoliv změním u sebe.

**[00:50:06]** A nemusí to znamenat, že se omlouvám.

**[00:50:08]** Nemusí to znamenat, že se cítím v vině.

**[00:50:11]** Je to jenom o tom, že přijímám odpovědnost, že jsem někoho zranila.

**[00:50:18]** Poslední dny ježivo prolítla kauza dušek.

**[00:50:21]** Já se vůbec nechci vyjádřovat ty situace samotný,

**[00:50:25]** ale vrací mě to ke štyřem dohodám.

**[00:50:27]** A já mám pocit, že jsme hodně ve společnosti zneužili čtyři dohody.

**[00:50:31]** To nebrat si věci osobně, a vždycky je to jako věc toho druhýho.

**[00:50:36]** Já myslím, že jsme se tím zbavili nějaké vlastní odpovědnosti za to,

**[00:50:39]** že můžeme druhém ublížit nebo je zranit tím, jak rádujeme.

**[00:50:42]** A že je úplně v pohodě přijmout tu odpovědnost,

**[00:50:46]** že jsme někomu ublížili, aniž bychom si to museli brát osobně

**[00:50:50]** nebo aniž bychom neměli pravdu.

**[00:50:54]** My můžeme říkat věci, co pravda jsou,

**[00:50:56]** můžeme mít jasně nastavený, že nějak to budeme dělat

**[00:50:59]** a přesto můžeme toho druhého člověka zranit, a ne za tu odpovědnost.

**[00:51:04]** Čtvrtá a pátá se týká zranitelnosti.

**[00:51:07]** Pustím obě.

**[00:51:08]** A to je to, že když nevím, co ta situace znamená,

**[00:51:12]** když nevím, co se ve mně děje,

**[00:51:14]** tak to, co já pořád můžu dělat, je ocenovat tu zranitelnost.

**[00:51:17]** A zranitelnost vidím v tom, že to někdo sdílí.

**[00:51:20]** Že někdo není v pohodě s tím, jak to má

**[00:51:24]** a nehraje hrdinku, hrdinu, že je v pohodě,

**[00:51:26]** ale přijde a řekne. Řekne, já nevím.

**[00:51:29]** Já nevím, jak to je, nevím, jak to mám dělat, bojím se.

**[00:51:33]** A my můžeme alespoň ocenovat to, že to říká, to, že to sdílí,

**[00:51:37]** a taky můžeme pustit ven tu vlastní zranitelnost.

**[00:51:40]** Že řeknem, já nevím, co s tím, já nevím, jak reagovat.

**[00:51:43]** To, co Brené Brown v tom videu říká jako

**[00:51:45]** vůbec nevím, jak se cejtíš, ale díky, že mi to říkáš.

**[00:51:50]** A nejčastější argument po tomhle, který dostává mě,

**[00:51:53]** no ale nepřijde těch emocí víc, neznamená to,

**[00:51:56]** že když se v tom budu vnimrat s tím člověkem, který je v háji,

**[00:51:59]** že ho ještě víc dostanu dolů, nebo že ten člověk

**[00:52:02]** jako bude ještě víc plakat, ještě víc křičet,

**[00:52:05]** bude ještě víc naštvaný, protože často to děláme

**[00:52:08]** s nějakým dobrým úmyslem tomu člověku pomoct.

**[00:52:11]** A já to hodně popisuju na nějaké nádrži.

**[00:52:14]** Když si představíte velkou vodní nádrž přehradu,

**[00:52:18]** tu přehradu naplníte těma emocema,

**[00:52:21]** tak to, že validujete, to, že tam jste,

**[00:52:24]** to, že tam jste tady a teď, to, že oceňujete zranitelnost,

**[00:52:28]** to, že pouštíte ven tu vlastní, je to, že vy zvedáte ta stavedla,

**[00:52:32]** že regulujete tu hráz a pouštíte ty emoce ven na povrch,

**[00:52:36]** takže je vidíte.

**[00:52:38]** Takže jo, je vysoká pravděpodobnost,

**[00:52:40]** že ve chvíli, když někoho obejmete,

**[00:52:42]** ve chvíli, kdy řeknete, já ti věřím,

**[00:52:44]** musí to být těžký, že ten člověk začne plakat víc,

**[00:52:47]** protože vy mu tím dáváte propustku,

**[00:52:49]** vy mu tím dáváte povolenku, že ty emoce projevit může.

**[00:52:53]** A to způsobí, že se ty emoce z té přehrady dostanou ven a vytečou.

**[00:52:58]** Ale to, co vy tím taky děláte, je, že regulujete ten vřeh,

**[00:53:01]** že vy tím určujete, kolik těch emocí pustíte ven.

**[00:53:05]** Ta druhá situace, když tam to stavidlo není, když my ho nezvedáme,

**[00:53:10]** je, že ten člověk to ustojí v tu chvíli s náma,

**[00:53:13]** možná to ustojí ještě zítra, možná to ustojí ještě za týden,

**[00:53:16]** ale potom to, co se stane, je, že ta hrá se prostě přetrhne

**[00:53:19]** a ty emoce jdou ven.

**[00:53:21]** To je nekontrolovatelným, neregulovatelným způsobem,

**[00:53:24]** kdy způsobujíš vlastně škodu kolem.

**[00:53:26]** A já se pomáhám i tímhle grafem, který vidíte,

**[00:53:29]** kdy ta křivka je o tom, jak se nám různě mění emoce.

**[00:53:33]** A my v průběhu dne, týdnů, měsíců života máme různě.

**[00:53:38]** Samozřejmě to závisí o nějakém našem charakteru, temperamentu,

**[00:53:41]** jak my to máme nastavené vnitřně,

**[00:53:43]** na tom, co jsme se naučili od našich rodičů,

**[00:53:46]** co víme, že je v našem prožívání přirozené, povolené atd.

**[00:53:52]** Ale máme nějakou oscilaci.

**[00:53:54]** Máme ty emoce chvíli větší a chvíli menší.

**[00:53:58]** Chvíli se cítíme klidně a chvíli cítíme, naopak,

**[00:54:01]** velmi intenzivní energii v podobě emoci.

**[00:54:05]** A spouštěč emoce, ta první červená tečka,

**[00:54:08]** je ten podněc zvenku, který přichází.

**[00:54:11]** To je ten nástroj, nebo to je ta situace, která vyřaduje nějaký nástroj.

**[00:54:15]** A my narůstáme s tou emoci.

**[00:54:17]** A to, co my děláme ve chvíli, kdy validujeme tu emoci,

**[00:54:20]** je, že my dovolíme, aby ten kopec byl rychlejší,

**[00:54:24]** takže se to vlastně rychlej dostalo nahoru a rychlej to spadlo dolů.

**[00:54:28]** Takže my zkracujeme ten čas, kdy ten člověk v té nároční emoci je.

**[00:54:32]** Když to neuděláme, tak ten člověk tomu vrcholu možná dosahuje pomalu.

**[00:54:37]** Chvílka potřebovala vstát, ale Honza mi říkal, že nesmím.

**[00:54:41]** Tak to, co já dělám ve chvíli, kdy nevaliduju,

**[00:54:45]** kdy naopak říkám, to bude dobré, zaměř pozornost, ty nám to zvládneš,

**[00:54:49]** tak my vlastně zatlačujeme tu emoci permanentně dolů.

**[00:54:52]** A tímto emoci tak trošku dáváme pod tu pokličku, aby tam vlastně zůstala.

**[00:54:56]** My ji dáváme do té nádrže zpátky.

**[00:54:58]** A ono se to jenom protáhne a až přijde další podnět, další spouštěč,

**[00:55:02]** tak ono to exploduje později.

**[00:55:04]** Takže validovat emoci ano, znamená, že pravděpodobně v tu chvíli

**[00:55:08]** budete zahlceni ve tím, že na vás někdo začne hodně křičet,

**[00:55:12]** hodně plakat nebo nějakým jiným tělesným způsobem dá na jeho,

**[00:55:17]** že prožívá silný emoce.

**[00:55:19]** A tady ráda počuji citát Sigmunda Freuda,

**[00:55:22]** že nevyjádřená emoce nezmizí.

**[00:55:24]** Ona je prostě jenom pohřbená zaživa, aby se projevila později,

**[00:55:28]** nějaký ohavnější podobě.

**[00:55:30]** A to, co znamená ohavnější, je různý.

**[00:55:33]** Pro někoho to přesně znamená, že bouchne později na děti,

**[00:55:37]** večer, protože tam ten hromosfot funguje,

**[00:55:40]** nebo prožil život, ve kterém neměl naučené projevovat emoce

**[00:55:44]** a zůstane mu to v těle.

**[00:55:46]** A pak chodí klienti na terapii a říkají,

**[00:55:49]** že bolí mě žaludek, bolí mě hlava, bolí mě záda.

**[00:55:53]** A když o tom mluvíme, tak zjišťujeme,

**[00:55:55]** že to je všechno to spevnění, to stažení,

**[00:55:58]** kdy potřeboval ten klient s tou emocí nějak pracovat.

**[00:56:03]** A potom, když se nám podaří s tím druhým spojit,

**[00:56:07]** to znamená, když vytvoříme to spojení,

**[00:56:09]** když validujeme tu jeho realitu,

**[00:56:11]** tu subjektivní realitu prožívání,

**[00:56:13]** v té chvíli, kdy my tomu člověku dáme to bezpečí, tu podporu,

**[00:56:18]** kdy my na chvíli sejmeme z něj to břímně, co nese,

**[00:56:21]** tak to, co se stává, je, že ten člověk se zase zpátky skompletňuje.

**[00:56:24]** Ten trohelník se zase zasedá do sebe,

**[00:56:27]** zase všechny tři vrcholy jsou spojení

**[00:56:29]** a díky tomu se ten člověk propojuje se všemi svými nástroji,

**[00:56:32]** se všemi těmi náčinnimi a nářadími, které v tom vercajku má,

**[00:56:36]** aby tu situaci mohl začít řešit.

**[00:56:38]** A v tu chvíli je ten okamžik, kdy můžou přijít ty rady, ty návrhy,

**[00:56:43]** sdílení naší zkušenosti,

**[00:56:46]** nějaké další naše dobře míněné intervence.

**[00:56:53]** A tím se já dostávám na závěr, kdy vnímám,

**[00:56:57]** že to přijetí je pro nás vlastně klíčovým aspektem nějakých zdravých vztahů.

**[00:57:02]** A zdraví vztahy jsou základem nejen pro to naše fyzické a psychické zdraví,

**[00:57:07]** ale také pro nějakou zdravější, respektující společnost.

**[00:57:11]** Možná se může zdát, že ten návod je pořád neuchopitelný,

**[00:57:15]** pořád nějak náročný.

**[00:57:17]** Ale já si vlastně říkám, že ono to působí děsivě,

**[00:57:20]** ale ono sednout si s tím člověkem, bejt tam,

**[00:57:24]** tak trošku si vlastně odpočinout, dostat se do nějaké pohodlné polohy,

**[00:57:28]** na chvilku zvolnit a říct mu věřim ti,

**[00:57:32]** je univerzální návod, který můžete použít v jakékoliv situaci

**[00:57:36]** s jakýmkoliv člověkem a ono to půjde mít efekt.

**[00:57:39]** Takže bych vás moc chtěla poprosit, abyste to vyzkoušeli,

**[00:57:44]** abyste experimentovali a příště, když se do té situace dostanete,

**[00:57:48]** abyste dokázali zkrotit naše vlastní ego

**[00:57:52]** a chvilku tam s tím člověkem jenom být.

**[00:57:55]** Poslední věc, co pro vás mám, je tenhle QR kód.

**[00:57:58]** Je to rozcestník odborný pomoci.

**[00:58:01]** Je to článek na blogu, kde jsem se snažila vypsat

**[00:58:05]** všechny dostupný pomoci v České republice

**[00:58:09]** na různý konkrétní potíže pro různé věkové skupiny.

**[00:58:14]** Dávám vám ho dispozici proto,

**[00:58:17]** že jsou situace, kdy pomáhat nemusíte vy.

**[00:58:20]** Tak budu ráda, když to číslo těch 80%,

**[00:58:24]** který se odkazuje na vás, zmenšíme a lidi budou vědět,

**[00:58:27]** že tady existuje spoustu užitečných organizací a jednotlivců,

**[00:58:32]** kteří dělají svoji práci dobře a můžou někomu dalšímu pomoct.

**[00:58:36]** Děkuju a mějte se prima.

**[00:58:53]** Tak, děkuju.

**[00:58:58]** Já vlastně přemýšlím, jak teď na to navázat.

**[00:59:02]** A hrozně bych chtěl mít vzhled.

**[00:59:05]** Je to takové, jak člověk jde teď někde na to školení

**[00:59:10]** a teď všechno říká, že vím, co mám dělat.

**[00:59:13]** Teď já přijdu domů za svojí ženou a první věc je,

**[00:59:16]** že cvak, cvak, cvak a bude to všechno zpátky.

**[00:59:19]** Tak já přemýšlím, jak si to udržet, to, co říkáš, co nejdýl.

**[00:59:24]** Tak jednoduchý je asi nastavit jednou týdně reminder,

**[00:59:27]** že se podívám na video Branne Browne.

**[00:59:29]** To mě přič je, jak si podařilo do dvou minut dostat celou tu esenci

**[00:59:34]** tak jednoduše, že tomu rozumíme, že opravdu to je o tom,

**[00:59:38]** já musím jít dolů do té díry za tím člověkem a být tam s ním.

**[00:59:43]** A ten medvěd ho netahá tu lišku nahoru.

**[00:59:45]** On neříká pojď zpátky, protože nahoře je slunce,

**[00:59:48]** nahoře je světlo, je to tam krásný, voní to tam, je tam jídlo, nevím co.

**[00:59:53]** A to si myslím, že je to, co my děláme,

**[00:59:55]** že my toho člověka často chytíme a neseme ho někam jinam.

**[00:59:58]** Ale my to, co potřebujeme, je naučit se.

**[01:00:00]** jít za tím člověkem dolu, chvilku tam bejt.

**[01:00:03]** A my na druhou stranu máme tu volbu,

**[01:00:05]** protože my se potom zase vrátíme domů,

**[01:00:07]** do naší rodiny, nebo do sebe,

**[01:00:09]** a můžeme bejt v pohodě, a neprožíváme to.

**[01:00:12]** Ale to, že na chvilku můžeme tomu druhýmu v té tmě pomoct,

**[01:00:15]** je to, co je dobré si připomínat.

**[01:00:17]** Děkuju.

**[01:00:19]** By the way, nejvíc vyhypovaná otázka nahoru bylo,

**[01:00:23]** jestli budeme sdílet to video.

**[01:00:25]** Takže já už jsem tam dal odkaz na slajdu

**[01:00:28]** a jinak už jsem ho dal na sociální sítě,

**[01:00:30]** takže to video pustíme určitě dál.

**[01:00:35]** Já jenom připomínám, i když už ani nechci,

**[01:00:39]** že můžete klást otázky přes slajdu,

**[01:00:41]** protože těch otázek už teď je tam jako mraky

**[01:00:44]** a vím, že nemůžeme všechny stihnout.

**[01:00:46]** Nicméně, já ještě udělám takový malý ukryt k stranu.

**[01:00:49]** Tak nějak jako se myšlenkama dostávám právě ke svoji rodině,

**[01:00:55]** k výchově k dětem, k manželce a tak.

**[01:00:58]** Ale já bych přesto ještě udělal ukrok do té racionální části.

**[01:01:03]** Když tam vidím Míšu Šrajera, který se zabývá štěstím v práci,

**[01:01:08]** a on se teď zkoval schválně,

**[01:01:10]** a Happiness at Work a konferenci, která byduje, je skvělá.

**[01:01:14]** Tak tady byl nějaký projekt Aristoteles, který dělal Google

**[01:01:19]** a ten vlastně ukázal, že týmy fungujou daleko lépe,

**[01:01:24]** efektivně jsou výkonnější, když je cítit psychologické bezpečí.

**[01:01:28]** V podstatě v bezpečném prostředí.

**[01:01:30]** Tak já bych chtěl, jestli by si ještě trošičku mohla ukázat i na tady tuhle stránku,

**[01:01:35]** která je vlastně hrozně racionální,

**[01:01:37]** ale častokrát ty firmy tohleto nepodporují.

**[01:01:41]** Já bych začala tím, že my žijeme v době, kdy máme pocit,

**[01:01:45]** že přijdeme do práce, do nějaké velké,

**[01:01:49]** tady asi možná velké korporace, velké firmy,

**[01:01:52]** pípneme si kartou, vejdeme do výtahu, nasadíme si korporátní masku naši roli, naši pozici

**[01:01:58]** a než dojedeme do toho našeho žádoucího patra,

**[01:02:02]** tak zapomeneme na to, že prožíváme těžký období doma,

**[01:02:06]** že naši děti mají zrovna náročnou fázi,

**[01:02:10]** kdy prostě s nima ztrácíme trpělivost,

**[01:02:12]** kdy do toho nám umírá babička,

**[01:02:15]** kdy nevíme, kam pojedeme na dovolenou, až si jsme to nedořešili a podobně

**[01:02:21]** a že najednou prostě otevře se ten výtah a jsme tam HR manažér,

**[01:02:25]** marketing specialist, nevím, kdo další, a fungujeme.

**[01:02:29]** A ono to po nás, ty firmy chtějí,

**[01:02:32]** protože máme přece přines ten výkon a máme v tom...

**[01:02:35]** Za to nám platí.

**[01:02:36]** Máme, přesně. A já jsem v tomhle, jako nejsem v tom romantik a přičem je to důležitý.

**[01:02:40]** Jako my do té práce chodíme pro to, abychom odvedli nějaké výsledky

**[01:02:43]** a za tu práci dostáváme nějakou odměnu, nějaké ohodnocení

**[01:02:48]** a my jsme do toho šli dobrovolně.

**[01:02:49]** To je nějaká smlouva, kterou jsme si společně dali.

**[01:02:52]** Ale to, co mně přijde, že firmy hodně opomínají,

**[01:02:56]** je, že ale to, co se nám děje doma, to, co se nám děje,

**[01:03:00]** a teďka nemyslím doma na nějaký ulici,

**[01:03:02]** ale to, co se nám děje vevnitř doma, v té práci je taky.

**[01:03:07]** Ono to tam s náma je.

**[01:03:08]** Prostě ve chvíli, kdy se rozvádím, tak já nebudu podávat výkon v práci,

**[01:03:12]** protože hlavou jsem někde jinde.

**[01:03:13]** Když jsem zjistila před měsícem, že mám nějakou nemoc

**[01:03:17]** a nemusí být ani vážná, ale je to nemoc, která mě nějak ovlivňuje,

**[01:03:20]** tak já nejenom, že mě ovlivňuje fyzicky,

**[01:03:22]** ale ovlivňuje mě také v oblasti strachu, obav, nějakého stresu,

**[01:03:29]** jak budu stíhat doktora a podobně další věci.

**[01:03:31]** A nebudu myslet na to, jestli ten excel mám nebo nemám v pořádku.

**[01:03:34]** Takže to je jedna rovina, že vůbec nepřijmáme to celé self,

**[01:03:40]** to celé autentické já do tého našeho pracovního prostředí.

**[01:03:43]** A pak je ta druhá rovina.

**[01:03:45]** Myslím, že téma psychologického bezpečí proslavil Google,

**[01:03:50]** ale není to o Google.

**[01:03:52]** Pointa toho psychologického bezpečí je,

**[01:03:56]** že ve chvíli, kdy my umíme s těmi vztahy pracovat na pracovišti,

**[01:04:00]** to znamená, my umíme těm druhým lidem vytvořit takový pocit bezpečí,

**[01:04:05]** že oni si zapnou ten dětskej mód,

**[01:04:07]** že zapnou ten mód explorace.

**[01:04:09]** Já chci objevovat, já chci zjišťovat,

**[01:04:11]** já chci experimentovat, já chci zkoušet.

**[01:04:13]** Já nevím, jestli se to podaří,

**[01:04:15]** ale cítím se dost OK na toto zkusit.

**[01:04:17]** Tak díky tomu ta firma může prosperovat ještě víc,

**[01:04:22]** protože se maximalizuje potenciál tedy v každém z nás.

**[01:04:24]** A ono jasně, ve 20. století to nebylo tolik důležité,

**[01:04:28]** protože opravdu čím víc zkušeností jsme nabrali,

**[01:04:30]** tím vážněnější jsme byli,

**[01:04:32]** pravděpodobně i tím znalejší jsme byli v nějakém konkrétním oboru.

**[01:04:36]** Ale v 21. století, kdy nedokážeme předvídat, co bude za týden,

**[01:04:40]** kdy nevíme, co si kdo kde kuchtí pod pokličkou

**[01:04:43]** a jak nás ohrozí v rámci konkurence

**[01:04:45]** nebo v rámci úplně nějaké disrupce trhu,

**[01:04:48]** tak je hodně důležitý, abychom všichni z nás byli v tomhle směru nějak

**[01:04:52]** aktivní, vdělí a zapojení.

**[01:04:55]** A ve chvíli, kdy se bojíme,

**[01:04:57]** tak se staráme jenom sami o sebe.

**[01:04:59]** Takže mně přijde, že pro firmy je hodně důležitý hledat,

**[01:05:02]** nejenom měřit, ale hledat způsob, jak kultivovat to psychologické bezpečí ve firmách

**[01:05:06]** z toho důvodu, že tím se lidi nezaměřují na to, co se jim děje,

**[01:05:10]** ale zaměřují se na to, proč jsou placení.

**[01:05:15]** Kdyby jsi měla dát radu nějakému člověku, který vede tým,

**[01:05:21]** jaká by to byla?

**[01:05:25]** Mně se chce říct nespolehace na to, že když je tam dobrá atmosféra, tak tam bezpečí je.

**[01:05:30]** Přijde, že je hrozně důležitý.

**[01:05:32]** Asi bych doporučila vědět něco o lidským fungování a načíst si nějaké základní věci o psychologii.

**[01:05:40]** Protože i když je příjemné prostředí, příjemnej tým, věci fungujou,

**[01:05:45]** chodíme na pivo, hrajeme bowling, je nám dobře spolu, smějeme se na poradě,

**[01:05:50]** tak to ještě neznamená, že máme psychologický bezpečí.

**[01:05:52]** A musíme vycházet z tohle skutečnosti, možná mě to zajímá, co si myslíte,

**[01:05:58]** kolika, jak moc si musíte být nějakou věcí jistí, v procentech,

**[01:06:04]** abyste byli schopni to říct jiným lidem. Předrozeně tušíš?

**[01:06:11]** Podle mě si musím být dost jistý, když jsem právě v tom prostředí, které nepřijímá.

**[01:06:15]** V tom nepřijímá, že to úplně...

**[01:06:17]** Je to jedno?

**[01:06:18]** V normálním prostředí, tak, jak to je, jako a priory.

**[01:06:20]** A ještě nekoukáme vůbec na ten faktor.

**[01:06:23]** 70%?

**[01:06:24]** No, 90%.

**[01:06:25]** Fakt?

**[01:06:26]** Můžeme být z 90% jistí, abychom vůbec vyšli zevnitř ven.

**[01:06:31]** A když to prostředí je dobrý, tak je dobrý,

**[01:06:34]** ale my pořád bojujeme tady s těmihle vnitřními bloky.

**[01:06:37]** To znamená ono to, že to prostředí je dobrý, nestačí.

**[01:06:40]** My potřebujeme udělat ještě krok víc a zjišťovat,

**[01:06:43]** proaktivně zjišťovat, jestli ti lidi opravdu se cítí bezpečně natolik,

**[01:06:46]** abychom těch 90% snižovali dolů.

**[01:06:49]** Aby lidi dokázali říct, no možná je to úplně blbost,

**[01:06:52]** ale navrhuji tohle.

**[01:06:55]** Takže můj tip by byl

**[01:07:00]** za prvý si o tom něco zjistit

**[01:07:02]** a za druhý, ve chvíli, kdy se mnou spousta lidí souhlasí

**[01:07:06]** a já mám pocit, že tam není žádný tlak,

**[01:07:08]** tak se definitivně děje něco blbýho.

**[01:07:15]** Mám vlastně takovou zkušenost,

**[01:07:17]** že když člověk se vydá tou cestou toho rozvoje v této oblasti,

**[01:07:21]** tak se vlastně nejvíc dozví sám o sobě.

**[01:07:24]** Že to je takový příjemný benefit,

**[01:07:27]** který je tam někde skrytý.

**[01:07:30]** To znamená, že mu nebojí.

**[01:07:33]** To hodně pomůže potom i v svém osobním životě.

**[01:07:36]** Tak doporučujeme se na tu cestu vydat.

**[01:07:39]** Já to teďka zkusím opustit a vrhnu se na ty vaše dotazy.

**[01:07:44]** Vlastně jsem to slyšel v poslední době taky

**[01:07:47]** v jedné konkrétní situaci.

**[01:07:49]** Jak vypnout mozek a dovolit si spát, odpočinout si

**[01:07:52]** a nabrat síly pro zvládnutí těžkých situací.

**[01:07:57]** Těžký. Já mám pocit, že zase hledáme nějaký instantní návod.

**[01:08:01]** Jsme společnost zvyklá na pilulky.

**[01:08:03]** Zvyklá na to, že si vezmu Ibáč a přestane to bolet.

**[01:08:07]** Vezmu si Lexaorin a budeme klidněji.

**[01:08:10]** Vezmu si prášek na spaní.

**[01:08:12]** Ani nevím, jak se jmenujou, přece nepoužívám.

**[01:08:15]** A usnu.

**[01:08:16]** Ale ono to samozřejmě zase je v té dlouhé, bolavé cestě

**[01:08:20]** nějakých návyků a zvyků.

**[01:08:22]** Takže ve chvíli, kdy nedokážu vypnout hlavu,

**[01:08:25]** já bych se hodně dívala na to, jak ten můj den vypadá.

**[01:08:28]** Jak vypadá ten můj životní styl.

**[01:08:30]** Ve chvíli, kdy jsem celý den v práci a pracuju,

**[01:08:34]** jsem hodně výkonná, orientovaná na výsledky.

**[01:08:38]** A ještě v 8 večer přemýšlím nad prací.

**[01:08:42]** Potom večer lehnu do postela.

**[01:08:45]** A pořád mi to tam jede a přemýšlím,

**[01:08:47]** tak já vlastně tomu tělu ani nedovolím vypnout.

**[01:08:50]** A to tělo prostě jede v nějaký krizovým módu.

**[01:08:53]** A to problematické je, že akutní stres jako takovej

**[01:08:56]** je hodně důležité.

**[01:08:57]** To je odezva organismů na něco, co se děje.

**[01:09:00]** A my potřebujeme akutní stres pro to,

**[01:09:02]** aby se to naše tělo zaktivizovalo,

**[01:09:04]** aby se dostala krev tam, kde se má dostat

**[01:09:06]** a my dokázali adekvátně reagovat nějaký situaci.

**[01:09:09]** Problematický je, když se ta stresová hladina hormonů

**[01:09:12]** a když se bavíme o kortizolu a adrenalinu a noradrenalinu a podobně,

**[01:09:16]** když se vlastně nedostává zpátky do té rovnováhy,

**[01:09:18]** kdy my nerelaxujeme po tom akutním stresu.

**[01:09:21]** A to, co se stane, je, že my chroničtíme.

**[01:09:23]** To znamená, ta hladina těch stresových hormonů

**[01:09:26]** zůstává pořád vysoká.

**[01:09:28]** Třeba netak moc, jak v tom akutním stresu,

**[01:09:30]** ale pořád ne v normě.

**[01:09:31]** A díky tomu my se dostáváme do nějakého

**[01:09:33]** permanentního, takového táhlýho,

**[01:09:36]** chronického, nepříjemného stresu,

**[01:09:39]** které nám nedovolí odpočinout.

**[01:09:41]** A to bych asi vstáhla víc k tomu dotazu,

**[01:09:43]** že tam asi pravděpodobně už nějaký

**[01:09:45]** chronický stres je ve chvíli, kdy já nemůžu

**[01:09:47]** odpočívat, relaxovat, regenerovat.

**[01:09:50]** No a co s tím?

**[01:09:52]** Mně přijde dobré zhodnotit, jak ten život mám nastavený.

**[01:09:56]** Přijde mi dobré zhodnotit, za čím se honím,

**[01:09:59]** nebo co jsou ty moje prioritety.

**[01:10:00]** v životě, a pak hledat způsob, jak tam dostat ten pomalej dopamin.

**[01:10:04]** Pomalej dopamin, procházka v lese, procházka v přírodě, místo jetí auta z všeho.

**[01:10:11]** Taková ta, bych řekla, jako korporátní cestička, nasednu do auta, dojedu do podzemních garáží,

**[01:10:16]** vyjedu tím výtahem, nasadím masku, jsem v práci.

**[01:10:18]** Na konci poslední věc v práci udělám nákup na rohlíku, sednu do auta, zase si jedu dolu a dojedu domů.

**[01:10:25]** Moc neumažňuje pomalý dopamin, ale to, že jednou nechám auto doma a zjistím, co se změnilo na té cestě do práce,

**[01:10:34]** nebo vystoupím o tři zastávky dřív a dám si 20 minut procházku,

**[01:10:38]** abych se trochu zaprvé zaktivizovala tělo, to tělo, ale za druhý nechala hormony pracovat

**[01:10:45]** a vyplavila ty dobrý, nebo mazlení.

**[01:10:49]** A je úplně jedno, jestli je to mazlení s partnerem, mazlení s dětmi, nebo mazlení se psem.

**[01:10:54]** I to pomáhá stimulovat pozitivní a ty zdravý hormony, které potřebujeme pro to, aby nám bylo líp.

**[01:11:01]** Takže já nechci dávat návody typu dejte si mobil do obyváků a nekoukejte se do modrý obrazovky před spaněm,

**[01:11:08]** protože já myslím, že toho je jako plnej internet a já mám taky telefon v posteli,

**[01:11:12]** protože to tak je, já myslím, že telefon už je naší součástí.

**[01:11:16]** A je hrozně těžké naplňovat ty instantní návody, které přicházejí,

**[01:11:21]** ale přijde mi hodně důležitý se podívat na ten svůj život nadhledem a říct si,

**[01:11:25]** kolik reálně času pracuju a pracuju tím, myslím, můj mozek pracuje, jsem v nějakém výkone modu

**[01:11:31]** a kolik času jsem v nějakém přijímajícím, regenerujícím relaxačním modu.

**[01:11:37]** A pokud zjistím, že ten poměr není dobrý, tak hledám způsob, jak to vyvážit

**[01:11:41]** a pak vlastně čekám, že ten spánek přijde v průběhu.

**[01:11:45]** Mně napadlo, že tam asi není dobrý chtět 90%, tak jak jsi říkala předtím.

**[01:11:49]** To ne.

**[01:11:50]** Ale děje se to.

**[01:11:53]** Zase skvělá otázka, mě vždycky mrzí, když tam není to jméno, je to anonim.

**[01:11:57]** Vždycky bych chtěl říct, jako Petra se ptá, nebo někdo se ptá.

**[01:12:01]** Co dělat, když jeden ve vztahu je neustále medvěd a druhý liška?

**[01:12:04]** Je to vyčerpávající?

**[01:12:06]** Je.

**[01:12:08]** Souhlasím.

**[01:12:09]** Máš to dobře naučené.

**[01:12:11]** Takže se to děje.

**[01:12:13]** Tohle se často děje.

**[01:12:15]** Zase může tam být spoustu věcí.

**[01:12:17]** Já můžu vycházet z té svý terapoutické praxe z páry.

**[01:12:20]** Já myslím, že to je o nějaké vztahové dynamice.

**[01:12:22]** Možná začnu tím.

**[01:12:24]** Jedna z věcí může být, že to je o vztahové dynamice.

**[01:12:26]** Že to takhle máme nastavené.

**[01:12:28]** Že jeden je ten, co natahuje ruce, a druhý je ten, co vobíma.

**[01:12:31]** Že jeden je ten, co sedí a stěžuje si, a jeden je ten, co navrhuje řešení.

**[01:12:35]** A ta dynamika se těžko mění.

**[01:12:37]** Protože to je něco, čemu přispíváme oba.

**[01:12:40]** Já, když mám webináře na toxické vztahy,

**[01:12:42]** tak vlastně první věc, co se snažím rozbít,

**[01:12:44]** je ten mytus, že toxicky je nějakej člověk.

**[01:12:46]** Ne, je toxická ta dynamika mezi těmi lidmi.

**[01:12:48]** Prostě jeden člověk dělá něco nepříjemného,

**[01:12:51]** a druhý mu to dovoluje.

**[01:12:53]** Kdyby mu to ten druhej nedovoloval,

**[01:12:55]** tak k tomu vztahu není.

**[01:12:57]** Je prostě hrozně jednoduchý.

**[01:12:58]** Je to o nějaké dynamice, kterou prožíváme.

**[01:13:00]** A i tady je to o nějaké dynamice.

**[01:13:02]** A je to zase pomalej proces,

**[01:13:04]** kde já můžu nastavovat hranice.

**[01:13:06]** Nastavovat hranice třeba tím,

**[01:13:08]** že odkazuju na pomoc jinde.

**[01:13:10]** Pokud já cítím, že jako medvěd už jsem hodně vyčerpaná,

**[01:13:12]** že už nemůžu,

**[01:13:14]** že pořád tady jsem, pořád jsem v té díře,

**[01:13:16]** ale přitom já chci žít a chci být nahoře,

**[01:13:18]** tak já už tu můžu začít komunikovat.

**[01:13:20]** Já můžu říkat,

**[01:13:21]** hele, já bych ti moc ráda pomohla,

**[01:13:23]** chci tady být pro tebe

**[01:13:25]** a zároveň potřebuji upečovat o sebe.

**[01:13:27]** A tohle už je pro mě náročný.

**[01:13:29]** Jak to můžem dělat?

**[01:13:31]** Na koho si můžeš obrátit,

**[01:13:33]** abychom rozložili síly,

**[01:13:35]** aby tady těch medvědů bylo víc,

**[01:13:37]** abychom se střídali,

**[01:13:39]** abych tady v tom nemusela být pořád já.

**[01:13:41]** Nebude to o tom,

**[01:13:43]** že začnu nastavovat hranice pevněji

**[01:13:45]** a říct, tohle je situace,

**[01:13:47]** kterou si už potřebuješ vyřešit sám, sama.

**[01:13:49]** Já už tomu být teďka nebudu.

**[01:13:51]** To je ti dobře,

**[01:13:53]** že nebudeme ti milující, podporující,

**[01:13:55]** že se dozvíme,

**[01:13:57]** že možná jsme sobečtí,

**[01:13:59]** že se dozvíme,

**[01:14:01]** že na to druhého nemyslíme

**[01:14:03]** a my můžeme říct zase,

**[01:14:05]** že je nám to líto,

**[01:14:07]** že tohle je ten výsledek,

**[01:14:09]** ale potřebujeme to pro sebe udělat.

**[01:14:11]** Takže to je jedna věc,

**[01:14:13]** může to být o ty dynamice

**[01:14:15]** a pak je to druhá věc

**[01:14:17]** a to je o nějakém nastavení,

**[01:14:19]** já se vypůjčím od Erika Berneho,

**[01:14:21]** on pracuje, jsem v Transaction Analyze,

**[01:14:23]** pracuje s nějakými úrovněmi vědomí.

**[01:14:25]** Mluví o nějaké dospělé rovině,

**[01:14:27]** o nějaké rodičovské rovině,

**[01:14:29]** o nějaké dětské rovině

**[01:14:31]** a různě se nám to proměňuje

**[01:14:33]** a různé situace vyžadují různou tu rovinu.

**[01:14:35]** Co tím chci říct?

**[01:14:37]** Dospělý s dospělým mluví

**[01:14:39]** jako dospělý s dospělým,

**[01:14:41]** nějaká jako rovnocenná partnerská komunikace.

**[01:14:43]** A když se ve vztahu partnerském

**[01:14:45]** například stane to, že jeden je dítě a jeden je rodič,

**[01:14:47]** tak je to teorie Tigra.

**[01:14:51]** Vlastně jste viděli ten film,

**[01:14:53]** tak ona tam je v té roli rodiče a on je tam v té roli dítěte.

**[01:14:55]** On tam přijal roli dítěte,

**[01:14:57]** že si neumí uvařit čaj,

**[01:14:59]** že neumí zůstat sám,

**[01:15:01]** že musí prostě mu být diktováno, co bude dělat

**[01:15:03]** a ona přijala tu roli rodiče,

**[01:15:05]** musím se o tebe postarat,

**[01:15:07]** protože ty nevíš, co je pro tebe dobrý.

**[01:15:09]** A i tohle se nám kolikrát vlastně děje v tom vztahu,

**[01:15:11]** že nějaký člověk

**[01:15:13]** zkouzne do tý role,

**[01:15:15]** já vlastně nevím, já tě potřebuji,

**[01:15:17]** radši mi poráď,

**[01:15:19]** já nechci nic skazit,

**[01:15:21]** je mi v tom špatně, nevím, co s tím.

**[01:15:23]** A já můžu to laskavě pojmenovávat

**[01:15:25]** a otevírat. Já můžu říkat,

**[01:15:27]** hele, vidím, že to je pro tebe těžký, ta situace.

**[01:15:29]** Vidím, že se ti děje něco náročného v práci.

**[01:15:31]** Je ti v tom dobře, když tomu pořád takhle seš?

**[01:15:33]** Mám tady pořád pro tebe takhle být?

**[01:15:35]** Nebo budeme ho radit nějaký způsob,

**[01:15:37]** jak se s tý situace ty můžeš vymanit?

**[01:15:39]** A někdy zjistíme, že to jde, a někdy zjistíme, že ne.

**[01:15:41]** A mně přijde i tohle v pořádku,

**[01:15:43]** že nemusíme být za prvým medvědem vždycky

**[01:15:47]** a za druhý taky nemusíme být s touhle liškou.

**[01:15:49]** A přijde mi nějak dobré

**[01:15:51]** i jako normalizovat to,

**[01:15:53]** že ty vztahy nemusí fungovat za každou cenu.

**[01:15:55]** V každém případě, když to cokoliv nefunguje,

**[01:15:57]** tak je tady odborná pomoc.

**[01:15:59]** Můžete jít párovýmu terapoutovi,

**[01:16:01]** můžete jít k anželským operaci,

**[01:16:03]** můžete jít k mediátorovi,

**[01:16:05]** můžete jít, nevím, ke koučovi,

**[01:16:07]** jestli máte ve firmě dispozici,

**[01:16:09]** asi to třeba pracovní vztahy,

**[01:16:11]** můžem se představit, že může být takovýhle,

**[01:16:13]** však raději to řeknu,

**[01:16:15]** takový jako lítostivej kolega,

**[01:16:17]** se kterým je to pořád náročný.

**[01:16:19]** Tak já to můžu prostě pojmenovávat,

**[01:16:21]** nastavovat hranice a řešit to někde jinde.

**[01:16:23]** Takže se můžu rozhodnout, že ho vyměním.

**[01:16:27]** Děkuju.

**[01:16:29]** Další anonym má pro mě

**[01:16:31]** ale velmi pěknou otázku.

**[01:16:33]** Co s tím, když necítím emoce?

**[01:16:35]** Jsem příliš racionální?

**[01:16:39]** Skvělý.

**[01:16:41]** Já bych určitě nechtěla,

**[01:16:43]** aby výsledek té přednášky

**[01:16:45]** nebo tady toho našeho posazení bylo,

**[01:16:47]** že to musíme tlačit na sílu

**[01:16:49]** a díky moc tomu, kdo se na to zeptal.

**[01:16:51]** Myslím, že je to docela odvážný to říct.

**[01:16:55]** Já mám pocit, že ve chvíli

**[01:16:57]** my něco nemáme a nerozumíme,

**[01:16:59]** tak je dobré zjišťovat, jak to je.

**[01:17:03]** Takže možná nemůžu říct

**[01:17:05]** věřím ti, že se cítíš hrozně,

**[01:17:07]** když nevím, co to znamená cítit se hrozně.

**[01:17:09]** Ale můžu se ptat a můžu říct,

**[01:17:11]** jaký to je.

**[01:17:13]** Co cítíš?

**[01:17:15]** Jaký to teda pro tebe teď je?

**[01:17:17]** Já nevím, já si to neumím představit,

**[01:17:19]** jaké to je, když se ti děje tohle.

**[01:17:21]** Já bych pravděpodobně udělal trc frc tak

**[01:17:23]** a byl bych hotový, hotová.

**[01:17:25]** Nerozumím tomu, co v tom prožíváš.

**[01:17:27]** Můžeš mi to přiblížit?

**[01:17:29]** Můžeš mě dostat k tomu, co vlastně prožíváš ty?

**[01:17:31]** Můžeš mě jako nalodit do té tvoje reality?

**[01:17:33]** A já myslím, že to vyžaduje

**[01:17:35]** nějakou pokoru.

**[01:17:37]** Pokoru v tom slova smyslu,

**[01:17:39]** že emoce nejsou míň

**[01:17:41]** než to racionálno.

**[01:17:43]** Že já přijímám to,

**[01:17:45]** že ty emoce jsou hodně významným činitelem,

**[01:17:47]** hybatelem našeho chování,

**[01:17:49]** hybatelem našich vizí.

**[01:17:51]** A že já ve chvíli, kdy jsem racionální,

**[01:17:53]** tak není řešení,

**[01:17:55]** že budu odmítat emoce všech,

**[01:17:57]** protože mi vaděj.

**[01:17:59]** To je taková moje častá zkušenost,

**[01:18:01]** že když jsou lidi hodně racionální,

**[01:18:03]** tak říkají, že neotravujte mě s těma emocema.

**[01:18:05]** Neotravuj mě s tím, že jsi smutná.

**[01:18:07]** Neotravuj mě s tím, že jsi naštvaný.

**[01:18:09]** Neotravuj mě s tím, že jsi naštvaný.

**[01:18:11]** Já to vlastně nechci prožívat.

**[01:18:13]** Pojďme být analytiční, racionální.

**[01:18:15]** A já si říkám, že tohle ale způsobuje,

**[01:18:17]** za prvý nám to samozřejmě v dlouhodobém hledisku

**[01:18:19]** bude škodit v těch stazích,

**[01:18:21]** ale zároveň to škodí i nám,

**[01:18:23]** protože se přesně nemůžeme posouvat

**[01:18:25]** a pracovat sami se sebou.

**[01:18:27]** Takže já bych řekla jedna věc.

**[01:18:29]** Co nevím, tak se ptám a zjišťuju, jaký to je.

**[01:18:31]** To je nácvik těch emocí,

**[01:18:33]** to je způsob, jakým se pracuje s autistickými dětmi.

**[01:18:35]** Ve chvíli, když neprožívají ty emoce třeba tolik,

**[01:18:37]** nebo neumějí to sociální chování tak dobře,

**[01:18:39]** není jim to umožněno,

**[01:18:41]** tak se s nima dělá ten nácvik,

**[01:18:43]** že se vysvětluje, jak může člověk

**[01:18:45]** reagovat v různých situacích,

**[01:18:47]** jak se ty emoce různě projevujou,

**[01:18:49]** jak vypadají na obličeji,

**[01:18:51]** aby jsme si to rozpoznali.

**[01:18:53]** To znamená to, že jsem analytická,

**[01:18:55]** jenom mám jiný nástroj,

**[01:18:57]** jak to porozumění získám.

**[01:18:59]** Já se dělám občas

**[01:19:01]** v tomhle směru legraci

**[01:19:03]** s mýho muže,

**[01:19:05]** on mi to dovolí občas.

**[01:19:07]** A on si na mě na začátku

**[01:19:09]** vedl poznámky,

**[01:19:11]** aby věděl, co se mi líbí.

**[01:19:13]** A můžeme si říct,

**[01:19:15]** ježiši, ale tak to by přece neměl,

**[01:19:17]** jestli mě má rád, tak si to má pamatovat,

**[01:19:19]** a má to přece vědět,

**[01:19:21]** přece o tom ten romantizmus je.

**[01:19:23]** Takže stojím za to, že si píše poznámky.

**[01:19:25]** Že se tam má tu poznámku,

**[01:19:27]** mám ráda tenhle typ kitek třeba.

**[01:19:29]** Protože potom jemu se to usnadnilo

**[01:19:31]** a v našem životě to bylo daleko jednodušší.

**[01:19:33]** Takže myslím, že ta racionalita

**[01:19:35]** je zase síla v tom, že v tom umím vidět

**[01:19:37]** nějaká pravidla, nějaký řád,

**[01:19:39]** že si to umím zjednodušovat a je dobré to používat.

**[01:19:41]** No a pak to B,

**[01:19:43]** mě zajímá, odkud to vzniklo,

**[01:19:45]** že neprožívám ty emoce.

**[01:19:47]** A může to být tím,

**[01:19:49]** že jsem opravdu takhle hodně

**[01:19:51]** analytický člověk,

**[01:19:53]** ale taky to může být tím,

**[01:19:55]** že jsem vyrůstala v rodině, která byla emočně plocha.

**[01:19:57]** Že jsem vyrůstala v rodině, kde jsem emoce neviděla.

**[01:20:00]** vůbec nehádali, mlčeli, nebo tam byla tichá domácnost.

**[01:20:04]** A já jsem to jenom tak trošku cítila, ale neuměla jsem si s tím poradit.

**[01:20:08]** A tak jsem se naučila být víc analytičtější,

**[01:20:11]** protože to pro mě bylo předvídatelnější, jednodušší a tudíž bezpečnější.

**[01:20:16]** A my hledáme věci v tom životě tak, aby nám v tom bylo bezpečně.

**[01:20:19]** A emoce v tu chvíli mohou být vlastně děsivý.

**[01:20:22]** A to už zase je na nějakou terapeutickou práci,

**[01:20:24]** kdy já můžu přijít terapeutovi a říct,

**[01:20:26]** že necítím emoce a chci je cítit.

**[01:20:29]** Pak samozřejmě už můžeme mluvit o tom nadužívaném traumatu,

**[01:20:32]** že kolikrát se emoce vypnou jenom proto,

**[01:20:34]** že jsme prožili v životě něco tak strašně bolavýho a těžkýho,

**[01:20:37]** že bezpečný pro ten organismus bylo ty emoce vypnout.

**[01:20:40]** Ale to si myslím, že jsou fakt krajní případy

**[01:20:43]** a nechci, aby to úplně vyznělo, že to je ta hlavní odpověď na tu otázku.

**[01:20:47]** Mně přišlo hodně zajímavé to zmáčknutí toho výtahu, co jsi říkala.

**[01:20:52]** Že jsou věci, které nám vůbec nepřijdou podstatné,

**[01:20:57]** ale ten druhý to vnímá naprosto jinak.

**[01:21:00]** A tenhle příklad s tím dítěm byl super, tak za to moc děkuju.

**[01:21:05]** Vidíš, já to chci ještě jenom doplnit.

**[01:21:08]** To je vlastně přesně ono.

**[01:21:10]** Jestli jsme ale byli dítě, které slychávalo,

**[01:21:14]** ježiši nedělej scény, je to jenom tlačítko,

**[01:21:17]** nebo nedělej scény, spěcháme,

**[01:21:20]** tak jsme to slyšeli po prvý, ještě jsme tu scénu udělali,

**[01:21:23]** po druhý, ještě jsme ji udělali, po třetí a už jsme ji neudělali.

**[01:21:26]** A pak se bavíme o tom, že ty děti jsou hodný.

**[01:21:29]** Vlastně naše společnost miluje hodný, vychovaný, slušný děti,

**[01:21:32]** co sedějí u stolu a mají ruce takhle a kreslej si, než jim přijde jídlo.

**[01:21:37]** Ale to nejsou děti.

**[01:21:39]** Některé děti, já to nechci generalizovat,

**[01:21:42]** jsou děti, které jsou takhle splavné, introvertní, klidné,

**[01:21:45]** tvořivé a dokážou to vydržet.

**[01:21:47]** Dokážou ty naše dospělý společenský nároky ustát,

**[01:21:50]** ale většina dětí ne.

**[01:21:52]** A pak já se často ptám, jak to, že se tohle docílili.

**[01:21:55]** A pak se dostáváme s těmi rodiči k tématům,

**[01:21:58]** že takhle byli vychováváni oni,

**[01:22:00]** že ty emoce se nesměly projevovat

**[01:22:02]** a naučili se je neprojevovat, naučili se je mít v sobě

**[01:22:05]** a potom se v nich k dospělosti stávejí lidé, kteří říkají,

**[01:22:08]** já nemám emoce.

**[01:22:11]** Jak komunikovat s někým o daném problému,

**[01:22:14]** když on komunikovat nechce?

**[01:22:17]** Miluju.

**[01:22:18]** To je super, když řešíte vztahy,

**[01:22:20]** tak se často lidi ptají na někoho jiného než na sobě.

**[01:22:23]** A chci říct, že to je úplně běžný,

**[01:22:25]** že tohle děláme všichni.

**[01:22:27]** Já mám pocit, že jedna věc je čas.

**[01:22:33]** Často čekáme, že když otevřeme nějaký témat,

**[01:22:35]** tak z druhé strany přijde ta reakce, kterou my potřebujeme.

**[01:22:38]** Tak se do nějakého skvělého dialogu a na konci je řešení.

**[01:22:41]** A podle mě v té běžné realitě často vidíme to,

**[01:22:44]** že my to stokrát naťukáváme, než se to teprve otevře

**[01:22:47]** a my můžeme o tom mluvit.

**[01:22:49]** A myslím, že to je o nějaké trpělivosti a čase vydržet naťukávat.

**[01:22:52]** To, co já můžu dělat, je zase.

**[01:22:55]** Já můžu říkat, hele, vidím, že tohle je velký téma,

**[01:22:58]** vidím, že tě to ovlivňuje v těchto všech oblastech.

**[01:23:02]** Máš problém se svojí mámou nebo se svým rodičem.

**[01:23:05]** Máš problém se svým šéfem.

**[01:23:08]** Přijdeš domů, jsi podrážděna,

**[01:23:11]** udělá se ti to už poslední pár měsíců.

**[01:23:13]** Myslím, že je na čem se to začít řešit.

**[01:23:15]** A můžu to říkat jednou, dvakrát, třikrát.

**[01:23:17]** Nemusím se dostávat do konfliktu.

**[01:23:19]** Já to můžu jen pojmenovávat, že to vidím

**[01:23:21]** a pomoct tomu dospělýmu si uvědomit,

**[01:23:23]** že to fakt je nějaký téma, kterého ovlivňuje,

**[01:23:26]** a pak záleží, jestli se to děje mezi náma,

**[01:23:31]** jestli já upozorňuji na něco, co je v našem vztahu problém

**[01:23:34]** a ten druhý říká, že se o tom nechci bavit,

**[01:23:36]** tak si myslím, že to je také o nějaké naší hranici.

**[01:23:40]** Za jakou cenu jsem ochotná být s člověkem

**[01:23:43]** v dynamice, ve které mi není dobře?

**[01:23:45]** A kdy přijmu tu odpovědnost?

**[01:23:47]** A já často slyším, ale já nechci být já ta,

**[01:23:49]** co s tím bude hejbat. Ať to dělá ten druhej.

**[01:23:52]** A já si říkám, že život není fér, tak to prostě je.

**[01:23:55]** Jestli já jsem nespokojená ve stavu, v jakým jsem,

**[01:23:58]** tak já budu taky hebatelem té změny.

**[01:24:00]** Tu změnu prostě nezačne dělat ten druhej,

**[01:24:02]** protože jeho ty boty netlačejí.

**[01:24:04]** Takže si myslím, že nás to hodně vrací

**[01:24:06]** k nějakému splnomocnění a zkompetentňování se

**[01:24:09]** a otevírání toho tématu jako,

**[01:24:11]** pro mě je důležitý o tomhle problému mluvit,

**[01:24:13]** abych se v tom vztahu cítila dobře.

**[01:24:15]** Kdy se o tom můžeme bavit?

**[01:24:17]** V jakých podmínek se o tom můžeme bavit?

**[01:24:19]** Kdy bude pro tebe v pohodě to téma otevřít?

**[01:24:21]** A dát tomu člověku ten čas.

**[01:24:23]** A chtít tu odpověď.

**[01:24:25]** Nechtít tu odpověď, nechtít to,

**[01:24:27]** že se tady a teď o tom budeme bavit,

**[01:24:29]** ale chtít tu odpověď, dobře,

**[01:24:31]** za dva týdny, ve čtvrtek, si k tomu sedneme

**[01:24:33]** a uděláme to.

**[01:24:35]** Já si často beru pomůcku mýho kamaráda Martina Vaskeza,

**[01:24:38]** když jsme si jednou povídali, on říká,

**[01:24:40]** že vždycky vyotevřeme lahev vína

**[01:24:42]** a když máme partnerský problém,

**[01:24:44]** tak mluvíme tak dlouho, dokud té lahvy je víno.

**[01:24:46]** A jakmile ho vypijeme, tak jdeme od toho.

**[01:24:48]** A mě to přece skvělí,

**[01:24:50]** protože kolikrát se bojíme

**[01:24:52]** otevřít nějaký téma s kýmkoliv.

**[01:24:54]** Protože máme pocit, že to bude

**[01:24:56]** nekonečně dlouhý a mučivý a bolavý.

**[01:24:58]** Takže je i dobré si dát nějakou vizuální časomíru,

**[01:25:01]** kdy vidíme, že ten čas se posouvá

**[01:25:03]** a že tam je nějaký konec, který nás vysvobodí.

**[01:25:06]** Super. Martin byl hostem

**[01:25:08]** snídání Brianna Breakfast.

**[01:25:10]** Adiktolog Michal Mijovský

**[01:25:12]** by měl určitě z tohohle radost.

**[01:25:14]** Můžeme tam dát.

**[01:25:16]** Liter ledového čaje.

**[01:25:18]** Přesně tak, dáme tam sklenici vody.

**[01:25:20]** Má smysl dávat podporu

**[01:25:22]** takzvaným výsavačům energie

**[01:25:24]** a větším stěžovatelům?

**[01:25:28]** Tak nevím.

**[01:25:30]** To si asi každý musíme odpovědět sami,

**[01:25:32]** s kým nám to dává smysl

**[01:25:34]** a s kým ne.

**[01:25:36]** Já bych asi za sebe,

**[01:25:38]** můžu odpovědět,

**[01:25:40]** bych se snažila přijít na to,

**[01:25:42]** proč ten člověk je vysvavač energie a větší stěžovatel.

**[01:25:44]** A snažila bych se tomu porozumět.

**[01:25:46]** Protože možná je to prostě,

**[01:25:48]** to je to jeho kladívko v tom vercajku.

**[01:25:50]** Jeho kladívko v tom vercajku je,

**[01:25:52]** že se stěžuje a něco to přineslo.

**[01:25:54]** V jeho životě má pozitivní zkušenost

**[01:25:56]** s tím používat tohle jako nástroj

**[01:25:58]** k řešení svých situací.

**[01:26:00]** A já můžu zkusit mu nabízet jiný.

**[01:26:02]** Já tam můžu být a vyslechnout ho,

**[01:26:04]** být tam s ním a pak ho naťukávat

**[01:26:06]** a odmítnutelně mu navrhovat jiný nástroje,

**[01:26:08]** které možná budou účinný.

**[01:26:10]** A být tam s ním.

**[01:26:12]** A potom, když to nefunguje,

**[01:26:14]** tak se potřebuji rozhodnout,

**[01:26:16]** jestli ten vztah mi za to stojí nebo ne.

**[01:26:18]** Pokud s tím člověkem v tom vztahu chci být

**[01:26:20]** a chci v něm pokračovat,

**[01:26:22]** tak potřebuji ale pracovat se sebou tak,

**[01:26:24]** že mě to přestane zraňovat.

**[01:26:26]** Že mě to přestane ubližovat,

**[01:26:28]** to znamená, že budu s tím člověkem trávit čas,

**[01:26:30]** ale jenom v nějakém konkrétním prostředí.

**[01:26:32]** Jenom na nějaké konkrétní půdě,

**[01:26:34]** třeba nějaký neutrální půdě.

**[01:26:36]** Nebudu jezdit domů, protože to je vždy dlouhý.

**[01:26:38]** Nebo ho budu zapasovávat do nějakého programu,

**[01:26:40]** abych měla jasný konec té akce.

**[01:26:42]** Prostě já si to musím začít přizpůsobovat tak,

**[01:26:44]** jestli chci ten vztah udržet,

**[01:26:46]** aby mě v tom bylo dobře.

**[01:26:48]** No a když ne, tak pak to smysl nemá

**[01:26:50]** a já můžu jít od válu.

**[01:26:59]** Já...

**[01:27:01]** Když jsme vlastně tu sníraní připravovali,

**[01:27:03]** tak jsme vlastně si říkali,

**[01:27:05]** OK, je čas prázdnín,

**[01:27:07]** většinou čas dovolených,

**[01:27:09]** lidi budou spolu v rodinách

**[01:27:11]** a to je vlastně ten důvod.

**[01:27:14]** Tak co by si popřála?

**[01:27:16]** Nebo dala nějakou zase jednu radu lidem,

**[01:27:20]** kteří se teďka spolu chystají trávit nějak čas?

**[01:27:23]** Víš, ale rady nefungují.

**[01:27:25]** No, já vím.

**[01:27:28]** Nevím, asi to prožít,

**[01:27:31]** což je vlastně hrozně skvělý.

**[01:27:33]** Zase, já mám pocit,

**[01:27:35]** že žijeme ve společnosti,

**[01:27:37]** která glorifikuje to pozitivní,

**[01:27:39]** glorifikuje to, když jsme máme dobře

**[01:27:41]** a když je to všechno

**[01:27:43]** prostě nadstandardně skvělý a tak.

**[01:27:45]** Ale já některým klientům ráda říkám,

**[01:27:48]** že prostě dovolená nabaly náš stah nezachrání.

**[01:27:51]** A myslím si, že o tom je to léto.

**[01:27:53]** Léto náš stah nezachrání,

**[01:27:55]** to, že je hezky, teplo,

**[01:27:59]** na nás sklade taky nějaký nároky.

**[01:28:01]** Ve chvíli, já nevím, jestli to máte vy,

**[01:28:03]** ale spousta lidí,

**[01:28:05]** já jsem to tak mývávala dřív,

**[01:28:07]** když začínají letní prázdniny,

**[01:28:09]** tak je přece, musíte mít naplněný.

**[01:28:11]** Musí být zajímavý,

**[01:28:13]** myslím, že to pramení taky trošku z toho

**[01:28:15]** základního školství,

**[01:28:17]** kdy jsme prostě v září

**[01:28:19]** sdíleli ty zážitky kdokdy, kde byl

**[01:28:21]** a pokud jste byli celé dva měsíce

**[01:28:23]** v paneláku, to bylo to lepší,

**[01:28:25]** ale jestli jste byli celé dva měsíce v paneláku,

**[01:28:27]** tak jste byli trochu luzři.

**[01:28:29]** A já myslím, že jsme z toho naučeni,

**[01:28:31]** že to prostě musí být nabušený zážitek,

**[01:28:33]** a my musíme jednu věc za druhou

**[01:28:35]** a ten výkonej mod nevypneme.

**[01:28:37]** My ho ještě přidáme

**[01:28:39]** do soukromého života,

**[01:28:41]** protože tohle musí být super cool.

**[01:28:43]** Takže moje, ani nedoporučení,

**[01:28:45]** ale moje přání by bylo

**[01:28:47]** umět zpomalit a neřídit se tím,

**[01:28:49]** co nám ten tlak zvenku říká,

**[01:28:51]** ale dělat to,

**[01:28:53]** co prostě potřebujeme v tu chvíli,

**[01:28:55]** aby nám bylo dobře.

**[01:28:57]** Super, děkuji.

**[01:28:59]** Eliška Ramosová.

**[01:29:01]** Děkuji.

**[01:29:15]** Tak, ještě jednou díky.

**[01:29:17]** Pro vás, pokud se vám snídaně líbila,

**[01:29:19]** tak vemte do luky slajdu,

**[01:29:21]** zahlasujte nám.

**[01:29:23]** Jedna hvězdička je,

**[01:29:25]** že jste tady zestárli

**[01:29:27]** a něčemu vám to nebylo.

**[01:29:29]** Pět, že vám to nějakým způsobem

**[01:29:31]** něco třeba otevřelo.

**[01:29:33]** Kdo je na Edu,

**[01:29:35]** tak máte to hlasování hned pod tímhletím přenosem.

**[01:29:37]** Je tam i zase wordcloud.

**[01:29:39]** Jedno slovo, které si odnášíte

**[01:29:41]** z tohlete snídaně,

**[01:29:43]** když nám zadáte,

**[01:29:45]** budeme za to vděční.

**[01:29:47]** Tak, můžeme se možná

**[01:29:49]** i podívat, jak se hlasuje,

**[01:29:51]** ale to, co je důležité,

**[01:29:53]** je v podcastech,

**[01:29:55]** by tady tohleto znamenalo

**[01:29:57]** tak a zbytek,

**[01:29:59]** tak a zbytek,

**[01:30:01]** tak a zbytek,

**[01:30:03]** tak a zbytek,

**[01:30:05]** tak a zbytek,

**[01:30:07]** tak a zbytek,

**[01:30:09]** tak a zbytek,

**[01:30:11]** tak a zbytek,

**[01:30:00]** jak se dozvíte v placené části, takže my tady placenou část nemáme,

**[01:30:04]** ale budeme pokračovat dále.

**[01:30:08]** A my vás i vyříváme vždycky po každé snídaně, abyste pokračovali i vy.

**[01:30:13]** Já mám dneska takový drobný náskok,

**[01:30:16]** protože já jsem si tady pozval dneska svoji ženu,

**[01:30:19]** takže my o tom už budeme diskutovat v tom kruhu rodinem.

**[01:30:23]** Vy si to prosím pustte taky,

**[01:30:25]** pustte si to se svýma lidma ze svých týmů,

**[01:30:28]** prostě se nad tím zamyslete a zkuste přemýšlet a třeba se pobavit o tom,

**[01:30:31]** co vás překvapilo, co byste mohli právě propsat do nějakého fungování,

**[01:30:36]** do nějakého chování a udělejte si takovou reflexi,

**[01:30:39]** která může být velmi prospěšná.

**[01:30:41]** Jak jsem říkal, tak my budeme s Eliškou pokračovat a půjdeme do hloubky

**[01:30:46]** v Brain and Breakfast Digestive, tak se ta disku zamenuje na Red Button Edu

**[01:30:50]** a je to 3.8. v 11 hodin.

**[01:30:52]** To znamená, že všechny dotazy, na které se tady nedostalo,

**[01:30:55]** bychom tam zkusili otevřít, takže pokud máte čas a chuť

**[01:31:00]** a chcete se tady tomuhle tématu pověnovat ještě trošku víc,

**[01:31:04]** 3.8. v 11 hodin.

**[01:31:06]** A Red Button toho dělá spoustu, jak jsem říkal,

**[01:31:10]** nejvíce toho dozvíte v tom newsletteru.

**[01:31:12]** Děláme knížku měsíce, Abeča Libernardová byla host minule snídaně,

**[01:31:17]** to byla kníha měsíce července, v srpnu vybíral Zdeněk Michálek Vědomý biznis,

**[01:31:23]** takže tady je doporučení na nějakou knížku, třeba pod stromem,

**[01:31:26]** když budete načerpávat síly a nebudete výkonově někam spěchat.

**[01:31:31]** Určitě sledujte Edu a další programy, které tam jsou.

**[01:31:35]** A protože jsme si řekli, že Brain and Breakfast bude o prázdninach o první pomoci,

**[01:31:41]** tak máme teď za sebou první část o emoční první pomoci

**[01:31:46]** a budeme pokračovat zdravotní první pomoci.

**[01:31:48]** Já mám radost, že tady je Ondřej Koudela, Ondřej tam už jako mává,

**[01:31:54]** aby si to tady načetl a mohl navázat atd.

**[01:31:57]** Takže těžte se, 22.8. Pozor, je to netradičně v úterý, nebude to ve čtvrtek,

**[01:32:02]** takže jenom na to upozorňuji.

**[01:32:04]** Určitě mi zase přijde spousty dotazů, že jsme se spletli, ne, je to 22.8.

**[01:32:08]** Takže vás zvu tady do Magenti a vás všechny, kteří se díváte Přímým Přenosem,

**[01:32:14]** tak věřím, že budete u toho moc vám.

**[01:32:17]** Děkuji, mějte se krásně, Eliško, ještě jednou moc díky.

**[01:32:20]** Ahoj a naschledanou.

**[01:32:22]** Děkuji za pozvání.

**[01:32:23]** Uživejte leto.