# Přepis: Od brigádníka k CEO Avastu

## Popis

Zaměří se také na svůj vztah k penězům a vznik Nadace rodiny Vlčkových. Ta velmi výrazně vstoupila do společnosti nejen v oblasti paliativní péče, ale ukázala i vliv, který může mít business na společnost kolem nás.



Kdo je Ondřej Vlček?



Ondřej Vlček působí jako generální ředitel společnosti Avast. Spolu se svým týmem realizuje vizi Avastu zaměřenou na ochranu lidí v digitálním  prostoru. Před jmenováním do funkce generálního ředitele byl prezidentem spotřebitelské divize, technickým ředitelem a důležitým členem týmu, který v roce 2018 uvedl Avast na londýnskou burzu. Ondřej získal inženýrský titul v oboru matematické modelování na ČVUT v Praze a je mezinárodně uznávaným odborníkem na počítačovou bezpečnost. Společně se svou ženou založili Nadaci rodiny Vlčkových, koupili zchátralou pražskou usedlost Cibulka a chtějí ji zrekonstruovat a vybudovat zde dětský hospic a paliativní středisko.

## Přepis

**[00:00:00]** Ahoj a dobrý den. Moje jméno je Honza Mašek a vítám vás u další Brain&Breakfast,

**[00:00:27]** zářivé Brain&Breakfast. Vítám vás všechny, kteří jste tady dorazili na místo,

**[00:00:32]** do Magenta Experience Centra tady na Arkády a taky vítám všechny, co se na nás dívají

**[00:00:37]** přímým přenosem. Mám obrovskou radost, že už se vracíme do škol, do knihoven,

**[00:00:45]** do firm, které se potkávají, takže zdrajíme například do O2, do Service Ballu,

**[00:00:51]** zdrajíme do Zonentoru a do dalších spousty firm, kde vysíláme přímým přenosem,

**[00:00:55]** kde se lidi takhle schází jako my tady a diskutují po tom přenosu o těch tématech,

**[00:01:01]** o kterých si tady dneska povíme. Snídaně Brain&Breakfast je interaktivní,

**[00:01:07]** takže já vás všechny poprosím, pokud byste chtěli položit nějaký dotaz dnešnímu hostu,

**[00:01:15]** tak si vemte vaše mobilní telefony a určitě si dejte www.slajdu.com

**[00:01:23]** a hashtag Brain tam napište přenosem.

**[00:01:29]** Pokud se díváte přímým přenosem na Edu, tak je to tady pod tím okýnkem.

**[00:01:38]** Já už udělám první test a je tam otázka, jestli jste už někdy na snídaní byli,

**[00:01:47]** tak se prosím podíváme, jak to vypadá. Je tam nějakých pár lidí,

**[00:01:54]** většinou říkají, že na snídaní nebyli, což je dobře,

**[00:01:58]** protože se nám tím pádem propichují další bubliny a to je to,

**[00:02:02]** proč tu snídaní děláme. Abych nebyl moc dlouhý na začátek,

**[00:02:09]** tak mám obrovskou radost, že si udělal čas člověk,

**[00:02:15]** který má spousty zajímavých fenoménů kolem sebe.

**[00:02:20]** A já už tady přivítám Ondru Vilčka. Ondro, ahoj.

**[00:02:24]** Pojď tady za náma, vezmi místo. Tady je žezlo.

**[00:02:29]** Já mám obrovskou radost, že nám povykládáš svůj příběh

**[00:02:33]** o brigádníkách CEO. To je takový americký sen.

**[00:02:37]** Nebudu moc spoilovat, já se na to hrozně moc těším.

**[00:02:41]** Je to tvoje a díky.

**[00:02:43]** Tak moc děkuju.

**[00:02:50]** Zkusím tady to. Funguje to. Jak se máte dneska?

**[00:02:54]** Dobrý. Perfektní. Tak jdeme na to.

**[00:02:59]** Já bych teda úplně na začátek chtěl poděkovat

**[00:03:02]** za pozvání Honzovi a celému týmu.

**[00:03:05]** Myslím si, že Brain Breakfast je skvělej formán.

**[00:03:08]** Hrozně se mi to líbí, sleduju to.

**[00:03:10]** A taky ta parta zatím, Red Button, je fakt parta skvělých lidí.

**[00:03:16]** Spoustu z nich znám osobně a hodně si jich vážím.

**[00:03:19]** Takže děkuju moc za to, co děláte.

**[00:03:21]** A dělejte to dále, děláte to dobře.

**[00:03:25]** Já bych vlastně úplně chtěl strávit jenom pár minut o Avastu

**[00:03:30]** a spíš mluvit o tom příběhu nebo o nějakých věcech,

**[00:03:33]** které třeba nejsou tak vidět.

**[00:03:35]** Takže já fakt jenom prolítnu úplně během pár minut,

**[00:03:38]** kdo vlastně Avast nebo co je Avast, čím se zabýváme a tak dále.

**[00:03:42]** Asi všichni ví, že my jsme nějaký fenomen v oblasti kyberbezpečnosti.

**[00:03:49]** Firma, která vznikla už v roce 88.

**[00:03:52]** Založená dvěma výzkumníkama, Pavlem Baudešem a Eduardem Kučerou,

**[00:03:56]** tady v Praze.

**[00:03:57]** Tenkrát ještě samozřejmě to nebyla jako firma,

**[00:04:00]** ale jako nějaký takový kooperativa nebo nějaká prostě za komunistů

**[00:04:04]** nějaký takový združení v rámci Výzkumného ústavu

**[00:04:07]** Matematických strojů, což může znít úplně jako šíleně

**[00:04:10]** a byla to jedna z málo míst, kde se vlastně dal dostat

**[00:04:13]** k počítačům ještě za komunistů.

**[00:04:16]** Ta síla toho Avastu je, že má fakt hodně uživatelů

**[00:04:19]** po celém světě, my říkáme 435 milionů plus.

**[00:04:22]** To plus znamená, že jich je jako bez kutečnosti ještě o něco víc,

**[00:04:26]** ale tohleto číslo je nějaký takový veřejný, který komunikujeme.

**[00:04:29]** Zničají většina, nám neplatí žádné peníze,

**[00:04:32]** používají ten produkt zadarmo a vlastně jako nám to vyhovuje,

**[00:04:35]** nám to nevadí, je to vlastně součást toho našeho business modelu

**[00:04:38]** a takhle fungujeme už asi 20 let a jsme na to vlastně pišní.

**[00:04:41]** Takže těch platících zákazníků je asi 17 milionů jenom.

**[00:04:45]** 17 milionů není vůbec špatný číslo,

**[00:04:48]** ale samozřejmě v kontextu toho těch 435 je to relativně malý,

**[00:04:52]** to je asi 5%.

**[00:04:54]** Ta firma je velmi úspěšná obchodně, jedna z těch věcí,

**[00:04:57]** z těch milníků, která se nám teda přihodila,

**[00:05:00]** že před třem a půl lety jsme vstoupili na burzu v Londýně,

**[00:05:03]** takže jsme listovaný, jsme jako public company v Anglii,

**[00:05:06]** London Stock Exchange, já o tom budu ještě malinko mluvit,

**[00:05:09]** co vlastně stálo zatím.

**[00:05:11]** Praha, přestože ta firma je jako vlastně globální,

**[00:05:14]** 97 nebo 98% svých přijímů jde ze zahraničí,

**[00:05:19]** tak vlastně má hlavní sídlo v Praze

**[00:05:22]** a měla ho vlastně od svýho vzniku už před těma 33 lety.

**[00:05:27]** Máme necelých 2000 zaměstnanců teďka,

**[00:05:30]** z nichž teda kromě té české republiky Praha, Brno,

**[00:05:33]** je tam Amerika, Anglie, Německo,

**[00:05:37]** nějaké menší lokace v Ázii.

**[00:05:40]** Celkem je to asi 25 ofisů, který máme po celém světě.

**[00:05:44]** Co je možná zajímavé, je, že víc než polovina našich zaměstnanců

**[00:05:48]** pracuje ve výzkumu nebo vývoji, takže jsou to programátoři,

**[00:05:51]** nějaký takový produktoví designéři atd.

**[00:05:54]** Takže je to fakt skoro tisíc lidí, na což jsme dost pyšní.

**[00:05:57]** Je to vlastně takové číslo, které je mnohem vyšší,

**[00:06:00]** než mají třeba naši konkurenti

**[00:06:02]** nebo než má spousta jiných technologických firm,

**[00:06:05]** takže ten overhead zpětej s těma jinýma pozicema

**[00:06:10]** je relativně malej.

**[00:06:12]** No a dost si stavíme i na nějakých unikátních technologiích,

**[00:06:17]** takže máme asi 250 nebo přes 250 patentů.

**[00:06:21]** Máme nějaké další speciální inovativní technologie,

**[00:06:25]** který tam vyvíjíme a dost do toho investujeme,

**[00:06:28]** včetně umělý inteligence.

**[00:06:30]** Možná vám neušlo, že před dva lety jsme do role CTO

**[00:06:34]** nehyrovali Michala Pěchoučka,

**[00:06:36]** což je vlastně jeden z největších kapacit

**[00:06:39]** minimálně ve střední Evropě na umělou inteligenci,

**[00:06:43]** profesor z ČVUT,

**[00:06:45]** který vlastně nám hodně pomáhá tady tu agendu teďka driveovat.

**[00:06:49]** Já asi nebudu ani mluvit o těch značkách a tak dál.

**[00:06:52]** Já vlastně jako často, když prezentuju nebo když mluvím,

**[00:06:55]** tak jako hodně mluvím právě o kyberbezpečnosti,

**[00:06:57]** o té firmě a tak dál,

**[00:06:59]** ale dneska teda ten format je trochu jiný.

**[00:07:01]** Když jsme se bavili s Honzou tady o tom,

**[00:07:03]** o čem bych měl teda mluvit nebo co by bylo tak nějak užitečný,

**[00:07:07]** tak vlastně přišel ten nápad,

**[00:07:10]** že bych ten dnešní talk mohl udělat trošku osobnější

**[00:07:15]** a vlastně mluvit o tom, o té svojí cestě,

**[00:07:17]** jak já jsem se tam vlastně do toho havastu dostal úplně na začátku,

**[00:07:20]** jak to vypadalo a jak to na mě působilo a tak dál.

**[00:07:23]** Takže dneska budu mluvit mnohem méně o kyberbezpečnosti

**[00:07:27]** nebo téměř vůbec.

**[00:07:31]** Určitě ty možnosti jako slyšet výzvok kyberbezpečnosti

**[00:07:34]** o těch aktuálních hrozbách a o tom, co se s něma dá dělat,

**[00:07:38]** jsou zas někde jinde.

**[00:07:40]** Takže já bych možná teda začal

**[00:07:43]** a začal bych tady tímhletou srandíčkou trochu.

**[00:07:47]** Já vlastně jako, ta moje obsese s těma počítačema

**[00:07:51]** začala jako relativně brzo.

**[00:07:54]** Že já jsem vlastně už v nějakých,

**[00:07:56]** ono dneska to jako vlastně, když jsem o tom,

**[00:07:59]** když se ukám na svoje děti třeba,

**[00:08:01]** tak vidím, že oni samozřejmě s tou technologií

**[00:08:03]** se kamarádi ještě mnohem dřív.

**[00:08:05]** Ale v době, kdy já jsem vyrůstal,

**[00:08:07]** tak samozřejmě počítače byly relativně jako minority,

**[00:08:10]** nebo nikdo vlastně nevěděl moc, o co jde.

**[00:08:13]** A byla to prostě taková specialitka,

**[00:08:15]** nějaký takový jako podivný svět těch ajťáků

**[00:08:18]** a těch lidí, kterým jako nikdo nerozumí.

**[00:08:21]** Já jsem se jako teda v nějakých, já nevím,

**[00:08:23]** devíti letech nebo deseti letech

**[00:08:25]** první dostal k té klávesnici a nějak mě to fakt jako nadchlo.

**[00:08:28]** A tenkrát to vypadalo spíš takhle,

**[00:08:30]** nebo jakože prostě dneska to vypadá, že jo,

**[00:08:32]** na těch mobilech atd.

**[00:08:33]** To všechno hrozně jako interaktivní

**[00:08:35]** a uživatelsky přívětivý.

**[00:08:37]** Tenkrát to moc přívětivý nebyl.

**[00:08:39]** Ale vlastně, jako já jsem,

**[00:08:41]** mě to úplně jako pohltilo.

**[00:08:43]** A potom to teda začalo vypadat trošku víc takhle.

**[00:08:46]** To byly jako, to jsou nějaký ty úplně,

**[00:08:48]** jako jedny z nejstarších Windows,

**[00:08:50]** nebo tady to jsou, myslím, 3.0 Windows,

**[00:08:52]** takže takový nějaký kolem roku osmdesát,

**[00:08:54]** já nevím, sedm nebo devadesát možná.

**[00:08:57]** Ale vlastně jako tam bylo zajímavé to,

**[00:09:00]** že moje rodiče vlastně neměli moc pochopení

**[00:09:03]** pro ten můj koníček.

**[00:09:04]** Vlastně vůbec nechápali, co tam dělá.

**[00:09:06]** Já mám rodiče jako humanitně zaměření,

**[00:09:08]** takový jako herce, nebo prostě umělce.

**[00:09:11]** A jako ten počítač pro ně byla úplně nějaká španělská vesnice.

**[00:09:15]** Oni jako vlastně nechápali,

**[00:09:17]** že by to třeba mohlo nějak jako být úžitečný k práci,

**[00:09:20]** nebo že, já nevím, po třiceti letech

**[00:09:22]** teďka jak bude ten svět vypadat.

**[00:09:24]** Samozřejmě tenkrát.

**[00:09:25]** Takže jako oni vlastně viděli, hlavně tohleto,

**[00:09:27]** byla jedna z mých nejoblíbenějších her.

**[00:09:29]** Možná některý pamětníci poznávají Golden Axe.

**[00:09:31]** To byla prostě taková fakt klasika, úplně skvělá.

**[00:09:34]** Na který ujížděl jako nejeden teenager tenkrát,

**[00:09:39]** z těch nějakých 92, 93.

**[00:09:41]** Ty plošinovky hodně frčeli.

**[00:09:43]** Ty rodiče samozřejmě, když viděli,

**[00:09:45]** že já tam sedím u toho počítače

**[00:09:47]** a mám tam půjštěný tohle,

**[00:09:49]** tak obzvášť je to utvrdilo v tom,

**[00:09:51]** že to je úplná pitomina.

**[00:09:53]** Že to není perspektivní

**[00:09:55]** a vůbec bych se tomu neměl věnovat.

**[00:09:57]** A ta poenta byla v tom,

**[00:09:59]** že mě nechtělo,

**[00:10:00]** chtěli koupit ten počítač. Já jsem neměl počítač do svojich 14 nebo 15 let,

**[00:10:05]** kde jsem ho podařil získat v tomto relativně pokročilém věku,

**[00:10:10]** když jsem ho měl programovat v rámci nějaké soutěže,

**[00:10:14]** kde v centru Prahy byla výloha, ve které byl krásný nový počítač,

**[00:10:19]** který byl zabezpečený nějakým systémem hardwareovým a softwareovým.

**[00:10:24]** Bylo to napsané, že kdo si do toho počítače breakne, kdo si do ní hackne,

**[00:10:28]** tak vlastně si ten počítač může celý odníst. To bylo fakt strašně lákavé.

**[00:10:33]** My jsme byli ve skutečnosti dva, ještě s jedním kamarádem,

**[00:10:38]** který nás tu fakt hodně lákal, takže jsme se dohodli,

**[00:10:41]** že to teda nějak uděláme, tak jsme to udělali, ale nebylo to úplně jednoduché.

**[00:10:45]** Tenkrát přístup k informacím byl téměř nulovej.

**[00:10:48]** Dneska je to hrozně všechno jednoduché v tom,

**[00:10:51]** že na internetu si člověk vygooglí, jak se co dělá,

**[00:10:54]** nebo nějaké takové triky. Tenkrát nejen, že nebyl ten internet,

**[00:10:58]** ale nebyly ani žádný literatura, nebyly žádný zdroje informací.

**[00:11:03]** Takže ten způsob, jak jsme to udělali, to bylo zajímavé.

**[00:11:06]** Já jsem požádal svýho učitele angličtiny, nějakého si Jeffa z New Yorku,

**[00:11:11]** který zrovna se chystal na Vánoce domů do New Yorku,

**[00:11:15]** aby mě koupil asi tři nebo čtyři knihy, které jsme měli vytipované,

**[00:11:19]** že v nich by mohly být nějaké typy, jak se do toho systému dostat.

**[00:11:23]** Že byl té lásky, že navstívil místní knihkupectví a ty knihy fakt nám přivez.

**[00:11:28]** A potom na základě těch informací, které jsme si z těch knih vysosali,

**[00:11:32]** tak se nám podařilo ten systém obejít, najít tam nějaké slabiny

**[00:11:37]** a ten počítač se vodní z domů. Takže to bylo hrozně dobré

**[00:11:41]** a bylo to takové pro mě asi poměrně určující okamžik,

**[00:11:45]** kde vlastně jednak jsem si tak nějak uvědomil,

**[00:11:49]** že ty počítače se jim asi budou věnovat i nadále.

**[00:11:55]** A druhé, že tady ten out-of-the-box thinking,

**[00:11:59]** jak se k tomu informaci dostat a prostřednictvím učit

**[00:12:04]** angličtiny získat tu informaci, kterou jsem potřeboval,

**[00:12:09]** je hrozně dobré.

**[00:12:13]** Pak ještě ta věc, která tam...

**[00:12:17]** Takže vlastně tady to potom jsem už se vyrobil víc tomuhle,

**[00:12:21]** než nějaký Goldenextule. V skutečnosti to jsem našel.

**[00:12:25]** Jsem na to velmi hrdej. To je úryvek mého kódu z roku 1993.

**[00:12:30]** Strošně blbej, ale fakt jsem byl nadšený,

**[00:12:35]** když jsem ho teďka našel, když jsem dělal tady ty slajdy

**[00:12:39]** před pár týdnama, tak skvělý.

**[00:12:41]** A pak jsem se rozmýšlel, kam půjdu na vysokou školu.

**[00:12:45]** První volbu jako Computer Science,

**[00:12:49]** nebo jako MatPhys, nebo nějakou jako ČVUT.

**[00:12:53]** Ale pak jsem se vlastně trošku zamyslel nad tím.

**[00:12:57]** Měl jsem pocit, že ne těch školách, který dělají jako Computer Science,

**[00:13:02]** že možná je to takový hrozně zakotvený v čase,

**[00:13:06]** že se tam něco člověk naučí, nějaké pronovací jazyky

**[00:13:10]** nebo nějaké algoritmy atd. A že v době, kdy bude z té školy vycházet,

**[00:13:14]** tak už to bude vlastně skoro irrelevantní,

**[00:13:17]** protože se to mění natolik rychle, že to je škoda.

**[00:13:21]** Takže jsem se rozhodl jít studovat matiku,

**[00:13:24]** která byla takým mou koníčkem, nebo jako vždycky myšle,

**[00:13:27]** tak nějakým od přírody. A měl jsem to štěstí.

**[00:13:30]** Takže jsem šel studovat matiku, přestože ty počítače tenkrát

**[00:13:34]** už jsem hodně řešil.

**[00:13:37]** A teď tím se dostávám k tomu avastu,

**[00:13:41]** která je v firmě Alveo,

**[00:13:44]** která je tím předchůdcem avastu.

**[00:13:47]** Tenkrát se to jmenovalo ještě Alveo, měl tady tohleto vymazlený logo,

**[00:13:51]** který jsem nenašel ve vyšším rozlišení než asi, nevím co,

**[00:13:55]** 30x30 pixlů.

**[00:13:58]** Ale to vlastně bylo léto 1995, kdy já jsem byl mezi třední a vysokou školou.

**[00:14:02]** Byl jsem ještě předprvákem na tý vysoký a my jsme vlastně přišli

**[00:14:06]** na tu brigádu, abych parafrázoval ten titulek,

**[00:14:10]** z toho tady dlestý celý přednášky,

**[00:14:14]** kde jsem teda přišel do toho Alveo, ne avastu, tenkrát ještě Alveo,

**[00:14:18]** společně s tím kamarádem, se kterým jsme vyhráli ten počítač

**[00:14:22]** a vlastně jako na tu letní brigádu.

**[00:14:25]** No a co jsme teda jako tam našli, byly tady ty dva borci,

**[00:14:29]** to jsou oni, ty naši zakladatele, vlevo je pan Baudyš

**[00:14:33]** a vpravo je pan Kučera, neboli Baudy a Kuča, Eda.

**[00:14:37]** A vlastně jako bylo to hodně zajímavý,

**[00:14:41]** protože oni byli fakt takový hodně svérázný,

**[00:14:45]** takový hrozně zajímaví lidi, který prostě,

**[00:14:49]** co na srdci, to na jazyku, hrozně takový otevřený,

**[00:14:53]** strašně nás tam vžele přivítali, ale se s náma moc nepárali.

**[00:14:57]** My jsme čekali, že nás posadí do nějakého úplně

**[00:15:01]** sklepa, nebo že tam budeme dělat nějaké, prostě nosit kafé,

**[00:15:05]** tahat papír zaseklej v tiskárně. A oni vlastně nás teda posadili

**[00:15:09]** a rovnou jsme začali kodovat s tím, že vlastně jako

**[00:15:13]** asi po 14 dnech, co jsme tam něco vytvořili, to šlo jako do produkce,

**[00:15:17]** vůbec se s tím jako nemazali, prostě jako jedem.

**[00:15:21]** A takže my jsme tam vlastně fakt jako za to léto,

**[00:15:25]** nebo za nějaké ty dva měsíce vytvořili něco, co se pak stalo

**[00:15:29]** vlastně jako velkou součástí toho avastu v tom roce 1995.

**[00:15:33]** To byl obrovský krok důvěry, který nám dali a hrozně jim za to děkuju.

**[00:15:37]** Bylo to pro nás strašně důležitý, že vlastně nám tu takovou

**[00:15:41]** možnost dali. No a pak tam byl ještě ten takový neznedbatelný

**[00:15:45]** koncept těch peněz. Oni nám vlastně,

**[00:15:49]** jako kdybychom nebyli ani moc domluvení, kolik nám za to zaplatí.

**[00:15:53]** Protože to byla hlavně zábava a pak jako brigáda, člověk samozřejmě

**[00:15:57]** tam jde i, aby si něco vydělal. No a oni nám za ty dva měsíce dali

**[00:16:01]** každému šedesát tisíc. A my jsme říkali, no,

**[00:16:05]** tak jako zajímavý. Protože šedesát tisíc,

**[00:16:09]** rok 1995, to bylo třeba dnešních půl milionů něco takového.

**[00:16:13]** Jakože ceny šly nahoru od té doby poměrně markantně.

**[00:16:17]** A když jsem to říkal svému synovi, šestnáctiletýmu,

**[00:16:21]** že jsme měli tenkrát šedesát tisíc na brigade, říkal, že to by asi nedostalo

**[00:16:25]** ani teď v dnešních korunách. Takže bylo to fakt

**[00:16:29]** hodně zajímavý. A vlastně tak nějak nám to dalo

**[00:16:33]** ten signál, že je to asi hodně perspektivní.

**[00:16:37]** Aby toho nebylo málo, tak ono vlastně potom...

**[00:16:41]** My jsme nastoupili do té školy, do toho prváku v tom říjnu.

**[00:16:45]** A oni nám potom jako zavolali někde v Březnu, v Dubnu.

**[00:16:49]** A říkali dvě otázky, nebo dvě věci. Nebo takhle, říkali, přijďte.

**[00:16:53]** Tak jsme přišli a oni říkali, no, jednak ten kolo, co jste tady vytvořili,

**[00:16:57]** to je fakt dobré a jestli byste nechtěli třeba pokračovat.

**[00:17:01]** A pak ještě dobrá zpráva, nám se docela teďka daří

**[00:17:05]** finančně, nebo teda té firmě. Díky tomu, co jste tady naprogramovali,

**[00:17:09]** se to docela dobře prodává. Takže my bychom vlastně

**[00:17:13]** chtěli dát další peníze za to, co jste tady udělali už loňi v létě.

**[00:17:17]** Takže my vám dáme dalších 100 tisíc, ještě, že to jsou takové

**[00:17:21]** autorské honoráře, že z toho máte nějaké podíly,

**[00:17:25]** které se těší. Takže to je takový fakt jako,

**[00:17:27]** já si to asi nazvám jedině jako velkorysost.

**[00:17:31]** Oni to samozřejmě nemuseli udělat, ale udělali to.

**[00:17:35]** A taková velkorysost, jakož to výsada králu, jak se říká,

**[00:17:39]** tak to nás fakt zapůsobilo a byli jsme tak nějak úplně rozhodnutí,

**[00:17:43]** že ten avast je asi fakt nej. A že to je prostě, že tady ty dva pánové

**[00:17:47]** jsou opravdu esa a že tam budeme chtít dělat.

**[00:17:51]** Nejen kvůli těm penězům, ale jako kvůli celému přístupu k životu

**[00:17:55]** a ke světu. Jinak ten avast potom o pár let později,

**[00:17:59]** možná právě kvůli tomu přístupu, téměř zkrachoval.

**[00:18:03]** Kolem roku 2000 se fakt dostal do finančních problémů,

**[00:18:07]** kdy vlastně jako vyschly nějaké zdroje nebo nějaké zákazníci odešly.

**[00:18:11]** Vlastně Česká republika vstupovala do Evropské unie,

**[00:18:15]** tím vlastně spousta firm se nějak jako privat nebo kupovaly

**[00:18:19]** jen nadnárodní firmy. Jiná část firm vlastně zkrachovala,

**[00:18:23]** my jsme tenkrát vlastně prodávali jenom v rámci České republiky

**[00:18:27]** nebo Československa, možná trochu do Polska a do Maďarska.

**[00:18:31]** Byly teda velký změny, takže ta firma jako téměř zkrachovala

**[00:18:35]** a vlastně musela se celá jako reinventovat, musela vlastně najít

**[00:18:39]** novej business model, musela nějak jako najít něco,

**[00:18:43]** nějakou prostě, novej způsob, jak se zase uchytit v tom měnícím se světě.

**[00:18:47]** A tím vlastně přišel ten nápad na to freemium,

**[00:18:51]** na to dát vlastně základní verzi toho produktu zadáčo

**[00:18:55]** a nějakým způsobem teda spolíhat na to, že část těch uživatelů si koupí

**[00:18:59]** tu placenou verzi. Samozřejmě jsme ji dodávali do těch firm,

**[00:19:03]** ale vlastně to se stávalo menším a menší částí toho celku.

**[00:19:07]** No a teď vlastně jako, no to bylo docela jako, vlastně,

**[00:19:11]** když se na to člověk dneska koukne, to byl vlastně dost riskantní krok,

**[00:19:15]** který od té doby nebyl úplně běžný, že vlastně existoval něco, čemu se říkalo shareware,

**[00:19:19]** což byly vlastně jako, normální software stávalo jako třeba stovky dolarů

**[00:19:23]** nebo tisíce korun a prodával se v krabicích, prostě lidi chodili do obchodu,

**[00:19:27]** koupili si krabici s Avastem nebo koupili si krabici s Photoshopem

**[00:19:31]** nebo krabici s Windows a potom bylo něco, čemu se říkalo shareware,

**[00:19:35]** což bylo bez krabice, byl to jenom jako download, ale taky to bylo vlastně placené.

**[00:19:39]** Prodávalo se to třeba v rámci, já nevím, za 20, 30, 50 dolarů.

**[00:19:43]** Software byl tenkrát hodně drahej.

**[00:19:47]** No a potom přijít s něčím, co by bylo opravdu free, bylo relativně neubyklé.

**[00:19:51]** Už vznikaly Linux a vznikaly nějaké free platformy,

**[00:19:55]** ale v tom mainstreamu to free tenkrát nebylo.

**[00:20:00]** hodně takový revoluční a byla to nějaká taková jako skok do neznáma pro tu firmu,

**[00:20:07]** ale milionkrát se nám to vrátilo a zase byla to nějaká prozřetelnost, kterou měli

**[00:20:12]** ty foundři. Já jsem tenkrát vůbec do těch biznesových diskuzí nezapojoval,

**[00:20:17]** protože jsem byl ten kodér a ten člověk, který teda nějakým způsobem

**[00:20:22]** tam tvořil ty produkty.

**[00:20:28]** Pak se nám začalo fakt hodně dařit, zrostly nám ty počty těch uživatelů,

**[00:20:33]** byly tam prostě fakt exponenciální růst. My jsme začali v 2001,

**[00:20:38]** asi první tři a půl roku nám trvalo, než jsme získali první milion uživatelů

**[00:20:43]** a pak už se to začalo rolovat. Myslím, že v 2006 jsme měli první milion,

**[00:20:49]** pak v 2008 asi 25 milionů, v 2009 asi 80 milionů.

**[00:20:54]** Že to začalo fakt exponenciálně růst a bylo to takové hodně zajímavé.

**[00:20:59]** A zase bylo to pro nás takové reflexe nad tím, že zadem k tomu,

**[00:21:04]** že ještě před pár lety nebo pár let nazad jsme téměř zkrachovali,

**[00:21:08]** tak ta důležitost se nějak odpíšnout od toho dna, snažit se se poučit z těch chyb

**[00:21:13]** nebo nějakým způsobem změnit to podnikání nebo ho upravit tak,

**[00:21:17]** aby to najednou začalo fungovat, je fakt strašně důležitá.

**[00:21:21]** Když to přijde jako zajímavá, chtěl bych jí zmínit,

**[00:21:24]** že my jsme jako hrozně brzo začali jako do té firmy najímat cizince,

**[00:21:28]** což taky bylo jako velmi neoběklý, že vlastně už tak kolem roku 2000,

**[00:21:32]** kdy jsem jako končil vysokou školu, tak vlastně jako do Avastu

**[00:21:36]** začali přicházet, my jsme začali pozývat do Pražského ofisu Avastu,

**[00:21:40]** tenkrát jsme měli jenom Prahu, vlastně jsme začali hajrovat cizince.

**[00:21:44]** A měli jsme tam prostě slečnu z Číny a slečnu z Japonska

**[00:21:48]** člověka prostě z Turecka a člověka z Ameriky

**[00:21:52]** a tak nějak jsme to začali jako stavět a hodně jako vlastně nám na tom záleželo

**[00:21:56]** vytvářet tu kulturu té firmy, aby byla fakt jako, aby byla taková

**[00:22:00]** inkluzivní a zároveň, aby tam prostě fungovala ta diverzita v tom dobrém slova smyslu,

**[00:22:04]** že vlastně ty týmy jsou opravdu tvořený lidma, který jako každý

**[00:22:08]** k tomu trochu něco jiného přináší, protože to vlastně odpovídá tomu,

**[00:22:12]** jak vypadá ta naše zákaznická báze, protože my jsme už tenkrát

**[00:22:16]** vlastně začali fakt jako dodávat ten software do všech částí světa

**[00:22:20]** a bylo pro nás strašně důležitý, aby vlastně ty lidi, kteří v té firmě pracují,

**[00:22:24]** měli představu o tom, jak ty zákazníci vypadají a co je pro ně důležitý.

**[00:22:28]** Takže jako pro nás to vlastně neskaželo o tady tom tématu,

**[00:22:32]** jako DNA se hodně mluví, ale jako i v nějakých takových konotacích

**[00:22:36]** korporátních prostě jako kvot a tak dál.

**[00:22:40]** U nás to byla hrozně přirozená věc, která začala velmi brzo a myslím, že jako do dnešní

**[00:22:44]** doby je hodně pro Avast důležitá. My dneska máme jako 62 národností v Avastu,

**[00:22:48]** tady v Praze v našem ofisu asi 45 národností

**[00:22:52]** a je to pro nás jako strašně velká věc a je to taková jako

**[00:22:56]** vlastně jako svým způsobem lekce pokory.

**[00:23:00]** No tak tím bych jako ukončil takovou tu fázi,

**[00:23:04]** jako kdy vlastně tu firmu vedli

**[00:23:08]** Eda s Pavlem, možná ještě jako pak došlo teda k přechodu

**[00:23:12]** našeho CEO, tohleto je Vince Steckler, vlastně můj předchůdce CEO Avastu

**[00:23:16]** od roku 2009 a možná ještě takovou pedličku, kterou bych řekl,

**[00:23:20]** je, že už tak od roku 2006, 2007 nám začaly jako hodně

**[00:23:24]** na dveře klepat investoři, taky jak vlastně jako dneska

**[00:23:28]** takový ten venture capital nebo private equity a vlastně jako se ta frekvence zvyšela.

**[00:23:32]** Nejdřív to bylo jednou za půl roku, pak jednou za měsíc, pak v podstatě každej den

**[00:23:36]** přišel nějakej mail nebo telefonát, že by chtěli investovat do Avastu

**[00:23:40]** nebo do Alvilu tenkrát ještě. No a jedna z takových jako

**[00:23:44]** velmi vtipných epizodek se tam stala právě někdy

**[00:23:48]** jako v tom roce 2009, kdy vlastně jeden z těch investorů, který byl

**[00:23:52]** velmi slibnej, strávil s námi asi dva dny nebo tři dny, pak jako na té poslední večeři

**[00:23:56]** vlastně vstal, jako měl takový jako menší proslov, v podstatě řekl

**[00:24:00]** něco jako na následující, ta firma je skvělá, strašně se mi to líbí,

**[00:24:04]** všechny ty čísla, prostě jste fakt šikovný, chtěl bych

**[00:24:08]** do vás investovat a mám jedinou podmínku, že vy dva, kouknu se na Edu a na Pavla,

**[00:24:12]** vlastně nebudete už v managementu té firmy, což bylo fakt jako strašné,

**[00:24:16]** že úplně všichni takový nás polil pot a prostě říkali jsme si,

**[00:24:20]** to je trapas, jak blázen, prostě to je špatný. No ale vlastně

**[00:24:24]** jako co ono to způsobilo, že jako během nějakých

**[00:24:28]** pár měsíců vlastně si ty kluci Eda s Pavlem vlastně tak nějak začaly

**[00:24:32]** o tom přemejšlet a možná dospěli k tomu, že vlastně

**[00:24:36]** něco na tom vlastně najmout jako profesionální management

**[00:24:40]** nebo vlastně jako předat tu štafetu někomu dalšímu, protože oni vlastně

**[00:24:44]** tu firmu postavili, vydupali z nuly, ale vlastně to, co ta firma v tom okamžiku

**[00:24:48]** potřebuje s těma 80 miliony uživateli a s tím asi půl miliardou korun

**[00:24:52]** v obratu vlastně jako je možná trochu něco jiného,

**[00:24:56]** než co oni sami tam můžou přiníst. Takže vlastně udělali tady tohleto

**[00:25:00]** jako velmi, řekl bych, důležitý rozhodnutí, že vlastně jako přivedli

**[00:25:04]** Vince nebo jako vlastně udělali výběrový řízení na CEO,

**[00:25:08]** kterým se nakonec stal. Vince, tam je taky spousta ještě historik,

**[00:25:12]** jak to probíhal a to nemáme úplně čas, tak to zase někdy jindy.

**[00:25:16]** No a Vince vlastně přišel teda z firmy Symantec, což je vlastně jako Norton,

**[00:25:20]** jako zajímavý, možná potom v později. No a my jsme vlastně

**[00:25:24]** jako se seznámili velmi rychle Vince a já vlastně, tak nějak

**[00:25:28]** jako hnutím osudu, my jsme vlastně jako od začátku seděli ve stejném kanclu,

**[00:25:32]** vlastně jako Vinci sednul teda ke mně do kanclu, seděl takhle po pravý straně,

**[00:25:36]** já jsem seděl vlevo, on seděl vpravo, já jsem tam jako teda něco kódoval

**[00:25:40]** a on tam teda jako začal řešit nějaký ty beznesový věci, to byl člověk,

**[00:25:44]** který vlastně byl jako vysoký manažer v tom Symantecu,

**[00:25:48]** rodák z Kalifornie, jako by takový prostě jako businessman,

**[00:25:52]** jak z učebnice, ale potom jako strávil nějakých deset let v Ázii

**[00:25:56]** a vlastně jako měl takový, řekněme, hodně mezinárodní

**[00:26:00]** nebo měl takový hodně obrovský přehled o tom, jak funguje svět,

**[00:26:04]** nebyl takový jako vlastně jenom zaměřený na ty Spojené státy,

**[00:26:08]** jak to často bývá. No a vlastně jako, já jsem si pak říkal,

**[00:26:12]** že to muselo být pro něj dost jako dobrodružství vlastně přijít do té Prahy

**[00:26:16]** vlastně sám, neměl žádný spojence, tak bychom byli takovým

**[00:26:20]** fakt jako v otřesném baráku ve Strašnicích, tam byl takový výtah,

**[00:26:24]** co vypadal, že každým dnem spadne, takový jako fakt, takhle to jezdila nahoru

**[00:26:28]** a bylo to jako napína vždycky. Takže pro něj jako by přijít

**[00:26:32]** prostě do tady toho prostředí z toho jako naleštěnýho

**[00:26:36]** Silicon Valley muselo být fakt jako dost šok,

**[00:26:40]** ale prostě tak nějak jako sedlo si to myslím hodně dobře.

**[00:26:44]** A on vlastně jako nastavil tu firmu opravdu jako prorůstově,

**[00:26:48]** dal tam ty správný vlastně jako impulzy, který nahajroval ty správní lidi,

**[00:26:52]** přivedl si tam ty lidi a bylo to vlastně jako, začalo to prostě

**[00:26:56]** jít fakt jako nahoru byznysově mnohem rychleji než předtím.

**[00:27:00]** Přišla taky první investice, to bylo 2010 a byl to vlastně jako

**[00:27:04]** firma Summit Partners, což je americký private equity,

**[00:27:08]** který vlastně ale měl jako silnou evropskou centra v Londýně,

**[00:27:12]** takže my jsme se bavili s těma lidma v Londýně.

**[00:27:16]** Já si vzpomínám taky, jako vlastně to byla i taková první jako likvidita

**[00:27:20]** pro spoustu těch lidí, co jsem neřekl je, že vlastně v Avastu

**[00:27:24]** taky jako v rámci toho ducha, který už jsem mluvil na začátku,

**[00:27:28]** jak Eda s Pavlem vlastně nám dali ty peníze, nějaké ty autorské honoraře,

**[00:27:32]** tak se tam jako vlastně rozdávaly ty zaměstnanecké podíly,

**[00:27:36]** vlastně většina lidí měla zaměstnanecké podíly a včetně mě,

**[00:27:40]** takže vlastně jako ten vstup Summit Partners, kde jsme čtvrtinu té firmy

**[00:27:44]** vlastně prodali private equity, v roce 2010 byl nějaký takový jako

**[00:27:48]** likvidity event, bylo to pro nás nějaké jako vlastně zhmotnění

**[00:27:52]** když si vzpomněl, že jsem měl s Vincem autem a on říkal, že jako jestli bym,

**[00:27:56]** teda že z toho budu mít asi milion dolarů, no to bylo asi dva a půl,

**[00:28:00]** on říkal, no jako vím a vlastně jsem vůbec jako to nějak nevnímal,

**[00:28:04]** nebo vůbec jsem to neuměl vlastně si to představit, jsem měl potom jako ptat,

**[00:28:08]** co s tím budeš dělat, nebo jako, bylo to jako hodně suréálný rozhovor,

**[00:28:12]** ale jako vlastně bylo to jako zajímavý no.

**[00:28:16]** No a potom vlastně tam přišel další investor ještě v roce

**[00:28:20]** 2012 nebo 2014 a CVC, my jsme se předtím ještě pokoušeli vlastně tu firmu

**[00:28:24]** přivízt jako na burzu v Americe tenkrát v 2012,

**[00:28:28]** pak jsme se to rozmysleli na poslední chvíli,

**[00:28:32]** bylo tam spousta takových jako ups and downs, já to hodně zjednodušuju,

**[00:28:36]** ale vlastně jako to úplně nejdůležitější pro mě bylo to,

**[00:28:40]** že Vince jako vlastně velmi aktivně a tak nějak cíleně pracoval na tom,

**[00:28:44]** aby mě vlastně jako dostal

**[00:28:48]** z mojí komfortní zóny. A mojí komfortní zónou byl

**[00:28:52]** taková ta modrá obrazovka, co jsme viděli na začátku,

**[00:28:56]** to byl ten kód, kdy já vlastně jako sedím u té klávesnice a něco tam jako

**[00:29:00]** buším do toho a nějakým způsobem prostě

**[00:29:04]** jako řeším technologii a řeším produkt.

**[00:29:08]** A ten opravdu jako nekomfortní zóna pro mě bylo jako cokoliv, co by měl

**[00:29:12]** jako nějak práce s lidma, to bylo jako hodně blbý pro mě,

**[00:29:16]** hodně introvert. Plus nějaké jako biznesové věci, které já jsem považoval za kravinu

**[00:29:20]** nebo prostě jako nezajímavý, jakože já prostě jsem ten technolog,

**[00:29:24]** chci být ten CTO, který vlastně jako umí tu technologii,

**[00:29:28]** ten technologický vizionář, který prostě jako to vymýšlí

**[00:29:32]** a všechno ostatní je tak trochu povl.

**[00:29:36]** A on mě jako hodně z toho vykopnul, jakože takovým brutálním způsobem.

**[00:29:40]** A vlastně jako udělal to potom ještě, aby to tomu dal korunu,

**[00:29:44]** aby to jako nebylo jenom omluvení.

**[00:29:48]** Tak vlastně jako mě dal novou roli, nebo mě vlastně jako jednoho dne řekl,

**[00:29:52]** že chci já být od 1.1.2015,

**[00:29:56]** že budu jako pravozní ředitel té firmy.

**[00:30:00]** ale že budu jako COO, takže budu mít jako najednou na starosti všechen

**[00:30:05]** prodej, všechen marketing, všechnu zákaznickou podporu a tady ty věci,

**[00:30:09]** o kterých jsem viděl fakt jako kůlový.

**[00:30:12]** A on vlastně jako řekl, to se naučíš, to není nic těžkého,

**[00:30:16]** jsi na to chytrý dost, to dáš. A já jako na to budu koukat,

**[00:30:20]** a kdyby bylo něco blbě, tak to nějak prostě zkorigujem.

**[00:30:24]** A já jsem jako, musím říct, že jako vlastně ve všem měl pravdu.

**[00:30:28]** Bylo to jako všechno dobré, až na to, že ve mně se jako vytvořil,

**[00:30:32]** nevím, jestli to znáte, v angličtině je to slovo imposter syndrome.

**[00:30:36]** V češtině se tomu občas říká syndrom podvodníka.

**[00:30:40]** A co to vlastně znamená? Je takové jako neutuchající pocit,

**[00:30:44]** že vy sedíte na nějaký židli, která není vaše.

**[00:30:48]** Vy jste jako fake, že vlastně, já jsem teďka jako ředitel obchodu,

**[00:30:52]** ale nevím o tom nic a teď to jako praskne, že vlastně někdo si všimne,

**[00:30:56]** někdo jako, a teď on ten Ondra vůbec neví,

**[00:31:00]** co ten má co k tomu říkat.

**[00:31:04]** Potom mnohem později jsem našel, že to mají jako psychologický termín,

**[00:31:08]** ten imposter syndrome, kde těch lidí, kteří nějakým takovýmto stavama trpí,

**[00:31:14]** není úplně málo, nebo se to stává asi nárazově.

**[00:31:18]** Je to takový jako dost nepříjem, musím říct,

**[00:31:22]** pro mě to bylo jako hodně nepříjem, ten rok byl takový,

**[00:31:26]** že já jsem si říkal, já s tím budu muset něco dělat,

**[00:31:28]** protože já jako vlastně nechci být ten podvodník, který ho někdo pak odhalí

**[00:31:32]** a já potom budu jako, nevím, skončím někde prostě jako na ulici

**[00:31:38]** nebo půjdu do věc lidí, kde se přijde na to, že jako vlastně jsem

**[00:31:42]** tam jako falešnej hráč.

**[00:31:44]** No a to, jak jsem si to vyřešil, bylo to, že jsem Vince'u řekl,

**[00:31:48]** že Vince, já prostě věřím v Education a potřebuji se nějak jako vzdělat.

**[00:31:52]** A tak jsem jako řekl, tak jasně existují různý programy,

**[00:31:56]** rád jako pomůžu a vlastně jako nakonec teda se přišlo na to,

**[00:32:01]** že jako jsou takový dva nejlepší programy, jeden je na Stanfordu

**[00:32:05]** a druhý je na Harvardu.

**[00:32:06]** Jsem si vybral ten na Stanfordu, protože ten je blíž vlastně

**[00:32:08]** jako tomu Silicon Valley nebo je blíž těm technologiím.

**[00:32:11]** Takže v létě 2016 jsem vlastně jako na dva měsíce

**[00:32:14]** nebo dva a půl měsíce vlastně jako celé léto strávil na Stanfordu

**[00:32:19]** na nějakým tom jejich executive programu, což je takový jako zhuštěný MBA.

**[00:32:23]** A musím říct, že to pro mě bylo jako transformativní zkušenost.

**[00:32:27]** Bylo to jako úplně úžasné, naprosto skvělý.

**[00:32:30]** Bylo to jako determinující.

**[00:32:33]** A taky mě to do znační míry teda zbavilo od toho impostor syndromu.

**[00:32:37]** Ale co mě tam vlastně jako šokovalo nejvíc,

**[00:32:39]** že já jsem čekal, že my tam dostaneme nalejvárnu z nějakých corporate finance

**[00:32:43]** a z nějakých takových hard skills.

**[00:32:47]** A oni to pojali tak, že vlastně asi dva měsíce před začátkem toho kurzu

**[00:32:52]** nebo té školy vlastně poslali seznam knih,

**[00:32:55]** který byl asi jako třicet knih.

**[00:32:57]** Taková opravdu jako věž z knih, který potom jsme si nakoupili.

**[00:33:02]** Kde si máme nastudovat sami, že to jsou takový ty triviality,

**[00:33:06]** takový nějaký ty marginále, jako corporate finance.

**[00:33:08]** To byla taková adle bychle.

**[00:33:11]** Takový blbosti to nebudeme řešit na skutečním kurzu.

**[00:33:14]** A na tom skutečním kurzu fakt se mluvilo o předeměních kulturách,

**[00:33:19]** o nějakých takových softových věcech, o řešení krizí.

**[00:33:24]** Takový hodně role playing.

**[00:33:26]** Hodně vás vlastně vykopávali z toho biznisku.

**[00:33:29]** Jsme chodili prostě na medical school a na engineering

**[00:33:32]** a na law school.

**[00:33:34]** Bylo takové hodně zajímavé.

**[00:33:36]** Dva měsíce strávené od 6.00 od rána do 10.00 večer.

**[00:33:40]** Taková fakt totální nasazení.

**[00:33:43]** Ale bylo to něco úžasného.

**[00:33:46]** Bylo to něco malinko jiného, ale vlastně mnohem lepšího,

**[00:33:49]** než jsem čekal.

**[00:33:51]** A taky díky tomu jsem si ještě utvrdil...

**[00:33:54]** Už od začátku mě fascinoval v tom systému hledat ty...

**[00:33:59]** Hackovat ten systém.

**[00:34:01]** A hackovat v dobrém slova smyslu.

**[00:34:03]** Hledat ty cesty, že já vlastně věci nezlepšuju od těch 10% nebo od těch 20%.

**[00:34:08]** Ale hledám ty cesty, jak je vlastně zlepšit desetinásobně nebo stonásobně.

**[00:34:12]** Vlastně nějakým takovým hackem tam najít nějakou takovou postraní cestu,

**[00:34:16]** která nenutně je standardní nebo nenutně je prošlapaná.

**[00:34:20]** Ale vlastně udělat něco, co to nějakým způsobem úplně promění

**[00:34:26]** nebo změní úplně ten způsob, jakým to děláme.

**[00:34:31]** A tím prostě to posune nějak zásadně úplně zásadním způsobem dopředu.

**[00:34:35]** No a na tom Stanfordu, tohle bylo taky téma exponenciální růst

**[00:34:39]** a jak vlastně ho hledat a jak mu pomáhat.

**[00:34:42]** To bylo taky jeden z těch věcí.

**[00:34:44]** Možná méně v těch přednáškách a víc v té diskuzi,

**[00:34:48]** kde jsem zjistil, že vlastně těch asi 150 lidí, který tam bylo,

**[00:34:51]** jsme byli rozděleni asi do deseti kruhů po zhruba 15 lidech.

**[00:34:56]** Ale vlastně všichni to trošku řešili.

**[00:35:00]** Všichni ty lidi, kteří měli různý backgroundy a přicházejí s různým firém,

**[00:35:03]** nejenom technologickým, tak byli obsest tím exponenciálním růstem

**[00:35:09]** a tím, jak ho najít.

**[00:35:11]** To je víc o hledání, než o té...

**[00:35:13]** Ta exekuce je samozřejmě taky důležitá,

**[00:35:15]** ale vlastně mít ten nápad a nějakým způsobem tam najít tu cestu.

**[00:35:19]** Takže to pro mě bylo fakt zásadní.

**[00:35:22]** No a pak ještě pár momentů, který bych zmínil.

**[00:35:25]** AVGčko, tak my jsme v roce 2016, asi všichni ví,

**[00:35:30]** spolkli našeho v té době největšího konkurenta AVGčko,

**[00:35:35]** což byla původně taky česká firma.

**[00:35:38]** Byl to fakt businessově dobrý díl.

**[00:35:41]** A já o tom nechci mluvit úplně businessově.

**[00:35:43]** Možná bych spíš o tom chtěl mluvit vlastně z pohledu toho,

**[00:35:48]** řekněme, toho těch lessons learned,

**[00:35:52]** které tam byly pro mě osobně.

**[00:35:55]** A vlastně Vince zase v tradici svého vykopávání z komfortníků.

**[00:36:00]** On mě pověřil, že já budu ta osoba zodpovědná za tu integraci.

**[00:36:05]** To je nějak to spoj.

**[00:36:09]** A musím říct, že ono to dopadlo dobře díky tomu,

**[00:36:14]** že ty firmy byly relativně si podobné.

**[00:36:16]** Vlastně AVG, přestože měla samozřejmě jiný lokace,

**[00:36:20]** měla trošku jinou produktovou skladbu a tak dále,

**[00:36:22]** tak ty kořeny byly hodně podobné.

**[00:36:24]** Ty lidi se často znali.

**[00:36:26]** Největší office byl v Brně, což vlastně kulturně velmi blízko.

**[00:36:32]** Možná, ne?

**[00:36:36]** Omlouvám se.

**[00:36:39]** Ale bylo to samozřejmě jednodušší, než kdybychom koupili firmu

**[00:36:44]** ve Větnamu nebo v Jižní Americe a tak dál.

**[00:36:48]** A teď, když já se teda zamyslím nad těma lessons-learny,

**[00:36:52]** které tam byly, tak tam naprosto zásadní byla rychlost,

**[00:36:56]** ve kterou jsme to zexekvovali.

**[00:36:58]** My jsme se na začátku už řekli, že klíčový bude,

**[00:37:01]** že my všechny ty kroky, které jsou potřeba udělat,

**[00:37:03]** aby se to spojilo, musíme udělat maximální rychlost.

**[00:37:06]** Takže jsme si vytýčeli téměř jako nemožný cíl,

**[00:37:09]** že tu produktovou platformu vlastně sloučíme za 100 dní,

**[00:37:12]** což je jako tři měsíce a deset dnů.

**[00:37:14]** Ještě mezi tím byly Vánoce, takže toho čistého času

**[00:37:17]** tam fakt bylo zhruba tři měsíce.

**[00:37:19]** No a to všichni říkali na začátku,

**[00:37:21]** že to nemáme šanci, to nedáme, to se nedá prostě.

**[00:37:24]** Tam je tolik práce a tolik úsilí.

**[00:37:27]** Ale dali jsme to.

**[00:37:29]** A když se potom s těma lidma bavím zpětně,

**[00:37:31]** tak to bylo jedno z nejhezčích období jejich života,

**[00:37:33]** protože tam byl ten jasný cíl, byla tam naprosta priorita,

**[00:37:37]** dali tam u všechno, ale zároveň vlastně viděli ten výsledek

**[00:37:40]** a byl taková ta zpětná vazba, jako ta emoční, byla hrozně silná.

**[00:37:44]** No, potom vlastně jako komunikace v každém takovýmhle věci

**[00:37:48]** je strašně důležitá.

**[00:37:50]** My jsme vlastně jako over-communicate, jak se říká,

**[00:37:53]** neboli komunikovat ještě víc, než by bylo normálně přirozený

**[00:37:57]** opakovat ty základní principy a ty nějaké priority atd.

**[00:38:03]** No a pak jestli by měl takový blbý slovo,

**[00:38:06]** ale vlastně jako v češtině, podle mě, není moc lepší.

**[00:38:09]** Takový to, že vlastně člověk musí dohlídout na to,

**[00:38:12]** aby se to udělal. Protože nám hodně pomohlo,

**[00:38:14]** že jsme udělali vlastně komitment externě.

**[00:38:17]** Že my jsme vlastně řekli, takhle to bude,

**[00:38:19]** my jsme řekli, my to dáme za 100 dnů,

**[00:38:21]** my vlastně dodáme tady tyhle výsledky a oznámili jsme to,

**[00:38:24]** vytroubili jsme to do světa a všem těm investorům

**[00:38:26]** a prostě měli jsme to v tiskový zprávy atd.

**[00:38:29]** A to vlastně bylo taková jako forcing function k tomu,

**[00:38:31]** aby se to stalo. Že vlastně to nebylo takové jako,

**[00:38:34]** třeba taky ne, nebo necháme to trochu otevřený,

**[00:38:37]** budeme jako pivotovat, to je takový ten jako

**[00:38:39]** klasický prostě obrat, jak si odůvodnit,

**[00:38:43]** že možná není něco úplně jako nejrychlejc.

**[00:38:46]** Ale jako jsme to vlastně jako nakomitovali předem

**[00:38:49]** a pak jsme to tady jako museli doručit.

**[00:38:51]** No a potom jako samozřejmě ten součást toho dílu

**[00:38:54]** byla vlastně i o tom, že

**[00:38:58]** jako z tý firmy, z tý kombinovaných firmy odešlo dost lidí.

**[00:39:01]** Celkem tam odešlo asi 800 nebo 900 lidí,

**[00:39:03]** který vlastně jako v té matematice tak nějak,

**[00:39:06]** aby to vyšlo, aby to jako beznesově fungovalo,

**[00:39:09]** tak vlastně museli z tý firmy odejít.

**[00:39:12]** A to bylo jako dost těžké samozřejmě, to je jako,

**[00:39:15]** já jsem do té doby vlastně jako, já nevím,

**[00:39:18]** vyrazil deset lidí jako za celou svoji kariéru

**[00:39:21]** a teď to bylo jako takhle jako takový opravdu jako nepříjemný.

**[00:39:26]** A já jsem si tam uvědomil jednu věc, že vlastně jako,

**[00:39:29]** a já jsem to jako do té doby nevěděl,

**[00:39:32]** tohle mě hodně naučilo, že vlastně jako ten leadership

**[00:39:35]** ve svým podstatě není jako o tom bejt na ty lidi jako hodnej,

**[00:39:38]** nebo jako bejt takovej ten kámoš úplně.

**[00:39:41]** A že ten leadership je hlavně o tom bejt fairovej,

**[00:39:44]** že ten leadership je o tom bejt transparentní,

**[00:39:47]** bejt otevřený, bejt upřímnej,

**[00:39:50]** prostě nějakým způsobem jako umět to zdůvodnit.

**[00:39:54]** Komunikovat dobře.

**[00:39:57]** Ale vlastně není o tom bejt jako hodnej.

**[00:40:00]** Myslet si, že ten dobrý lídr je ten, který je na všechny hodný.

**[00:40:05]** Ta férovost je asi ten nejdůležitější.

**[00:40:08]** A je to takový privilegium, který člověk si musí nějakým způsobem naučit, aby dělat.

**[00:40:13]** Není to asi něco, s čím se člověk narodí úplně.

**[00:40:17]** No a potom vlastně práce s chybama.

**[00:40:21]** Jo, povím slušnosti v biznisu ještě.

**[00:40:25]** Já to hodně taky vnímám,

**[00:40:28]** že ono je jako takový to, jak se to říká, účel světí prostředky.

**[00:40:33]** Mě to vždycky štvalo, už jsem to slyšel jako malý, já jsem to nikdy moc nechápal.

**[00:40:38]** A u tojí integrace AVGčka jsem si uvědomil to,

**[00:40:42]** že je pro mě osobně strašně důležitý, jak se věci dělají.

**[00:40:46]** Že to není jenom o tom výsledku.

**[00:40:49]** Ten výsledek je samozřejmě důležitý a musí tam bejt.

**[00:40:52]** Ale že pro mě osobně a pro moji spokojenost a pro dobrý pocit

**[00:40:56]** a pro ten byznys je ještě důležitější, jak se to dělá.

**[00:41:01]** A já tomu obecně jít říkám pojem slušnosti v byznysu.

**[00:41:05]** Většinou k cíle vede mnoho cest

**[00:41:11]** a ten slušnej, ten důstojnej je opravdu to, co je důležitý

**[00:41:19]** a to, co tam dělá tu radost potom.

**[00:41:24]** Dobře, tak tím se nastáváme ke konci ty Vinceovi kariéry.

**[00:41:29]** Vince vlastně na sklonku roku 2018 jsme byli na Executive Offsiteu,

**[00:41:36]** kde vlastně Vinci mě pozval a říkal,

**[00:41:41]** my jsme byli nějaký virárně, jsme tam byli teda sami dva.

**[00:41:45]** A on mi říkal, já už jsem se rozhodl, že budu končit

**[00:41:50]** a teda bych chtěl, abys to vzal za mě,

**[00:41:54]** že se s tím mým nástupcem bude teda nějakej proces,

**[00:41:57]** který bude hledat i nějaký externí kandidáty na tu pozici CEO.

**[00:42:03]** Ale vlastně mě hodně záleží na tom, abys to byl ty.

**[00:42:08]** Tak samozřejmě jsem to nečekal, nebo bylo to docela emotivní v tom okamžiku,

**[00:42:14]** ale vlastně tak nějak potom proběhnul relativně krátkej proces,

**[00:42:18]** ten board udělal nějaký takový externí search,

**[00:42:20]** měl tam asi tři nebo čtyři další kandidáty, rozhodnul se pro mě

**[00:42:24]** a vlastně po asi třech měsících bylo to oznámení,

**[00:42:28]** že já se stávám tím nástupcem Vincovým a že Vinc odchází.

**[00:42:32]** Já jsem tam měl potom ještě asi tří měsíční periodu,

**[00:42:35]** než došlo k té změně, takže já jsem nastupoval prvního sedmí.

**[00:42:39]** Ten Vinc vlastně pro mě byl fakt obrovskou inspirací,

**[00:42:42]** mentorem, autoritou, chci říct,

**[00:42:48]** a fakt mě toho hodně naučil, hrozně mu vděčím za to, kde jsem.

**[00:42:55]** Spoustu mám vzpomínek na ně, ale jeho věta,

**[00:43:01]** kterou opakoval fakt hodně často, byla vlastně

**[00:43:05]** If you are not sure, just do something,

**[00:43:07]** což mě vždycky fascinoval, vlastně je v tom hrozná moudrost.

**[00:43:12]** Když fakt nevíš, co teď, tak hlavně něco.

**[00:43:16]** Úplně nejhorší je pasivita, tam prostě sedět a neudělat nic.

**[00:43:19]** To je úplně to nejhorší, co člověk může udělat.

**[00:43:22]** Funguje to v podstatě univerzálně.

**[00:43:24]** Vždycky budeme pracovat s nějakými neúplnými datami,

**[00:43:27]** vždycky nebudeme vědět, co teď.

**[00:43:30]** Já budu si říkat, že ještě zejtra se dozvím nějaký další informace,

**[00:43:34]** nebo zejtra ráno moudřejší večera a tak dále.

**[00:43:37]** Absolutně ne, něco prostě teď.

**[00:43:40]** Teď je ten okamžik, jindy už nemusí přijít, nebo prostě nebude.

**[00:43:46]** Takže tohle byla pro mě dost důležitá věc,

**[00:43:53]** s kterou se řídím nebo snažím se řídit a řídím se asi do dnes.

**[00:43:58]** Já jsem potom nastoupil toho prvního sedmí.

**[00:44:02]** Vlastně ta první věc, kterou jsem udělal, byl nějaký All Hands.

**[00:44:07]** Měl jsem takovou prezentaci ten den večer nebo odpoledne

**[00:44:11]** a vlastně hodně jsem se tam snažil mluvit o těch věcech,

**[00:44:14]** které jsem považoval a já za nejdůležitější,

**[00:44:17]** to, co jsem nazval dušítý firmy, takže tohle je slide vyloženě

**[00:44:20]** z té prezentace před dvěma a půl lety.

**[00:44:23]** A vlastně jsem tam hodně mluvil o tom, proč tady jsme,

**[00:44:26]** o tom jako Purpose a o té misi a o těch hodnotách.

**[00:44:31]** Mít se mluvil teda o tom biznesu a vlastně jsou to ty tématy,

**[00:44:34]** které já se tam snažím vlastně do té firmy zezhora tak nějak cpat nadále.

**[00:44:40]** Myslím, že to je hodně důležitý a že vlastně, když se začne tady

**[00:44:44]** z toho konce, tak ten výsledek je spravidle lepší,

**[00:44:47]** než když se člověk moc zabředává do těch detailů.

**[00:44:50]** Samozřejmě tam musí být lidi, kteří umí zabřednout do těch detailů,

**[00:44:53]** ale rohlesí, jo, to není.

**[00:44:56]** A pak jsem stavil ještě ten svůj executive team a musím říct,

**[00:44:59]** že to bylo těžké, že vlastně to byla taková věc,

**[00:45:03]** kdy mě to dostávalo emočně, protože já jsem musel vlastně

**[00:45:07]** postavit novej tým, což znamená teda v podstatě se rozloučit

**[00:45:10]** s tím starým týmem, s tím Vincovým.

**[00:45:13]** A nebylo to příjemné, bylo to pro mě hrozně náročné

**[00:45:18]** se s těmi lidmi rozloučit a jim říct, jo, odvedli jste tady skvělou práci,

**[00:45:23]** ale zároveň já tady do této pozice teď budu potřebovat někoho jiného.

**[00:45:28]** A prostě takový, jakože se říkáte, men don't cry.

**[00:45:32]** Já jsem v té době měl teda s tímhle s tím dost problém.

**[00:45:37]** No a teď potom můj první rok, ještě bylo to docela těžké, musím říct.

**[00:45:43]** Já jsem dva měsíce po nástupu proběhl tohleto.

**[00:45:48]** Já nevím, co zase až tak medializovat nebylo, ale to byl docela velký problém.

**[00:45:53]** Protože když ta bezpečnostní firma fakt není dobrý,

**[00:45:57]** tak se vám tam někdo navourá. Není to dobrý.

**[00:46:01]** A nám se to stalo, a ještě za takových fakt debilních okolností,

**[00:46:05]** když to takhle řeknu, bylo to prostě jako trapas.

**[00:46:09]** Stalo se to a museli jsme s tím něco dělat a vlastně jako tak nějak,

**[00:46:13]** bylo to samozřejmě, vždycky je to jako, ten okamžik, kdy se na to přijde,

**[00:46:17]** ten je rychle a člověk tam začne to hasit, něco tam spraví,

**[00:46:21]** ale potom přestavět ty systémy a vyvarovat se tým chyběm

**[00:46:25]** a spoustě jiných chyb, které by mohly víc podobnýmu výsledku,

**[00:46:29]** že potom práce na dlouhé prostě měsíce a roky.

**[00:46:33]** Takže vlastně nás to hodně nakoplo a bylo to pro mě první taková

**[00:46:37]** krizička, kterou jsme museli projít pár měsíců po nástupu.

**[00:46:41]** Pak přišla tady tato lekce

**[00:46:45]** v podobě kauzy, avast

**[00:46:49]** a osobní data uživatelů,

**[00:46:53]** naší divize Jumpshot, což bylo asi půl roku po nástupu.

**[00:46:57]** Tady ta krize byla

**[00:47:01]** asi největší věc, která

**[00:47:05]** s pozice CEO a s pozice toho,

**[00:47:09]** co já jsem musel udělat za radikální rozhodnutí,

**[00:47:13]** byla největší. Zase nemáme úplně čas

**[00:47:17]** vysvětlovat, co tam bylo zatím,

**[00:47:21]** ale vlastně samou osobě by byla vydala velmi zajímavou case tady,

**[00:47:25]** která by vyplněla hodinovou přednášku a možná by to bylo

**[00:47:29]** pro někoho zajímavé, ale teďka se úplně do toho nechci

**[00:47:33]** pouštět. A pak samozřejmě přišlo tohleto v tom březnu,

**[00:47:37]** kdy to postihlo úplně všechny,

**[00:47:41]** ten COVID. Takže my jsme se rozhodli zavřít ty kancáři

**[00:47:45]** velmi rychle, ale

**[00:47:49]** udělali jsme celou řadu změn.

**[00:47:53]** Nám trvalo jenom asi pět dnů celou tu zaměstnaneckou bázi

**[00:47:57]** těch zhruba osmnáct set lidí tenkrát převíst do práce z domova.

**[00:48:01]** Docele se nám to velmi

**[00:48:05]** dobře povedlo s tím, že ty dlouhodobější následky,

**[00:48:09]** takový ty stran mental health atd., jsme tenkrát samozřejmě neřešili.

**[00:48:13]** Bylo důležité, aby ty systémy fungovaly. Šílený,

**[00:48:17]** tady jsou nějaký statistiky, ale podařilo se nám vydat nový produkty

**[00:48:21]** během té doby. To bylo pro mě poměrně důležité.

**[00:48:25]** Začali jsme i řešit to,

**[00:48:29]** jak bude vypadat budoucnost práce. Nás to nakoplo k tomu,

**[00:48:33]** že jsme tenkrát byli hodně flexibilní a měli jsme klouzovou pracovní dobu atd.

**[00:48:37]** Ale až ten COVID opravdu nám umožnil to nějak sformalizovat,

**[00:48:41]** udělat nějakou racionalizaci toho celého.

**[00:48:45]** Takže jsme uvedli nějakých pět mělníků,

**[00:48:49]** který tady vidíte, na které se lidi můžou vybrat práci z ofisu

**[00:48:53]** versus práci z domova nebo práci odkudkoliv.

**[00:48:57]** WFO je work from office, work from anywhere je WFA.

**[00:49:01]** Potom jsme zavedli neomezenou dovolenou a takovou tu volnou pracovní dobu.

**[00:49:05]** Hodně jsme představili ty kanceláře, kde jsme fakt vytvořili

**[00:49:09]** nějaké prostředí, kde se hlavně lidi setkávají na tu samostatnou práci

**[00:49:13]** a pravidla budou vykonávat někde jinde. Taky jsme se hodně znažili

**[00:49:17]** investovat do růstu a do takového learning and development těch lidí.

**[00:49:23]** A v neposlední řadě jsme zavedli program

**[00:49:27]** zaměstnaneckých akcí, kde každý zaměstnanec...

**[00:49:31]** Předtím spousta lidí měla akci a nebo měla nějakým způsobem

**[00:49:35]** RSUs, což je vlastně ekvivalent akcí,

**[00:49:39]** ale my jsme to jasně rozšířili během COVIDu úplně na všechny,

**[00:49:43]** což si myslím, že byl hrozně důležitý krok pro nás.

**[00:49:47]** No a potom druhá věc, která byla pro nás hodně důležitá,

**[00:49:49]** je, že jsme se snažili ještě prohloubit tu práci, kterou jsme už předtím dělali

**[00:49:53]** v rámci toho, řekněme, takového darování nebo CSR,

**[00:50:00]** říct, že už předtím jako deset let fungovala narace Avas, která udělala obrovský

**[00:50:05]** kus práce v takových specifických oborech, který nesouvisí vůbec s IT nebo se vzděláním,

**[00:50:10]** ale jsou o to důležitější a jsou palčivý, jako třeba palliativní péče.

**[00:50:15]** A my jsme vlastně jako, teda tohle to ještě jako za covidu rozšířili, jsme udělali

**[00:50:19]** fakt jako velkej dar, který jsme provlíkli přes náš board a přes

**[00:50:26]** netu investorskou, jakože to prošlo relativně jako složitým schvalovacím procesem.

**[00:50:30]** A vlastně jsme darovali 25 milionů dolarů na nějaký takový jako covidový kauzy.

**[00:50:35]** A jako vlastně máme jako z těch informací, který máme dneska jako samozřejmě očkování

**[00:50:40]** z dnešního pohledu je vlastně jako skoro trivialita nebo že je máme nějakých deset vakcín

**[00:50:44]** atd. Ale před tím rokem, rokem a půl to fakt jako nebylo zřejmé, jakože všichni říkali,

**[00:50:49]** že očkování může trvat rok a může trvat deset let, než se jako vyvine,

**[00:50:53]** protože prostě ty koronaviry jsou takový jako zákeřný a není vlastně moc velký track record.

**[00:50:58]** Takže vlastně jako ty investice byly opravdu důležitý a my jsme jako hodně pišní na to,

**[00:51:03]** že jsme dokázali vlastně jako pomoct poměrně jako štědře tý kauze.

**[00:51:08]** No a jako v biznesově se taky dařilo, takže jsme se dostali do toho FTSE 100,

**[00:51:12]** což je vlastně index největších firm na londýnský burze.

**[00:51:16]** A mě vlastně jako z toho, když si to jako reflektuju, tak mě vlastně přijde,

**[00:51:20]** že přes všechny ty překážky, který vám tam jako lítají a vlastně v té pozici CEO jste

**[00:51:25]** úplně jako nahoře nejvíc exponovaný, nejvíc tam fouká, to je jednoznačně pravda.

**[00:51:29]** Vždycky, když se něco stane, tak vy jste na té fotce, jste tam prostě jako vidět

**[00:51:33]** a je to takový jako trochu nepříjemný. Ale na druhou stranu vlastně cokoliv se vlastně stane,

**[00:51:38]** myslím, že jako má řešení a nějak se to jako je hrozně důležitý vlastně se z toho jako

**[00:51:43]** nezbláznit nebo se nějak nepoložit a zase jako pokračovat nějak jako prostě v tom

**[00:51:48]** růstu a je to pro mě takový jako vlastně ten learning.

**[00:51:54]** No a pak přišla ta zpráva teda s tím, že Vint zemřel letos v červnu.

**[00:51:59]** To byl jako pro mě fakt blbej den.

**[00:52:03]** Jako byl vlastně, jako ještě v dopravní nehodě se to stalo hrozně jako nepříjemný.

**[00:52:10]** No a potom teda jako poslední věc teda s tím Nortonem, jak asi se tady možná,

**[00:52:16]** jako někteří víte, že my máme vlastně teďka nějakou podepsanou smlouvu,

**[00:52:21]** že se budeme meržovat s tou firmou Norton, ze který teda ten krát před těma dvanácti lety

**[00:52:26]** Vint přišel, což je takové prostě hnutí osudu a Vint o tom nevěděl.

**[00:52:30]** To je jako vlastně takový úplně nejvíc. Vlastně v té době už probíhaly jednání,

**[00:52:34]** ale když on zemřel, tak vlastně to ještě nebylo oznámené.

**[00:52:38]** A on vlastně jako neví, nebo teď už to možná ví, na nás koukáte zhora,

**[00:52:42]** že vlastně jako došlo vlastně ke spojení těch firm, kde on strávil celý život

**[00:52:46]** nebo celou svoji kariéru. A já vlastně z toho beru vám takovou krédu,

**[00:52:50]** že všechno má svůj čas a prostě nějak to tam jako čekalo,

**[00:52:53]** nějak to tam prostě bylo připravené. A prostě ten čas jako teďka se stal.

**[00:52:58]** Já bych možná ještě teďka pár, jako tak to, tím bych ukončil tu kapitolu

**[00:53:03]** Avastí, máme asi deset minut, koukám, tak já bych ještě krátce jako pohovořil

**[00:53:08]** o té naší rodinné nadaci. Je to taková hodně důležitá věc pro mě

**[00:53:13]** a vlastně pro Katku, moji ženu. Jako s Katkou, my jsme jako spolu

**[00:53:20]** vlastně od jejich osmnástejch narození, takže to je asi 24 let.

**[00:53:24]** A to je taková jako zvláštní tam story v tom, že my jsme spolu chodili

**[00:53:31]** jako relativně krátce. A moje máma vlastně umírala,

**[00:53:37]** že mě bylo nějakých dvacet nebo něco takového. A ona studovala medicínu

**[00:53:43]** v prváku a vlastně je to takové hodně nepříjemné ještě,

**[00:53:47]** že ten vztah byl v takové té fázi, že vy potřebujete,

**[00:53:52]** nebo asi mým stylem by bylo spíš dělat toho haura v tom vztahu

**[00:53:56]** a být takový ten jako ten silák a ten jako to mačo,

**[00:54:00]** který prostě jako se postará o tu svojí holku a prostě takové jako,

**[00:54:04]** že hrozně jako všechno super. A ona to jako úplně super nebylo,

**[00:54:08]** vzhledem kvůli tomu prostě, že umírala mi máma.

**[00:54:13]** No a vlastně jako Katarina nejenže teda jako vlastně jako to tak jako vzala,

**[00:54:19]** ale vlastně strašně navázala vztah s tou umírající mámou.

**[00:54:23]** A vlastně ona potom byla ten poslední svůj, já nevím,

**[00:54:27]** tři nebo čtyři týdny v hospicu a vlastně jako Katka v tom prváku

**[00:54:31]** na té medicíně vlastně jako díky tady té zkušenosti se vlastně jako uvědomila,

**[00:54:35]** že by chtěla dělat paliativní péči, že by se chtěla věnovat vlastně hospicu.

**[00:54:39]** A protože vlastně to pro ní bylo takové jako silný zážitek,

**[00:54:43]** kde vlastně úplně obdivovala, jak tam ty lékaři jsou schopný jako zlepšit

**[00:54:47]** života těm lidem a nějakým způsobem teda jako zdůstojnit celý tenhle ten

**[00:54:51]** jako vlastně jako hrozný, hroznou část života.

**[00:54:55]** Nebo nějak jako prostě to posunout úplně někam,

**[00:54:59]** kde by to jako jinak nebylo.

**[00:55:03]** Takže to bylo jako takový vlastně určující moment pro její kariéru

**[00:55:07]** a bylo to jako fakt jako zvláštní, ale vlastně hodně silný.

**[00:55:11]** No a ten vztah jako náš prošel jako různýma ups and downs,

**[00:55:15]** které jako samozřejmě bývá. Máme tři děti a

**[00:55:19]** prostě minimálně jedna krize, kterou jsme měli, byla jako

**[00:55:23]** celkem vážná, ale vlastně teďka jako letos jsme teda udělali

**[00:55:27]** tady tuhletu ten projekt s tou nadací a že jsme založili rodinnou nadaci.

**[00:55:31]** A jako musím říct, že pro nás to bylo

**[00:55:35]** vlastně jako zásadní v tom. Není jenom v tom, že jako ta kauza

**[00:55:39]** je důležitá a tak dále, ale v tom, že vlastně jako ten společnej

**[00:55:43]** projekt s tím člověkem jako vám nejbližším

**[00:55:47]** je opravdu takový jako balzam. Že vlastně jako když my máme

**[00:55:51]** ten společnej projekt, společnej cíl, společný priority, teďka

**[00:55:55]** máme na čem spolupracovat, tak to je jako obrovský boost pro

**[00:55:59]** ten vztah. Já musím říct, že vlastně nám to úplně restartoval

**[00:56:03]** manželství, protože teďka jsme spolu mnohem víc

**[00:56:07]** a máme prostě jako, fakt jsme tým, úplně jako profi tým,

**[00:56:11]** kde vlastně jako se úplně skvěle doplňujeme, tam má prostě to

**[00:56:15]** jako medicínský a to řekněme takový to, já jsem tam ten, ten,

**[00:56:19]** to ratio, ten mozek, ona je tam to srdce, ona má tam tu, řekněme,

**[00:56:23]** odbornou znalost, já mám tu možná manažerskou nebo takovou tu

**[00:56:27]** jako, jako exekuční znalost a je to fakt jako skvělej tým

**[00:56:31]** a mám z toho jako hroznou radost. No a

**[00:56:35]** teď jako, jakože ta motivace k tomuto

**[00:56:39]** jako založit samozřejmě nebyla tohleto, jakože jsme nevěděli,

**[00:56:43]** že vlastně nám to nějak jako restartuje manželství, ale bylo vlastně jako to,

**[00:56:47]** že jsme se hodně zamýšleli nad tím, co vlastně jako,

**[00:56:51]** co jako dál, no, že jako ty peníze, které jako jsme měli a měli jsme

**[00:56:55]** jich jako vlastně hodně, měli jsme jich mnohem víc, než jsme jako sami

**[00:56:59]** jako vlastně chtěli nebo potřebovali a hodně jsme jako přemýšleli o tom,

**[00:57:03]** samozřejmě na jednu stranu člověk si říká, tak před 20 lety jsme je neměli,

**[00:57:09]** že to tolik nestane, ale to je takový hodně nezodpovědný přístup,

**[00:57:13]** jakože to nezní úplně jako správně, že vlastně není to úplně ono.

**[00:57:17]** Když už to jako jsou, tak by se měli nějak jako zužitkovat a nějak jako smysl úplně využít.

**[00:57:21]** Ono tady souvisí s tím, co vlastně teda jako nám,

**[00:57:25]** nebo jako mně vlastně jako dělá tu radost, co vlastně jako je to štěstí

**[00:57:29]** v tom životě, nebo jako co vlastně je ta takový nějaký to uspokojení,

**[00:57:33]** no a ono jako, že jo, tak pro ty čtenáře toho Simona Sinka,

**[00:57:37]** takový ty jako chemická analýza těch hormonů,

**[00:57:41]** ten dopamin a ten serotonin a tak dále, jakože to je jako by ten

**[00:57:45]** jeden pohled na to. Ale vlastně jako,

**[00:57:49]** jako by jsme se vlastně s tou Katkou shodli, že jako ten největší

**[00:57:53]** takový happiness opravdu přichází z toho, když já jako můžu vlastně

**[00:57:57]** zase jako trošku hacknout ten systém a tak nějak jako pomoct

**[00:58:01]** třeba někomu jinýmu a nějak jako ono to opravdu jako něco dělá

**[00:58:05]** s tím člověkem. A pak jako jsme se vlastně jako zjistili,

**[00:58:09]** nebo zjistili jako, že to člověk to ví. Není jenom, že takhle to má

**[00:58:13]** jako strašně moc lidí na světě, ale vlastně jako i různý jako světový

**[00:58:17]** náboženství nebo filozofický směry to jako mají úplně zakořeněný,

**[00:58:21]** že vlastně třeba v Indii jsou ty sikové a ty mají vlastně takovou,

**[00:58:25]** oni toho říkají síva a to je vlastně jako taková ta jako by taková ta

**[00:58:29]** nezjištná pomoc bližnímu je vlastně takový ten ultimátní,

**[00:58:33]** kdy jako člověk je v tom jako nejšťastnějším

**[00:58:37]** jako by stavu. A takže je to takový jako,

**[00:58:41]** je to zajímavý, to vlastně jako já k tomu přistupuju spíš tak jako vědecky

**[00:58:45]** nebo jako pozoruju, co to dělá se mnou a s mým tělem a musím říct,

**[00:58:49]** že jako vlastně je to asi zatím ta největší a nejnaplňující,

**[00:58:53]** nejnaplňujícnější věc, kterou jsme jako si tam našli, nebo jsem si tam našel

**[00:58:57]** a mně to přijde jako docela zajímavý, že ten svět je takhle zařízený.

**[00:59:01]** No a jinak my jsme, my jsme jako navazovali už,

**[00:59:05]** my jsme předtím měli nějaký aktivity, my jsme měli tu zlatou rybku,

**[00:59:09]** která vlastně jako plní přání vážně nemocným dětem,

**[00:59:13]** což začalo už v 2014. Tam vlastně máme jako skvělou paní ředitelku,

**[00:59:17]** která vlastně celý tenhle ten projekt jako, my jsme měli jenom sen

**[00:59:21]** nebo nějakou takovou ideu a ona ji vlastně přetransformovala

**[00:59:25]** do skutečního projektu. Ta zlatá rybka dodnes už pomohla přes sedmistům dětem,

**[00:59:29]** kteří mají prostě přání, jsou to jako vážně nemocný děti,

**[00:59:33]** onkologický děti, cystická fibroza, smalová dystrofie, všechny tyhle

**[00:59:37]** ty šílený diagnozy a my vlastně jako, nebo zlatá rybka jim plní ty přání,

**[00:59:41]** vlastně jaký se vysloví a může to být cokoliv od nějaké jako vlastně

**[00:59:45]** prkotiny iPhone nebo počítač po nějaké jako velmi speciální přání,

**[00:59:49]** jako třeba setkat se s nějakou jako osobností,

**[00:59:53]** když jsme tam měli Leona, Leona Messyho a Ronalda a nějaký takový

**[00:59:57]** jako lidi, kteří byli docela těžký, se na ně dobou cházel zlatá rybka.

**[01:00:00]** takže to je hrozně fajn.

**[01:00:04]** A pak jsme si řekli, kam to posunou dál

**[01:00:08]** a udělali jsme tu nadaci takovou formálnější,

**[01:00:12]** což je ten headline, který jsme tam měli

**[01:00:16]** a který je v té zakládací listině.

**[01:00:20]** Když se kouknete na justice.cz, tak vyjedete si

**[01:00:24]** ty zakládací listinu, tak tam je tahle věta.

**[01:00:28]** Takže na sto štve je to napsané, že chceme s tím něco udělat.

**[01:00:32]** Takže navazujeme na tu zlatou rybku,

**[01:00:36]** která už měla to téma těch nemocných dětí,

**[01:00:40]** ale posouváme ho teď dál a posouváme ho tím,

**[01:00:44]** že se chceme věnovat těmto vážně nemocným dětem,

**[01:00:48]** být systematičněji, hlavně v rámci paliativní péče.

**[01:00:52]** Ta kurativní medicína u nás funguje fakt dobře

**[01:00:56]** a ty výsledky, které jdou třeba na léčbu, onkologie nebo na vývoj léků,

**[01:01:00]** jsou obří. To jsou v řádech desítkách stovek miliard dolarů

**[01:01:04]** celosvětově a taky tomu odpovídají ty výsledky.

**[01:01:08]** Před 35 lety bylo přežití nebo survival rate

**[01:01:12]** na dětský leukemii kolem 5%.

**[01:01:16]** Dneska je to kolem 90%. To je obrovský pokrok.

**[01:01:20]** Ale nějak se v tomhle celém trochu zapomnělo na to,

**[01:01:24]** jak to vnímají ty děti, jak to vnímají ty rodiny.

**[01:01:28]** Samozřejmě je skvělý, že ty děti přežívají a že se uzdraví,

**[01:01:32]** když ne úplně. Oni se třeba dožívají 25, 30, 35 let.

**[01:01:36]** Je jiný problém ještě. Ale ten psychický teror a ta izolace,

**[01:01:40]** kterou si tyhle rodiny procházejí během celé té nemoci,

**[01:01:44]** která trvá roky, je neskutečný. Člověk si to těžko představí,

**[01:01:48]** co se stane, když má rodinu normálně fungující

**[01:01:52]** a která najednou spadne a řekne Maruška má leukemy

**[01:01:56]** a je to fakt špatný. A od toho okamžiku se to už posune někam,

**[01:02:00]** kde člověk nechce být. A tady ta narrace, kterou jsme zahořeli,

**[01:02:04]** která se bude snažit ze těch širšího pojetí

**[01:02:08]** těmhle rodinám poskytnout pomoc.

**[01:02:12]** A v tom nejširší

**[01:02:16]** definici paliativní péče, což je péče o duši

**[01:02:20]** na rozdíl od tého těla poskytovat ty služby.

**[01:02:24]** A my jsme za tímhle účelem koupili tuhletu barabyznu.

**[01:02:28]** To je Cibulka na Praze 5.

**[01:02:32]** Tím rozhodujícím faktorem bylo to, že to je blízko Motola,

**[01:02:36]** ale zároveň nás zaujalo, že to je historický barák,

**[01:02:40]** který je strašně zanedbanej. Třicet let se tam nic nedělo.

**[01:02:44]** Byly tam dvakrát skvoty, ale byla to taková láska

**[01:02:48]** na první pohled, kterou jsme udělali.

**[01:02:52]** Takže takhle to tam teď vypadá.

**[01:02:56]** Je to taková šílená věc.

**[01:03:00]** Tam je ještě dlouhá historie. Možná tím bych skončil.

**[01:03:04]** Tu Cibulku vlastně největší rozkvět, největší slávu měla

**[01:03:08]** na začátku 19. století. Vystavil to tady ten člověk,

**[01:03:12]** který má obrovský náhrobek na Malostranském hřbitově.

**[01:03:16]** Kniže Hrabě Leopold d. Hohenstejn,

**[01:03:20]** který byl osvícený, byl to biskup,

**[01:03:24]** ale zároveň zajímal se o přírodní vědy atd.

**[01:03:28]** Tady ten největší náhrobek nebo hrob

**[01:03:32]** na Malostranském hřbitově mu patří.

**[01:03:36]** Proč to celý říkám? Pro nás přišlo hrozně zajímavé,

**[01:03:40]** když jsme tam stáli. Vedle toho hrobu je ještě tady

**[01:03:44]** jediná stéla a my jsme tam stáli a koukali na to.

**[01:03:48]** Koukali jsme na to a teď na té stéle,

**[01:03:52]** na tom náhrobku jsme přečetli tohle.

**[01:03:56]** To je omnia tempus habend, což znamená

**[01:04:00]** všechno má svůj čas.

**[01:04:04]** Trošku se nám podlomily kolena.

**[01:04:08]** Fakt divnej pocit, že to, o čem jsme se o tom bavili,

**[01:04:12]** že to tam prostě jako stojí a to civulka to prostě jako chtěla

**[01:04:16]** a čekala tam na to, až ji prostě nadace koupí a až tam udělá

**[01:04:20]** ten dětskej hospice a myslím, že to je všechno dobré.

**[01:04:24]** Tak tím bych skončil a děkuju moc za pozornost.

**[01:04:34]** Moc ti děkuji.

**[01:04:38]** Připomenu, že

**[01:04:42]** klidně si pojďme sednout.

**[01:04:46]** Připomenu, že pokud se chcete na něco zeptat, tak se určitě ptejte, dotazu je dost.

**[01:04:50]** Já vlastně moc děkuji za to hluboké sdílení.

**[01:04:54]** Pro mě to je vždycky velký zážitek,

**[01:04:58]** si poslechnout, že to není jenom ty stránky toho forksu a tak dále,

**[01:05:02]** že tam je i nějaká duše, takže za to moc díky.

**[01:05:06]** Můžeme to navázat, protože spousty dotazů se týkají toho biznisu

**[01:05:10]** a já bych spíš šel právě cestou té nadace.

**[01:05:14]** Mimo jiné, když jsme se bavili o zlaté rybce,

**[01:05:18]** tak Karin Pospišilova byla hostem prosincevé snídaně Brain & Breakfast

**[01:05:22]** spolu s dalšími, takže pokud vás zajímá trošku víc dohloubky,

**[01:05:26]** tak určitě se na tohleto můžete zeptat.

**[01:05:30]** Je tam otázka, co bylo pro tebe největší výzvou

**[01:05:34]** od brigádníka k CEO?

**[01:05:38]** Jednoznačně ten přechod z těch technických věcí,

**[01:05:42]** jak jsem to říkal, jako to vykopnutí z té komfortní zóny,

**[01:05:46]** který znamenal pro mě vlastně se odpoutat od té klávesnice,

**[01:05:50]** vstát od toho počítnače a rozhlídnout se kolem sebe, to tady jsou nějaký lidi.

**[01:05:54]** Tak to bylo pro mě určitě největší výzvu.

**[01:05:58]** Říkal jsi, že si po nástupu do funkce CEO

**[01:06:02]** jsi musel rozloučit s executivem, i když pracoval dobře. Proč?

**[01:06:10]** Protože jsem vlastně chtěl tomu avastu dát trošku jinej směr

**[01:06:14]** a zároveň vlastně jsem vnímal,

**[01:06:18]** že ty lidi, který... Já jsem se nerozloučil úplně se všema.

**[01:06:22]** Rozloučil jsem se třema čtvrtinama těch exekutivců, pár jich tam zůstalo.

**[01:06:26]** A vlastně pro mě bylo důležité

**[01:06:30]** tady tenhle ten tým si upravdu poskládat.

**[01:06:34]** Já jsem měl docela jasnou představu, jaký typy lidí

**[01:06:38]** a co tam potřebuji.

**[01:06:42]** Přestože ty lidi do té doby fungovaly docela dobře,

**[01:06:46]** tak jsem považoval za nutný udělat tu změnu.

**[01:06:50]** A co byly ty věci, co si potřeboval?

**[01:06:54]** Já jsem potřeboval vytvořit tým.

**[01:06:58]** Když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:02]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:06]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:10]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:14]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:18]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:22]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:26]** když bych měl vytvořit tým,

**[01:07:30]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:34]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:38]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:42]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:46]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:50]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:54]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:07:58]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:08:02]** kdybych měl vytvořit tým,

**[01:08:06]** kdybych měl vytvořit tým.

**[01:08:24]** My jsme to uvedli oficiálně před necelým rokem,

**[01:08:28]** a teda za tuto relativně krátkou dobu

**[01:08:32]** těch lidí, který by si tu dovolenou čerpali víc,

**[01:08:36]** než je těch standardních pět týdnů v České republice,

**[01:08:40]** tak je fakt málo.

**[01:08:44]** My jsme to považovali, že tam je v skutečnosti riziko,

**[01:08:48]** že neomezená může být jak i žádná.

**[01:08:52]** Když přijdu do hospody a tam je dobrovolný

**[01:08:56]** zaplať za pivo kolik, které uznáš za vhodný,

**[01:09:00]** tak je trapný tam nedat nic

**[01:09:04]** a naopak tam člověk spíš dá dvě stovky,

**[01:09:08]** protože se cítí trošku pověnovanej.

**[01:09:12]** Když je neomezená dovolená, je trapný si vzít nějakou vůbec.

**[01:09:16]** Bylo hrozně důležité, abychom říkali do té firmy,

**[01:09:20]** že to dobře podporujeme. Já sám jsem tam posílal nějaké fotky

**[01:09:24]** ze svých dovolených, aby lidi viděli,

**[01:09:28]** že nějaká pozici je fajn a v pohodě, když lidi odjedou.

**[01:09:32]** Ale zatím nemáme úplné zkušenosti.

**[01:09:36]** Je tady otázka od Toma. Co dělá ten kamarád,

**[01:09:40]** který s tebou získá ten počítač?

**[01:09:44]** Zdravím Sukara, jestli to někdy uvidí. Kamarád se stal vědcem.

**[01:09:48]** My jsme teda spolu studovali tu vysokou školu.

**[01:09:52]** Já jsem byl na té matematické vědce, on na fyzikální.

**[01:09:56]** Takže on se, myslím, věnuje fyzice plazmatu a fyzice atmosféry.

**[01:10:00]** a je, myslím, v Akademii věd.

**[01:10:02]** Před dvěma dny byl

**[01:10:04]** zase předání cen na

**[01:10:06]** datci Navron, tak to taky

**[01:10:08]** doporučujeme sledovat.

**[01:10:10]** Hovoříte o slušnosti,

**[01:10:12]** Ondřej, není to

**[01:10:14]** častokrát pomalejší cesta a nejde to proti

**[01:10:16]** tomu biznisu?

**[01:10:18]** Možná,

**[01:10:20]** jakože ono je to tak, jako v životě,

**[01:10:22]** taky, ne? Jakože

**[01:10:24]** když jsem ve frontě

**[01:10:26]** na vleku

**[01:10:28]** a přijede tam nějaký, jako

**[01:10:30]** cabadaj, který se tam postaví dopředu,

**[01:10:32]** tak prostě, jako asi

**[01:10:34]** jede rychlejc. Ale

**[01:10:36]** jestli, jako je to trvalý,

**[01:10:38]** udržitelný, jestli je to vlastně,

**[01:10:40]** jako, jestli se toho baví,

**[01:10:42]** toho cabadé, já to vlastně, jako, nevím, no.

**[01:10:44]** Jakobych skoro o tom pochyboval.

**[01:10:46]** Že vlastně, já si myslím, že pokud se bavíme

**[01:10:48]** o krátkodobých výsledcích, tak to

**[01:10:50]** asi, jako, není nejlepší,

**[01:10:52]** pokud se bavíme o, jako, dlouhodobých

**[01:10:54]** výsledcích, dlouhodobých udržitelnosti,

**[01:10:56]** případně nějaký, takový, jako, možnosti

**[01:10:58]** otvírání se, jako, možnosti pro

**[01:11:00]** exponenciálu, hledání těch

**[01:11:02]** cest, tak si myslím, že to vlastně, jako,

**[01:11:04]** nabrzdím, je to

**[01:11:06]** lepší. Je to vlastně jedinej způsob.

**[01:11:08]** Já se

**[01:11:10]** tě zeptám na ten první moment

**[01:11:12]** toho, vlastně,

**[01:11:14]** o Avastu jsem vždycky říkal, že

**[01:11:16]** to je prostě, jako, v České

**[01:11:18]** republice, jako Skype České republiky

**[01:11:20]** atd. Teďka vlastně jste udělali tenhle, ten úspěch.

**[01:11:22]** Co myslíš, že to bude mít

**[01:11:24]** za signál pro ostatní,

**[01:11:26]** ať už byznesmeny, startupisty, vůbec

**[01:11:28]** pro celou Českou republiku?

**[01:11:30]** Protože jsem slyšel taky takové

**[01:11:32]** zprávy o tom, že jste to

**[01:11:34]** vlastně prodali a že tím pádem

**[01:11:36]** tady to končí.

**[01:11:38]** No, tak jedna, která,

**[01:11:40]** my mluvíme o tom, o tý fúzi, nebo merger,

**[01:11:42]** anglicky, což je, jako, docela

**[01:11:44]** zásadní rozdíl v tom, že to vlastně

**[01:11:46]** není exit. Jako, ať už

**[01:11:48]** teda zakladatel Avastu, tak já

**[01:11:50]** a případně další lidi vlastně tam

**[01:11:52]** zůstávají, ať už, jako,

**[01:11:54]** v podobě, jako, vlastnictví,

**[01:11:56]** tak i v podobě, vlastně, jako, těch

**[01:11:58]** rolí. Takže to je,

**[01:12:00]** jako, dost důležitý, ale,

**[01:12:02]** jako, co to bude, znamená, já, jako, před pokámu jsem

**[01:12:04]** to, jako, někde říkal, že

**[01:12:06]** ten Skype efekt v Estonsku

**[01:12:08]** byl ten, že vlastně, jako, to vystřelilo

**[01:12:10]** najednou do Etheru nějaký lidi,

**[01:12:12]** kteří měli nějakou likviditu,

**[01:12:14]** zkušenosti,

**[01:12:16]** nějaký takový, jako, drive byl v tom správném

**[01:12:18]** věku a je možný,

**[01:12:20]** že se to stane tady a, vlastně, jako, bych to

**[01:12:22]** vítal, přestože, jako, samozřejmě, jako,

**[01:12:24]** ten CEO, jako,

**[01:12:26]** chce, aby, jako, jsme v Avastu

**[01:12:28]** měli ty nejlepší lidi a chce se, jako, tam

**[01:12:30]** uchovat a nějakým způsobem se, teda,

**[01:12:32]** snažím

**[01:12:34]** je tam, jako, co nejvíc

**[01:12:36]** udržet, tak, jako, pokud

**[01:12:38]** se ty lidi rozhodnou, že

**[01:12:40]** teďka pro mě a pro jejich kariéru

**[01:12:42]** a pro, třeba, i to prostředí širší

**[01:12:44]** České republiky, jako, vlastně,

**[01:12:46]** lepší, když oni teďka půjdou a založí

**[01:12:48]** nějakej startup nebo začnou někde

**[01:12:50]** investovat do jiných startupů nebo začnou dělat nějaký

**[01:12:52]** mentoring mimo ten Avast,

**[01:12:54]** tak já, vlastně, jako, z toho budu mít taky radost

**[01:12:56]** a budu, jako, budu rád.

**[01:12:58]** Je tady otázka

**[01:13:00]** právě na engagement zaměstnanců

**[01:13:02]** na to jich zapojení,

**[01:13:04]** jestli to zavedení těch

**[01:13:06]** nových benefitů na to mělo nějaký vliv, nebo

**[01:13:08]** jestli to ještě říká, že to je nějaká krátká doba,

**[01:13:10]** ale jestli už něco pozrujete?

**[01:13:12]** No, tak my, jako,

**[01:13:14]** vyložně ten velký engagement survey děláme

**[01:13:16]** jednou ročně, takže jsme, jako, od té doby ještě nedělali

**[01:13:18]** a je tam spousta, že já to vůčiň

**[01:13:20]** beru tak, že vlastně, jako, hrozně moc z toho je,

**[01:13:22]** jako, přebitý tím covidem.

**[01:13:24]** Ten covid, vlastně, jako, pořád, jako,

**[01:13:26]** psychicky to dozdrtí. Teďka, jako,

**[01:13:28]** naštěstí tohle léto

**[01:13:30]** a teďka, jako, zatím v září

**[01:13:32]** to vypadá dobře. A, jako, vlastně,

**[01:13:34]** ty, úplně to vnímám, jsme třeba měli,

**[01:13:36]** jako, launch produktu asi před týdenem,

**[01:13:38]** před 14 dněma a byl, vlastně,

**[01:13:40]** udělali jsme tady takovou, jako, akci

**[01:13:42]** v Praze, na kterou přišlo asi 200 lidí

**[01:13:44]** a v Londýně a v Americe, vlastně,

**[01:13:46]** to měli taky, jako, lokální akce

**[01:13:48]** a bylo to, jako, obrovská vzpruha.

**[01:13:50]** Nejednou ty lidi se, jako, potkali, byla úplně skvělá

**[01:13:52]** nálada, byly tam spousta, jako,

**[01:13:54]** nějakých technických chyb, který se tam staly během

**[01:13:56]** té přednášky, vlastně, nikomu to nevadilo

**[01:13:58]** a všichni byli takový, jako, úplně nakčený z toho,

**[01:14:00]** že se zas můžou s těma kolegama vidět

**[01:14:02]** a bylo, prostě, takový to, opravdu, jako, byla tam

**[01:14:04]** cítit ta obrovská energie v té místnosti.

**[01:14:06]** Takže já, jako, doufám,

**[01:14:08]** že tohle to hrozně pomůže, ale naopak,

**[01:14:10]** kdyby to, jako, zase se mělo vrátit do takového

**[01:14:12]** toho, jako, trochu stavu

**[01:14:14]** beznaděje, že ten COVID tady bude, jako,

**[01:14:16]** na věky a bude tady nás, jako,

**[01:14:18]** bude nás tady prostě limitovat,

**[01:14:20]** tak to má, podle mě, jako, v mnohem, vlastně,

**[01:14:22]** jako, větší vliv

**[01:14:24]** na ten engagement,

**[01:14:26]** když se třeba dělá survey, než

**[01:14:28]** nějaký takovýhle, jako, větší změny, který

**[01:14:30]** tam zavádíme.

**[01:14:32]** Adam tady položil

**[01:14:34]** fikaně tři otázky v jedné,

**[01:14:36]** takže se zeptám, jestli

**[01:14:38]** ještě průjromuješ, jestli na to máš čas,

**[01:14:40]** jestli ještě bušíš do klavesnice.

**[01:14:42]** Jako, čas, no,

**[01:14:44]** já spíš to neumím,

**[01:14:46]** jako, že, já, jako, takhle,

**[01:14:48]** že ten můj prostřední

**[01:14:50]** syn, jako, ty dva,

**[01:14:52]** nejstarší a nejmladší, co takový, jako,

**[01:14:54]** sportovci a vlastně, jako, moc

**[01:14:56]** s těma počítačema, jako, nechtějí,

**[01:14:58]** nebo, takhle, programování, jako,

**[01:15:00]** je nezáujá. A ten prostřední, jako, má k tomu

**[01:15:02]** možná jaký vlohy a zajímá ho to,

**[01:15:04]** takže už, jako, prošel asi tři nebo čtyři

**[01:15:06]** kroužky programování.

**[01:15:08]** A, jako, já se občas, teda, snažím, jako,

**[01:15:10]** koukat, co tam vlastně dělá.

**[01:15:12]** A, jako, zjistil, že, jako, já to, to fakt

**[01:15:14]** moc neumím, no, jako, že je to takový, já to mám

**[01:15:16]** nějaké, jako, vzpomínky na to,

**[01:15:18]** na to Cčko a na ten Assembler

**[01:15:20]** a já mám se to dneska dělat, jako, v jiných věcech.

**[01:15:22]** Já samozřejmě, jako, znám ty jména,

**[01:15:24]** ale já v tom, jako, neumím, vlastně, programovat

**[01:15:26]** a je tady tisíc jiných lidí,

**[01:15:28]** který, jako, to udělají mnohem líp.

**[01:15:30]** Takže neprogramuj.

**[01:15:32]** A jakým způsobem se ti daří

**[01:15:34]** budovat organizační kulturu?

**[01:15:38]** Jakým způsobem se mi daří?

**[01:15:42]** No, tak, jako, takhle,

**[01:15:44]** já jsem říkal, že ten můj přístup je, vlastně,

**[01:15:46]** jako, hodně tam spát takový ty,

**[01:15:48]** jako, nebyznysový témata,

**[01:15:50]** jednak, jako, mluvit hodně o tom, řekněme,

**[01:15:52]** o tom purpose, neboli o tý, jako,

**[01:15:54]** o tom důvodu, proč tady

**[01:15:56]** vůbec jsme a o tý, jako, misi

**[01:15:58]** a hodně to, jako, všechno na to vztahovat.

**[01:16:00]** Myslím, že to je strašně důležitý.

**[01:16:02]** A ty hodnoty, no, já si myslím,

**[01:16:04]** že vlastně, jako, ta firma, pokud je schopná,

**[01:16:06]** jako, zartikulovat ty svoje hodnoty

**[01:16:08]** a nejenom, jakoby,

**[01:16:10]** jen mít nějaký prázdný floskule,

**[01:16:12]** které jsou napsané na papíře,

**[01:16:14]** ale fakt ty, jako, nějak aktivně,

**[01:16:16]** prostě, jako, udržovat a nějakým způsobem,

**[01:16:18]** jako, vohejbat tu organizaci,

**[01:16:20]** aby, jako, byly žitý

**[01:16:22]** tou organizací, tak je to vlastně,

**[01:16:24]** jako, tak je to ten způsob.

**[01:16:26]** A, jako, je to taková cesta,

**[01:16:28]** jako, já rozhodně nechci říct,

**[01:16:30]** že vlastně v tomhle tom nějaké, jako, nejlepší,

**[01:16:32]** jako, týhle ty, jako,

**[01:16:34]** velikosti těch dvou tisíc lidí,

**[01:16:36]** to fakt, jako, není jednoduchý,

**[01:16:38]** protože tam prostě jsou obrovský,

**[01:16:40]** jako, diverzitaná a všechno, jako, v pořádku,

**[01:16:42]** vlastně, ale pokud přijde na nějaký,

**[01:16:44]** opravdu, jako, věci, který jsou, jako,

**[01:16:46]** takže jde o to spíš, jako,

**[01:16:48]** vyloženě, jako, by hledat ty věci,

**[01:16:50]** které jdou proti těm hodnotám a proti

**[01:16:52]** tý kultuře a ty budou schopný, jako, řešit

**[01:16:54]** rychle, v případě ty lidi fakt, jako,

**[01:16:56]** vyndat z tý organizace, pokud nejsou, jako,

**[01:16:58]** správnej méč. No a pak

**[01:17:00]** samozřejmě, jako, naopak vyzdvihovat

**[01:17:02]** a tak nějak, jako, vyhledávat

**[01:17:04]** ty, ty věci,

**[01:17:06]** kdy se něco stane, takového,

**[01:17:08]** jako, nepřirozenýho, co je, vlastně,

**[01:17:10]** jako, v těch hodnotách a co, vlastně,

**[01:17:12]** jako, demonstruje ty hodnoty a nějak

**[01:17:14]** to oslavit a je to asi ten způsob.

**[01:17:16]** Abych se chtěl dotknout jedné věci,

**[01:17:18]** o které ty si, vlastně, mluvil na začátku

**[01:17:20]** souvisí to s tím.

**[01:17:22]** Měl jsem to štěstí a mám to štěstí,

**[01:17:24]** že si povídám s lidma, kteří

**[01:17:26]** vytvořili velké celky

**[01:17:28]** v organizace a to,

**[01:17:30]** co se tam prolíná, je to,

**[01:17:32]** že v nějaký moment si uvědomili,

**[01:17:34]** že chtějí být světoví a začali najímat,

**[01:17:36]** vlastně, ty lidi ze světa

**[01:17:38]** a vlastně vytvořili tu, jako,

**[01:17:40]** tu divertní kulturu.

**[01:17:42]** A ty si říkal, že máte 62, vlastně,

**[01:17:44]** jako, národností a

**[01:17:46]** jak se s tímhletím, vlastně, popasováváte?

**[01:17:48]** Co to pro vás znamená?

**[01:17:52]** No,

**[01:17:54]** takhle,

**[01:17:56]** zase je to nějaká cesta, že,

**[01:17:58]** vlastně, jako,

**[01:18:00]** není to úplně přirození, není to, vlastně, věc, která by byla,

**[01:18:02]** jako, se stala sama. Je potřeba,

**[01:18:04]** jako, tomu pomoct. Takže,

**[01:18:06]** jednak, my se snažíme,

**[01:18:08]** vlastně, jako, tvořit nějaké, jako, programy,

**[01:18:10]** který těm lidem, jako, jim

**[01:18:12]** umožní, jako, něco se o tom dozvědět,

**[01:18:14]** který to zajímá, vlastně, jako, tak nějak,

**[01:18:16]** protože máme teďka, třeba včera jsme zrovna vykopávali

**[01:18:18]** nějaký, takový, jako, program, kterýmu říkáme

**[01:18:20]** Bridging Cultural Differences,

**[01:18:22]** kde, vlastně, jako, jsou lidi z různých návností,

**[01:18:24]** mluví o tom, jak to, jako, u nich,

**[01:18:26]** v jakým prostředí vyrostly, nějakým způsobem

**[01:18:28]** se snaží, vlastně, zpřístupnit ten

**[01:18:30]** ten mindset, který, vlastně,

**[01:18:32]** je, třeba, v té dané kultuře, nebo v tom

**[01:18:34]** daném náboženství, atd.

**[01:18:36]** A, vlastně, jako, metodou

**[01:18:38]** nějakých, jako, dialogů a nějakého, takového,

**[01:18:40]** jako, osvěty to, vlastně, jako, do té

**[01:18:42]** organizace tlačit. Ale je to, jako,

**[01:18:44]** to je jednoduchý. Samozřejmě máme spoustu přešlapů

**[01:18:46]** a stane se, že, prostě, někde někdo,

**[01:18:48]** jako, řekne nějaký vtípek, který

**[01:18:50]** v dané kultuře je úplně, jako, v pohodě.

**[01:18:52]** Ale v jiné kultuře je, prostě,

**[01:18:54]** strašnej a, prostě, způsobí nějaký,

**[01:18:56]** jako, velký, velký

**[01:18:58]** vlny. A je, prostě, to taková,

**[01:19:00]** nějaká neustálá

**[01:19:02]** věc, která, na které je potřeba pracovat

**[01:19:04]** a myslím, že je, ale důležitý, že, prostě,

**[01:19:06]** vedení té firmy, nějakým způsobem,

**[01:19:08]** to, jako, vede, jako, aktivní agendu.

**[01:19:10]** Má to, jako, projekt a fakt se tomu, jako,

**[01:19:12]** snaží věnovat. Že to není, jenom, jako,

**[01:19:14]** prostě, nějaký, jako, side project, který,

**[01:19:16]** vlastně, jako, nemá, nemá,

**[01:19:18]** nemá ten, ten sponsorship ze zhora.

**[01:19:20]** No, my jsme, vlastně,

**[01:19:22]** narazili na to, že ono to už,

**[01:19:24]** vlastně, začíná nějakým, jako,

**[01:19:26]** jazykem, kterým se v té firmě mluví

**[01:19:28]** a že spousta firm si, jako, zapouzluje. Řeknou, a proč bych

**[01:19:30]** a já bych a tohleto a, vlastně,

**[01:19:32]** a tímto, tím tu firmu to brzdí.

**[01:19:34]** Ale souvisí, vlastně, otázka s tím,

**[01:19:36]** jakým způsobem vy

**[01:19:38]** scháníte, vlastně, zaměstnance.

**[01:19:40]** Je to, je to problém, protože,

**[01:19:42]** jako, právě si firmy stěžují, že

**[01:19:44]** není zvlášť tomu vašemu odvětuji,

**[01:19:46]** jako, kam šahat. Tak vy to,

**[01:19:48]** asi, máte, jako, ze světa.

**[01:19:50]** Je to globálně úplně stejné, jako,

**[01:19:52]** tady v Česku?

**[01:19:54]** Já myslím, že ten problém, jako, nedostatku

**[01:19:56]** dobrých lidí je všude. To, jako,

**[01:19:58]** určitě není specifikum.

**[01:20:00]** České republiky.

**[01:20:02]** Na druhou stranu my hodně třeba pracujeme

**[01:20:04]** s mladýma lidma,

**[01:20:06]** hodně pracujeme se školama, takže tady třeba

**[01:20:08]** v České republice fakt vlastně se všema

**[01:20:10]** těma technickýma školama,

**[01:20:12]** kteří tady jsou, se snažíme

**[01:20:14]** prostě

**[01:20:16]** bereme diplomky, děláme

**[01:20:18]** prostě kurzy.

**[01:20:20]** Jsme tak jako prostě s těma školama

**[01:20:22]** kamarádi a máme hodně velký studentský

**[01:20:24]** programy, takže myslím, že teď máme asi

**[01:20:26]** 180-190 studentů,

**[01:20:28]** který teďka jako v Avastu pracují

**[01:20:30]** nějakým jako

**[01:20:32]** libovolným způsobem, některý prostě

**[01:20:34]** pár hodin týdne. Tak jim dáváte ty peníze tak,

**[01:20:36]** jak jsi říkal.

**[01:20:38]** Funguje to možná

**[01:20:40]** malinko jinak, ale

**[01:20:42]** ale

**[01:20:44]** jako myslím, že to je hrozně

**[01:20:46]** důležitý vlastně pracovat s těma mladýma lidma

**[01:20:48]** a jako svým způsobem

**[01:20:50]** je vyformovat a udělat z nich

**[01:20:52]** jako ty

**[01:20:54]** budoucí vlastně jako tahouny

**[01:20:56]** nebo něco jako od začátku, že vlastně

**[01:20:58]** jako hajrovat lidi, který už jsou jako hotoví

**[01:21:00]** v té svojí kariéře, je vždycky

**[01:21:02]** jako větší riziko.

**[01:21:04]** I když to je jako rychlejší a samozřejmě občas to člověk

**[01:21:06]** taky potřebuje přemíst

**[01:21:08]** ty zkušenosti, ale vlastně jako práce

**[01:21:10]** s těma mladýma lidma nebo s těma

**[01:21:12]** úplně začínajícíma lidma

**[01:21:14]** je takový prostě jako dlouhodobější

**[01:21:16]** plán, který se nám jako dlouho, se nám

**[01:21:18]** hodně jako vyplatil.

**[01:21:20]** Je tady otázka,

**[01:21:22]** kdybych se asi trošku už posunul do té

**[01:21:24]** osobní roviny, jestli jsi někdy prošel

**[01:21:26]** syndromem vyhoření

**[01:21:28]** a co ti případně pomohlo?

**[01:21:30]** Já asi ne, jako že

**[01:21:32]** je to jako zvážtní, no.

**[01:21:34]** Možná jako tím, že já jsem

**[01:21:36]** nikdy vlastně neměl úplně práci, která by byla

**[01:21:38]** jako rutina, že vlastně moje práce

**[01:21:40]** se neustále měnila, předstuji, že jsem teda

**[01:21:42]** 26 let ve stejný firmě,

**[01:21:44]** což je jako úplně neskutečný,

**[01:21:46]** tak vlastně jako moje role, jak už jsem

**[01:21:48]** říkal, se prostě neustále proměňovala

**[01:21:50]** a ta firma se neuvěřitelně

**[01:21:52]** měnila, takže já

**[01:21:54]** vlastně jsem měl pořád nějaký ty jako

**[01:21:56]** externí impulzy, plus mě jako strašně

**[01:21:58]** jako

**[01:22:00]** co to je?

**[01:22:02]** Já nechci použít slovo outdoorový

**[01:22:04]** člověk, že outdooré, když se řekne outdooré,

**[01:22:06]** já si představím ty Himaláje

**[01:22:08]** nebo prostě ty jako

**[01:22:10]** minimálně 400 tisícovky v Alpách.

**[01:22:12]** Já jsem jako tady člověk, který jako rád

**[01:22:14]** tráví čas venku a jako

**[01:22:16]** hodně se snažím chodit.

**[01:22:18]** Já vlastně jako ty nejlepší nápady

**[01:22:20]** nebo ty nejlepší jako věci vždycky

**[01:22:22]** u mě jako vznikají, zachůze

**[01:22:24]** a to je možná taková

**[01:22:26]** jako věc, která mě taky jako hodně pomáže.

**[01:22:28]** Jako ten čerstvej vzduch a takový ten

**[01:22:30]** jako řekněme

**[01:22:32]** pohyb, který není úplně jako náročný,

**[01:22:34]** nejsem z toho úplně jako

**[01:22:36]** spocenej, ale zároveň

**[01:22:38]** prostě tam nějaký pohyb, který rozproudí

**[01:22:40]** tu krev v želách, tam je,

**[01:22:42]** tak to pro mě je taková jako dost důležitá

**[01:22:44]** věc.

**[01:22:46]** David se ptá,

**[01:22:48]** asi možná tuším, který David,

**[01:22:50]** v jakých oblastech byl pro tebe prvý rám

**[01:22:52]** na Stanfordu transformační, co se změnilo?

**[01:22:58]** Už jenom to, že vlastně oni nám,

**[01:23:00]** že ten

**[01:23:02]** to kurikulum bylo fakt jiný, než jsem čekal.

**[01:23:04]** Bylo jako,

**[01:23:06]** úplně jako tím to začalo, že vlastně

**[01:23:08]** jak jsem říkal, tam prostě

**[01:23:10]** ty hlavní témata byly.

**[01:23:12]** Takovej ten jako

**[01:23:14]** prace s lidmi

**[01:23:16]** a takovej nějakej

**[01:23:18]** prostě ten, ty věci, o kterých

**[01:23:20]** jako mě, jsem o nich vlastně vůbec nepřemýšlel,

**[01:23:22]** takže už jenom to, co bylo

**[01:23:24]** v tom programu. Plus jako vlastně

**[01:23:26]** tam byla nějaká taková jako část třeba

**[01:23:28]** o empatii,

**[01:23:30]** což je takový, že vás v podstatě na týden

**[01:23:32]** zavřou jako do místnosti

**[01:23:34]** s deseti jinými lidmi, o kterých nic nevíte

**[01:23:36]** a nedají vám žádný

**[01:23:38]** program. Jakože

**[01:23:40]** dělejte si, co chcete. Jsou tam dva teda

**[01:23:42]** jako facilitátoři, ty jako mlčej.

**[01:23:44]** A teď jako

**[01:23:46]** na začátku teda to je tak, že

**[01:23:48]** tam třeba jako

**[01:23:50]** všichni jako se představí, každej

**[01:23:52]** prostě pět minut řekne, já jsem tady,

**[01:23:54]** já jsem Bob, jsem z Texasu

**[01:23:56]** a jsem ředitelem školky

**[01:23:58]** a tady prostě Mary, já jsem

**[01:24:00]** ze Singapuru a jsem prostě, já nevím

**[01:24:02]** co, CFO nějaký

**[01:24:04]** nadnárodní korporace.

**[01:24:06]** A tenhle to jako

**[01:24:08]** proběhne, pak jako hodinka uplyne

**[01:24:10]** a jako najednou zase ticho.

**[01:24:12]** Občas někdo řekne nějaký vtípek.

**[01:24:14]** Pak jako, tak co to

**[01:24:16]** budeme dělat, zahrájeme si piškorky nebo co.

**[01:24:18]** Vlastně jako těžký, jako

**[01:24:20]** na začátek těžkej. A to, co

**[01:24:22]** to jako udělá, že prostě

**[01:24:24]** první, druhý den,

**[01:24:26]** ty lidi jako se začnou trochu štvát

**[01:24:28]** a začnou jako nějak prostě jako

**[01:24:30]** si říkat věci, který by třeba nechtěl. Pak ten

**[01:24:32]** facilitátor tam je vlastně jenom kvůli tomu.

**[01:24:34]** On by tam jako vhazoval kontroverzní

**[01:24:36]** témata.

**[01:24:38]** A ten jako řekne, já si myslím, že

**[01:24:40]** černošité polo.

**[01:24:42]** Že to by jako měly jít prostě.

**[01:24:44]** Jako to tam jako datvr, to tam

**[01:24:46]** takhle jako hodí. A teď jako ono, co tam

**[01:24:48]** začne vytvářet nějaký takovou

**[01:24:50]** dusnou místnost. Vytváří tam dusna.

**[01:24:52]** A to, co to

**[01:24:54]** jako udělá, je, že

**[01:24:56]** prostě po nějakých dvou, třech,

**[01:24:58]** čtyřech dnech se ty lidi jako začnou

**[01:25:00]** otvírat. Že vlastně najednou začnou tam říkat

**[01:25:02]** nějaký, že

**[01:25:04]** já jsem zamlada měl tady

**[01:25:06]** tuhle tu strašnou jako zkušenost.

**[01:25:08]** A tady já prostě jako začnou mluvit

**[01:25:10]** jako takový úplně jako vnitřní

**[01:25:12]** příběhy. A začnou se jako

**[01:25:14]** poznávat. A jako vlastně po těch sedmi dnech

**[01:25:16]** já vlastně jako mám

**[01:25:18]** pocit, že tu Mary znám natolik.

**[01:25:20]** Že vlastně jako se

**[01:25:22]** známe jako celý život. A zároveň

**[01:25:24]** mě hrozně

**[01:25:26]** jako záleží na ní vlastně.

**[01:25:28]** Že jako já vlastně jsem

**[01:25:30]** jako chci jí, vlastně jako

**[01:25:32]** chci s ní pracovat a chci

**[01:25:34]** nějak jako

**[01:25:36]** jak to říct no, že prostě

**[01:25:38]** jako najednou tam vznikne ta empatie.

**[01:25:40]** A to jako člověk

**[01:25:42]** normálně neví no. Jako ono to

**[01:25:44]** prostě tak nějak to jako zafunguje. Že toto byl třeba

**[01:25:46]** jeden z těch takových těch drsnějších

**[01:25:48]** částí toho, co tam jako proběhlo.

**[01:25:50]** Který jako jsem já považoval pro sebe

**[01:25:52]** a pro můj jako život zase celá

**[01:25:54]** transformativní.

**[01:25:56]** Já vlastně

**[01:25:58]** když jsme se spolu bavili

**[01:26:00]** co se týče té přípravy, tak

**[01:26:02]** vy jste dali miliardu

**[01:26:04]** a půl na paliativní péči.

**[01:26:06]** Což je jako obrovský, obrovský

**[01:26:08]** prostě balík peněz.

**[01:26:10]** A já když jste

**[01:26:12]** to vlastně jako udělali, tak já jsem jenom

**[01:26:14]** jako vlastně stál s otevřenou působou

**[01:26:16]** a vlastně říkal jsem, wow, tak tohle to je

**[01:26:18]** jako masakr. A protože v Red

**[01:26:20]** Buttonu věříme, že prostě

**[01:26:22]** se společnost zás lepšila skrz podnikatelé

**[01:26:24]** a skrz firmní prostředí. Tak jsem jenom

**[01:26:26]** jako říkal, ale tohle to je jako super, jako

**[01:26:28]** kopávací moment, když tohle to někdo udělal.

**[01:26:30]** Vnímali jste to tak taky, že

**[01:26:32]** vlastně vyšlete tu vlnu

**[01:26:34]** tady tímhletím způsobem takhle razantní?

**[01:26:36]** My jsme hodně mluvili o tom,

**[01:26:38]** jestli to jako chcem medializovat nebo ne.

**[01:26:40]** Že my jako oba jsme takový ty

**[01:26:42]** spíš introverti

**[01:26:44]** a jako vlastně tím, že

**[01:26:46]** nepotřebujem nějaký

**[01:26:48]** jako dotace nebo nějaký

**[01:26:50]** prostě jako nepotřebujem vlastně to zvědětelně.

**[01:26:52]** Tak jsme jako, spíš by bylo pro nás

**[01:26:54]** přirozený to vlastně jako nemedializovat.

**[01:26:56]** Ale pak jako vlastně

**[01:26:58]** čím víc jsme o tom přemejšlili,

**[01:27:00]** tak tím víc jsme si byli schopni

**[01:27:02]** jakoby napsat ty argumenty, proč to

**[01:27:04]** vlastně jako medializovat. Jednak je to tohleto,

**[01:27:06]** že to může působit jako jakási

**[01:27:08]** inspirace pro jiný lidi, takže vlastně tomu

**[01:27:10]** celému prostředí to pomůže.

**[01:27:12]** Vlastně to nějak jako kultivuje.

**[01:27:14]** To byla jedna věc. Druhá to téma

**[01:27:16]** paliativní péče, který je samo o sobě

**[01:27:18]** fakt popelkou, vlastně se o něj namluví.

**[01:27:20]** Nikdo to vlastně nechce. To je téma nějaký

**[01:27:22]** nemocný, bošklivý,

**[01:27:24]** škaredý děti někde se zavřou.

**[01:27:26]** To je takový jako

**[01:27:28]** ten řekněme defoltní

**[01:27:30]** stav té společnosti.

**[01:27:32]** A vlastně my to téma

**[01:27:34]** jsme chtěli vykopnout a udělat z něj jako víc

**[01:27:36]** mainstreamový téma.

**[01:27:38]** A tohleto nám vytvořilo

**[01:27:40]** nějakou platformu a budeme toho bušit dál.

**[01:27:44]** Takže vlastně jako nakonec to takhle bylo.

**[01:27:46]** A já mám pocit, že tak ten feedback,

**[01:27:48]** který jsme z toho dostali, je samozřejmě

**[01:27:50]** krásnej.

**[01:27:52]** A já jsem měl nejeden rozhovor s nějakýma lidma,

**[01:27:54]** kteří jsou

**[01:27:56]** prostě taky hodně

**[01:27:58]** finančně silný

**[01:28:00]** a otevřeně řekli,

**[01:28:02]** že je to hodně inspirovat, že o tom přemýšlí

**[01:28:04]** a že možná se k něčemu takovýmu

**[01:28:06]** taky odhodlají.

**[01:28:08]** Takže na to nějaký

**[01:28:10]** účel splnilo.

**[01:28:12]** To je super a moc díky za to.

**[01:28:14]** Asi bych možná, jestli vás

**[01:28:16]** můžu poprosit trochu,

**[01:28:18]** ale to

**[01:28:20]** podle mě stojí za to.

**[01:28:24]** A já tady mám otázku,

**[01:28:26]** kterou položil Tom. Já jsem ji měl taky

**[01:28:28]** jako napsanou. Já si dost

**[01:28:30]** dobře pamatuju, když jsem zhruba

**[01:28:32]** sedm let zpátky jsem takhle seděl vedle Petra Sikory

**[01:28:34]** z Dobrého anděla a ptal jsem se ho vlastně

**[01:28:36]** jako na tu otázku, jak se vyrovnává z příběhy

**[01:28:38]** a z osudy, se kterými se setkáváš v rámci činnosti

**[01:28:40]** nadace a hlavně té zlaté rybky.

**[01:28:42]** Protože tam si myslím, že ty příběhy

**[01:28:44]** jsou jako prostě strašně silné.

**[01:28:48]** No, je to takové

**[01:28:50]** jako...

**[01:28:52]** jsou to fakt jako dojemné

**[01:28:54]** věci. Jakože

**[01:28:56]** je to hrozně příjemné. Jakože je takhle. Příjemné

**[01:28:58]** v tom, že vlastně jako dává

**[01:29:00]** to nějakou takovou jako

**[01:29:02]** naději. Jsou to

**[01:29:04]** jako vlastně strašně

**[01:29:06]** optimistický, pozitivní

**[01:29:08]** příběhy, kde vlastně jako

**[01:29:10]** ty dárky třeba, nebo to

**[01:29:12]** plnění přání, ono jako samozřejmě

**[01:29:14]** v tom širším kontextu

**[01:29:16]** zájčby atd.

**[01:29:18]** Může to znít jako vlastně taková

**[01:29:20]** jako nicotná nebo zbytečná věc,

**[01:29:22]** ale jako já

**[01:29:24]** naprosto věřím, že to tak není.

**[01:29:26]** Ono tam je jako celý rituál za tím,

**[01:29:28]** že ty děti to přání vysloví,

**[01:29:30]** tak jako vlastně

**[01:29:32]** se setkají s těma takzvanýma

**[01:29:34]** snílkařema, což je jako ten náš tým.

**[01:29:36]** Oni to jako spolu zapíšou,

**[01:29:38]** pak mají jako nějaký takový jako vlastně

**[01:29:40]** čas na to, se na to těšit.

**[01:29:42]** Oni dostanou nějaký takový jako

**[01:29:44]** zručně psaný, je tam celý takový jako prostě

**[01:29:46]** proces za tím vymyšlený,

**[01:29:48]** optimalizovaný, aby to prostě bylo takový

**[01:29:50]** jako fakt jako silný pro ty děti a pro ty

**[01:29:52]** jejich rodiče. Ale je to vlastně jako dlouhodobější

**[01:29:54]** věc, kdy vlastně to vnese

**[01:29:56]** nějaké jako světlo do toho

**[01:29:58]** jinak jako šedivý reality.

**[01:30:00]** nemocniční nebo prostě nějaké jako domácí péče, kdy oni vlastně jako

**[01:30:05]** se dost vlastně nemají žádné jako rozptýlení.

**[01:30:08]** No a my to máme zřízený tak, že přestože jako vlastně celý ten

**[01:30:12]** tu operativu zajišťuje prostě paní ředitelka a celý ten

**[01:30:16]** ten její tým, tak my vlastně jako dostáváme týdenní raporty

**[01:30:20]** přes SLEG, kde vlastně jako máme přesně ten jako každý to přání

**[01:30:24]** popsaný v takový jako proze, kde to jako jsou fakt jako machři,

**[01:30:28]** vydal by to na několik knih, všechny ty jako popsaný, včetně takových

**[01:30:32]** těch jako emočních, že co se tam stalo atd. Oni ještě vymýšlí různý takový

**[01:30:36]** jako forky na ně prostě, že to je překvapení, že někde něco jako někdo přijde

**[01:30:40]** přes to jako i různý věci a je to prostě takové jako pro nás je to takový

**[01:30:44]** jako oblíbený jako každotýdenní čtení, který nám dá

**[01:30:48]** hrozně jako energie, je to pro nás takový jako takový motor.

**[01:30:52]** Moc díky. Poslední otázka. Skoda, že je to anoným.

**[01:30:58]** Hrozně rád bych mu dal nebo jí dal palec.

**[01:31:02]** V čem se snažíte být největší inspirací pro vaše děti?

**[01:31:06]** No, největší inspirací.

**[01:31:10]** Tak já musím říct, že to časování, záležení nadat se.

**[01:31:14]** Částejně se to vyšlo teda s covidem, tím, že jako jsme měli ten čas

**[01:31:18]** s tou katkou jako ty věci vlastně jako probrat a odhodlat se k tomu

**[01:31:22]** a částečně souvisel s tím, že děti jsou ve věku,

**[01:31:26]** kdy vlastně jako vnímají svět kolem sebe, jenom 11, 14, 16.

**[01:31:32]** A vlastně jako pro nás bylo asi důležitý udělat tady tohleto rozhodnutí

**[01:31:36]** a poslat jim tím nějaký jako signál.

**[01:31:40]** Vlastně jako místo, takhle, jedna věc je jim ty věci říkat

**[01:31:44]** a vysvětlovat, jako samozřejmě je důležitý a to děláme jako od začátku,

**[01:31:48]** ale jakoby ty činy jsou přece jenom jako silnější.

**[01:31:52]** Takže jako pro nás to zahožení té nadace, kde jako my jsme o té nadaci sami v osobi

**[01:31:56]** jako moc nebluvili s něma, protože jsme to udělali a oni se to potom jako nějak dozvěděli

**[01:32:00]** po straně z nějakých médií nebo z nějakých jako od nějakých spolužáků nebo tak,

**[01:32:04]** tak se myslím, že bylo jako dobrý, protože oni vlastně jako viděli,

**[01:32:08]** že se to jako stalo a budou prostě nějak, jako myslím, že teďka to berou

**[01:32:12]** už jako realitu a nějak jako doufám, že se o tu nadaci budou starat třeba,

**[01:32:16]** až my tady nebudeme, my to jako se snažíme fakt stavět jako dlouhodobě,

**[01:32:20]** je ten systém toho financování jako nastavený tak, aby byl vlastně dlouhodobě udržitelný,

**[01:32:24]** takže jako spolíváme na to, že ty děti dostali prostě nějak,

**[01:32:28]** jako ty hodnoty tam tak, aby jako to, si to vzali za svý

**[01:32:32]** a nějak jako v tom pokračovali.

**[01:32:36]** Děkujeme.

**[01:33:06]** ... nebo se vám to, možná, že si ještě můžeme sednout, co vám to dalo?

**[01:33:30]** Na slajdu máme tři slova, které si z tohodle toho povídání berou,

**[01:33:34]** tak budeme moc rádi, když nám řeknete, jak se vám to líbilo.

**[01:33:38]** Určitě můžete buď to na tom slajdu, anebo rovnou zahlasovat na edu,

**[01:33:42]** pokud se díváte přímým přenosem. Já tady tohle to přeskočím.

**[01:33:46]** Tak, důležitá věc, kterou častokrát děláme a doporučujeme i vám všem,

**[01:33:52]** kteří někde sedíte s kolegy nebo s kamarády a nebo jenom tak v knihovně

**[01:33:56]** s někým, koho neznáte, zkuste si sednout na pár chvíl

**[01:34:01]** a trošku si o té věci popovídat. Máme tam i nějaký dotazník,

**[01:34:06]** nebo napište zpětnou vazbu do edu, co vás překvapilo,

**[01:34:09]** co byly hlavní aha momenty. Určitě se vám to vrátí.

**[01:34:12]** A protože to dneska tady není možné, abychom si povykládali,

**[01:34:17]** tak tradičně vás chci všechny pozvat 7.10. od 12 hodin

**[01:34:23]** na, my tomu říkáme už Brain and Breakfast Digestive,

**[01:34:26]** což je vlastně takové zažití následné toho, o čem si tady povídáme.

**[01:34:32]** Já si tam ještě zvu, krom vždycky hosta, ještě pár nějakých dalších lidí,

**[01:34:37]** kteří si myslím, že by to téma mohly nějak trochu obohatit

**[01:34:40]** nebo se na něho podívat z jiného pohledu.

**[01:34:42]** Takže tam bude třeba Markéta Pěchočková právě z Ministerstva práce

**[01:34:46]** a sociálních věcí, která se podívá na ty problémy z trochu jiného pohledu.

**[01:34:50]** Gabča Končetíková, budování bati a vůbec, jako tady tenhle ten systém.

**[01:34:55]** Tvojí kamarádi Pavel a Michal Šrér a Filip Žímálka.

**[01:34:59]** Takže se určitě těžte, přihlašte se.

**[01:35:02]** No, připomínám další projekty, které Red Button dělá,

**[01:35:06]** což je třeba knížka měsíce.

**[01:35:08]** Máme tady od Petry Drahenské zažitkovou pedagogiku.

**[01:35:11]** Poslední den dneska záříová kniha, kterou vybral Jirka Vycherek, jeho modeus.

**[01:35:17]** Ten tu řínovou Ondra Suchý, takže určitě si to dejte.

**[01:35:21]** Na Edu je spousty zajímavých pořadů dál, takže pokud máte čas a chuť,

**[01:35:25]** tak určitě se podívejte.

**[01:35:27]** Tady sedí třeba Jarda Jirák z projektu Neurazitelný.

**[01:35:31]** Já jsem teďka naposledy viděl úplně úžasnou přednášku s Radvanem Bachbouchem.

**[01:35:35]** Stůl pro tři, takže si ji tam můžete dát taky.

**[01:35:38]** No a 21.10. pokračujeme.

**[01:35:41]** Budeme mít dalšího vzácného hosta, Jitku Dvořákovou, CEO CZC,

**[01:35:47]** která ta psníraně se ponese v duchu takových dvojek,

**[01:35:51]** protože ona začala svoji druhou kariéru po 50.

**[01:35:56]** Šla do e-commerce.

**[01:35:59]** Bude to podle mě velmi zajímavé povídání,

**[01:36:02]** takže pokud budete mít čas a chuť, 21.10. od 8.30.

**[01:36:06]** Buď to živě na Edu, anebo tady v Magenta Experience Center,

**[01:36:09]** kde se můžete přihlásit.

**[01:36:11]** Ještě jednou, Ondro, moc díky tobě, díky vám všem.

**[01:36:14]** Mějte se krásně, nasklenou a ahoj.