# Přepis: Dokážeme víc, než si většinou odvážíme připustit

## Popis

Kdo je Abhejali Bernardová



Abhejali Bernardová je milovnice sportovních výzev všeho druhu, která se od osmnácti let věnuje meditaci. Povoláním překladatelka v nakladatelství, kterou můžete potkat, jak s mírovou pochodní Peace Run běhá po světě nebo jak organizuje běžecké závody nebo Plaveckou šestihodinovku. Své zážitky a lekce z plavání a poznávání ráda sdílí s ostatními – a nedávno o nich napsala knihu „Dokud voda neskončí“.

## Přepis

**[00:00:00]** Tady, na místě, taky zdravím všechny, kteří se na nás díváte přímým přenosem.

**[00:00:28]** Speciálně jsem slíbil, že uzdravím Service Ball do Dobružky,

**[00:00:33]** protože tam se dneska koná velká akce, takže zdravíme do Dobružky, do Service Ballu,

**[00:00:37]** ale i do všech míst, knihoven, škol a dalších, kde vysíláme přímým přenosem.

**[00:00:42]** Začíná další Brain & Breakfast.

**[00:00:45]** Jak už tak dobře víte, tak se vám během přenosů ještě si neskydujete ten QR kód,

**[00:00:52]** protože to je přihlášení k našemu newsletteru.

**[00:00:55]** Občas se vám to objeví v tom streamu, takže pokud byste chtěli o siti Red Button vědět víc,

**[00:01:01]** tak tady tohleto je ten QR kód.

**[00:01:04]** Já bych chtěl dneska hrozně moc poděkovat společnosti SDRV,

**[00:01:08]** kde vlastně se teď nacházíme.

**[00:01:12]** Vy, co tady nejste, máte smůlu, protože my jsme si dneska dali krásnou snídaní na terase

**[00:01:17]** a je to tady hrozně příjemné, takže díky moc.

**[00:01:21]** Tak, to se nemělo stát, ale to já umím.

**[00:01:25]** Klasicky snídaně interaktivní.

**[00:01:29]** Prosím, abyste si tím pádem vzali vaše mobilní telefony

**[00:01:33]** a abyste si zadali www.slajdu.com

**[00:01:38]** abyste si tam zadali hashtag Brain

**[00:01:42]** a tam už na vás čeká první otázka.

**[00:01:47]** A ta první otázka zní, jestli jste na snídaní poprvé

**[00:01:53]** anebo někdo už, nedej bože, na snídaní, kdyby ho neodradil a přišel znova.

**[00:01:59]** Takže dnes už jsem na snídaní byl 88%,

**[00:02:05]** ano, jsem poprvé, to je 14, 16, takže nám to roste.

**[00:02:10]** My to tam ještě chviličku necháme, je to právě proto, abyste si ty telefony vzali do ruky,

**[00:02:15]** protože pokud chcete položit dnešnímu hostu jakoukoliv otázku, tak je dobré,

**[00:02:20]** tak to půjde jedině přes tuhletu aplikaci.

**[00:02:24]** Tak, já půjdu dál a už nebudu zdržovat,

**[00:02:30]** protože jste tady nepřišli pro to, abyste poslouchali mě,

**[00:02:33]** ale abyste poslouchali hosta, kterého já si hrozně vážím a cením,

**[00:02:37]** že vážila cestu ze Zlína a Bežali Bernakova.

**[00:02:41]** A Bežali, ahoj!

**[00:02:43]** Ahoj!

**[00:02:49]** Já tě smálně nebudu představovat, protože ty se ve své podstatě představíš sama.

**[00:02:54]** Já jenom tak řeknu, že já se tady ve vnitři hodně moc tetelím jako plavec,

**[00:03:00]** protože dneska to tak trošku o plávání bude a já se fakt na to moc těším.

**[00:03:04]** Takže já ti předávám tady pomyslené žeslo a je to tvoje. Děkuji moc.

**[00:03:09]** A Petil, když takhle máš za mě odpočet, prosím.

**[00:03:12]** Super. Já moc teda děkuju, že jsme se tady takhle potkali osobně i teda na dálku

**[00:03:19]** a já jenom řeknu, že to nebude úplně o plávání, bude to na plaveckých kulisách,

**[00:03:25]** ale bude to o nějakém vnitřním rustu, vnitřním prostoru, který každý máme v sobě

**[00:03:32]** a který možná netolik využíváme.

**[00:03:34]** A když se snídaní jmenuje brain and breakfast, tak já začnu hnedka tím,

**[00:03:40]** že kromě té naší hlavy a toho našeho mozku, že máme srdce a že to srdce často

**[00:03:47]** je utlačováno tím mozkem a tou naší myslí.

**[00:03:51]** A celý ten můj příběh začal v osmnáctích, když jsem se začala věnovat v meditaci.

**[00:03:58]** A kdyby mi tehdy někdo řekl, že poplavu nějakou sedmičku oceánu

**[00:04:01]** nebo že poběžím šest dnů, tak si jako takhle zaklepu na čelo,

**[00:04:04]** že to rozhodně ne, já nejsem žádný sportovec, já jsem prostě taková normální

**[00:04:08]** tehdy slečna, dneska paní a že prostě nic takového dělat nebudu.

**[00:04:13]** A vlastně meditace, že víte, že znamená stišit tu mysl, stišit ty myšlenky,

**[00:04:19]** které prostě od rána, když se probudíme, tak vlastně máme plnou hlavu myšlenek.

**[00:04:23]** Někdo to nějak napočítal, že je to asi šest tisíc myšlenek

**[00:04:27]** a když si to tak vezmeme, kdybychom si zapisovali, co za ten den

**[00:04:31]** prostě všechno se nám prohání hlavou, tak bychom zjistili,

**[00:04:35]** že spousta z toho tam je úplně zbytečně a že se nemusíme bát,

**[00:04:39]** že když tu mysl s pomocí té meditace stišíme, takže najednou

**[00:04:43]** budeme nějaký hloupí. Prostě jde o to najít si ten čas

**[00:04:49]** a dokázat zkusit stišit ten hluk těch myšlenek, které od rána do večera

**[00:04:55]** tam balí na nás a často nejsou úplně pozbudivé.

**[00:04:59]** Já ráda dávám taký příklad, kdy se rozhodnete,

**[00:05:03]** nebo já jsem se třeba rozhodla, že budu každé ráno meditovat.

**[00:05:07]** Můžete se rozhodnout, že budete prostě běhat a teď si nastavíte

**[00:05:11]** ten budík, víte, že prostě potřebujete vstát o něco dřív,

**[00:05:15]** abyste mohli tu meditaci nebo ten běh podniknout a zazvoní budík

**[00:05:19]** a naše první reakce, myslím, že každého z nás je

**[00:05:23]** ježiš, já jsem ještě unavená a proč to už zvoní

**[00:05:27]** a já jsem šla včera pozděj spát a venku je ošklivo nebo je tam vedro

**[00:05:31]** a prostě máme plnou hnedka ten vlak těch myšlenek,

**[00:05:35]** že ještě si potřebujeme pospat a že začneme zítra.

**[00:05:39]** Takže my zakladneme ten budík a pak staneme opravdu,

**[00:05:43]** když už musíme jít do té práce nebo do té školy

**[00:05:47]** a ta stejná mysl nám řekne, ale nechtěla jsi jít běhat

**[00:05:51]** prostě jako neschopná. Takže ta naše mysl

**[00:05:55]** takhle na nás zkouší různé věci a podle mě

**[00:05:59]** dobré znát ty triky nebo naučit se z ní pracovat

**[00:06:03]** protože ona fakt má tu tendenci nás omezovat,

**[00:06:07]** má tendenci hodnotit, prostě tohle to se mi líbí,

**[00:06:11]** tady ten člověk je prostě moc velikej, moc malej, moc tlustej,

**[00:06:15]** není moc hezkej, prostě má tendenci

**[00:06:19]** pochybovat o nás. Řekne nám, ale jsem ti říkala, že to nedokážeš

**[00:06:23]** prostě meditovat každej den. Takže každý z nás

**[00:06:27]** vedeme tady ty rozhovory se svojí myslí, se svojí hlavou

**[00:06:31]** a je dobré vědět se prvé, že

**[00:06:35]** můžeme být ten, kdo z toho vychází, jak si vítězní a že tu mysl můžeme používat,

**[00:06:39]** ona je dobrý sluha, protože aby jsme tady dneska všichni

**[00:06:43]** se sešli, tak prostě jsme potřebovali si nastavit budík,

**[00:06:47]** najít si to metro, jakým se sem dostaneme a tak podobně,

**[00:06:51]** ale je dobré, když není pánem našeho života, když

**[00:06:55]** tím pánem jsme my sami, kdy ona opravdu nám jenom slouží

**[00:06:59]** a pro mě to stišení tady těch myšlenek znamená, že se můžu

**[00:07:03]** vlastně ponořit do srdce a v tom srdci

**[00:07:07]** přebývá, já tomu říkám,

**[00:07:11]** to moje já a to naše já je vlastně stejné,

**[00:07:15]** tak je nám prostě tehdy, když mi bylo těch osmnáct,

**[00:07:19]** teďka za deset let ten pocit toho já bude stejný,

**[00:07:23]** ta naše mysl získává spoustu vědomostí

**[00:07:27]** a spoustu zážitků, potom jak starneme, tak ji zase zapomíná,

**[00:07:31]** ale ten náš pocit já je vlastně stále stejný,

**[00:07:35]** takže pro mě to stišení mysli

**[00:07:39]** je i o tom, že se snažím navnímat tady to já

**[00:07:43]** a navnímat si, kam chci v životě dojít.

**[00:07:47]** Není to o tom, samozřejmě jakoby studuju nějakou školu,

**[00:07:51]** budu dělat tohle, tohle, ale ten cíl, to opravdu kam

**[00:07:55]** chci směřovat, tak není něco, co si myslím,

**[00:07:59]** že můžu vymyslet tou hlavou, protože hlava řekne, no a dělej tohle

**[00:08:03]** a za chvíli řekne, ale možná ne, možná to není úplně nejlepší nápad,

**[00:08:07]** prostě dělej tady to něco jiného a vlastně takhle jsme v takovém začarovaném kruhu

**[00:08:11]** a když vezmeme na pomoc to naše srdce, tak toho prostě dokážeme

**[00:08:15]** jako si navnímat něco, co tam jakoby bude.

**[00:08:19]** A můj učitel, meditace Šričín můj, tak on přirovnává

**[00:08:23]** meditaci k ponoření se na dno moře.

**[00:08:27]** A tehdy, když jsem to poprvé četla, tak mi to přišla jako zajímavá myšlenka,

**[00:08:31]** ale teďka opravdu tím, že plavu, tak člověk opravdu si jako vyzkouší,

**[00:08:35]** jasně jenom, abyste si představili, tak ta přeplavba začíná tak,

**[00:08:39]** vlastně na břeh, protože ta loď doprovodná vás vlastně vyhodí někde poblíž břehu,

**[00:08:43]** vy doplavete a potom teda začíná ta přeplavba.

**[00:08:47]** Během té se nesmíte jako dotknout lodě, nikdo vám nesmí nějak pomáhat

**[00:08:51]** a vlastně vlastními silami se potřebujete dostat na druhou stranu.

**[00:08:55]** No a když plavete třeba na Hawají, tak na Hawají si jezdí surfovat,

**[00:08:59]** takže tam jsou prostě ty velké vlny. A vy, když se vlastně bezpečně chcete dostat

**[00:09:03]** z toho břehu na to otevřené moře, abyste mohli začít plavat,

**[00:09:07]** tak opravdu nemůžete zůstat na povrchu. Na povrchu by ty vlny

**[00:09:11]** vás prostě semlili. Vy se musíte vlastně ponořit vždycky pod tu vlnu,

**[00:09:15]** pod plavatý a dostat se vlastně na deno, kde je opravdu klid.

**[00:09:19]** A takhle to vnímám i opravdu v té svojí mysli,

**[00:09:23]** když jsme na povrchu, tak je tam spousta myšlenek

**[00:09:27]** a nedokážeme se soustředit a vnímat něco hlubšího uvnitř nás.

**[00:09:31]** A když se prostě ponoříme do hloubky,

**[00:09:35]** do hlubiny svého srdce, tak je tam ticho.

**[00:09:39]** Ale je to ticho, které není nějak prázdné,

**[00:09:43]** prostě je to ticho, které má v sobě obrovskou hloubku.

**[00:09:47]** My si potom v průběhu toho povídání i vyzkoušíme jedno cvičení,

**[00:09:51]** ale jenom, abyste měli takové představu, co tím tak trošičku myslím.

**[00:09:55]** A za mě tady k tomu meditačnímu úvodu

**[00:09:59]** je...

**[00:10:00]** nejdůležitější obzášť v tom našem uspěchaném světě

**[00:10:04]** si najít čas tady na to sklidnění.

**[00:10:07]** Mi prostě ráno opravdu zazvoní bodík

**[00:10:10]** a hnedka se hrneme do toho uspěchaného světa.

**[00:10:14]** A pro mě je takový základ, nebo taková ta kotva,

**[00:10:18]** to, že než vyběhnu, tak pět, deset minut,

**[00:10:22]** dvacet minut, každý jak dlouho chce, jak dlouho se cítí,

**[00:10:27]** se opravdu ponoří do toho srdce.

**[00:10:30]** Protože v tu chvíli, i když potom ten svět kolem je rozbouřené moře,

**[00:10:34]** tak prostě vy máte něco, co vás pevně drží.

**[00:10:38]** A i když je silný vítr a dějí se věci příjemné,

**[00:10:43]** i netolik příjemné, tak vy se dokážete vždycky rychleji vrátit

**[00:10:47]** k tomu svému středu.

**[00:10:52]** Tady tohleto je vlastně taková fotka mojí trasy La Manche,

**[00:10:57]** který jsem plavala před, znovu před dvěma rokama,

**[00:11:01]** byla tu součástí takového projektu La Manche triathlon,

**[00:11:05]** který jsem si dala. A je to na tom, jakoby ukázka, tam nahoře je Anglie,

**[00:11:09]** a tady dole, ona to není moc vidět, je Francie.

**[00:11:13]** A já na tom ukazuju tu potřebu mít ten cíl,

**[00:11:17]** kam chceme v životě dojít, protože pokud ten cíl mít nebudeme,

**[00:11:22]** tak nás proud života bude tak nějak jako vláčet různě

**[00:11:27]** a bude nás posunovat někam, ale nutně to nemusí být

**[00:11:31]** tomu našemu cíli. Takže když já jsem plavala,

**[00:11:35]** tak jsem měla teda za cíl doplavat do Francie,

**[00:11:39]** a kdybych se jenom nechala unášet těmi proudy,

**[00:11:43]** proudy plynou nahoru až 6 hodin dolů,

**[00:11:47]** tak bych skončila buď to někde v Severním moře nebo v Atlantiku.

**[00:11:51]** Takže mít ten cíl a vědět, že k němu chci doplavat,

**[00:11:55]** tak v tu chvíli, někdy to trvá dlouho,

**[00:11:59]** já jsem Francii viděla strašně dlouho, ale ty proudy nás tam nechtěly pustit,

**[00:12:03]** takže pak zase člověk potřebuje nějakou trpělivost a nezda to,

**[00:12:07]** ale stále mít vizi toho cíle, protože v tu chvíli tam vlastně doplaveme.

**[00:12:11]** A znovu, vrací se to k tomu,

**[00:12:15]** že my jsme pány svého života.

**[00:12:19]** Jako obzář v zemích, jako jsme česká republika,

**[00:12:23]** my máme svobodnou vůli,

**[00:12:27]** my můžeme dělat strašně moc věcí

**[00:12:31]** a je na nás, které ty věci budeme chtít dělat,

**[00:12:35]** jak moc budeme chtít být tím, kdo řídí túloň našeho života,

**[00:12:39]** anebo se jenom necháme těmi okolnostmi našeho života nést,

**[00:12:43]** protože si prostě nenajdeme ten čas na to se zastavit

**[00:12:47]** a ujasnit si, kam to vlastně míříme.

**[00:12:51]** A já vím, že občas lidi namítají,

**[00:12:55]** že to, že si najdete ten čas sami pro sebe,

**[00:12:59]** prostě pět, deset minut,

**[00:13:03]** že se budete věnovat tady tomu stíšení,

**[00:13:07]** ale za mě to je ta nejlepší investice,

**[00:13:11]** kterou můžeme dát nejen sami sobě, ale i svoji rodině,

**[00:13:15]** protože my pokud v sobě nemáme tady ten klid,

**[00:13:19]** tady to uzevnění, tady to upevnění, ukotvení,

**[00:13:23]** tak to nemůžeme dávat. Můžeme dávat jenom to, co sami máme.

**[00:13:27]** Takže je to prostě, co to je, pět nebo deset minut.

**[00:13:31]** Tak, tady mám jednu hnedka otázku, kterou můžete hlasovat

**[00:13:35]** a zase tam bude chvilinka času.

**[00:13:39]** Jak dlouho si myslíte, že mi trvala nejdelší přeplavba?

**[00:13:43]** Jsou tam možnosti 14 hodin, 9 hodin a 22 hodin.

**[00:13:47]** A já se mizitím napiju.

**[00:13:51]** Takže zná se, že mi věříte, že jsem plavala hodně dlouho.

**[00:13:55]** Já to možná zatím neřeknu, protože

**[00:13:59]** za chvíli tam o tom budu povídat, takže se k tomu dostaneme.

**[00:14:03]** Takže prosím, ještě klidně hlasujte.

**[00:14:07]** 9 hodin se mám za opravdu krátké.

**[00:14:11]** Tak, děkuji.

**[00:14:15]** Vlastně tím, jak jsem začala meditovat,

**[00:14:19]** tak jsem si opravdu uvědomila, že máme tady tu svobodnou vůli

**[00:14:23]** a že prostě záleží na nás, co s tím svým životem uděláme.

**[00:14:27]** Když se ráno probudíme, tak vlastně máme k dispozici 24 hodin.

**[00:14:31]** Ono se říká jakoby kniha života.

**[00:14:35]** Máme nepopsaný výběr.

**[00:14:39]** Máme výběr, který se vytvořuje.

**[00:14:43]** V kniha života máme nepopsaný list.

**[00:14:47]** Ono to zní jako kliše, ale opravdu to tak je.

**[00:14:51]** Dneska je 22. června 2023.

**[00:14:55]** Ten den už nikdy se nebude opakovat a záleží na nás,

**[00:14:59]** jak ho použijeme, co na tu stránku napíšeme,

**[00:15:03]** protože v knize života nemůžeme trhat, nemůžeme to tam moc škrtat,

**[00:15:07]** protože jakmile to tam jednou je napsané, tak to tam je napsané.

**[00:15:11]** Já třeba mám strašně rád,

**[00:15:15]** nebo jeden z mých oblíbených závodů je závod v běhu na 24 hodin.

**[00:15:19]** Zní to šileně, ale hnedka vám řeknu, proč.

**[00:15:23]** Je to, protože vlastně opravdu vaším cílem v tomhle závodě

**[00:15:27]** máte k dispozici ten jeden celý den 24 hodin

**[00:15:31]** a vaším cílem je uběhnout co nejvíc kilometrů.

**[00:15:35]** Nikdo vám nezakazuje, že si nemůžete sednout, nemůžete prostě prospat,

**[00:15:39]** ale prostě samozřejmě, když prospíte hodně hodin,

**[00:15:43]** tak neuběhnete tolik kilometrů.

**[00:15:47]** Když sedíte, tak ty kilometry nepřibývají.

**[00:15:51]** Když nedej bože, prostě tady je občerstvovací stanice,

**[00:15:55]** vy jste zapomněli si něco usít a pak se vracíte,

**[00:15:59]** tak vlastně vám se odečítají ty kilometry.

**[00:16:03]** Takže je to o tom samozřejmě nezničit se, nezabít se,

**[00:16:07]** že ten čas se opravdu nevrátí, ten čas utíká.

**[00:16:11]** Mně tam letaky utíkají hodiny, které si musím sledovat.

**[00:16:15]** Takže opravdu je to o tom prostě dělat ty věci,

**[00:16:19]** které víme, že chceme dělat, které víme,

**[00:16:23]** že nás vedou k tomu našemu cíli.

**[00:16:27]** A plavání je ještě specificky těžší v tom,

**[00:16:31]** že když běžíte 24 hodin, tak se prostě třeba zastavíte,

**[00:16:35]** a stojíte na místě. Když plavete, tak jsou tam různé proudy,

**[00:16:39]** takže se může hezky stát, že během toho, co vy se zastavíte,

**[00:16:43]** abyste se občerstvili, tak vás ten proud nese zpátky.

**[00:16:47]** Takhle vlastně, když jsem plavala Kukovu Užinu,

**[00:16:51]** tak jsme byli nad nějakým podmořským kanionem

**[00:16:55]** a já jsem za půl hodinu, já se občerstvuju každou půl hodinu,

**[00:16:59]** jsem uplavala třeba nějakých 200-300 metrů,

**[00:17:03]** třeba za dvě minuty při takovémhle dlouhém výkonu.

**[00:17:07]** A pak jsem se zastavila, že se občerstvím

**[00:17:11]** a krásně jsme pluli zpátky do Wellingtonu, kde jsme začínali.

**[00:17:15]** Takže je to zase něco, co mě naučilo,

**[00:17:19]** samozřejmě člověk se tím nesmí stresovat,

**[00:17:23]** jako ježiš, teď mi utíkají ty minuty a já.

**[00:17:27]** O tom to není, je to o tom, že potřebujeme rovnováhu v tom,

**[00:17:31]** kdy děláme věci, abychom se zabavili,

**[00:17:35]** abychom dělali věci, které nám přináší radost,

**[00:17:39]** ale je potřeba vědět, kde je ta rovnováha.

**[00:17:43]** A přesně tak, jak jsem říkala, ta dnešní doba, jak je uspěchaná

**[00:17:47]** a máme pocit, že nic nestíháme a nemáme čas.

**[00:17:51]** Já to taky občas říkám a snažím se to neříkat, že nemám čas,

**[00:17:55]** protože ten čas, když si učíme ty priority,

**[00:17:59]** tak prostě si ho najdeme. Najdeme si ho na to, co je pro nás důležité,

**[00:18:03]** ale znovu někdy prostě tak strašně zpěcháme,

**[00:18:07]** že si nemáme čas ani ujasnit tady ty priority.

**[00:18:11]** A prostě, když jsem to počítala na minuty, tak den má 14-40 minut

**[00:18:15]** a v tu chvíli, když si člověk řekne 5 minut na meditaci,

**[00:18:19]** 5 minut na tohle, to já si ten čas najdu, není to nic.

**[00:18:23]** A tím, že jsme jako společnost zvykala všechno přepočítávat na peníze,

**[00:18:27]** tak si to můžeme představit, že máme ráno,

**[00:18:31]** nám někdo do ruky strčí 14-40 korun a my víme,

**[00:18:35]** že do večera prostě musíme utratit. A teď záleží na nás,

**[00:18:39]** za co je utratíme, jestli jenom tak necháme myzet,

**[00:18:43]** nebo jestli budeme moudří a použijeme na to,

**[00:18:47]** co nás přivádí k tomu našemu cíli.

**[00:18:51]** Takže jenom taková ukázka toho, jak v praxi se dá zvykat

**[00:18:55]** na to, že čas utíká.

**[00:18:59]** K tomu, abychom mířili k tomu našemu cíli,

**[00:19:03]** tak je důležitá jedna věc a to je upřímnost.

**[00:19:07]** Upřímnost sami k sobě, což je nejtěžší,

**[00:19:11]** podle mě, druh upřímnosti.

**[00:19:15]** My se můžeme tvářit před ostatními,

**[00:19:19]** co všechno děláme a jak jsme dobří,

**[00:19:23]** ale sami víme, naše svědomí ví,

**[00:19:27]** jestli jsme v nějaké přípravy na nějaký závod udělali to, co jsme mohli,

**[00:19:31]** jestli jsme v nějakém projektu osobním nebo v práci udělali, co jsme mohli,

**[00:19:35]** anebo jestli jsme to jen zašolíchali.

**[00:19:39]** Takže je to upřímnost sami k sobě.

**[00:19:43]** Opravdu potřebuju ráno zaklatnout ten budík,

**[00:19:47]** anebo je to moje lenivost, která převládá.

**[00:19:51]** A je to o zodpovědnosti sami k sobě, protože je to náš život,

**[00:19:55]** nejsme zodpovědní rodičům, partnerům, dětem.

**[00:20:00]** Vlastně jsme zodpovědní sami sobě a naše moudrost, ne naše mysl, ale naše něco hlubšího,

**[00:20:06]** naše moudrost nám musí říkat, jestli to, co děláme, tak jestli to děláme správně.

**[00:20:12]** A opravdu každý den děláme spousty rozhodnutí.

**[00:20:18]** Od toho, co si vevneme na sebe, až po nějaké mnohem větší rozhodnutí.

**[00:20:24]** A často takový ten indikátor toho, který to rozhodnutí asi to správný je to,

**[00:20:30]** že to správné rozhodnutí je většinou to těžší.

**[00:20:34]** Prostě vyžaduje od nás nějakou energii, abychom rostli,

**[00:20:38]** abychom vlastně šli do kopce, šli za tím pokrokem,

**[00:20:42]** tak potřebujeme prostě víc té energie.

**[00:20:46]** A já to tam porovnávám a tady je teda odpověď na tu otázku,

**[00:20:50]** že plavby je to 22 hodin.

**[00:20:54]** Já to tady můžu přepnout?

**[00:20:58]** Ano, vy jste strašně šikovní. 62% vás uhodlo, že to bylo 22 hodin.

**[00:21:04]** 14 hodin mi trval vlastně La Manche, 9 hodin tam bylo zcela tak náhodně hozené.

**[00:21:10]** A tušíte vlastně, že 22 hodin plavat asi není úplně jednoduchý

**[00:21:18]** a 22 hodin sedět někde na gauči prostě by bylo jednodušší.

**[00:21:22]** Ale zároveň určitě tušíte, že to, co z toho člověka získá,

**[00:21:26]** ten pocit, ten růst, to poznání,

**[00:21:30]** že vlastně se vůbec nedá srovnávat.

**[00:21:34]** Já jsem si třeba nepředstavovala, těch 22 hodin bylo vlastně přeplavba na Hawaii

**[00:21:40]** a myslela jsem si, že to bude kratší, ale i když bych to teďka věděla,

**[00:21:44]** vlastně věděla předem, že to bude tak dlouho, tak bych do toho stejně šla,

**[00:21:48]** protože to, co se z toho člověka naučil, ty zážitky, to poznání,

**[00:21:52]** tak se prostě nedá ničím nahradit.

**[00:21:56]** A dobrá věc je, že vlastně už to, že se vydáváme na nějakou tu cestu

**[00:22:04]** k tomu našemu cíli a tím, že jako děláme ty kroky a někdy jsou prostě větší

**[00:22:10]** a někdy máme pocit, že se jako nehýbeme, tak už tím, že opravdu ráno ten budík nezaklapneme

**[00:22:16]** a fakt staneme, tak získáváme jako sílu a druhý den je to snažší

**[00:22:20]** a třetí den je to prostě jednodušší ještě.

**[00:22:22]** A už to, že vlastně jako jdeme po té cestě, tak člověku dává jako obrovskou radost.

**[00:22:29]** A samozřejmě je hezký, když se mi obzáš jako na Hawaii,

**[00:22:33]** když se mi po těch 22 hodinách opravdu podařilo doplavat,

**[00:22:36]** tak ten pocit je jako úžasný.

**[00:22:38]** Ale věřím tomu, že prostě ta samotná cesta, když do toho dáme to všechno,

**[00:22:45]** když do toho dáme tu naší upřímnost a všechno to, co chceme,

**[00:22:49]** takže ta cesta je nesmírně obohacující.

**[00:22:52]** A důležité za mě je vlastně mít sama před sebou,

**[00:22:58]** když jdu večer si lehnout, tak mít čisté svědomí,

**[00:23:03]** že jsem opravdu udělala to, co jsem chtěla udělat,

**[00:23:06]** to, co jsem mohla udělat.

**[00:23:08]** Odpustit si klidně za to, když se stane něco, že se to nepodaří.

**[00:23:12]** Poděkovat za to, že ten den, poděkovat sami sobě za to,

**[00:23:16]** co jsme vlastně zvládli udělat.

**[00:23:19]** A znovu, vlastně třeba druhá doba pro mě, kdy medituju, je večer.

**[00:23:23]** Právě proto, aby člověk mohl takhle poděkovat,

**[00:23:27]** mohl vlastně ty věci nechat odplynout,

**[00:23:30]** protože ten den, ta stráka už je napsaná, už na ní nic nezměníme.

**[00:23:34]** Můžeme opravdu se z ní poučit, můžeme být věční

**[00:23:38]** a potom vlastně usnout a těšit se na to,

**[00:23:42]** co přinese těch dalších 24 hodin, které přijdou poté,

**[00:23:46]** co se probudíme.

**[00:23:48]** Teď tady je druhá hlasovací otázka

**[00:23:52]** a je to, když my máme povídání pro školy,

**[00:23:55]** tak vlastně máme tři kýblíky s různě teplými vodami

**[00:23:58]** a děcka si to můžou vlastně otestovat, tu vodu

**[00:24:02]** a potom mají se řadit.

**[00:24:04]** A teda takhle, oni dokáží se řadit, co je nejstudenější,

**[00:24:07]** ale oni k tomu mají přiřadit, která voda byla,

**[00:24:10]** teplota byla v kterém průlivu.

**[00:24:12]** Takže máme tam na výběr Kukův průliv,

**[00:24:14]** což je na Novém Zélandu, mezi Severním Režím ostrovem.

**[00:24:18]** Máme tam La Manche, což je Anglie a Francie, co všichni víme

**[00:24:21]** a máme tam Robben Island, což je jeho africká republika

**[00:24:25]** a úkolem je se řadit teda od nejstudenější po nejteplejší.

**[00:24:29]** A máte tam tři verze, jak se to dá udělat.

**[00:24:35]** Takže hlasovat můžete.

**[00:24:41]** Možná se na to podíváme za chvilku.

**[00:24:49]** Příležitosti a výzvy.

**[00:24:51]** Nikdy jsem moc neměla sen plavat La Manche.

**[00:24:57]** Někdo prostě má ten sen.

**[00:24:59]** Já jsem jako dítě plavala, ale prostě kdo plavete tak většinou,

**[00:25:03]** že všichni plaveme, tak ten styl prsa,

**[00:25:05]** i můj nejrychlejší styl byl styl prsa.

**[00:25:08]** Já kdybych se tady porovnávala s Honzou,

**[00:25:10]** tak mě rozhodně přeplavé nevím kolikrát.

**[00:25:14]** Takže nebyl to můj sen

**[00:25:16]** a vlastně mi byla nabídnutá příležitost být součástí štafety.

**[00:25:22]** A já tím, že samozřejmě ta moje mysl hnedka říkala,

**[00:25:25]** ty jo, ale ne, to je jako student, ještě tam jsou nějaký vodní příšery.

**[00:25:29]** A tak proč bys to dělala?

**[00:25:31]** Ale jsem tak nějak znala ty triky, mysly

**[00:25:33]** a říkala jsem si, že nechci říct nějak automaticky, defaultně ne.

**[00:25:37]** Takže jsem takhle se ocitla v té štafetě

**[00:25:40]** a měli jsme docela málo času,

**[00:25:42]** takže mě byla strašná zima.

**[00:25:45]** To je vlastně i tam ta fotka.

**[00:25:47]** Vlastně ne, že bych, nevím, co dělala,

**[00:25:50]** ale prostě roznázím a snažím se něco napít.

**[00:25:54]** No a potom jsem i kamarádkám doma říkala,

**[00:25:58]** ty jo, nikdy to nechci plavat solo.

**[00:26:00]** Prostě fakt nikdy.

**[00:26:02]** A prostě musíte být dobrý kamarádky

**[00:26:04]** a když budu chtít plavat lamaň solo,

**[00:26:06]** tak mi musíte říct, že prostě ne, že to je student.

**[00:26:10]** Akorát, že motem našeho sportovního oddílu,

**[00:26:13]** který se teda, což už ten název mě měl varovat,

**[00:26:16]** se jmenuje Šričín, můj maraton tým,

**[00:26:18]** takže motem toho oddílu je sebepřekonání.

**[00:26:20]** No a tak tím, že už jsem v tom oddílu byla jako nějakou tu dobu

**[00:26:23]** a už jsem běhála ty dlouhé běhy a tak,

**[00:26:26]** takže mi to jako asi nedalo.

**[00:26:28]** A za dva roky jsem tam teda stála

**[00:26:31]** na tom břehu té Anglie, že poplavu solo.

**[00:26:34]** Kamarádky byly dobré kamarádky

**[00:26:36]** a pro mě říkali jako, vzpomeň si, co jsi nám říkala,

**[00:26:39]** ale prostě jsem si nedala říct.

**[00:26:41]** Ale znovu, ta mysl moja křičela,

**[00:26:43]** tyjo prostě ne, pro mě to ti ta štafeta jako nestačí,

**[00:26:46]** prostě už jsi tam jako doplavala, už jsi to vyzkoušela,

**[00:26:49]** jako proč bys to dělala.

**[00:26:51]** Ale prostě nedala jsem se

**[00:26:54]** a byl to jakoby zážitek zajímavý,

**[00:26:58]** hezký, studený,

**[00:27:01]** ale prostě, když člověk jako trénuje, že jo,

**[00:27:04]** tak si zvyknete prostě, já jsem slousla

**[00:27:07]** a odužovala jsem se a dělala jsem jako všechno to,

**[00:27:10]** co člověk tomu potřebuje, aby to vlastně jakoby dokázal.

**[00:27:13]** A potom jsem si říkala, že mám odplaváno,

**[00:27:16]** ale pak jsem zjistila, že jsou teda ještě i další přeplavby

**[00:27:20]** a že je tam třeba průliv Katalýna v Americe,

**[00:27:25]** ale že tam jsou žraloci, takže to bylo automaticky jako ne.

**[00:27:28]** Já nevím, vy jste všichni taky trošku asi mladší než já,

**[00:27:31]** ale já, když mě bylo nějakých 15-16,

**[00:27:34]** tak jsem viděla film Čelisti

**[00:27:37]** a ještě v tu chvíli, jako víte, že v životě neplavete v moře,

**[00:27:40]** kde jsou žraloci, že jo.

**[00:27:43]** Takže to jsem si prostě říkala, že ne.

**[00:27:46]** A potom vlastně v té sedmičce oceánu je ještě severní kanál,

**[00:27:50]** což je mezi Skotském a Jírském

**[00:27:53]** a je to ještě jako studenější verze La Manche,

**[00:27:56]** takže to jsem si říkala, že ta sedmička zní pěkně,

**[00:27:59]** ale že to je pro někoho jiného,

**[00:28:02]** že vlastně já jsem fakt byla ráda,

**[00:28:05]** takže to teda jako není pro mě.

**[00:28:08]** Ale potom vlastně ta fotka vpravo, nahoře je z toho,

**[00:28:11]** z přeplavby Robben Island

**[00:28:14]** a tím trošičku vám odpovím i na tu předchozí otázku.

**[00:28:17]** Kdy ta voda, vlastně ona to zní jako Jižní Afrika,

**[00:28:20]** že tam je jako teplíčko.

**[00:28:23]** Ano, tam jako je teplíčko venku,

**[00:28:26]** ale ta voda vlastně tam není to až tak daleko od Antarktydy

**[00:28:29]** a existuje tam takový jev, který vyorává tu spodní studenou vodu.

**[00:28:32]** Takže já jsem tady tu přeplavbu vlastně chtěla

**[00:28:35]** u skutečný napočest Nelsona Mandely

**[00:28:38]** a prostě věděla jsem, že to je sice studené,

**[00:28:41]** ale že to je krátké, má to nějakých 7,5 km

**[00:28:44]** a že to jako zvládnu.

**[00:28:47]** Ale ta voda byla strašně studená.

**[00:28:50]** Ta voda byla tak studená, že měla nějakých prostě 9 stupňů.

**[00:28:53]** A když jsem si šla tady v Praze zaplavat jako na otužilce na Štěpána,

**[00:28:56]** tak ta voda měla 6,5 nebo koliksi.

**[00:28:59]** A já jsem si říkala, že to je studený,

**[00:29:02]** prostě to já si dám jenom 100 metrů.

**[00:29:05]** A pak tady o 3 stupně teplejší a bylo to prostě 7500 metrů.

**[00:29:08]** Čili v tu chvíli jsem si říkala,

**[00:29:11]** tak možná je mi jako naznačováno,

**[00:29:14]** že se nemám bát Severního kanálu

**[00:29:17]** a prostě spustila jsem se do celé té sedmičky.

**[00:29:20]** A co se týče žraloků,

**[00:29:23]** kromě toho, že jsem si o těch žralocích hodně studovala,

**[00:29:27]** tak jsem si, vlastně ta moje mysl je taková hodně silná,

**[00:29:30]** takže já jsem si zároveň,

**[00:29:33]** kromě tím, že jsem si studovala, tak člověk ví, jaká je nějaká ta umrtnost,

**[00:29:36]** jaká je pravděpodobnost toho,

**[00:29:39]** že se na vás nějaký ten žralok vrhne.

**[00:29:42]** A vlastně jsem si říkala, že tak jako se nebojím být z domu,

**[00:29:45]** protože se může stát něco, prostě dějí se nehody.

**[00:29:48]** Tak vlastně mi přišlo škoda

**[00:29:51]** prostě nedělat to, co mě strašně baví a naplňuje,

**[00:29:54]** jenom proto, že tam někde je nějaký žralok,

**[00:29:57]** kterýho ale já vůbec nezajímám.

**[00:30:00]** Takže v odpověti, jestli se vrátíme na to slidu,

**[00:30:05]** odpověď toho nejstudenějšího je teda Robben Island.

**[00:30:10]** A druhý byl La Manche a třetí Kukův Pruliv.

**[00:30:14]** Takže kdo hlasoval za B, tak má správnou odpověď.

**[00:30:20]** Ale musím říct, že rozhodně i ty dětska, všichni to se řazují špatně,

**[00:30:23]** že je to opravdu takový chyták, takže za to se vám omlouvám,

**[00:30:27]** ale máte takhle nějakou představu.

**[00:30:30]** Takže když se přepneme zpátky,

**[00:30:33]** ta spodní fotka je trénink ve Skotsku na ten severní kanál,

**[00:30:38]** kdy se tam takhle se mnou trénoval tuleň, kterýmu vůbec zima nebyla.

**[00:30:42]** A já jsem se strašně klepala a vlastně je to obrovský trénink

**[00:30:49]** té síly vůle a toho, jak mocte toho cíle dosáhnout,

**[00:30:52]** protože já jsem měla kamarádku na břehu,

**[00:30:55]** každou půl hodinu jsem se chodila ven občerstvovat

**[00:30:58]** a já jsem se fakt strašně klepala,

**[00:31:00]** protože ta voda měla 11 stupňů tady při tom tréninku.

**[00:31:03]** Ale vy víte, že pokud chcete ten kanál přeplavat,

**[00:31:07]** tak nemůžete už zůstat venku, prostě musíte se obrátit,

**[00:31:11]** sebrat veškerou svoji sílu vůle a jít zpátky do té vody.

**[00:31:14]** Takže neříkat automaticky ne, když to shrnu.

**[00:31:19]** A vlastně strach z neznámého, strach z něčeho,

**[00:31:25]** co vlastně jsme nevyzkoušeli, ten strach víc,

**[00:31:27]** té komfortní zóny je vlastně běžný

**[00:31:30]** a je to nějaký náš přirozený pod sebe záchovy.

**[00:31:34]** Pak je tam často i ta naše mysl zasahuje,

**[00:31:36]** protože nám říká, ale to nedokážeš a proč bys to dělala.

**[00:31:41]** Takže nenechat se tím strachem omezovat,

**[00:31:45]** protože si myslím, že opravdu kolitujeme víc toho,

**[00:31:48]** co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali.

**[00:31:51]** A prostě ty zážitky, to, co z toho mám,

**[00:31:55]** i když to vlastně než vždycky bylo příjemné,

**[00:31:58]** tak prostě se nedají ničím zaplatit a ničím vynahradit.

**[00:32:07]** Co se týče přípravy, tak je to, vlastně budu mluvit o plavání,

**[00:32:12]** ale týká se toho všeho, co děláme.

**[00:32:14]** Prostě když chceme udělat nějaký projekt,

**[00:32:17]** tak se na to potřebujeme připravit.

**[00:32:19]** Potřebujeme si nastudovat, co je potřeba udělat

**[00:32:23]** a potřebujeme potom dělat ty kroky vlastně k tomu.

**[00:32:26]** Takže v tom plavání třeba já tu přípravu dělím na to,

**[00:32:30]** že se potřebuju odužovat a tloustnout,

**[00:32:33]** potřebuju naplavat nějaké kilometry a potřebuji mít nějakou rychlost,

**[00:32:40]** ale zároveň tam potřebuju být na to připravená opravdu vnitřně,

**[00:32:44]** mentálně, duševně, duchovně.

**[00:32:47]** Prostě být připravená, že když mi bude zima,

**[00:32:51]** tak prostě vědět, že tam někde je hranice,

**[00:32:55]** když to je nebezpečné a je mi moc zima,

**[00:32:57]** ale že se na to můžu připravit

**[00:33:00]** a že to v té hlavě si můžu nastavit tak,

**[00:33:03]** že dokud nejsem na té hraně, tak nevylezu z té vody.

**[00:33:08]** A vlastně říká se,

**[00:33:12]** obzášť v tom dálkovém sportu,

**[00:33:14]** ale myslím si, že to funguje i v tom našem životě,

**[00:33:17]** možná jenom jako jiná procenta,

**[00:33:20]** že 80 % je o hlavě.

**[00:33:23]** A já si pamatuju ten můj první,

**[00:33:25]** ta moje první přeplavba solo La Manche,

**[00:33:29]** tak nás vypadalo to, že bude krásný den,

**[00:33:31]** tam se vždycky čeká, aby moc nefoukal vítr

**[00:33:34]** a nebyly moc velké vlny,

**[00:33:36]** takže ten den vypadal, že bude příznivý,

**[00:33:38]** takže jsou tam dvě plavecké asociace,

**[00:33:41]** takže ty všechny vzaly všechny svoje lodě,

**[00:33:44]** protože při té přeplavbě máte vedle sebe loď doprovodnou

**[00:33:47]** a vyplavalo nás dohromady 13 plavců

**[00:33:51]** a z toho jsme doplavali do Francie čtyři.

**[00:33:53]** A ten den nebyl tak dobrý, jak se zdálo,

**[00:33:57]** ale to vlastně neznamená, že to člověk musí zabalit.

**[00:34:02]** Byla zima, ale nebylo to tak jako nijak hrozné

**[00:34:06]** a nemyslím si, že ty podmínky někde v tom kanále byly moc jiné,

**[00:34:10]** ale já jsem prostě měla v hlavě nastaveno,

**[00:34:14]** že dokud budu moc, tak vlastně poplavu.

**[00:34:17]** A i když jsem hned po nějakých 50 minutách měla mořskou nemoc

**[00:34:22]** a vlastně jsem nemohla nic jíst,

**[00:34:24]** tak jedna z mě kamaráda, který mi radil,

**[00:34:27]** který už ten kanál plaval několikrát

**[00:34:29]** a jedna z jeho posledních rad byla, když ti baví,

**[00:34:32]** tak to nevadí, to maximálně po šesti hodinách přejde.

**[00:34:37]** Já jsem to tak nějak zaregistrovala,

**[00:34:39]** ale mě nikdy předtím špatně nebylo, takže jsem si říkala,

**[00:34:41]** že mě špatně nebude, každopádně prostě mi špatně začalo být,

**[00:34:45]** ale pokud jste sotva vyplavali, tak nemůžete jíst,

**[00:34:49]** kdyby to trvalo nekonečně dlouho, tak je to problém,

**[00:34:53]** ale říkala jsem si, že ještě nemám důvod vylézt na tu loď a vzdát to.

**[00:34:57]** A opravdu za nějakých pět hodin to přešlo,

**[00:35:00]** takže pak jsem se nadspávala a doplavali jsme vlastně do Francie,

**[00:35:04]** zapadalo slunce,

**[00:35:06]** ale opravdu si myslím, že jsem neměla až tak dlouhý ten vnitřní trénink.

**[00:35:11]** Já jsem se rozhodla někdy na podzim a plavala jsem v červenci,

**[00:35:15]** ale už jsem se tou dobou vlastně nějakých 15 let věnovala meditací,

**[00:35:18]** takže ten vnitřní trénink a to, že jsem běhala ty dlouhé tratě,

**[00:35:22]** tak člověk věděl, že když mu mysl říká,

**[00:35:25]** že už nemůžeš a co tady děláš, tak prostě ji nesmí poslouchat

**[00:35:30]** a vlastně v tu chvíli je vzad právě dobré se ponořit do toho srdce.

**[00:35:36]** Takže znovu říkám, že si myslím, že to se týká nejenom plavání,

**[00:35:43]** ale že často právě ta naše hlava nám říká,

**[00:35:46]** tyjo, tady to trvá nějak moc dlouho ten projekt,

**[00:35:49]** to asi nemáš dělat, nebo asi na to nemáš.

**[00:35:52]** My prostě chceme věci hnedka a nemáme tu trpělivost

**[00:35:56]** prostě se tam doplacatit,

**[00:36:00]** ale prostě některé věci trvají dobu

**[00:36:04]** a pak si jich vážíme, když nás to tak trvá.

**[00:36:09]** Takže si myslím opravdu, že ta výzva, že je příležitost

**[00:36:14]** a že ty příležitosti nepřichází, vlastně stejné každý den

**[00:36:20]** a je dobré možná jenom tak jako vědět,

**[00:36:23]** že když něco přijde, něco, co vás na první dobrou děsí,

**[00:36:27]** tak se zastavit a neříct ne,

**[00:36:30]** ale nechat si to jako v sobě rozležet, nejenom v té hlavě,

**[00:36:34]** ale i v tom srdci,

**[00:36:36]** protože tady ty výzvy přináší hodně zajímavých věcí,

**[00:36:42]** dozvídáme se o sobě hodně zajímavých věcí

**[00:36:45]** a podle mě díky nim rosteme,

**[00:36:47]** protože pokud jsme jen v takové té zóně, kde všechno známe,

**[00:36:51]** prostě jdeme do práci, děláme tam někoho to stejné,

**[00:36:54]** jsme s těmi známými lidmi a tak,

**[00:36:57]** tak prostě chybí tam ten podměr k tomu růstu.

**[00:37:02]** Tady ta fotka je ze Severního kanálu,

**[00:37:05]** kdy tam opravdu byla zima

**[00:37:09]** a my jsme byli skoro ve Skotsku a blížila se bouře

**[00:37:12]** a já jsem prostě strašně modlila, aby ta bouřka nás obešla,

**[00:37:16]** abys řekla, já to nechci plavat znovu.

**[00:37:19]** A pak teda pršelo, ale bouřka byla někde jinde.

**[00:37:22]** Ale zase já to strašně ráda přirovnávám k tomu, co přináší život,

**[00:37:28]** protože život někdy se na nás prostě hrne bouřka

**[00:37:33]** a prostě máme pocit, že se nemáme kam schovat.

**[00:37:37]** Prostě hrnou se na nás vlny, tohle vlastně z Hawaje,

**[00:37:40]** jak jsem říkala o tom dnu moře a podplavávání těch vln,

**[00:37:44]** tak tady jsme si opravdu to užili.

**[00:37:46]** Takže někdy se na nás prostě valí takové vlny.

**[00:37:50]** Někdy prostě na nás číhají různý tvorové

**[00:37:55]** a často máme ten strach z nich,

**[00:37:57]** jakoby nás paralyzuje víc, než to samotné nebezpečí prostě.

**[00:38:07]** Takže jsou prostě překážky, které jsou,

**[00:38:10]** ale prostě když se jim postavíme, nezalehneme se,

**[00:38:16]** neutečeme někde, tak v tu chvíli je můžeme překonat.

**[00:38:21]** Tady ta fotka by chtěla udělat takové jedno cvičení společně,

**[00:38:27]** jedno meditační cvičení, které ve zkrácené verzi dělám,

**[00:38:32]** když doplavu na ten start a vlastně když si představíte,

**[00:38:37]** že teda jste z té lodi skočili, jste do vody

**[00:38:41]** a vlastně teď stojíte na tom břehu

**[00:38:45]** a třeba nevidíte ani tu Francii nebo nevidíte ten druhý břeh,

**[00:38:49]** tak i když prostě jste trénovali, tak je tam nějaký strach,

**[00:38:53]** jsou tam nějaké obavy, ale zároveň já v tu chvíli vím,

**[00:38:57]** že mě nepomůže mít ty obavy, nepomůže mě mít ten strach.

**[00:39:01]** Já jsem udělala, co jsem vlastně v tu chvíli mohla,

**[00:39:03]** v tom tréninku, ve všem, prostě v tom, co jsem jedla,

**[00:39:07]** jak jsem odpočívala, jaký tým jsem si vybrala

**[00:39:11]** a teďka vlastně už to není v mojí moci,

**[00:39:13]** takže nepomůže mě mít strach, mít obavy,

**[00:39:16]** takže dělám takovéto jednoduché dechové cvičení,

**[00:39:20]** které teda bychom si zkusili a poprosím všechny,

**[00:39:23]** jestli můžeme zavřít oči.

**[00:39:27]** Můžete si představit buďto, že jste na tom břehu

**[00:39:29]** nebo že jste před nějakým projektem,

**[00:39:32]** ze kterého máte nějaké obavy nebo strach

**[00:39:36]** a představíme si, že všechny ty obavy, ten strach, vydechujeme.

**[00:39:44]** Takže se nadechujeme klidu a míru a ticha

**[00:39:53]** a vydechujeme náš strach, starosti a obavy.

**[00:40:00]** Takže všechno, co nechceme mít, tak vydechneme

**[00:40:05]** a nadechneme se toho, co cítíme, že nám chybí.

**[00:40:10]** Může to být jistota,

**[00:40:15]** může to být sebedůvěra,

**[00:40:20]** může to být jenom věření,

**[00:40:25]** může to být jistota,

**[00:40:30]** může to být jen klid, rovnováha.

**[00:40:39]** Takže ještě tři nádechy a tři výdechy.

**[00:40:52]** A můžeme otevřít oči. Děkuju.

**[00:41:00]** Já jsem říkala, že můžeme mít v životě různé projekty,

**[00:41:05]** ale ten náš hlavní projekt je život a to, jak ho prožijeme.

**[00:41:10]** A někdy opravdu máme pocit,

**[00:41:15]** že nevíme, kudy kam.

**[00:41:20]** Toto je z přeplavby v noci, takže máme pocit,

**[00:41:25]** že nevidíme, kudy jít. Někdy nás ty vlny zavalují.

**[00:41:30]** Kdy nejsem ten člověk na kajaku,

**[00:41:35]** jsem ta ruka, která se tam občas myhne po levé straně toho kajaku.

**[00:41:40]** Takže prostě nikdy nevíte opravdu, kudy kam,

**[00:41:45]** ale můžete to vzdát a nebo můžete vlastně vytrvat,

**[00:41:50]** dokud prostě máte tu sílu.

**[00:41:55]** A za mě jsem během téhle přeplavy,

**[00:42:00]** které byly 21 hodin 52 minut,

**[00:42:05]** tam bylo strašně moc komplikací.

**[00:42:10]** Ta přeplava je teda nejdelší z těch všech přeplaveb

**[00:42:15]** a vlastně už když jsme jeli na ten start,

**[00:42:20]** tak tam byly veliké vlny, jedete na start tři, čtyři hodiny lodí

**[00:42:25]** a pak prostě ta mysl má ten volný průběh,

**[00:42:30]** a jsou tady ty žraloci.

**[00:42:35]** Ono má opravdu jako volný polep úsobiště

**[00:42:40]** a v tu chvíli to nesmíte dovolit,

**[00:42:45]** protože byste do té vody ani neskočili.

**[00:42:50]** Takže jsou prostě věci, které se dějí,

**[00:42:55]** ale my se nesmíme nechat vzdát.

**[00:43:00]** Když jsme byli při přeplavbě Hawaii,

**[00:43:05]** protože my jsme vyplavali někdy v pět hodin večer,

**[00:43:10]** v šest hodin se setmělo a já jsem začala mít morskou nemoc,

**[00:43:15]** kterou jsem vlastně měla nějakých asi skoro dvanáct hodin.

**[00:43:20]** Takže ještě jsme tam vlastně plavali dřív,

**[00:43:25]** než byl ten náš termín, takže jsme nebyli zvyklí

**[00:43:30]** že pořád plavu. Ale měla jsem pocit,

**[00:43:35]** že ještě ve mně nějaká ta energie je,

**[00:43:40]** takže jsem to nechtěla úplně vzdát.

**[00:43:45]** A v tu chvíli, co vlastně mě pomáhalo,

**[00:43:50]** bylo nesoustředit se na to, že jsem taká chuděrka,

**[00:43:55]** je mi blbě, proč jsme nemohli mít lepší počasí.

**[00:44:00]** A když už to nepůjde a budu vidět, že jsem vlastně do toho dala všechno,

**[00:44:05]** tak v tu chvíli je to jakoby v pořádku.

**[00:44:10]** Ale soustředit se na to pozitivní a na to, co můžu ovlivnit

**[00:44:15]** a nesoustředit se vlastně na to negativní

**[00:44:20]** a prostě stěžovat si, to nemá to smysl.

**[00:44:25]** A znovu je to vlastně to, co jsme dělali během toho cvičení,

**[00:44:30]** že jsme všechno, co je váha navíc, to, že se budu mít starostí, budu mít obavy,

**[00:44:35]** tak je to jako, když si naložíte na záda batoh plný kamení.

**[00:44:40]** Je to něco, co nám nepomáhá, ale nějakým způsobem

**[00:44:45]** my si rádi opatrujeme tady ten batoh a rádi se zatěžujeme.

**[00:44:50]** Takže opravdu velká škola soustředit se na to, co můžu

**[00:44:55]** a na to být tady a teď, protože tady a teď nemá cenu řešit,

**[00:45:00]** že za hodinu, za pět hodin, prostě až tam dospíjeme, tak to budeme řešit.

**[00:45:05]** Teďka jsme se snažili řešit, co teda mi dát kýdlo, abych to mohla jíst

**[00:45:10]** a co dělat, abych vlastně mohla vydržet dál plavat.

**[00:45:15]** Věnovat energii tomuto, co jsme říkali, co můžu ovlivnit a co nemůžu ovlivnit.

**[00:45:20]** Nemůžu ovlivnit to, že tam jsou tak obrovské vlny, jako chtěla bych.

**[00:45:25]** Stále ještě čekám na takovou přeplavbu, kde bude hladké moře,

**[00:45:30]** které rozvěřují tu hladinu.

**[00:45:34]** To bych si sice přála, ale když je tak, jak jste to viděli,

**[00:45:39]** tak to musím přijmout.

**[00:45:42]** Věnovat energii tomu, abych se přibližovala k tomu svému cíli.

**[00:45:47]** Celkově v životě, čemu věnujeme energii, to roste.

**[00:45:52]** To znamená, pokud se věnujeme tomu pozitivnímu, tomu, co nás posouvá dopředu,

**[00:45:56]** tak to roste.

**[00:45:59]** Pokud jsme zaciklení v tom, že já mám takovou smůlu a ten osud,

**[00:46:03]** a proč mně se zrovna tohle stojí, tak v tu chvíli roste tohle stoj negativní.

**[00:46:08]** Takže opravdu být opatrní na to, čemu dáváme tu energii,

**[00:46:13]** čemu věnujeme těch 1440 minut v našem životě.

**[00:46:18]** A být fit nejenom fyzicky, ale rozhodně i vnitřně a duchovně,

**[00:46:23]** rozvíjet trpělivost, rozvíjet upřímnost, rozvíjet nějakou laskavost

**[00:46:28]** sami k sobě i vlastně k tomu okolí.

**[00:46:33]** Protože všechny tady ty vlastnosti člověk pak potřebuje.

**[00:46:38]** Je strašně snadné si říct, že to trvá dlouho.

**[00:46:43]** A prostě já už tam chci být.

**[00:46:47]** Jakoby prostě vzdát to.

**[00:46:52]** Ale kdo se dostane za cíle, je prostě ten, kdo to nevzdá.

**[00:46:57]** A potřebuju k tomu všechny svoje dobré vlastně vlastnosti.

**[00:47:02]** Věnovat pozornost tomu, jaké myšlenky máme.

**[00:47:07]** Často, to myslím si, že známe všichni, že nás rozčílí šéf,

**[00:47:12]** rozčílí nás partner, děti, nevím co, kdokoliv.

**[00:47:17]** A tak sebrat tu energii na to, abychom to řešili,

**[00:47:22]** protože je to snažší to neřešit, tak to takhle jenom zahrneme pod koberec.

**[00:47:27]** Tady ty naše nějaké negativní emoce, negativní myšlenky.

**[00:47:32]** A ono to tam chvíli zametat můžeme, ale po nějaký době se to na nás vyhrne s otovětší silou.

**[00:47:37]** Takže opravdu to, jakou já mám myšlenku, když jdu někde po ulici,

**[00:47:42]** doma, v práci, nikdo nevidí, ale my to vidíme.

**[00:47:47]** Tady teďka jsme na někoho vnitřně naštvaní a prostě jenom to necháme pročistit.

**[00:47:52]** A ono se to pak odráží v tom, jak se cítíme.

**[00:47:57]** Prostě druhý den můžeme zapomenout, že jsme něco takového, že se dělo.

**[00:48:02]** Ale víme, že nám ubyla trošička našeho štěstí uvnitř.

**[00:48:07]** Takže věnovat se opravdu i tomu, co máme v hlavě.

**[00:48:12]** A vnitřní síla určitě doporučuje.

**[00:48:17]** Určitě doporučuji objevit tady ten zdroj, protože všichni máme ten zdroj,

**[00:48:22]** ale ve škole nás neučí ho používat, ve škole nás naučí všechny ty věci,

**[00:48:27]** které pak zapomeneme, ale ta síla tam prostě uvnitř je

**[00:48:32]** a když ji začneme si navnímávat a používat,

**[00:48:37]** tak nám může strašně moc obohatit náš život

**[00:48:42]** a pomoct nám v tom, co dokážeme.

**[00:48:47]** Můžeme uspět, kdybych prostě nevlezla do té vody,

**[00:48:52]** tak se nemůžu vynořit na druhé straně.

**[00:48:57]** Když se to pak podaří, tak samozřejmě je to super

**[00:49:02]** a když se to nepodaří, tak víme, že jsme se aspoň pokusili.

**[00:49:07]** Takže nebát se věcí, které nás čekají.

**[00:49:12]** A není to tak, že já bych teď jakákoliv výzva přijde,

**[00:49:17]** ale prostě je to nějaký proces, kterým rosteme

**[00:49:22]** a ty výzvy pak přichází na jiných úrovních a jiné,

**[00:49:27]** ale stojí to za to, musím říct.

**[00:49:32]** Nebát se víc komfortní zóny, protože opravdu v té zóně

**[00:49:37]** si tvoříme ty hranice vlastně s tou svojí hlavou.

**[00:49:42]** Tady je to ještě pohodlný, tady to ještě zkusím a tady to už ne.

**[00:49:47]** Nejsou pevně dané, jsou vlastně strašně elastické.

**[00:49:52]** A my tím, že vycházíme z té zóny, vycházíme z těch hranic,

**[00:49:57]** tak je rozšiřujeme, zvětšujeme a v tu chvíli...

**[00:50:00]** znovu jako by rosteme jako člověk, takže opravdu nebát se toho.

**[00:50:04]** O sebepřekonání jsem říkala, ty hranice toho

**[00:50:11]** jsou elastické i v tom, že když něco nedokážu dneska,

**[00:50:15]** tak to neznamená, že vlastně nemůžu natrénovat, nemůžu se naučit ty věci

**[00:50:20]** v tom, abych je dokázala zítra nebo pozítří nebo za pět let.

**[00:50:24]** Takže já jsem toho názoru, že naše cíle,

**[00:50:29]** ať už ty sportovní, ale jakékoliv jiné, nás musí trošičku děsit,

**[00:50:35]** protože když nás nebudou děsit, tak nás nenutí víc té komfortní zóny

**[00:50:40]** a musíme se vlastně v tu chvíli vyrůst a stát se člověkem,

**[00:50:45]** který už se nebude bát, už si dokáže vlastně překonat.

**[00:50:52]** Být jako dítě za mě něco, co strašně málo používáme,

**[00:50:57]** tady tu věc, protože dítě se těší na ten každý den.

**[00:51:03]** My si prostě říkáme, ježiš, jako další čtvrtek,

**[00:51:06]** no už aby byl víkend, jako těch čtvrtků už prostě bylo tolik

**[00:51:10]** a máme pocit takového stereotypu a té monotonnosti,

**[00:51:13]** ale to dítě, pro něj je spousta věcí nových,

**[00:51:18]** ale to neznamená, že pro nás ty věci nemusí být taky nové.

**[00:51:22]** Nemusí to být, že nutně jezdíme stále na nějaká nová místa,

**[00:51:25]** ale to, že my rosteme jako člověk, tak ty věci,

**[00:51:28]** prostě se na ně díváme z jiné větve toho života

**[00:51:32]** a můžeme prostě udělat o něco lépe.

**[00:51:35]** Můžeme být prostě laskavější, můžeme být odvážnější.

**[00:51:42]** Takže to dítě, vlastně já si často říkám,

**[00:51:45]** že kdybychom se jako dospělí učili chodit,

**[00:51:47]** jestli bychom se prostě jako naučili chodit.

**[00:51:49]** Dítě prostě padá a padá a padá,

**[00:51:52]** ale vůbec jeho mysl tam nefunguje v tom smyslu,

**[00:51:55]** že ty se to asi nenaučíš, ty prostě furt tady padáš.

**[00:51:59]** A přesně proč nemít tady ten postoj,

**[00:52:02]** že já se jako těším, co třinese ten den

**[00:52:07]** a koho třeba potkám a dneska je to jako hezký den,

**[00:52:11]** potkávám se s pouctu krásných lidí.

**[00:52:13]** Ale ta mysl nás vrací do těch kolejí stereotypních

**[00:52:19]** a prostě, že to je nuda a já zase vebru.

**[00:52:23]** Ale prostě to dítě vidí jakou kaluž a prostě se tam vrhá,

**[00:52:28]** protože je tam voda a je to super a je to osvěžující.

**[00:52:30]** Takže být jako dítě v tom smyslu, hledat takovéto nadšení

**[00:52:37]** a věci, které jsme ještě nedělali, a dělat je i novými způsoby

**[00:52:42]** a prostě dívat se na ten svět novýma očima.

**[00:52:48]** Mít cíl je rozhodně super věc.

**[00:52:53]** Může to být vnější cíl, přeplavu la manche

**[00:52:57]** a může to být jakýkoliv prostě vnitřní cíl, jakýkoliv jiný projekt.

**[00:53:02]** Za mě to strašně moc pomáhá v tom, že ráno člověk nezaklapne ten budív.

**[00:53:06]** Prostě že ví, jako já, abych se dostala prostě do Francie,

**[00:53:11]** tak hold musím jít na ten bazén, prostě musím jít na ten trénink.

**[00:53:15]** A funguje to tak prostě zase, jako by ve všem, co máme.

**[00:53:20]** Trpělivost, to je rozhodně, tam je velká lekce v tom, když jdete trénovat.

**[00:53:25]** Když jsem na začátku sezóny někdy třeba v dubnu nebo v květnu jezdili trénovat,

**[00:53:32]** tak prostě mám je strašná zima, protože je to začátek sezóny

**[00:53:36]** a vy vůbec nejste zvyklí na studenou vodu

**[00:53:38]** a máte poci, že ty minuty utíkají prostě strašně pomalu.

**[00:53:41]** Máte třeba v plánu, že poplavete v tréninku co čtyři, pět hodin,

**[00:53:46]** ale prostě zase člověk to nijak neuspíší ten čas

**[00:53:49]** jenom tím, že si to bude strašně moc přát.

**[00:53:52]** Prostě ty minuty budou býhat stejně rychle,

**[00:53:56]** ať už jsme šťastní nebo nešťastní,

**[00:53:58]** takže je dobré prostě mít u toho ten správný postoj a vděčnost.

**[00:54:05]** O tom jsme se trošičku zmiňovali vlastně.

**[00:54:08]** Večer nemá cenu se zbytečně trápit tím, co se stalo, tím, co se nestalo,

**[00:54:14]** ale jenom poděkovat sami sobě, poděkovat vesmíru

**[00:54:20]** za to, co se událo, za to, co se neudálo,

**[00:54:25]** protože já věřím, že ty věci se nám dějí z nějakého důvodu,

**[00:54:29]** že se prostě z nich máme naučit něco, že z nich máme vyrůst.

**[00:54:32]** A i když to tak možná v tu chvíli nevidíme,

**[00:54:35]** tak když se pak ohlídneme po letech,

**[00:54:37]** tak víme, že nás to někam posunulo, tady ten zážitek.

**[00:54:40]** Takže vděčnost za to, co máme poslouchat hodně srdce a ne jenom mysl.

**[00:54:46]** To už asi tušíte z pohomího povídání.

**[00:54:49]** A Řečen Moj vlastně jednou říkal,

**[00:54:53]** abychom měli to, že dnešek je náš poslední den.

**[00:54:58]** Ne v nějakém smutném nebo špatném pojetí,

**[00:55:03]** ale v tom, že zaprvé my nevíme, který den bude náš poslední.

**[00:55:07]** Prostě já věřím, že to není poslední den nikoho z nás,

**[00:55:12]** ale kdybychom věděli, kdy bude ten náš poslední den,

**[00:55:15]** tak víme, že ho budeme snažit prožít jak nejlíp dokážeme.

**[00:55:21]** A takhle, když bychom dokázali žít každý ten den s radostí,

**[00:55:27]** ale s takovou intenzitou a s tím vnitřním prožíváním toho,

**[00:55:31]** s tím, že opravdu řekneme lidem to, co jim chceme říct, že je máme rádi,

**[00:55:35]** že nepromeškáme ani tu jednu minutu,

**[00:55:39]** tak za mě je to krásná idea, která není vůbec snadná,

**[00:55:47]** ale je dobré si to občas připomenout, že prostě mít takové hledny,

**[00:55:50]** že to je vlastně strašně dobré.

**[00:55:53]** Co mě pomáhá prakticky?

**[00:55:56]** Velká koncentrace před tím, než něco člověk začne dělat.

**[00:56:00]** Já třeba, když jsem chodila na ty tréninky,

**[00:56:02]** tak se člověk může vrhnout do toho bazénu nebo do toho jezera

**[00:56:08]** a nebo se může na chvíli, potřeba na 10 vteřin zastavit a řeknout si,

**[00:56:12]** jo, teďka prostě jdu tady do té vody, protože se chci dostat do Francie.

**[00:56:18]** A už jenom to, že víme, že máme tady ten intention,

**[00:56:21]** tady ten záměr v mysli, tak vlastně

**[00:56:25]** náš trénink, to, co děláme, získává obrovskou sílu v sobě.

**[00:56:31]** Využívat představivost. Já jsem si třeba představovala,

**[00:56:34]** že vylezám ve Francii na ten břeh a že jsem to přeplavala

**[00:56:39]** a ten pocit, že jsem to dokázala.

**[00:56:42]** A ta představivost i říkat si to, to taky raději všechny moji přímo,

**[00:56:46]** konkrétně teda plavcům přes lamání, říkat si, dokážu to, už jsem to dokázala.

**[00:56:51]** My naopak někdy si byty a firmace, které máme,

**[00:56:54]** jako ježiš, já to nedokážu, prostě úplně opačné.

**[00:56:58]** Takže opravdu prakticky si říct, jako jo, já to dokážu.

**[00:57:02]** Možná ne dneska, možná ne zítra, ale prostě pokud to pro mě bude tak důležité,

**[00:57:07]** že to prostě tomu dám tu energii, tak to jako dokážu.

**[00:57:12]** A udělat si teda čast sami na sebe, protože ono to samo jako nefunguje,

**[00:57:17]** stojí to naší energii.

**[00:57:18]** A zároveň, sice to je trošku v rozporu s tím, co jsme si říkali před chvílí,

**[00:57:25]** že dneska je náš poslední den, ale zároveň věděn,

**[00:57:28]** že prostě cokoliv jsme dneska dosáhli, tak sice se jako můžeme poplácat po ramení,

**[00:57:33]** ale že vlastně to je jenom jako začátek toho dalšího dne, toho dalšího kroku.

**[00:57:40]** A je potřeba jako neusnout na těch vavřínech a zároveň,

**[00:57:43]** když se něco nepovedlo, tak si řícte,

**[00:57:45]** prostě tak zítra ráno už ten bodík nezaklapnu, prostě už to jako dokážu.

**[00:57:50]** Takže zítra je taky den.

**[00:57:54]** Snažit se být lepší než včera, když se to týká nějakých sportovních výkonů,

**[00:57:59]** tak člověk se to jako snadno měří,

**[00:58:03]** ale je to o tom vlastně být klidně jako o něco laskavější,

**[00:58:09]** o něco milejší, o něco odvážnější, o něco upřímnější.

**[00:58:14]** A my sami jsme ten, kdo to rozpoznává

**[00:58:18]** a někdy je to těžké rozpoznat, protože ty změny ze dne na den jsou malinkaté.

**[00:58:24]** Ale když se pak člověk podívá zpětně rok, dva, deset,

**[00:58:28]** tak ví, že pokud jde po té cestě,

**[00:58:31]** tak že ten pokrok tam dělá.

**[00:58:35]** A mířit ví, že dnes kam dosáhneme,

**[00:58:37]** abychom museli vyrůst toho člověka, který tam dosáhne.

**[00:58:46]** A když jsem tak nad tím přemýšlela,

**[00:58:50]** tak vlastně až budu nějaká ta babička

**[00:58:55]** a budu přemýšlet nad tím,

**[00:58:57]** nebo budu mít takovou chvilku nějaké té rekapitulace

**[00:59:02]** a listování toho knihoživota,

**[00:59:03]** tak vlastně je pro mě důležité,

**[00:59:07]** aby ta kniha byla plná,

**[00:59:10]** aby tam z ní vyzařovala ta nejlepší verze mě samé.

**[00:59:18]** A co je podle mě důležité,

**[00:59:23]** je, že naše společnost je v tuhle chvíli hodně zaměřená na nějaký ten výkon

**[00:59:30]** a mít víc a firma by měla prostě větší obraty

**[00:59:34]** a aby jsme měli větší výplaty.

**[00:59:36]** A zapomíná se na to,

**[00:59:41]** že to, že budu mít prostě větší výplatu,

**[00:59:44]** neznamená, že budu šťastnější.

**[00:59:46]** V jisté fázi výplaty už mě víc neuspokojí

**[00:59:53]** a to, že si koupím prostě nějakou novou kabelku nebo nové boty,

**[00:59:59]** je nějaké jako by povrchní.

**[01:00:00]** Pro mě ukazatel toho, že jdu správným směrem a že dělám to, co mám dělat,

**[01:00:06]** je pocit vnitřního štěstí. A to vnitřní štěstí člověk vnímá tak,

**[01:00:12]** že to jeho já je šťastné. Že dělá to, co má dělat, což neznamená,

**[01:00:18]** že musím být prezidentka, že musím být někdo známý,

**[01:00:22]** můžu být tady nějaký taxikář. A pokud budu dělat to, co mám dělat

**[01:00:28]** a budu to dělat správně a s tím dobrým postojem,

**[01:00:32]** tak budu mít tady ten pocit vnitřního štěstí.

**[01:00:36]** Takže samozřejmě peníze jsou důležité, potřebujeme je,

**[01:00:40]** abychom mohli žít, ale myslím si, že v těch 60-ti, 70-ti

**[01:00:46]** nepotřebujeme mít na kontě nějakých spousty milionů,

**[01:00:51]** ale potřebujeme mít uvnitř sebe takový ten klid na duši

**[01:00:56]** a tu vnitřní spokojenost.

**[01:00:59]** A to nezískáme tím, že se budeme honit za těmi vnějšími věcmi.

**[01:01:04]** Podle mě se potřebujeme opravdu naladit sami na sebe

**[01:01:08]** a na vnímaci sami sebe.

**[01:01:11]** A píše se tam kilo míru, což znamená,

**[01:01:15]** že nemůžeme přijít do obchodu a říct,

**[01:01:18]** i když bychom nabízeli ty miliony,

**[01:01:21]** tak dosáhneme kilo míru a kilo štěstí a tři kila radosti.

**[01:01:25]** Prostě ty věci se nedají koupit,

**[01:01:28]** co vlastně taky na ně pracujeme pro ty vnější peníze.

**[01:01:33]** Musíme pracovat tady na to vnitřní bohatství,

**[01:01:37]** musíme si najít ten čas, musíme dělat správné věci

**[01:01:41]** a v tu chvíli tam to vnitřní štěstí bude.

**[01:01:45]** A zakončím tím, jestli je to snadné,

**[01:01:49]** asi tušíte, že to úplně není snadné a že to není tak,

**[01:01:53]** že po těch letech meditace každé ráno zazvoní budík

**[01:01:57]** nebo ještě před zazvoním budíku já vyskočím

**[01:02:00]** a začnu se radovat, že je nový čtvrtek.

**[01:02:03]** Některé dny to tak je, ale víc dnů to prostě tak není

**[01:02:08]** a člověku se nechce a jsme od přírody pohodlní a leniví

**[01:02:14]** a prostě nejradši bychom nic nedělali,

**[01:02:18]** ale opravdu tím, že člověk na sobě pracuje

**[01:02:22]** a postupně se někam posunuje, tak dobré je,

**[01:02:26]** že už ta cesta samotná je strašně moc obohacující

**[01:02:31]** a že nemusím nutně čekat až do plavu do Francie,

**[01:02:35]** že už si můžu užívat tu samotnou cestu.

**[01:02:42]** Takže za mě to je takhle. Ještě tady máme jeden slide

**[01:02:46]** a to je o knížce, ale o ní ještě budeme potom podle mě mluvit.

**[01:02:50]** Když jsme přemýšleli, vyšla na potřební vlastně knížka,

**[01:02:54]** když jsme přemýšleli, jaký nazva, tak jedna vlastně z rád,

**[01:02:59]** kterou jsem dostala hnedka před prvním Lamančem,

**[01:03:03]** to byla maminka tehdejší královny Lamanče,

**[01:03:07]** ona přeplavala Lamanč asi 34krát a ona říkala,

**[01:03:11]** nedívej se dopředu, plav, dokud ta voda neskončí.

**[01:03:15]** A my často to děláme, že už chceme být v cíli,

**[01:03:19]** už chceme tady ten projekt dokončit, ale jediné,

**[01:03:23]** co můžeme dělat, je plavat, dokud ta voda neskončí.

**[01:03:27]** Dělat to tempo za tempem a stejně tak v životě

**[01:03:31]** můžeme jen přežívat a nebo můžeme žít naplno

**[01:03:35]** dokud ta voda toho našeho života neskončí.

**[01:03:39]** Takže tím bych zakončila tady tu povídací část

**[01:03:43]** a pokud máte nějaké otázky, tak znovu do té aplikace

**[01:03:47]** prosím píšte, já ráda odpovím, co budu vědět.

**[01:04:05]** Tak, my jsme tam vymysleli pro vás ještě jednu takovou drobnost.

**[01:04:09]** A to je to, že když si teď dáte slidu,

**[01:04:13]** tak ještě předtím, až se dostaneme k otázkám,

**[01:04:17]** protože já položím jednu, tak my tam máme otázku

**[01:04:21]** v týmto službě, která se týmto službě

**[01:04:25]** vytvořila, která se týmto službě vytvořila,

**[01:04:29]** která se týmto službě vytvořila,

**[01:04:33]** tak my tam máme otázku, v čem byste se chtěli překonat.

**[01:04:37]** Tak to tam klidně napište, budeme to tam mít

**[01:04:41]** potom dlouho dobu a zase to tam potom přetneme.

**[01:04:45]** A teď tam chvilku půjde a už to nebudeme promítat.

**[01:04:49]** Je to jenom pro vás, my si z toho možná uděláme nějaký one-cloud,

**[01:04:53]** možná, že uvidíme, co s tím vlastně uděláme, ale je to spíš otázka pro vás než pro nás.

**[01:04:57]** A já se teďka tě zeptám.

**[01:05:01]** Ty si začala vlastně ten svůj příběh od toho,

**[01:05:05]** já jsem si tady zaběhla 24 hodin jako maratona,

**[01:05:09]** tady jsem začala přeplavávat nějakou tuhletou voda

**[01:05:13]** a mě by vlastně zajímal, a myslím si, že i diváky,

**[01:05:17]** protože pár dotazů tam na to je, na ty tvoje vlastně první kroky

**[01:05:21]** a jak ses vlastně k tomu vůbec dostala a jak se to vlastně všechno přihodilo.

**[01:05:25]** A klidně si nech na čase, protože tohle to je, myslím si,

**[01:05:29]** pro ty lidi a pro mě samotného taky velmi důležité, protože když už vidíme ty výkony,

**[01:05:33]** tak častokrát je to takové, tohleto já nemůžu nikdy dokázat,

**[01:05:37]** ale jak začaly ty tvoje první kružky?

**[01:05:41]** Tak já si fakt myslím, že jsem jako normální.

**[01:05:45]** Já vím, že se tomu budete smát, ale že jsem prostě jako normální

**[01:05:49]** a že to, co jsem dokázala já, kdybyste si jako řekli, že to chcete dokázat

**[01:05:53]** a dali tomu tu energii, tak to většina z vás jako dokáže.

**[01:05:57]** Já jsem právě začínala tím, že jsem, jako můj první běh,

**[01:06:01]** byl, my jsme jako před domem, kde jsem bydlala s rodičema,

**[01:06:05]** tak tam je kostel a já jsem prostě, když jsem začala se věnovat meditací,

**[01:06:09]** tak vlastně šričen můj, a je to to, co známe my v tom přísloví,

**[01:06:13]** jako ve zdravém těle zdravý duch, prostě těžko budete meditovat,

**[01:06:17]** když vás bude bolet hlava nebo vás bude bolet příchod.

**[01:06:21]** Takže on doporučoval, aby jsme prostě se nějak jíbali.

**[01:06:25]** A byla jsem ten kostel. Bylo to asi pět minut a byla jsem zase strašně pyšná,

**[01:06:29]** že jsem začala běhat. A potom prostě jsem běžela jako deset minut

**[01:06:35]** a potom jsme pořádali jako takový jenom náš oddílový závod na tři kilometry,

**[01:06:41]** tak jsem prostě uběhala tři kilometry a pak deset kilometrů.

**[01:06:45]** A vlastně je to přesně to, že na začátku vůbec ta idea,

**[01:06:49]** že byste šli běhat, bylo to prosím vás před 27 lety nebo kolika.

**[01:06:53]** Takže ta doba dneska se chodí běhat, ale tehdy se nechodilo běhat.

**[01:06:57]** Takže to, že budete běhat je prostě divný, ale potom vlastně zjišťujete,

**[01:07:01]** že ještě můžete a že ještě můžete. A pak jsme jako oddíl začali pořádat

**[01:07:07]** vlastně jako závod běžecký na šest hodin. Tak jsem se říkala,

**[01:07:11]** tak jako vyskouším, čemu budeme ty lidi vystavovat.

**[01:07:15]** A pak jsme pořádali závod na dvanáct hodin, na sto kilometrů.

**[01:07:19]** A mezi tím jsem tady ještě uběhla maratón, aby to nebylo.

**[01:07:23]** Ale vlastně člověk, jako za prvý si fakt musíte připustit,

**[01:07:27]** že to dokážete, protože prostě maratón, i kdyby jsme teď asi na zoli tenisky,

**[01:07:33]** tak jako asi budete dost trpět, ale prostě ten maratón by jsme jako uběhli.

**[01:07:38]** Ale samozřejmě je dobrý jako trénovat. Takže nastavit si to v hlavě,

**[01:07:43]** že to jako dokážete, že to jde, že to vydržíte.

**[01:07:47]** Takže to tělo má obrovskou paměť a prostě je úžasný.

**[01:07:52]** Takže třeba i ty přeplavby nejtěžší je vždycky ta první,

**[01:07:56]** protože ty svale si to pak pamatují, že jste uplavali tolik.

**[01:08:01]** Ale za mě opravdu bez žádných falešních skromností nemyslím si,

**[01:08:07]** že jsem nějaká výjimečná. Prostě děti v bazéně mě předplavávejí.

**[01:08:12]** Fakt jak jsem říkala, Honza, když mi říkal, jak trénuje, jak plave rychle,

**[01:08:16]** tak prostě mě předplavává. Když běžím, tak spousta běžců mě předbíhá.

**[01:08:21]** Ale o tom to jako nutně není. Já prostě na Olimpiadu se bohužel nedostanu.

**[01:08:27]** Tam by musel být nějaký ten šestidení běh, abych možná měla jako šanci.

**[01:08:31]** Ale to neznamená, že nám to nemusí přinašet radost a že vlastně se nemůžeme

**[01:08:37]** zlepšovat a růst díky tomu. A nejenom ty svaly, ale vnitřně.

**[01:08:43]** Já ti děkuju. Tady otázka.

**[01:08:49]** Co byl na vašem životě první impuls a důvod vůbec začít s meditací?

**[01:08:54]** Nařela se to hned od začátku nebo jste se k ním musela propracovat?

**[01:08:58]** Já bych pravdu řekla, tak jsem moc ani nevěděla, co to je meditace,

**[01:09:03]** ale nějakým způsobem tam u mě muselo být už nějaké takové to hledání něčeho,

**[01:09:09]** protože jsem byla vlastně na kurzu, na jehož konci se chodilo přežhavé uhlíky.

**[01:09:16]** A já jsem prostě takový matematik, takže pro moji mysl bylo strašně zajímavé vidět,

**[01:09:23]** že něco, co si nedokáže vysvětlit, vlastně existuje.

**[01:09:27]** A pak jsem teda viděla plakát na kurs meditace a jenom tak mě to jako zaujalo,

**[01:09:32]** že vlastně co to ta meditace asi je. Znovu říkám, že to bylo před dávnou dobou.

**[01:09:37]** A vím, že se mi nedařilo rozhodně meditovat na začátku,

**[01:09:42]** protože meditace je opravdu stišení myšlené.

**[01:09:45]** Každý, kdo se o to snažil, tak ví, že to není snadné

**[01:09:49]** a že to nejde takhle prostě jako lusknutím prstů.

**[01:09:52]** Ale asi co mě inspirovalo nejvíc byly ty lidi, kteří vedli ten kurs meditace,

**[01:09:58]** když jsem z nich cítila právě nějaký takový...

**[01:10:00]** a tu radost nebo tu rovnováho říkala jsem si,

**[01:10:04]** že tohle bych chtěla mít.

**[01:10:08]** A znovu, když hnedka něco zkusíme,

**[01:10:12]** tak málo kdy nám to jde, tak tím cvičením

**[01:10:16]** se to člověk naučí a potom je to velká výhoda

**[01:10:20]** třeba při těch přeplavách, protože když se snažíte

**[01:10:24]** a cvičíte meditaci v klidu, to ráno, když sedíte,

**[01:10:28]** tak pak se z nás přivolá tady to ticho v hlavě,

**[01:10:32]** když vám tam ty myšlenky říkají vylez,

**[01:10:36]** a je ti zima, a je ti špatně, a co tady děláš.

**[01:10:40]** Takže velká pomoc potom i v tom běžným životě.

**[01:10:44]** Katka se ptá, já jsem matka dvou malých dětí,

**[01:10:48]** miluji je, tím jak to tady mám všechno,

**[01:10:52]** celého srdce, ale cítím se svázaná,

**[01:10:56]** máte děti, jak svou cestu s dětmi zvládáte?

**[01:11:00]** Já teda děti nemám, takže tam je to určitě

**[01:11:04]** v tomhletom směru jednodušší, ale zase věřím tomu,

**[01:11:08]** že ty věci k nám přichází v tu správnou dobu,

**[01:11:12]** v kterou mají přicházet, takže pokud v tu chvíli člověk má děti,

**[01:11:16]** tak to má nějaký důvod a člověk prostě nemusí meditovat

**[01:11:20]** 10 minut, může meditovat prostě 2 minuty,

**[01:11:24]** nebo co mu to dovolí, a znovu,

**[01:11:28]** není tam nikdo, kdo by to posluzoval, jenom ta naše vlastní upřímnost

**[01:11:32]** nám řekne, jako využila jsem ten čas, který jsem tam měla

**[01:11:36]** a i kdyby za ten den nebyla minuta, tak to,

**[01:11:40]** že sloužím těm dětem, starám se o ně, tak naše srdce může

**[01:11:44]** obrovský růst, když u toho mám,

**[01:11:48]** člověk si nesmí,

**[01:11:52]** neže by to asi tak Katka měla, ale prostě nemůže si říkat,

**[01:11:56]** ježiš, prostě mrzí mě, že nemůžu dělat tohleto.

**[01:12:00]** Prostě přijímou to tak, jak to je

**[01:12:04]** a dělat to nejlepší, co v té situaci vlastně můžu.

**[01:12:08]** A v tu chvíli si myslím, že tam člověk najde ten způsob

**[01:12:12]** a že tam bude ta spokojenost, kterou člověk hledá.

**[01:12:16]** Co si v životě vzdala a jestli tě to mezí?

**[01:12:20]** Vzdala jsem jeden závod na 24 hodin

**[01:12:24]** a vzdala jsem ho ve stylu,

**[01:12:28]** že jsem ho rozhodně vzdát nemusela.

**[01:12:32]** Byl to nějaký závod,

**[01:12:36]** o tom tak pak píšuji podrobně z té knížce,

**[01:12:40]** byl to závod, dokonce to bylo nějaké mistrovství právě v běhu na 24 hodin

**[01:12:44]** a mě se moc nechtělo a byly tam různé takové,

**[01:12:48]** přesně tady ta moje mysl už měla nějaké to palivo, nechce se mi,

**[01:12:52]** dozvěděli jsme se to pozdě, teďka tam hrála nějaká hudba,

**[01:12:56]** která nám nevyhovovala a prostě se mi nechtělo.

**[01:13:00]** A místo, abych s tou myslí začala pracovat a si ujasnila,

**[01:13:04]** co se děje a našla ten správný postoj,

**[01:13:08]** tak jsem ten závod vzdala.

**[01:13:12]** Do dneška si to pamatuju, protože vím, že jsem nevydala ze sebe všechno.

**[01:13:16]** A podle mě je OK vzdát něco, protože už to dál nejde.

**[01:13:20]** Jsou prostě chvíle, kdy se to děje a znovu je to nějaká zkušenost,

**[01:13:24]** která nemusí být vůbec špatná.

**[01:13:28]** A myslím si, že i tady ta zkušenost mě hodně naučila,

**[01:13:32]** protože člověk ví, že se z toho necítí pak dobře,

**[01:13:36]** když to vzdá, když nemusí.

**[01:13:40]** Takže celý ten náš život je takový,

**[01:13:44]** tak já bych to si tady ukončil.

**[01:13:48]** A moc ti poděkoval, že jsi s náma sdílala.

**[01:13:52]** Takže teďka bych měl zapis, takže díky a pojď čau.

**[01:13:56]** Moc děkuji.

**[01:14:04]** Tak poprosím, jestli můžeme přednout prezentaci.

**[01:14:08]** Super.

**[01:14:12]** Tak. Vezva.

**[01:14:16]** Tak, ve slajdu najdete teďka

**[01:14:20]** spětnou vazbu. My ji tam chvilku necháme,

**[01:14:24]** ale potom to zase přetneme na to překonání se,

**[01:14:28]** pokud byste si to chtěli napsat, ale krýtě si to napište do vašeho hlavního týzku nebo kamkoliv jiné.

**[01:14:32]** Takže budeme rádi, když nám nazdílíte, jak se vám snídaně líbilo,

**[01:14:36]** taky nějaké slovo, které vás třeba

**[01:14:40]** snídaně napadlo. To bude moc hezký, takže vám za to děkujeme.

**[01:14:44]** Tak.

**[01:14:48]** Budeme moc rádi,

**[01:14:52]** pokud vy, co se na nás díváte přímým přenosem,

**[01:14:56]** anebo i vy tady, když si tak nějak

**[01:15:00]** o tom zapřemýšlíte, a ideálně ne o samotě,

**[01:15:04]** ale třeba s někým tu věc proberete, tak jako takové nějaké

**[01:15:08]** aha momenty, co vám to dalo. Je hezké vlastně ta reflexe

**[01:15:12]** a to sdílení, ke které my vyblízíme. Pokud se na nás díváte

**[01:15:16]** na Red Button Edu, tak tady tyhle možnosti

**[01:15:20]** máte pod streamem a určitě toho využijete.

**[01:15:24]** Takže reflexe je důležité. My samozřejmě

**[01:15:28]** 11.7., a to je ten slib,

**[01:15:32]** si tu reflexi uděláme taky a uděláme si ji společně,

**[01:15:36]** možná dopovíme nějaké ty dotazy, takže pokud byste

**[01:15:40]** chtěli být u toho, tak se určitě na Red Button Edu přihlašte.

**[01:15:44]** Já vám pozvuji ještě pár nějakých Ironmanů

**[01:15:48]** a sportovců, aby jsme si pokecali o těchto výkonech

**[01:15:52]** a tak nějak to všechno zarábovali, ale nebude to být o něčem úplně jiném.

**[01:15:56]** Takže 11.7. vás zvu k tomuto sdílení.

**[01:16:00]** A tady už ta zmíněná kniha. Já

**[01:16:04]** mám to štěstí, že jsem si tu svou dneska přinesla,

**[01:16:08]** takže ji mám podepsanou. My jsme domluvili

**[01:16:12]** na měsíc červenec ze společností punktů,

**[01:16:16]** pokud zadáte heslo Red Button, tak tuhletu knížku,

**[01:16:20]** dokud voda nekončí, budete mít 30% slavu, takže

**[01:16:24]** určitě tohohletoho využijte. Už bude dnešek.

**[01:16:28]** Jinak kniha měsíce června jsou laskavci,

**[01:16:32]** takže když si dáte www.rbkniha.cz, tak to tam všechno

**[01:16:36]** najdete. Nemusíte si to tady teď fotit, protože to bude.

**[01:16:40]** Určitě sledujte další akce, které na Red Button.edu máme,

**[01:16:44]** a když v komunitách, nebo další pořady, kterých je přes 30 už,

**[01:16:48]** přibývají další, takže za to budeme moc rádi.

**[01:16:52]** A Brain and Breakfast víte, že nekončí.

**[01:16:56]** My o obrazněnách všichni jedeme dál. Jedeme 10 let

**[01:17:00]** non-stop, takže tady máte takový prázdninový teaser.

**[01:17:04]** V červenci a v srpnu se budeme věnovat,

**[01:17:08]** jsem si tak řekl, že by bylo dobré nějakou první pomoc.

**[01:17:12]** A protože prázdniny jsou takové období,

**[01:17:16]** kdy jdeme se víc družit s našimi blízkými

**[01:17:20]** a budeme hodně spolu a tak dál, tak ta psychologická první pomoc

**[01:17:24]** občas může být potřeba, takže Eliška Remaševa přijde

**[01:17:28]** 22.7. povykládat o psychologické první pomoci.

**[01:17:32]** A 24.8. se můžete těšit na Honře,

**[01:17:36]** který to zase vezme z té druhé strany

**[01:17:40]** a bude to zdravotní první pomoc, tak to bude taky zajímavé.

**[01:17:44]** Takže jenom určitě o prázdninách budeme pokračovat.

**[01:17:48]** Jak jsem říkal, s Eliška začíná. Já vám všem moc děkuju,

**[01:17:52]** že jste přišli, děkuji všem, že jste se dívali

**[01:17:56]** a že jste byli s námi. Díky moc.