# Přepis: J. A. Komenský: Na charakteru záleží

## Popis

Škola má být "dílnou lidskosti", nikoli "mučírnou ducha", říkal před 350. lety J. A. Komenský, a neúnavně trval na tom, že pravé vzdělání znamená "znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá". Jak se učí dobro? Jak se formuje dobrá osobnost? Lidskost? Dobrý charakter? 



Kdo je Jan Hábl?



Jan Hábl je manžel, otec, pedagog a komeniolog. Po studiích filozofie výchovy při University of Wales působil jako učitel angličtiny, věnoval se výzkumu v Komenského institutu v Praze, přednášel na univerzitách v Hradci Králové a v Ústí nad Labem v oborech na rozhraní pedagogiky, antropologie, etiky a historie vzdělávání. Je autorem titulů odborných i krásných, např. Labyrint upgrade. Jinotajný román (nejen) pro děti (2015), Na charakteru záleží, problém učitelnosti dobra (2020), I když se nikdo nedívá, fundamentální otázky etického vychovatelství(nakl. P. Mervart 2015), Aby člověk neupadal v nečlověka (nakl. P. Mervart 2015), Učit (se) příběhem. (Host 2013), On being human(e) (Wipf&Stock 2017).

## Přepis

**[00:00:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:00:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:01:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:02:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:03:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:04:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:05:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:06:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:07:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:08:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:00]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:06]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:12]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:18]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:24]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:30]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:36]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:42]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:48]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:09:54]** www.hradeckesluzby.cz

**[00:10:00]** k povaze dobra, zkuste domyslet, co to obnáší, když řeknete já definuji dobro,

**[00:10:11]** jsem to já, subjekt, kdo definuji dobro, anebo je tu nějaké dobro, které definuje mě i vás,

**[00:10:23]** prostě nás lidi. Kdo v tom vztahu já člověk dobro je vlastně, když mluvíme o definici finitnější,

**[00:10:33]** slyšíte to slovo? Finitum je omezení, konec. Kdo je konečnější, kdo je finitnější?

**[00:10:41]** Kdo v tom vztahu já dobro vlastně definuje koho? Tohle je debata, která se vede, víc času na to nemám.

**[00:10:50]** Učit dobro by měl dobrý člověk a my víme, že s tím je trochu problém. Každý člověk, který je při smyslech,

**[00:11:04]** musí připustit, že já prostě nejsem dokonalý výkvětstvnosti, nikdo nejsme dokonalý.

**[00:11:13]** Když si s Sokratem přišel Menon a ptal se ho, je cnost učitelná, je dobro učitelné, tak mu ten Sokrates řekl,

**[00:11:22]** no kdo to bude učit. Hledali cnostného člověka v dějinách a nemohli na nikoho přijít, protože Sokrates byl důslední filozof

**[00:11:35]** a tak se ptal, cnostný, dobrý, ne na 20% dobrý, nebo na 30% dobrý, nebo takhle dobrý, ale opravdu dobrý.

**[00:11:49]** Tak takového bychom přece chtěli vychovat, ale našich dětí. A kdo takový je? A Menon, vojevůdce, který by chtěl

**[00:11:58]** statečné vojáky, nevím, on sám ví, že není. Sokrates taky ví, že není dokonalý. No tak jak to můžeme učit?

**[00:12:06]** A přitom to děláme. Intuitivně každý vychovatel, každý rodič ví, že by měl a také říká svým dětem,

**[00:12:19]** tohle nedělejí, tohle dělejí, tohle je dobré, tohle není, netahejí za ty vlásky, nestrkej ten šroubovák do té zásuvky

**[00:12:28]** a podobně jako věci, některé jsou morální povahy, některé jsou vyloženy jako, že ty děti střežíte, aby se neublížili,

**[00:12:36]** ale my vlastně neustále během výchovy i svých vlastních dětí, i cizích říkáme to kouzelné slovíčko

**[00:12:46]** měl bys, neměl bys. A přitom já sám častokrát nedělám to, co očekávám od druhých,

**[00:12:59]** prostě nejsem morálně dokonalý. A přitom vychovávám. A tak je to taková veliká otázka, jak může nedokonalý,

**[00:13:07]** ne úplně zcela dobrý, všeljak pochybný, chatrný člověk jako jsem já, vlastně kohokoliv vychovávat.

**[00:13:15]** A přitom mám tu drzost, pořídil jsem si děti a vychovávám je. Je to otázka, se kterou je potřeba se utkat.

**[00:13:29]** Tu otázku lze učit dobro, úplně přeskakuju, řeknu vám, že ano, věřím, že ano, že to možné je.

**[00:13:41]** Myslím si, že bude zřejmé i z toho, co řeknu dál, proč je to zřejmé.

**[00:13:46]** A vrhnu se tedy rovnou na ty dvě otázky, co jsem ohlásil, proč a jak.

**[00:13:53]** Tak zaprvé, proč na charakteru záleží. Kdybych já měl víc času, tak teďka zavedeme rozhovor,

**[00:14:00]** protože mě by strašně zajímalo, co vy říkáte, jak to vidíte, jak vnímáte naši realitu.

**[00:14:10]** Asi všichni víme velmi dobře, že realita nějaká je a nějaká by měla být.

**[00:14:19]** Respektive někdy neměla být. Dá se na tu realitu reagovat dvojím způsobem.

**[00:14:31]** Já vám asi oba ty způsoby předvedu na příkladech.

**[00:14:38]** Za chviličku vám rozsvítím, jak na tuhle otázku odpovídá můj hrdina,

**[00:14:45]** životní Komenský. A to je taková jako archaická, krásná, stará, dobrá odpověď.

**[00:14:54]** Ale existuje i, řekněme, současná, moderní, která se nás týká každého úplně bezprostředně.

**[00:15:07]** Nejprve ten Komenský, postaru. Komenský, říkám, ono to bylo někde v názvu,

**[00:15:12]** tuším, někde na plagátu. Komenský říká tohle.

**[00:15:20]** Spona zlatá na pysku svyně jest umění při člověku necnostném.

**[00:15:26]** Omlouvám se za ten jeho jazyk, ale on to takhle říká, já jenom cituji.

**[00:15:32]** Slyšíte to? Něco tak nepatřičného, neadekvátního, nežádoucího a nedobrého,

**[00:15:40]** jako kdyby prase chodilo s naušnicí, je když je člověk, on říká umění,

**[00:15:46]** tím má na mysli učený. Když je člověk učený, vzdělaný, chytrý, má znalosti,

**[00:15:53]** ale není cnostný. Je nemravný, nebo bez charakteru.

**[00:16:01]** A ještě jinde řekne Komenský tuto větu, člověk učený, ale nemravný,

**[00:16:06]** je s břemenem ze mě. Tam vidíte to vizualizované prasátko,

**[00:16:14]** to je kvůli dětem, my jsme totiž v rámci výročního roku Komenského,

**[00:16:18]** který je letos, 430. výročí od jeho narození, tak jsme některé citáty

**[00:16:25]** takhle ilustrovali pro děti. Opět slyšíte tu větu, učený, ale nemravný,

**[00:16:33]** je s břemenem ze mě. A ještě jinde Komenský řekne,

**[00:16:37]** a čím je vlastně člověk učenější, ale bez toho charakteru,

**[00:16:43]** tím je nebezpečnější, tím je větším břemenem pro ostatní, pro zemi.

**[00:16:52]** Neříkejte to nahlas, ale napadá vás někdo konkrétní?

**[00:16:57]** Nechceme se pohádat, ale je to vlastně průšvih, že?

**[00:17:04]** Já, když si povídám se studenty, tak přesně v tenhle okamžik si povídáme

**[00:17:09]** o různých učenních lidech, které známe, ale bez charakteru.

**[00:17:15]** A jaké je to břemeno? Je jedno, z jaké sociální skupiny, z jaké třídy,

**[00:17:22]** jestli je to řidič, kterého potkáte, nebo pejskář, nebo politik,

**[00:17:30]** nebo prezident, nebo krokoliv prostě jiný lékař, nebo učitel,

**[00:17:37]** když jsme u té výchovy. To je opravdu průšvih, když se tohle potká.

**[00:17:45]** A ještě jinde Komenský řekne tuto větu, která by se měla tesat do kamene,

**[00:17:51]** a já se vám přiznám, že tahle věta mě předléty dostala a způsobila,

**[00:17:58]** že jsem se začetl a zamiloval do Komenského. On totiž říká,

**[00:18:05]** že když už vzděláváme člověka, když už posíláme své děti do školy,

**[00:18:11]** takže je potřeba vzdělávat celého toho člověka, celého toho človíčka

**[00:18:17]** a tím celého má na mysli znát dobré, chtít dobré, konat dobré

**[00:18:24]** a ještě s veledůležitým dodatkem, i když se nikdo nedívá.

**[00:18:29]** Slyšíte to? To je integrita charakteru.

**[00:18:33]** Znát to je kognitivní složka, chtít to je volní, morální složka

**[00:18:40]** a konat prostě nestačí vědět. Já velmi častokrát vím přesně co je dobré,

**[00:18:47]** ale to neznamená, že to chci. A i když náhodou se mně podaří rozhýbat svoji vůli,

**[00:18:53]** že si řeknu tak od zítřka začínám, od zítřka chci něco, ať už je to cokoliv,

**[00:18:59]** tak ani to ještě nestačí, je potřeba se sebrat, jít a udělat to.

**[00:19:06]** A dobrá výchovadle Komenského tohle všechno dětem dělá, zařídí to pro ně,

**[00:19:16]** aby znali, věděli, aby tam u toho byla ta vůle, dá jim příležitost se do toho zamilovat,

**[00:19:24]** aby to chtělo to dítě a také vytvoří příležitost se toho dobra dotknout,

**[00:19:31]** fakticky si na něj sáhnout a to skrze čin.

**[00:19:35]** No a ještě, i když se nikdo nedívá, slyšíte to, tahle větička mě dostala,

**[00:19:41]** protože jsem si říkal, teda jestli někdo zná odpověď na tuhle otázku,

**[00:19:46]** jak se to dělá, jak se dá vychovat takový charakter s takovou integritou,

**[00:19:54]** že je jedno, jestli je u toho viděn nebo není,

**[00:19:58]** protože to nedělá, na oko nedělá.

**[00:20:00]** to pro lidi, ale to je opravdu on, nebo to jsem já, takhle jednám za všech okolností,

**[00:20:08]** tak jsem si říkal, kdyby naše školy produkovaly takovéhle jedince, to by ledačstvo zvyřešilo v naší společnosti.

**[00:20:19]** A tak jsem to zkoumal dál a chtěl tomu přijít na klub.

**[00:20:25]** Ještě než se pustíme do té otázky jak, tak mi dovolte jednu kratičkou úvahu,

**[00:20:34]** která mě celoživotně motivuje k tomuhle tématu, proč se jim zabývat, proč mu věnovat pozornost.

**[00:20:45]** Můžu se zeptat, ono to asi nebude vidět, slyšet, ale když tak jenom mávněte rukou,

**[00:20:52]** někdo jste, prosím, absolvoval nějaký kurz, jakože jste se rozhodli investovat do sebe

**[00:21:00]** a řekli jste si, půjdu a vezmu 8-hodinový, 16-hodinový nebo 250-hodový kurz,

**[00:21:07]** prostě nějaký sebe rozvíjací vzělávací kurz.

**[00:21:13]** To je pravda, že tato audience nebude úplně normální, to se dalo čekat.

**[00:21:21]** Děkuju.

**[00:21:24]** Když člověk takhle do sebe investuje, ono to obvykle taky stojí peníze,

**[00:21:29]** tak máme samozřejmě nějaká očekávání.

**[00:21:38]** Za naše děti jsme rozhodli, že do nich investujeme během 1. až 9. třídy,

**[00:21:50]** když vynásobíte v průměru 5 hodin denně, 8000 hodin.

**[00:21:58]** Naše děti si vezmou vzdělávací kurz, rozvíjací kurz o 8000 hodinách.

**[00:22:08]** Stráví ve škole tolikhle hodin.

**[00:22:11]** A moje otázka zní, jestli to, co tam dostanou, je to, co jednak ty děti potřebují zaprvé,

**[00:22:23]** jednak to, co my jako okolní svět, my společnost, potřebujeme,

**[00:22:29]** a jednak jestli je to to, co jsme od školy, když vznikla, jako prvně někdy dávno

**[00:22:36]** ve starých kulturách, my české slovo škola máme odhozené od řeckého scholé,

**[00:22:43]** tak řekněme někde v téhle době, kdy to vznikalo, je to to, co od toho očekáváme.

**[00:22:50]** Když to dítě, a teď nemluvím dál o středních a vysokých školách,

**[00:22:54]** ale stačí těch prvních devět let, když to dítě opustí školu

**[00:23:00]** a na konci toho procesu máme ten, odpusťte mi to slovo, ten produkt,

**[00:23:09]** stálo to za těch 8000 hodin, co vlastně o toho čekáme?

**[00:23:15]** Čekáme, že to dítě, co je to podstatné na té škole, co je to fakt důležité?

**[00:23:23]** Umět vyjmenovat africké řeky?

**[00:23:27]** Neenatý i ty ičitý?

**[00:23:30]** Nebo endoplazmatické retikulum?

**[00:23:34]** Jsem se učil se svojí barunkou, když byl lockdown,

**[00:23:39]** tak v šesté třídě se v přírodovědě, nebo jak se to jmenuje,

**[00:23:44]** učili o buňce, co všechno je v buňce.

**[00:23:49]** A teď jí slyším, jak to tam vykládá, memoruje a říká,

**[00:23:55]** mimo jiné, endoplazmatické retikulum.

**[00:23:59]** Víte, co to je? Já ne.

**[00:24:02]** Ale moje dítě v šesté třídě teda taky neví, co to je.

**[00:24:07]** Ale ví, že to tam je.

**[00:24:10]** A když se jí ptám, co to je, nerušta ti, nezdržuji,

**[00:24:15]** já se to musím naučit zítra na písemku.

**[00:24:18]** A běda, jak řekneš něco učiteli, protože jak ví,

**[00:24:22]** že jsem z té pedagogické fakulty, tak já mám občas tendenci,

**[00:24:26]** jako psát, a jestli půjdu na třídní zkusku,

**[00:24:32]** tak hlavně nic neříkej.

**[00:24:35]** Asi snad mi rozumíte, dnešní mainstream náš, školský,

**[00:24:42]** je nastaven tak, že tím posledním cílem, to podstatné,

**[00:24:47]** co se tam vlastně děje, a teď bez ohledu na proklamace

**[00:24:52]** v nějakých pěkných dokumentech, které jsme naformulovali,

**[00:24:56]** ale v reálu je to konkurenceschopnost.

**[00:25:01]** Uplatnění na trhu práce.

**[00:25:06]** A já na to s Komenským říkám, ale jo, jasně,

**[00:25:11]** potřebujeme nějaké poznatky, a nejenom poznatky,

**[00:25:15]** víme, že potřebujeme kompetence, dovednosti, postoje,

**[00:25:19]** spoustu dalších věcí, ale s Komenským,

**[00:25:25]** máte ještě v uších tu svini s tou sponou zlatou,

**[00:25:31]** není to spíš tak, že bychom chtěli, aby naše školy

**[00:25:37]** produkovali, já to řeknu, dobré lidi, laskavé lidi,

**[00:25:45]** čestné lidi, poctivé, statečné, spravedlivé,

**[00:25:52]** kteří rozumí základním morálním hodnotám,

**[00:25:57]** a jako mimochodem, samozřejmě, že se k tomu také naučí,

**[00:26:02]** že je nějaká buňka a tohle a támhle, to tisíce dalších poznatků,

**[00:26:06]** ale co je to podstatné a co je ten doprovod?

**[00:26:11]** Já bych to otočil k tomu našemu mainstreamu.

**[00:26:15]** Já bych řekl, nejde až tolik o konkurenceschopnosti,

**[00:26:20]** jde o charakter. A dokonce mám heretické přesvědčení,

**[00:26:27]** že když bude dobrý charakter, tak možná pak bude i lepší

**[00:26:32]** to uplatnění. Ale to je na jinou debatu.

**[00:26:37]** Moje odpověď tedy z ní záleží na charakteru.

**[00:26:45]** Jsem přesvědčen, že na něm záleží a že na něm záleží na prvním místě.

**[00:26:50]** A když bude dobrý charakter, tak potom ty poznatky,

**[00:26:54]** které s tím přichází, budou dobře užívány a nikoli vzneužívány

**[00:26:59]** a toto místo bude lepší místo k žití.

**[00:27:05]** Tak se pojďme podívat s Komenským na jeho odpověď na otázku,

**[00:27:12]** jak se kultivuje, jak se formuje lidský charakter.

**[00:27:17]** Máte před sebou osm obrázků, já se snažím vizualizovat myšlenky,

**[00:27:24]** tak je to osm zásad, které jsem vyčetl a udělal takovou fúzi.

**[00:27:33]** Komenský totiž napsal asi 250 knih, Grafoman jeden,

**[00:27:38]** kdo to pak má číst, tisíce stran toho je, ale stálo to za to.

**[00:27:43]** A tak já se pokusím teď udělat stručný průled jeho zásadami,

**[00:27:52]** jak se vlastně formuje dobrý charakter.

**[00:27:55]** A přátelé, milí posluchači, ještě jednu poznámku, než se do toho pustíme.

**[00:28:01]** Zjistil jsem, že se to dá poslouchat přes dvojí nebo vnímat dvojí optikou.

**[00:28:13]** Jednak učit někoho a jednak učit se.

**[00:28:19]** Došlo mi to teprve za poklusu v průběhu, ale já vlastně teď budu mluvit,

**[00:28:27]** jako bych říkal, máte děti, chcete vychovat dobré děti,

**[00:28:32]** ať už jste učitelé nebo rodiče, nebo v nějaké vedoucí pozici

**[00:28:37]** a prostě máte vliv na své podřízené, ok, tak tady je osm zásad,

**[00:28:42]** jak to dobře dělat, dle Komenského.

**[00:28:47]** Ale ono se taky tam dá dát to slovíčko se, učit se.

**[00:28:56]** Ono totiž záleží na charakteru nejenom toho dítěte,

**[00:29:01]** ale i toho vychovatele, mně, učitele.

**[00:29:06]** Dokonce na to jsou krásné výzkumy, které dokládají,

**[00:29:10]** že děti si vlastně tvoří vztah k tomu vyučovanému předmětu

**[00:29:16]** skrze vztah k učiteli.

**[00:29:19]** Není vlastně na tom nic překvapivého, úplně intuitivně,

**[00:29:22]** pokud já jako učitel budu prostě laskavý, předvídatelný,

**[00:29:29]** nebudu ironický, tohle děti vyloženě vychází z výzkumu,

**[00:29:34]** že nesnáší, úplně je bolí, někde ani přesně nerozumí,

**[00:29:38]** v čem je ta ošklivá legrace, kterou si ze mě ten učitel dělá,

**[00:29:45]** ale vycítí to a to je někde jako hodně nahoře v neoblíbenosti.

**[00:29:53]** Takže když je učitel laskavé povahy, je spravedlivý, předvídatelný,

**[00:29:59]** férový,

**[00:30:00]** nekřičí na nás, tak dokonce i kdyby učil takový předmět, jako je chemie,

**[00:30:08]** nebo matika, nebo fyzika, omlouvám se, není tady někdo chemikář,

**[00:30:13]** i takovýhle předmět si to dítě potom zamiluje.

**[00:30:17]** Respektive na charakteru vašem záleží, když chcete mít vliv na charakter kohokoliv druhého.

**[00:30:25]** Není na tom jako nic překvapivého, ale chtěl jsem to říct nahlas.

**[00:30:30]** Tak, pojďme na to.

**[00:30:34]** První zásada zní autorita.

**[00:30:39]** Já to normálně dělám tak, že rozsvítím obrázek a nechám studenty odhadovat, co to je,

**[00:30:47]** ale na to teď nemáme čas.

**[00:30:50]** Latinské slovo auktoritas znamená moc.

**[00:30:54]** Chcete-li naučit dítě jakémukoliv dobru,

**[00:31:03]** chcete-li jakýkoliv charakter,

**[00:31:08]** tak to není možné bez toho, aby se to dítě naučilo ctít autoritu.

**[00:31:16]** A ono to vlastně od narození miminka je úplně přirozené,

**[00:31:21]** protože to miminko, připomínám, že slovo autorita znamená moc,

**[00:31:27]** to miminko se rodí jako bezmocné.

**[00:31:31]** Narodí se do rukou někomu, kdo je v moci postavený autoritám.

**[00:31:37]** Tatinek, maminka, později paní učitelka ve školce a tak dále.

**[00:31:43]** A tato autorita, vychovatel, má nějaké požadavky,

**[00:31:51]** má na to dítě nějaké nároky, vyžaduje časem nějakou kázení,

**[00:31:58]** doslova stanovuje hřát věcí, jak se věci mají,

**[00:32:04]** jak mají být, nemají být.

**[00:32:09]** Ovšem, že Komenský hodně v tomto kontextu mluví o lásce.

**[00:32:15]** Ta autorita má líbit funkční, tak je milující,

**[00:32:21]** což skoro by nebylo asi potřeba říkat, kdyby svět byl normální,

**[00:32:27]** protože každá maminka, když vezme do ruky svoje miminko, tak ho miluje,

**[00:32:32]** dokonce i tatínkové, a hladí ho, to je ta moc.

**[00:32:39]** Pohladit ho, políbit ho, přebalit ho, pečovat o něj, to je ohromná moc.

**[00:32:46]** Tam se někde upevňuje identita toho dítě, protože ta autorita mu říká,

**[00:32:50]** hele, stojíš mi za povšimnutí, stojíš mi za péči.

**[00:32:55]** A pozvolna, jak to roste, a to miminko bezmocné se pozvolna zmocňuje, umocňuje,

**[00:33:03]** nabývá ta moc, tak autorita mu najednou nastaví mantinel a řeknu,

**[00:33:11]** tady ne, tady je to nebezpečné, nesťahej, tam to pálí,

**[00:33:16]** nebo prstíček tady do té děrky nestrkej, já spoustu mám nároku.

**[00:33:22]** A to nejsou špatné nároky, autorita je prostě na místě.

**[00:33:28]** Já to možná zbytečně obhajuju, protože už přemýšlím o tom,

**[00:33:33]** jak všelijak se dá autorita zničit, zkazit, pokřivit.

**[00:33:39]** A je to pravda, ale než se budeme zabývat pokřivenou verzi autority,

**[00:33:45]** tak je potřeba říct, že autorita sama o sobě je vlastně krásná,

**[00:33:52]** nenahraditelná důležitá věc v životě člověka od prvního okamžiku,

**[00:33:58]** kdy se narodí. Komenský autoritu krásně vyjádřil v tomto obrázku,

**[00:34:06]** to je první obrázek z jeho knihy Orbis Pictus, Svět v obrazech.

**[00:34:13]** Vidíte tam učitele jakožto autoritu, vidíte tam žáčka,

**[00:34:18]** ale vidíte tam komenského doslova morální filozofii,

**[00:34:24]** on to pojednává explicitně, takže já to teď můžu interpretovat stručně.

**[00:34:34]** Tou poslední autoritou není ten učitel.

**[00:34:39]** Vidíte tamto slunce nad tím učitelem a ty paprsky, které prochází tím učitelem.

**[00:34:46]** Pod tímto obrázkem je nápis Pojt sem, dítě, naučím tě moudrým bíti,

**[00:34:52]** nebo dobrým, to je u Komenského velmi blízko u sebe.

**[00:34:56]** Komenský tímto obrázkem říká, milé dítě, to dobro, které já ti chci předat,

**[00:35:05]** to není moje dobro, nebo tvoje dobro, nebo dobro nějaké logistické skupiny

**[00:35:11]** nebo nějaké jiné zájmové, to je jako to slunce, které je společné nám všem.

**[00:35:18]** A moje autorita spočívá v tom, že já sám jsem podřízen této autoritě,

**[00:35:27]** toho dobra samotného. Já teď nechci znít příliš záhadně a filozoficky,

**[00:35:33]** ale říkávám něco jméno Zdeněk Matěječek, vynikající to český psycholog a pedagog.

**[00:35:41]** On řekl takovou větu, v očích dítěte stojíš za to, podle toho za čím stojíš.

**[00:35:48]** Je to srozumitelné? Podle toho za čím stojím, za to stojím.

**[00:35:54]** V pedagogice otázka autority je jako veliká věda, kde se vlastně bere,

**[00:36:01]** v čem spočívá formální, neformální, instituční, taková, maková,

**[00:36:05]** ale jeden zásadní princip platí a pojmenoval ho už Komenský.

**[00:36:11]** Jestliže na mě jako vychovateli, nebo šéfovi ve firmě, nebo tatínkovi,

**[00:36:19]** mamince v rodině, jestli na mě bude zřejmé, že já sám ctím autoritu,

**[00:36:26]** která mě přesahuje, nějaké to dobro, které teda definuje mě,

**[00:36:34]** což se pozná ve třídě tak, že chodím v čas,

**[00:36:39]** že nedělám nespravedlivé, rychlé soudy, že ctím prostě nějaké to dobro o sobě.

**[00:36:48]** Když je to na mě patrné, si je to divce, já sám mám taky autoritu.

**[00:36:54]** Když na mě bude zřejmé, že já nikoho a nic nectím, neuznávám,

**[00:36:59]** ani já nebudu mít autoritu.

**[00:37:03]** Jak jsem řekl, dá se to pokazit.

**[00:37:07]** Já to vlastně budu říkat na konci každé té zásady.

**[00:37:13]** Řeknu tu zásadu a pak řeknu a teď pozor, dá se to opravdu pokazit.

**[00:37:21]** Můžete to pokazit dvojím způsobem.

**[00:37:25]** Za prvé intenzitou a za druhé neadekvátností věku.

**[00:37:32]** Takže například té autority může být moc nebo málo, to je ta intenzita.

**[00:37:40]** Když je toho moc, tak tomu říkáme autoritárství,

**[00:37:44]** když je toho málo, tak jak se tomu říká nějaká rozmazaná, nejasná, nevýchova,

**[00:37:52]** kde dítě neví pořádně, co si se sebou počít, nerozumí žádným požadovkům,

**[00:37:58]** žádným nárokům, popravdě na něj nejsou možná vynakládány žádné nároky,

**[00:38:04]** ale když dítě nemá nárok, který zdolat, nemá překážku, kterou zdolat,

**[00:38:10]** když toho požadovky nějak neroste, a to i morálně.

**[00:38:14]** Takže to je za prvé intenzita, buď je toho moc nebo málo,

**[00:38:18]** a za druhé, neadekvátnost věku.

**[00:38:22]** Když svému dítěti, kterému jsou dva nebo tři roky, řeknete,

**[00:38:28]** takhle to bude, písek do očí té holčičce na pískovišti fakt házet nebudeš, tečka,

**[00:38:36]** nevyjednává se o tom, tak vlastně stanovujete nějaký morální rámec,

**[00:38:41]** morální zákonitost, doslova nastavujete morální vesmír, říkají někteří filozofové svému dítěti.

**[00:38:51]** Ale když je tomu dítěti 14 nebo 15, tak musíte mluvit jinak,

**[00:38:58]** tak tu autoritu uplatňujete jinak.

**[00:39:01]** Nemůžete prostě říct, takhle to bude a tečka,

**[00:39:05]** protože to dítě se vás v tomto věku zeptá a proč.

**[00:39:10]** A pokud vy budete pořád chtít být autoritativní, jako jste byli ve dvou nebo třech letech,

**[00:39:15]** tak pravděpodobně odpovíte tak, jak se odpovídá nejčastěji statisticky,

**[00:39:21]** protože jsem to řekla a nefunguje to.

**[00:39:27]** Takže to jsou dva způsoby, jak se to dá pokazit.

**[00:39:31]** Pojďme dál.

**[00:39:33]** Druhý princip zní autonomie.

**[00:39:37]** Autorita a autonomie se navzájem nevylučují.

**[00:39:42]** Dítě se tedy narodí jako bezmocné a nesamostatné,

**[00:39:49]** naprosto nesamostatné,

**[00:39:52]** ale dobrý rodič, dobrý vychovatel dělá pro své dítě všechno.

**[00:39:58]** Od toho okamžiku, kdy se narodí...

**[00:40:00]** Všechno, co pro něj dělá, tak dělá proto, aby jednoho dne ho to dítě nepotřebovalo.

**[00:40:06]** Aby se stalo, jak říká Komenský, králem samo sobě, nezávislým,

**[00:40:12]** samozřejmě relativně, ale prostě jednoho dne to dítě musím vypustit.

**[00:40:20]** Někdy je to těžké, ale pokud by vašemu dítěti bylo pěta třicet a vy ho pořád držíte a chováte,

**[00:40:30]** nebo nechcete pustit, tak máte problém a vaše dítě taky.

**[00:40:34]** Já prostě přirozeně, krůček po krůčku, to dítě vypouštím.

**[00:40:42]** Ono to funguje úplně jednoduše, ten proces, nejenom morální, ale i obecné socializace.

**[00:40:50]** Je tak, že jednoho dne to dítě se vám obrátí na břicho a začne zkoumat terén.

**[00:40:59]** A to, co dobrý rodič udělá, je, že dá ohrádku ke schodům, aby nespadlo a nezabilo se to dítě.

**[00:41:09]** Ale jinak má radost, jinak to zkoumá, to leze, ať to roste.

**[00:41:14]** Žádný rodič neudělá to, že ho zasápne a řekne, nikam nepudeš, tam je zlý nebezpečný svět, tady zůstaneš.

**[00:41:20]** Kdyby totohle udělal rodič, tak tomu dítě ti vůbec nepomáhá.

**[00:41:25]** Takže od okamžiku nesamostatnosti to pozvol na pomalinku po krůčcích roste k samostatnosti.

**[00:41:35]** Dá se to pokazit a opět dvojím způsobem.

**[00:41:40]** Intenzita, buď je toho moc, nebo je toho málo.

**[00:41:46]** Tady mám takovou ilustraci, vidíte těm dětem ve tváři, že by potřebovaly mnohem víc svobody, než je jim právě dopřáváno.

**[00:41:57]** Prý je to autentická fotografie, čekají děti až skončí žně.

**[00:42:04]** Nemá je kdo hlídat, tak jim byla udělena takováhle útulná klícka.

**[00:42:12]** Ale vidíte to, chtěli by víc té svobody.

**[00:42:18]** Ale taky se může stát, mám já tam ilustraci, že té svobody nebo autonomie dopřejete moc.

**[00:42:26]** To předtím bylo málo a tohle nevím, jestli mě všichni rozumíte.

**[00:42:32]** Jestli jste neviděli tento seriál, tak asi možná blaze vám, ani na něj nekoukejte.

**[00:42:38]** Z výrazu tváře tohoto mladíka vidíte, že mu bylo dopřáváno mnohem víc autonomie, než měl dostat.

**[00:42:47]** Nebyl na ní ještě připraven, nebyl zralý.

**[00:42:52]** Tohle můžete potkat na pískovišti nebo v zubní ordinaci.

**[00:43:02]** Vypráví mi jedna moje známá zubařka, že se jí čím dál častěji stává,

**[00:43:08]** že do ordinace přijde maminka s dítětem předškolního věku.

**[00:43:15]** A má nějaký ten kazík, protože se dneska hodně vlsá a tak paní doktorka vyloží.

**[00:43:22]** Máme dvě možnosti maminku.

**[00:43:25]** Buď to budeme léčit, to znamená vrtat se v tom, šťourat a tak léčit,

**[00:43:31]** a nebo zadruhé to vytrhneme.

**[00:43:35]** Protože to je mlečný zub, tak to je raz dva.

**[00:43:38]** Dítě si toho skoro ani nevšimne, ale bylo by lepší to léčit,

**[00:43:42]** protože ten mlečný chrup má vypadnout sám přirozeně ve správný čas.

**[00:43:47]** Když se to trhá, tak to pak doste křivěje.

**[00:43:51]** Jdeme do toho, co uděláme.

**[00:43:54]** A víte, co dělají čím dále častěji maminky Pry?

**[00:44:01]** Přesně tak.

**[00:44:03]** Otočí se na Aničku a řeknou, tak Aničko, co uděláme?

**[00:44:08]** A jak může ta Anička to inteligentně, zodpovědně, autonomně rozhodnout?

**[00:44:15]** Kdyby se jí podařilo, kdyby se buď doktorce nebo mamince podařilo

**[00:44:20]** tomu dítěti vysvětlit, že jedno bude rychle a bezbolestně

**[00:44:28]** a druhé pomalu a s bolestí, tak mi řekněte, které pětišestileté dítě řekne

**[00:44:35]** pojďte do mě a chcít se s tou bolestí.

**[00:44:40]** Žádný, ani dospělý člověk to občas nechce udělat a dítě zvlášť,

**[00:44:47]** to jde vždycky cestou nejmenšího odporu.

**[00:44:51]** Takže dá se to pokazit takto, intenzitou, že té svobody dopřáváte buď málo,

**[00:44:58]** když už to zraje a už by to chtělo víc, anebo naopak moc, když to ještě není zralé

**[00:45:04]** a pak to vůbec charakteru neprospívá.

**[00:45:11]** Za třetí, třetí zásada zní návyky. Návyk, návyky.

**[00:45:17]** Komenský je tady vynikající pozorovatel, vlastně současní psychologové

**[00:45:23]** žasnou nad Komenskýma říkají, on byl normálně vývojový psycholog.

**[00:45:28]** Dávno předtím, než vývojová psychologie vznikla jako odborná disciplína,

**[00:45:34]** vědecká dokonce disciplína, tak Komenský vypozoroval,

**[00:45:39]** že dříve se naučí dítě přivikatí, než poznávatí.

**[00:45:46]** No a to je veliká pravda. Když se to mimenko narodí,

**[00:45:50]** tak mu nevysvětlíte nějakou přednáškou nebo výkladem,

**[00:45:57]** že něco se nějak má, ale prostě to s ním začnete dělat.

**[00:46:02]** A děláte to a děláte to opakovaně a jednoho dne to dítě v sobě má

**[00:46:07]** upevněný nějaký dobrý návyk a ani neví, jak k němu přišlo,

**[00:46:11]** protože to bylo ještě v prekognitivním stádiu, chytlo to jak z palničky doslova

**[00:46:17]** a najednou to má. A jeho Komenský, protože byl dobrý pozorovatel

**[00:46:24]** lidské povahy, tak to perfektně měl pojmenovat.

**[00:46:28]** Všiml si, že tak, jako se některé věci učí činem,

**[00:46:35]** vidíte to chodití, chůzí, mluvití, mluvením, psátí, psaním,

**[00:46:39]** tak se cnosti učí skrze cnostné jednání právě nejvíce v tom raném útlém věku.

**[00:46:47]** Dá se i později, ale když se to ukotví v tom útlém věku, ten dobrý návyk,

**[00:46:53]** tak to tam zůstává jak železná košele. Když se to neukotví,

**[00:46:59]** tak tam nezůstane prázdno, které by čekalo, až se to někdy později napraví,

**[00:47:05]** ale víte, co se tam ukotví. Když se neukotví dobrý návyk,

**[00:47:10]** ukotví se zlozvyk, špatný návyk. A tam Komenský říká ty,

**[00:47:15]** a to pak nejde dostat z těla. A čím je člověk starší, tím je to těžší.

**[00:47:22]** V informatoriu školy materské maminkám píše, maminky, víte, jak to smrdí,

**[00:47:29]** když se připálí hrnec. To z toho pak už nejde dostat.

**[00:47:34]** Zvláště pak, když jsme v 17. století a je to hrnec hliněný.

**[00:47:39]** Nejde to z toho dostat. A takhle nepůjde dostat z charakteru,

**[00:47:45]** z naturelu člověka návyk, pokud se upevní hned zamlada.

**[00:47:54]** A tak je důležité, aby to byl dobrý, nikoliv špatný návyk.

**[00:47:58]** Ještě jednu větu mi dovolte k návyku. To původní slovo pro návyk je habitus.

**[00:48:06]** Habitus, slyšíte to? Habitat. Ono to znamená návyk, zvyk,

**[00:48:14]** ale také to znamená obydlí. A to je strašně zajímavá etymologie toho slova.

**[00:48:22]** Totiž pokaždé, když se dotknete nějakého dobra, to se dělá skrze čin.

**[00:48:34]** Můžete o dobru slyšet, můžete ho vidět, jak ho někdo dělá, to všechno je fajn.

**[00:48:40]** Ale když se ho sami dotknete, že ho uděláte, tak to dobro se normálně v člověku zabydluje.

**[00:48:50]** Obydlí. Habitus, návyk je obydlí. Skrze dobrý čin se dobro zabydluje v charakteru člověka.

**[00:49:00]** Některé věci se vlastně nedají zabydlet ani jinak, než právě tak, že to děláte.

**[00:49:07]** Ale pozor, opět pozor na závěr, říká Komenský, platí to stejně i o zlu.

**[00:49:13]** Pokaždé, když se dotknete nějakého zla, tak se také má potvorat tendenci zabydlovat.

**[00:49:21]** Čtvrtá zásada zní informace, prostě informace.

**[00:49:27]** Jasně, já se něco naučím, takže mě to naučí autorita, já se něco naučím skrze vlastní poznávání,

**[00:49:38]** to autonomní rozvíjení a ošahávání si světa. Já se něco naučím skrze návyky,

**[00:49:45]** ale vlastně ohromnou cenu, ohromně vzácné je, když mě někdo to řekne.

**[00:49:56]** Verbum, logos, slova.

**[00:50:00]** dobrá, pravdivá slova, instrukce, dopřeje mi někdo poznání, abych já sám nemusel nabourat a ověřovat tisíckrát již poznané,

**[00:50:13]** taková dobrá informace má prostě cenu zlata. Uvažte, kdyby dítě nebylo informováno, tak je dezinformováno.

**[00:50:29]** Nebo je úplným ignorantem. Informace je nesmírně vzácná věc.

**[00:50:38]** Mimochodem, jak Komenský říká, s tímhle začněte, on ví naprosto přesně ve výchově, kdy se s tím má začít.

**[00:50:47]** Říká, když se rozumek probudí. Což může být různě u různých jedinců, ale jakmile se probudí rozum,

**[00:50:57]** tak se najednou dítě začne ptát, proč. A proč je toto dobro dobré? Proč se na mě dělá toto dobrou nárok?

**[00:51:06]** Proč tento imperativ? Proč mám být na mobile jenom dvě hodiny denně? Proč musím být doma do 11? Prostě proč?

**[00:51:15]** A v ten okamžik, kdy se ten rozumek probudí, tak dítě chce rozumět a dobrý rodič, vychovatel tomu jde naproti,

**[00:51:27]** a dává rozumnou odpověď, aby člověk rozuměl, proč dělá to, co dělá a proč se tak dělat jim má.

**[00:51:35]** A prosím, nenechte si ujít ještě tu instrukci, pověděními jemnými tyhle věci se nervou na člověka.

**[00:51:48]** Tyhle věci se říkají pověděními jemnými, když je pohoda v poklidné atmosféře,

**[00:51:55]** na kterou je možná potřeba někdy počkat nebo jí vytvořit a hlavně to neříkat v afektu,

**[00:52:03]** protože v afektu pak řmeme takový ty věci jako protože jsem to řekla nebo i horší věci.

**[00:52:11]** To nadčasování je tady hodně důležité. Dovolte mě dát tady, už mám jen 11 minut,

**[00:52:18]** ale snad to stihnem, jednu ilustraci, která snad objasní všechno.

**[00:52:25]** Já mám taky syna, totiž tady ho mám dokonce na obrázku.

**[00:52:34]** Dneska už teda je větší než já, tohle je jenom ukázka toho, jak to nedělat s těmi instrukcemi,

**[00:52:43]** ale když mu bylo asi rok a půl, tak jsme jednoho dne vyrazili společně na pískoviště.

**[00:52:52]** Jsem dostal za úkol obstarat odpoledne a tak jsem spočinul na lavičce,

**[00:52:57]** syna jsem nechal na pískovišti, že si chvilku odpočinu.

**[00:53:01]** A nějaká holčička tam vyráběla bábovičku se všem rituáli, když ji dodělala a odhalila,

**[00:53:08]** tak nastala pro mě jako mladého začínajícího rodiče, pedagoga, kominiologa,

**[00:53:16]** takřka jako posvátná chvilka, posvátní pedagogický okamžik.

**[00:53:21]** Můj syn kouká na tu bábovku, pak kouká na mě a takhle pozdvihne nožičku

**[00:53:27]** a pořád kouká na mě, co já na to.

**[00:53:32]** Což je fakt, chápete, já mám asi dvě až tři vteřiny odhadují na rozhodnutí, co udělám.

**[00:53:41]** A on se mě táže, smí se to, je to morálně přijatelné?

**[00:53:49]** Já jsem se teď tady ocitl v tomto vesmíru a ptám se tě jako autority morální,

**[00:53:56]** nevím, jak to dítě vytušilo, intuitivně vidíte, funguje to,

**[00:54:00]** tak se ptá, je někde psáno prostě a jej nerošlápneš bábovičky blížnímu svému

**[00:54:07]** nebo něco takového prostě, ptám se na mantinely, na hranice,

**[00:54:11]** na to, jak tento svět morálně funguje, co se tu smí a co se nesmí,

**[00:54:17]** dělá, nedělá, takže můžu? Já většinou teď mám rozprávu se studenty,

**[00:54:23]** překrásnou rozprávu, oni mě pomáhají, teď není čas, já vám řeknu, jak to dopadlo.

**[00:54:33]** Já mu nemůžu, když je mu rok a půl, začít něco vysvětlovat nebo vykládat

**[00:54:40]** nebo ukázat do duše, jednak mám asi ty dvě vteřiny a jednak on ještě tomu nerozumí.

**[00:54:48]** Když já mu řeknu, já jsem mu samozřejmě řekl, ne, nesmíš, víte, co udělal,

**[00:54:58]** musel ověřit, co to znamená, takže to rošláp a teď jako s upřímným

**[00:55:03]** nastala taková jedinečná chvilička asi tří vteřinového ticha, napětí, holčečka v šoku,

**[00:55:12]** můj syn s opravdu autentickým, upřímným očekáváním, co teď bude se dít a co já teď.

**[00:55:22]** Tak já mu řekl, ne, nesmíš, on to rošláp. Kdybych já v tu chvíli řekl, ty děti, tak jo,

**[00:55:31]** víte, co by to znamenalo pro jeho charakter? Jo, takže já můžu.

**[00:55:36]** A co ještě můžu, tohle taky můžu ještě a tohle můžu? A kde by skončil?

**[00:55:42]** Takže on to ověřil, teda rošláp to a teď se ptá, co bude. Stojí tam a kouká a co bude.

**[00:55:53]** Chápete, já v tomhle okamžiku, když mu řeknu, nesmíš, on mi nezareaguje.

**[00:56:03]** Dokaž to, vysvětli mi to, dej mi argument pro to tvrzení, proč se toto smí a nesmí.

**[00:56:12]** Jsme v kognitivním stádiu, kdy já mu nevykládám, nekážu, já jednám s ním.

**[00:56:21]** Takže dal jsem mu pravda nějakou instrukci, jasnou, ráznou, autoritativní.

**[00:56:27]** Já vám řeknu, jak to dopadlo. Já s ohledem zvláštna maminku na vedlejší lavičce,

**[00:56:34]** jsem ho vychvátil z toho pískoviště, vysek jsem novou bábovičku a utíkali jsme pryč.

**[00:56:40]** To, co chci demonstrovat, je, že je čas pro to autoritativně říct, takhle to bude.

**[00:56:55]** Jindy je čas pro to s tím dítětem rozmlouvat a dopřávat mu slova a informace,

**[00:57:03]** když později povyroste a začne být schopno zeptat se tu otázku, proč.

**[00:57:09]** A pak je dokonce čas, kdy to dítě se samostím stotožní a už mu to nikdo nemusí říkat.

**[00:57:17]** A to je pak známka dospělosti. Ale než tam dospěje, tak podívejte.

**[00:57:22]** Říkáme svým dětem takové výroky, taková slova jako nevypravuj všechno, co víš,

**[00:57:29]** nevěř všemu, čeho se doslýcháš, nežádej všechno, co vidíš a spoustu dalších důležitých věcí.

**[00:57:36]** Mluv vždycky pravdu, buď statečný a tak. Ale musí to být, jak jsem řekl, adekvátně věku.

**[00:57:44]** Pátá zásada zní hravost. Děti jsou hravé, přirozeně, hrají si, rády.

**[00:57:55]** A Komenský si toho všiml. Byl jeden z mála v té době, kdo si toho všiml a řekl,

**[00:58:03]** hele, to není špatné, na to by jsme měli navázat. A říká, děti mají rády žrt kratochvíli,

**[00:58:13]** spontaneitu, rády se smějí, jsou veselé, vlastně smích, humor, radost, to všechno k tomu patří.

**[00:58:22]** I žrtem zase určitě tomu, co může jednou prospět věci vážné.

**[00:58:27]** Já to nebudu dál rozvádět, já věřím, že tomu rozumíte. V praxi beru si pro sebe,

**[00:58:38]** že já svému dítěti, které je ponořené do hry, nemusím říct, přestaň, pojď sem,

**[00:58:45]** já tě naučím nějaké dobro. Ale já dokonce musím, já bych měl vstoupit do té hry,

**[00:58:53]** já bych měl vytvářet všechno, co dělám, samozřejmě adekvátně věku, tak aby to bylo hravé,

**[00:59:01]** jednou větou. Učit se dobro, dobré věci, nemusí být smrtelně vážná věc.

**[00:59:10]** To může být radost, to může být veselé, vtipné, hravé, žertovné, kratochvílné.

**[00:59:16]** Ten Komenský si toho všiml a zapracoval to do svého systému.

**[00:59:25]** Za šesté, jestli se nemýlím, je tu zásada přirozenosti. To je veliká zásada, důležitá.

**[00:59:34]** Když bych na ní měl ještě více času, mám. Komenský, když říká přirozenost, má na mysli dvě věci.

**[00:59:44]** Za prvé, to, co už jsem zmínil několikrát, on fakt byl, on měl vynikající intuici,

**[00:59:53]** a tak říká, myslím, psychologickou intuici.

**[01:00:00]** Vopravdu všechno má svůj čas, něco dítě potřebuje, když je mu rok, něco když tři, něco když sedm, něco když patnáct a je potřeba

**[01:00:12]** tomu usměrňovat to, co s dítětem dělám. To, co by v patnácti letech byla indoktrinace a neadekvátní totalitní výchova,

**[01:00:26]** když bych říkal, takhle to bude a nediskutujeme a tečka, tak to je ve dvou, ve třech letech úplně přirozené, normální,

**[01:00:36]** tak to má být, že prostě rodič, autorita to nastavuje. Takže zaprvé on má namyslit tento aspekt, přirozeně tedy vývojově,

**[01:00:51]** ale zadruhé, když říká přirozeně, tak tím má namyslit nenásilně a tato nenásilnost je velikým tématem v jeho celém díle.

**[01:01:02]** On byl tzv. irenik jako z principu odpůrce násilí při řešení mezilidských vztahů, konfliktů,

**[01:01:12]** i jako na mezinárodním půdě psal dopisy králům a učencům.

**[01:01:17]** On totiž, snad to nebudete rozumět, je to člověk z 17. století, nikoliv 20. nebo 21.

**[01:01:28]** Tam nejde o nějakou emancipaci nebo dětská nebo lidská práva, že by jako prostě říkal, nebýte děti,

**[01:01:36]** protože tak, jak to argumentujeme my dnes, on na to jde úplně jinak a já teda, jestli ten čas mám,

**[01:01:45]** tak to nepřeskočím a řeknu vám to, protože ono to má svojí krásu.

**[01:01:52]** A dokonce se mně zdá, že v dnešním světě takovém rozválčeném je to hodně důležitá věc.

**[01:02:01]** Komenský na to jde filozoficky, antropologicky.

**[01:02:05]** On říká, že všechny věci v tomto světě mají svoji přirozenost nebo určení nebo telos z řečtiny.

**[01:02:13]** Ta věc, na kterou koukáte, je vyrobená, stvořena přesně k nějakému konkrétnímu účelu.

**[01:02:21]** Tak vidíte, tohle je evidentně katapult na rozmnožování, tohle je evidentně párádko

**[01:02:29]** a určení toho párádka je párání, tohle je tuška, tak je jasné, k čemu je určena otvírák, brýle a tak dále.

**[01:02:42]** Když, teď to je důležité, když s těmi věcmi budete zacházet v souladu s jejich přirozeností,

**[01:02:49]** to je k čemu byly vyrobeny určeny, je to harmonia, je to jak to má být.

**[01:02:57]** Ale když budete s těmi věcmi zacházet proti jejich přirozenosti, budete jim činit násilí.

**[01:03:03]** Tak například budete chtít otevřít brýlemi lahváče.

**[01:03:10]** Šlo by to?

**[01:03:12]** Asi ano, jednou, dvakrát, ale pokud bych to těm brýlím dělal často a pravidelně,

**[01:03:21]** tak jim činím násilí, protože fakt, že nebyly vyrobeny k tomuto účelu.

**[01:03:27]** To byl úplně jiný nástroj vyroben.

**[01:03:30]** A teď to důležité.

**[01:03:32]** A stejně tak se to má, dle Komenského, s lidskou přirozeností.

**[01:03:37]** I ta je nějaká, má konkrétní určení a musí se s ní nějak zacházet, aby to nebylo násilné.

**[01:03:45]** A teď je hodně důležitá otázka, jaká je tedy ta lidská přirozenost.

**[01:03:51]** Tomu já věnuju jednu z těch otázek, které jsme přeskočili.

**[01:03:55]** Takže teď, když vám tam rozsvítím obrázek, tak je to něco, co už normálně máme promyšleno.

**[01:04:03]** Já to teď řeknu v jedné větě.

**[01:04:06]** Komenský vnímá lidskou přirozenost jako neuvěřitelně dobrou, krásnou, vznešenou, důstojnou, hodnotnou,

**[01:04:18]** s ohromným potenciálem, už od miminka, který, když se dobře rozvine a když je dobře užíván,

**[01:04:26]** tak jsme skoro andělům podobní, říká.

**[01:04:32]** A umíme vytvořit skoro ráj na zemi.

**[01:04:34]** Podívejte se, jak jsme inteligentní, chytří, co všechno jsme vymysleli, vyrobili, co krásy umíme udělat,

**[01:04:40]** jak jsme tvořiví, na měsíci jsme byli, jaké dobré věci uvařit umíme.

**[01:04:46]** Ano, nádhera.

**[01:04:48]** Ale Komenský pokračuje a říká, jenže my ten náš vynikající potenciál,

**[01:04:55]** pro Komenského až božského imagody, člověk jako bytost s posláním, zrcadlit svým charakterem

**[01:05:02]** největším možné myslitelné dobro, tedy Boha,

**[01:05:06]** my tenhle potenciál umíme zkazit, zneužít a to jsme potom démonům podobní.

**[01:05:15]** Jedním slovem dle Komenského lidská přirozenost je záchranyhodná.

**[01:05:25]** Záchrany potřebná, potřebujeme, ta lidskost tam je, ale může se zkazit

**[01:05:32]** a aby se neskazila, tak ten vychovatel, učitel s tím může a musí něco udělat,

**[01:05:38]** aby jí zachránil. Slyšíte to? Vychovatel je takový jako záchranář lidskosti.

**[01:05:44]** Učitel je takový malý spasitel lidskosti.

**[01:05:49]** A když chcete někoho spasit, zachránit, tak jistě chápete,

**[01:05:54]** to nemůžete dělat násilím. Ono to tak nějak platí,

**[01:05:59]** jako ve všech předmětech, co se ve škole učí.

**[01:06:02]** Nemůže přijít ten matematik a říct, pojďte sem,

**[01:06:07]** já vás naučím matematiku, to budete koukat.

**[01:06:11]** Vy budete milovat, ať se vám to líbí nebo ne.

**[01:06:15]** Já vás dokopu do Matematického království nebeského.

**[01:06:19]** Spasím vás pro matematiku. Nefunguje to.

**[01:06:24]** Teprv to nefunguje v otázce dobra. Nemůžete nikoho dokopat k dobru.

**[01:06:30]** Přinutit k dobru. Spasit násilím.

**[01:06:34]** Někdo by to měl říct Vladimíru Putinovi.

**[01:06:38]** Není možné nikoho spasit násilím. To jen tak mimochodem.

**[01:06:42]** A my to dobře víme.

**[01:06:45]** V tyhle princezny pohádkové obvykle bývají takový ten archetyp

**[01:06:50]** lidskosti, která není docela v pořádku, ale není úplně ztracena,

**[01:06:56]** jak říká Komenský, potřebuje zachránit.

**[01:06:59]** To je ta princezna, znáte všechny ty pohádky,

**[01:07:02]** ona vždycky má nějaký problém.

**[01:07:05]** Buď ten problém je zvenku, drag za humli, co jí chce sežrat,

**[01:07:09]** šíleně pišná, šíleně smutná, stolet spící nebo se zlatým cejchem nad čele,

**[01:07:14]** vždycky má prostě nějaký problém.

**[01:07:17]** A přijde spasitel, objeví se na scéně, miluje jí neznámo proč,

**[01:07:23]** ale tak to se spasiteli bývá.

**[01:07:26]** A má-li jí zachránit, tak jí zachrání asi tak nějak,

**[01:07:30]** jako vidíte v této ilustraci.

**[01:07:33]** On jí jakoby přemůže tou láskou, získá si její srdce.

**[01:07:37]** Kdyby na to šel násilím, jako tenhle spasitel, tak to nefunguje.

**[01:07:44]** A tohle něco tak nějak, snad mi odpustíte moje dětinské pohádkové ilustraci,

**[01:07:52]** ale ty pohádky jsou vlastně jako didaktika.

**[01:07:56]** My to píšeme pro děti jako morální podaučení.

**[01:08:01]** Tohle říká Komenský.

**[01:08:06]** Chcete-li dobro, není možné ho způsobit násilím.

**[01:08:15]** A dostáváme k si závěru, kdyby se objevil, kdyby se našel na světě člověk,

**[01:08:25]** který by uměl vyladit všechny tyto zásady, které teď máme před očima,

**[01:08:31]** učitel, vychovatel, menéžer ve firmě, který bude tak akorát hodně či málo s autoritou,

**[01:08:43]** dopřávat autonomii, správné návyky, všechny to, co tam máme.

**[01:08:50]** Komenský řekne, dítě přesto zhřeší, přesto spáchá vám hajzlí, kdy je něco zlého.

**[01:08:58]** Vy se snažíte, vy jste se rozkrájili, rozdali, děláte první, poslední,

**[01:09:02]** a oni vám stejně vymyslí, protože děti umí být potvory.

**[01:09:06]** Komenský říká hřišníci. A co s tím? Co teď?

**[01:09:13]** Jak na poklesek lidského charakteru.

**[01:09:19]** Komenský přichází se zásadou, která nám vypadla z moderního slovníku

**[01:09:24]** pedagogických pojmů, a ta zásada zní pokání.

**[01:09:29]** Tedy postavit se k vině je skutečná, postavit se k ní statečně,

**[01:09:39]** přiznat, chybil jsem a toho, koho se to týká, proti komu jsem se proviněl,

**[01:09:47]** poprosit za odpuštění. Nevykecávat se z toho, nesvádět vinu na někoho jiného,

**[01:09:55]** nevylhat se, nerelativizovat, ale prostě přiznat to.

**[01:10:00]** Chybil jsem. Já připouštím, že slovo pokání je trošičku jako archaický pojem.

**[01:10:08]** Hledám už roky ekvivalent moderní a úplně ho nemůžu najít.

**[01:10:13]** Sebereflekce není úplně to též. Tam je ten moment, totiž původně to slovo vřečně znamená metanoja,

**[01:10:21]** jako změna srdce, změna mysli, změna postoje, totiž změna charakteru.

**[01:10:26]** A to nevím s čím nahradit pokání, ale ilustruji ho aspoň tady skrze Ivana.

**[01:10:34]** Ivan je jako chlapík s vynikajícím potenciálem. Je si toho potenciálu dokonce vědom,

**[01:10:42]** je s tím spokojen, chodí po světě s tím selfie zrcátkem, obdivuje se,

**[01:10:49]** slovy Komenského trpí takzvanou samosvojností, to je zase archaický pojem,

**[01:10:57]** ale snad to se mnou ještě vteřinku vydržíte. Samosvojný znamená sám sobě patřiti,

**[01:11:04]** sobě nadmíru hověti, sobě samému se líbiti, svým bůžkem se dělati.

**[01:11:09]** Tak uznejte, Ivan je prostě stělesením toho, jenže tato tendence neblahá, nedobrá,

**[01:11:17]** charakterová, způsobuje, Komenský říká, že člověk upadá v nečlověka.

**[01:11:25]** Dokonce se nad tím podivuje, že člověk je jediná bytost na zemi,

**[01:11:31]** která může upadnout v nečlověka. To se Křečkovi třeba stát nemůže,

**[01:11:36]** nebo Velbloudovi, že by se nějak zachoval, aby jste řekli, co to děláš, to bys neměl.

**[01:11:41]** Ale když se člověk chová nějak, jak by neměl, tak jedná vlastně proti své vlastní lidskosti.

**[01:11:51]** A pohádka říká, ano, upadám v nečlověka.

**[01:11:56]** Komenský by řekl, a teď je Ivan přesně v tom stádiu, kdy jeho lidskost není docela v pořádku,

**[01:12:02]** ale není docela ztracena. Mály být zase nalezena,

**[01:12:08]** mály to dobře dopadnout s člověkem a s lidským charakterem, tak co?

**[01:12:16]** V pohádce přijde do cesty transcendentní morální instance,

**[01:12:22]** řekněme, sovětský pán Bůh, dědeček Říbeček a poradí,

**[01:12:28]** tak takový je to opravdu jako transcendentní didaktik, který ví jak na to,

**[01:12:33]** a poradí Ivanovi, a to si prosím teď všimněte, že mu neřekne Ivané,

**[01:12:38]** definuj mi dobro, a když ho dobře definuješ, budeš zase dobrý člověk,

**[01:12:44]** ale říká mu, jdi a udělej dobro. Stačí jeden jediný dobrý čin

**[01:12:49]** a budeš zase člověkem. To zní podezřelé snadno.

**[01:12:53]** Tak Ivan pospíchá to dobro udělat.

**[01:12:58]** Poponese, jestli si vzpomínáte, taky jste to viděli mnohokrát,

**[01:13:02]** poponese stařenku z bodu A do bodu B, což je objektivně dobrý čin,

**[01:13:06]** ale něco tomu chybí. A pohádka vám to řekne.

**[01:13:10]** Řekne vám to pak skvěle tenhle okamžik.

**[01:13:14]** To, co tomu chybilo, je právě ten autentický charakterový moment.

**[01:13:19]** A ten nastal téměř jako mimochodem, náhodou.

**[01:13:24]** Ani její Ivan nějak neusiloval.

**[01:13:28]** On tam tou stařenku nechá, naštvaný, že furt je medvědem.

**[01:13:32]** Odchází od ní, zlobí se, dědečkovi Říbečkovi vyhrožuje

**[01:13:36]** a ptá se, jaký dobrý čin mám udělat a natrefí na její slepeckou hůmu.

**[01:13:42]** Vezme jí do ruky a řekne, no jo, ale bez té ona nemůže být,

**[01:13:47]** to jí musím donést. A takhle malinko stačí.

**[01:13:51]** On na vteřinu totiž zapomněl na sebe, přestal řešit sebe

**[01:13:57]** kvůli nějaké stařence.

**[01:14:01]** A tohle Komenský popisuje větou, ten takový důležitý moment

**[01:14:07]** té proměny mysli nebo charakteru, on to popisuje větou,

**[01:14:13]** kdo by chtěl sám sebe získat, ten sebe ztrácí.

**[01:14:17]** Ale kdo by dokázal sám sebe ztratit, ten teprve sám sebe nalézá.

**[01:14:22]** Já vím, že to není exaktní definice pokání, ale ten náznak tam je.

**[01:14:28]** Chcete-li, aby vaše dítě se kamkoliv pohnulo charakterově,

**[01:14:33]** nebo aby se rozvíjelo, tak se prostě musí naučit postavit se

**[01:14:39]** ke svým charakterovým vadám nebo konkrétním províněním

**[01:14:45]** dostatečně a přiznat je a poprosit za odpuštění.

**[01:14:50]** Pokud to tam zůstane nepořádáno, nevyřešeno, neodpuštěno,

**[01:14:55]** tak to ten charakter prostě kazí.

**[01:14:58]** A tak Komenský říká, že se každého večera člověk má vtáti

**[01:15:02]** svého svědomí, která se mu dařilo.

**[01:15:05]** A když je tam něco, co se nepodařilo, tak prostě říct odpust.

**[01:15:09]** Teprve pak může přijít happy end, teprve pak je charakter vhodný

**[01:15:13]** k manželství.

**[01:15:16]** A nakonec poslední věc, jak se to učí.

**[01:15:22]** Jak se takové pokání učí.

**[01:15:25]** Jakože přijdete, když to dítě něco udělá,

**[01:15:28]** tak řeknete, kaj se!

**[01:15:30]** Tak to mu může rozumět, co to znamená.

**[01:15:33]** A Komenský říká, já se omlouvám za mírně kontroverzní

**[01:15:37]** ilustraci, stát nikoho neurazí, učí se to vzorem.

**[01:15:43]** Popravdě vzor je jako zásada úplně fundamentální ve výchově,

**[01:15:47]** což je jasné, ale já to teď nasadím na kontext toho pokání,

**[01:15:53]** protože tohle je, přátelé, teď nesmírně osvobozující zásada

**[01:16:02]** v tom kontextu, kdo může vlastně učit dobro.

**[01:16:08]** Vidíte, ten vzor není úplně vzorný.

**[01:16:12]** A to je moje pojinta.

**[01:16:16]** Dobře, v každé příručce se dočtu, že mám být příkladem,

**[01:16:21]** že mám být vzorem, no ale co, když nejsem?

**[01:16:24]** Co, když i já selžu?

**[01:16:26]** A to víte, že selhávám, a když něco nezládnu,

**[01:16:30]** tak děti mají čidlo na moje selhání

**[01:16:33]** a okamžitě to ví a taky mi to řeknou.

**[01:16:36]** Ale právě to je ten klíčový okamžik.

**[01:16:40]** V okamžiku, kdy já jsem teda nedokonalý,

**[01:16:43]** kdy já nějak se proviním, selžu,

**[01:16:46]** to, co udělám, je naprosto zásadní pro to vzdělávání charakteru.

**[01:16:53]** Protože pokud já tomu dítěti předvedu vykecávání,

**[01:16:59]** vyvinování, svádění, zametání pod koberec, relativizování,

**[01:17:04]** tak tomu dítěti říkám, vidíš to, tak to dělej, až ty něco spácháš.

**[01:17:11]** Ale pokud já předvedu opravdovou lítost s pokorou,

**[01:17:18]** ale je to strašně těžký, to je asi nejtěžší zásada vůbec.

**[01:17:23]** Umět to přiznat, netutlat, to se nemusí nutně dělat slovy,

**[01:17:30]** to se někdy dělá postojem, obětím, nonverbálně,

**[01:17:33]** ale pozná se to a když to uděláte, tak tomu dítěti doslova předvádíte vzorem,

**[01:17:40]** jak se to dělá. Takhle se to dělá, když se mu něco nepovede,

**[01:17:47]** prostě něco pohnojí, spáchá.

**[01:17:49]** A protože jsou děti jako opičata, všechno, co vidí, napodobují,

**[01:17:54]** ať to dobré, nebo to špatné, říká Komenský,

**[01:17:59]** opět si všímá geniálně psychologicky z hlediska vývojového,

**[01:18:03]** že se dříve děti učí napodobovati, než poznávati.

**[01:18:07]** A tak prostě je dobré s nimi být a ten dobrý charakter,

**[01:18:13]** nebo špatný charakter jim vlastně předvádět, vidíte,

**[01:18:17]** napodobují dobré i špatné, a když to je ksel,

**[01:18:20]** tak to prostě přiznat a netutlat.

**[01:18:24]** A já teda uzavírám.

**[01:18:30]** Ještě jednou, slyšte to prosím těmi dvěma perspektivami.

**[01:18:37]** Na jednu stranu ano, učit své dítě, ale na druhou stranu učit se.

**[01:18:44]** Tohle, co Komenský říká, tak vlastně opravdu,

**[01:18:49]** já si to můžu položit takhle, když tady ve vzduchu

**[01:18:53]** vysí ten slogan, na charakteru záleží, tak ano, jasně,

**[01:18:57]** na charakteru mého dítěte záleží, proto já ho chci podle nějakých dobrých zásad

**[01:19:02]** dobře vychovávat. Záleží mi na charakteru mého doktora,

**[01:19:06]** nebo mého prezidenta, nebo mého souseda,

**[01:19:11]** nebo mého manžela, manželky, ale taky je možné si to přivlastnit,

**[01:19:18]** to všechno, co Komenský říká.

**[01:19:23]** Co kdybych já byl takovýmhle charakterem?

**[01:19:26]** Nebyl bych dobrý manžel? Nebylo by dobré, abych já byl takovým charakterem?

**[01:19:34]** No a já se vám přiznám, že takhle já se k tomu stavím.

**[01:19:39]** Není pro mě Komenský akademické téma, ale jak s ním dlouhodobě žiju,

**[01:19:44]** tak se vlastně od něj učím a všechno to, co kážu druhým,

**[01:19:52]** tak si právě říkám, no a co já s tím?

**[01:19:55]** Jak mně se to daří, nebo nedaří?

**[01:20:00]** tak dělám, co můžu, jak pro charakter svých dětí, tak svůj vlastní a to též přeju i vám.

**[01:20:08]** Děkuju za pozornost.

**[01:20:20]** Já tam vůbec nechci teďka chodit.

**[01:20:31]** Mám si sednout?

**[01:20:33]** Můžete.

**[01:20:35]** Já se omlouvám, že jsem nedodržel čas, ale no.

**[01:20:40]** Odpustíme panu docentovi, že nedodržel čas. Já myslím, že bez problému.

**[01:20:45]** Ono, já když jsem vlastně říkal, že ta snídaně bude malinko jiná,

**[01:20:50]** tak s tím souvisí právě tady tohle, že jsou snídaně, kdy je těch dotazů hrozně moc

**[01:20:56]** a pak jsou snídaně, kdy těch dotazů moc není a spíš jich chceme opravdu jenom zažít.

**[01:21:01]** A mám pocit, že ta dnešní byla taková ta zažívací.

**[01:21:05]** Já ještě předtím, než položím jeden dotaz, který jsem si připravil,

**[01:21:09]** věděl jsem, že tam pár jich je, tak kdybyste se možná chtěli dozvědět víc,

**[01:21:15]** tak tady je taková publikace právě od Jana Hábla, na charakteru záleží.

**[01:21:22]** A zkuste vyříct, proč je napsaná s Z2?

**[01:21:27]** Je ta kniha obou strana. Z jedné strany je to, aby se akademický vlk nažral

**[01:21:37]** a čtivá koza zůstala celá. Respektive z jedné strany je to odborné,

**[01:21:44]** protože my musíme psát na těch univerzitách odborně, aby nám to uznali,

**[01:21:49]** aby bylo financování univerzit. To je prostě dlouhé povídání.

**[01:21:55]** Musí to běhat, Marišo, ale z druhé strany jsem se pokusil čtivě,

**[01:22:04]** bez těch obtížných poznámek pod čarou, technických slov a humorem.

**[01:22:13]** Takže tady je kniha. Když jsem si tu dnešní snídaní připravoval

**[01:22:22]** a nějak jsem nastudovával to téma, tak mě tam zarazila ještě jedna věc.

**[01:22:28]** A to je to, že to dobro v různých částech světa je různé.

**[01:22:33]** Tam je vlastně různý kontext. My jsme měli minulou snídaní

**[01:22:37]** nigérského krále a tam pojetí dobré je úplně jiné než je u nás.

**[01:22:42]** A tím, že se vlastně ta země tak nějak stává jako globální,

**[01:22:46]** tak existuje vlastně nějaké univerzální dobro.

**[01:22:50]** To by mě zajímalo, jak bylo jiné to dobro v Nigérii.

**[01:22:55]** No, že jsou tam vlastně věci, které nepřijdou těm lidem špatné

**[01:23:00]** a nám už ano. Míněno tady tímhletím.

**[01:23:05]** Jo.

**[01:23:09]** A kolik máme času na to?

**[01:23:14]** Jo, tohle je veliká a krásná otázka, která se v etice řeší

**[01:23:19]** napříč celou planetou a už dlouho.

**[01:23:24]** Už Aristoteles říká, že jsou různé druhy dober.

**[01:23:32]** Některá dobra se dají domluvit, dohodnout.

**[01:23:36]** Jo, jakože bude dobré, aby jedna kráva byla za tři kozy.

**[01:23:42]** A tak to prostě my tady v Řecku máme takhle.

**[01:23:47]** A říkáme, že je to takhle dobré, spravedlivé.

**[01:23:50]** Ale v Perzii to může být jinak. Tam můžou mít za jednu krávu deset koz.

**[01:23:55]** A když se tak domluvili, že to je ta cena, tak to bude spravedlivé, dobré.

**[01:24:02]** Ale pak, říká, jsou některé věci, které platí v Perzii i v Řecku.

**[01:24:10]** A říká jako příklad, oheň vás spálí stejně v Perzii i v Řecku,

**[01:24:16]** když strčíte ruku do ohně.

**[01:24:18]** A tím dává najevo, že jsou některé věci, které opravdu podléhají

**[01:24:22]** lokálním, regionálním, kulturním a dobovým podmínkám.

**[01:24:30]** Ale pak jsou některé věci, které jsou univerzálně nedotknutelné.

**[01:24:38]** A pokud se jich dotknete, tak se dotýkáte lidskosti.

**[01:24:42]** Jako dotknete ve smyslu, že to vezmete.

**[01:24:46]** Vezmete to člověku a pokud to vezmete, tak mu upíráte to člověčenství.

**[01:24:56]** Děje se pak něco nelidského. Lidskému tvoru se může dít něco nelidského.

**[01:25:02]** To je jako popravdě takové filozofické mysterium, jak je to vůbec možné.

**[01:25:08]** A my si to obvykle nějak zvlášť neuvědomujeme, až dokud právě někdo

**[01:25:13]** na něco takového esenciálního nebo fundamentálního vám vsáhne

**[01:25:21]** a sebere vám to příklad za všechny.

**[01:25:26]** Někdo vás jenom malilinko, takhle malilinko omezí na svobodě.

**[01:25:31]** To je jedna z těch věcí, které říkáme, že patří k lidskosti.

**[01:25:36]** Žít svobodně. A někdo vám řekne, ne ne, ty bys si chtěl na Maltu,

**[01:25:41]** ale skončíš na Baltu. Slovy klasika.

**[01:25:46]** Vidím, že je tady jenom málo cimrmanologů, tak to necháme plavat.

**[01:25:50]** Prostě některé věci, vypadá to, jsou opravdu univerzálně platné.

**[01:25:57]** Některá dobra jsou pro všechny, kdo si říkají lidé.

**[01:26:04]** Já si myslím, že budeme mít čas se o tom víc pobavit dohloubky.

**[01:26:09]** Možná ještě zkusím jeden ten dotaz. My jsme se hodně bavili o dětech,

**[01:26:15]** ale ty dospělých praktické typy, jak učit dobrodospělé spolupracovníky ve firmách,

**[01:26:20]** já jsem tak nějak čekal, že tohle to zazní.

**[01:26:26]** No, popravdě těch osm zásad zkuste je aplikovat v té firmě.

**[01:26:32]** Jako nechtěli byste mít šéfa, který je autoritou, ale ne je takovou autoritou,

**[01:26:39]** která sama nerespektuje žádnou autoritu?

**[01:26:43]** Nechtěli byste mít šéfa, který vám věří a dopřeje vám autonomii?

**[01:26:49]** Nechtěli byste mít, budu skákat z jedné zásady na druhou,

**[01:26:54]** žertovného, kratochvílného, vtipného, radostného šéfa?

**[01:27:01]** A nebo šéfa, který, když se splete nebo chybuje, tak to umí přiznat?

**[01:27:08]** A tak. Já si myslím, že když bude takovýhle manager v někde v provozu,

**[01:27:16]** že to bude mít nedozývné důsledky pro celou divizi.

**[01:27:25]** Já souhlasím. Já přemýšlím, už asi nebudeme otevírat žádné další téma.

**[01:27:34]** Já vám moc děkuji. Vám moc děkuji, že jste si udělal čas.

**[01:27:39]** Díky moc ještě jednou. Bylo to krásné.

**[01:27:43]** Myslím, že všichni si to přebereme. Ještě možná i s našimi partnerkami,

**[01:27:49]** spolupracevníky. Já bych vás chtěl všechny poprosit,

**[01:27:53]** co máte mobilní telefony, kdybyste nám dali vědět,

**[01:27:58]** jak se vám právě ta dnešní snídaně líbila.

**[01:28:02]** A krom toho, že tam dáte nějaké ty hvězdičky,

**[01:28:06]** tak by nás zajímalo to sluvko, které si vlastně odnášíte

**[01:28:10]** z téhlete snídaně. Bylo by to moc hezký.

**[01:28:14]** Tak se zkuste prosím zamyslet a dejte tomu pár chvíl.

**[01:28:18]** Zároveň bych chtěl tak trošku nabádat, pokud máte ještě chvilku času

**[01:28:25]** a nebo si ho naplánujete do budoucna. Zkuste si takhle sednout

**[01:28:29]** v nějaké šeší skupině a popovídat si o tom, co vám tahle snídaně řekla,

**[01:28:33]** jestli jsou tam třeba nějaké momenty, které si odnášíte.

**[01:28:37]** Mám pocit, že to sdílení je něco, co hodně pomáhá v tom,

**[01:28:41]** aby si člověk odnesl i třeba něco navíc.

**[01:28:45]** My tohleto uděláme taky a 29.11.

**[01:28:53]** V 18 hodin my jsme se schválně rozhodli,

**[01:28:57]** že to uděláme takové večerní povídání u Vína,

**[01:29:01]** kdy jsem pozval i pár lidí, kterých si hodně vážím

**[01:29:07]** a myslím si, že budeme mít moc hezkou diskuzi

**[01:29:11]** právě na tady tohleto téma. Ať už je to Tomáš Mikolov,

**[01:29:15]** Honza Školník, Maršama nebo Tomáš Ruda.

**[01:29:18]** Bude se to točit kvůli vzdělávání charakterů, podnikání,

**[01:29:21]** umělé inteligenci, nových technologií a jak to s tím všechno souvisí.

**[01:29:25]** Dali jsme si na to dvě hodiny a to znamená,

**[01:29:27]** že bude ta diskuze opravdu, si myslím, ne dohloubky,

**[01:29:31]** protože to bychom si mohli takhle bavit opravdu dlouho,

**[01:29:34]** ale otevřte si třeba lhé Vína a přijdete se k nám.

**[01:29:38]** Bude to moc príjímá.

**[01:29:41]** No a chtěl bych, abyste samozřejmě sledovali

**[01:29:47]** Red Button Edu i dál, abyste nám zůstali věrní

**[01:29:52]** a pozývám na další snídaní Brain and Breakfast,

**[01:29:56]** která se bude konat před Vánoci.

**[01:30:00]** 15.12. nám přijde na zdraví popřát Tomáš Šebek a jeho téma bude Ministr zdraví.

**[01:30:09]** Takže vám přeju, ať se máte fajn. 15.12. se uvidíme u další Brain & Breakfast,

**[01:30:19]** kde si přičukneme zase tradičně do Nového roku.

**[01:30:22]** Ještě jednou, pane docence, moc díky za váš čas a vaše slova.

**[01:30:27]** Vám taky díky, mějte se hezky, naschledanou a ahoj.