# Přepis: Kde je vůle, tam je cesta

## Popis

Kdo je Jan Tománek



Jan Tománek je profesionální sportovec a mistr světa v Ironmanu. V patnácti letech se stal účastníkem dopravní nehody, kdy ho srazil nepozorný řidič automobilu. S těžkou situací a získaným handicapem se vyrovnal po svém a dnes patřím k nejúspěšnějším handicapovaným sportovcům na světě. Svými výkony inspiruje své okolí, což vnímá jako daleko cennější než vítězství nad soupeři.

## Přepis

**[00:00:00]** Ahoj a dobrý den, moje jméno Ježíš.

**[00:00:04]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:06]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:08]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:10]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:12]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:14]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:16]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:18]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:20]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:22]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:24]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:26]** Děkujeme, že jste přišel.

**[00:00:28]** Ahoj a dobrý den, moje jméno je Honza Mašek

**[00:00:30]** a já vás tady vítám

**[00:00:32]** u další snídaně Brain and Breakfast.

**[00:00:34]** Jak víte,

**[00:00:36]** už nějakou dobu se

**[00:00:38]** ty Brain and Breakfast rozhodlsty

**[00:00:40]** na klasické a biznisové,

**[00:00:42]** tak tohleto je klasická snídaně,

**[00:00:44]** která by nám měla

**[00:00:46]** trošičku otevírat obzory.

**[00:00:48]** Zdravím do všech firm,

**[00:00:50]** kam vysíláme, do knihoven, do coverkingových center

**[00:00:52]** a do škol.

**[00:00:54]** Pro mě ta snídaně dnešní bude

**[00:00:56]** taková speciální

**[00:00:58]** a hrozně se na ní těší.

**[00:01:00]** Než ale začneme,

**[00:01:02]** tak se sluší poděkovat partiákům snídaní.

**[00:01:04]** Ať už je to Magenta,

**[00:01:06]** která nás hostí.

**[00:01:08]** Moc děkujeme, frutissimo.

**[00:01:10]** Partiák, dobré snídaně.

**[00:01:12]** A potom Slido, to je důležitý partner

**[00:01:14]** pro naši interaktivitu.

**[00:01:16]** Takže si pomalinku připravujte

**[00:01:18]** vaše mobilní telefony.

**[00:01:20]** No a ten QR kód, který vidíte,

**[00:01:22]** ten vás zavede

**[00:01:24]** do newsletteru sítě

**[00:01:26]** Red Button, která vlastně

**[00:01:28]** za těma snídaněma kompletně

**[00:01:30]** stojí a nejenom za nima.

**[00:01:32]** Takže pokud vás zajímá, jaké neplechy

**[00:01:34]** tahleta síť dělá,

**[00:01:36]** tak se dozvíte

**[00:01:38]** spousty informací v shortcutu.

**[00:01:40]** Jak jsem říkal,

**[00:01:42]** dneska budete

**[00:01:44]** jako vždy potřebovat

**[00:01:46]** vaš mobilní telefon, pokud se budete chtít

**[00:01:48]** zeptat, což já věřím,

**[00:01:50]** že dneska to bude hodně o otázkách.

**[00:01:52]** Takže si můžete naskenovat tenhleten QR kód

**[00:01:54]** nebo si dejte www.slajdu.com

**[00:01:56]** dejte si tam

**[00:01:58]** hashtag Brain

**[00:02:00]** a pro vás, kteří se na nás díváte

**[00:02:02]** na naší platformě Red Button Edu,

**[00:02:04]** tak je to pod tím oknem přenosovým,

**[00:02:06]** tak tam přímo to slajdu máte.

**[00:02:08]** No a já si vás vyzkouším

**[00:02:10]** teďka na začátku a hlavně si zkusím

**[00:02:12]** to, jakým způsobem

**[00:02:14]** dneska je rozprostřena

**[00:02:16]** audience. Takže já už jsem tam

**[00:02:18]** položil první otázku

**[00:02:20]** a ta zní

**[00:02:22]** jestli jste na snídaní

**[00:02:24]** poprvé nebo už jste někdy

**[00:02:26]** s námi snídali,

**[00:02:28]** tak zkuste mi jenom odpovědět

**[00:02:30]** prosím, prosím.

**[00:02:32]** Já jsem si to tak nějak

**[00:02:34]** myslel, že to bude.

**[00:02:36]** Kdo tady chodí častěji,

**[00:02:38]** tak ví, že tenhleten výsledek já mám moc rád,

**[00:02:40]** protože v momentě, kdy

**[00:02:42]** převláda hodně

**[00:02:44]** to ne, tak to znamená, že rozšiřujeme

**[00:02:46]** tu naši bublinu a to je moc

**[00:02:48]** dobře. To znamená, že se snídaně dostávají

**[00:02:50]** k očím a uším nových lidí,

**[00:02:52]** tak věřím, že ať už v archivu

**[00:02:54]** a nebo kdekoliv vám

**[00:02:56]** bude snídaně dělat radost.

**[00:02:58]** Tak, já už

**[00:03:00]** dneska nebudu prodlužovat

**[00:03:02]** ten svůj úvod, protože proto jste tady

**[00:03:04]** nepřišli. Vy jste přišli na někoho úplně jiného

**[00:03:06]** a pozvu

**[00:03:08]** jednoho z největších borců, kterého jsem

**[00:03:10]** poznal, Honzu Tomanka. Honzu, pojď tady za náma.

**[00:03:12]** Ahoj. Čau.

**[00:03:14]** Dobrý den. Ahoj Honzo.

**[00:03:16]** Děkuji za pozvání. Ahoj, ahoj.

**[00:03:18]** No, já

**[00:03:20]** fakt nebudu prodlužovat.

**[00:03:22]** Ty jsi člověk, který je mistr světa.

**[00:03:24]** Budeš vykládat svůj příběh, který je naprosto úžasný

**[00:03:26]** a to, co si všechno dokázal.

**[00:03:28]** Tady máš pomyslné žezlo

**[00:03:30]** a já se těším na tu hodinku

**[00:03:32]** výprávění a potom nezapomeňte

**[00:03:34]** se ptát, protože dneska opravdu můžete

**[00:03:36]** na cokoliv. Takže Honzo, je to tvoje.

**[00:03:38]** Děkuju.

**[00:03:40]** Tak, dobrý den

**[00:03:42]** přátelé. Já moc děkuju za

**[00:03:44]** uvedení. Moje jméno je

**[00:03:46]** Honza Tománek. Já si takhle

**[00:03:48]** překlikám k tomu

**[00:03:50]** svýmu slajdu.

**[00:03:52]** Vlastně dneska budu sdílet

**[00:03:54]** svůj životní příběh s názvem

**[00:03:56]** Kde je vůle, tam je cesta.

**[00:03:58]** Protože zrovna

**[00:04:00]** tenhle, nebo tohle z tom oto

**[00:04:02]** si myslím, že mě

**[00:04:04]** absolutně vystihuje.

**[00:04:06]** Protože

**[00:04:08]** každej v životě

**[00:04:10]** zažíváme momenty,

**[00:04:12]** kdy jsme na pomyslném dně.

**[00:04:14]** Ale pro mě ta

**[00:04:16]** definice toho správného vítězství

**[00:04:18]** nejsní o těch

**[00:04:20]** medailích, o tom, kdy mě lidi

**[00:04:22]** plácají po zádech, že se něco daří.

**[00:04:24]** Ale to skutečné

**[00:04:26]** vítězství

**[00:04:28]** je hloubš.

**[00:04:30]** Je v momentech, kdy padneme

**[00:04:32]** na dno, ale máme

**[00:04:34]** vůli se zvednout a jít

**[00:04:36]** dál. To je pro mě

**[00:04:38]** ta skutečná a reálná

**[00:04:40]** definice vítězství. Ještě mám

**[00:04:42]** tamhle neběží čas.

**[00:04:44]** Tak, abych

**[00:04:46]** věděl. Já mám velkou

**[00:04:48]** radost, že dneska to bude interaktivní

**[00:04:50]** i právě formou dotazů ze slajda.

**[00:04:52]** Protože přiznám, že teď

**[00:04:54]** jsem v takovém strašně zajímavém

**[00:04:56]** rozpoložení a vlastně i vy

**[00:04:58]** mi dáváte strašně energie.

**[00:05:00]** Protože jsem se vrátil teď ze

**[00:05:02]** závodů, jsem skutečně

**[00:05:04]** strašně rozbitej, protože to

**[00:05:06]** nedopadlo úplně podle představ.

**[00:05:08]** A o to víc mě těší

**[00:05:10]** vaše pozornost. Ale pojďme

**[00:05:12]** na začátek mýho příběhu.

**[00:05:14]** Já jsem se narodil

**[00:05:16]** jako standardní nehandykepovaný

**[00:05:18]** dítě. Vlastně k tomu,

**[00:05:20]** že jsem na vozejku se dostal až

**[00:05:22]** postupem času. No a tím,

**[00:05:24]** že jsem tak trošku z pedagogické

**[00:05:26]** rodiny, tak jsem doma

**[00:05:28]** slíhal onu magickou větu.

**[00:05:30]** Nejsi blbej, tak se úč.

**[00:05:32]** Určitě jste to slíchali

**[00:05:34]** taky, protože jsou tady lidi

**[00:05:36]** v dělení. A vlastně od

**[00:05:38]** malá u nás byl

**[00:05:40]** kladen určitý apel samozřejmě

**[00:05:42]** na to, abychom se vzdělávali,

**[00:05:44]** aby z nás skutečně

**[00:05:46]** něco bylo.

**[00:05:48]** Narodil jsem se

**[00:05:50]** do rodiny, měl jsem staršího

**[00:05:52]** bráchu, který do jistý míry

**[00:05:54]** pro mě byl vzorem, vždycky jako ty starší

**[00:05:56]** sourozenci.

**[00:05:58]** Bývají tím vzorem, ale co

**[00:06:00]** bylo typické pro naši rodinu,

**[00:06:02]** bylo to, že jsme byli vždycky strašně

**[00:06:04]** aktivní. A k tomu

**[00:06:06]** mě vlastně rodiče vždycky vedli.

**[00:06:08]** Abych dělal věci, který

**[00:06:10]** mě bavěj, abych je

**[00:06:12]** dělal naplno.

**[00:06:14]** Ale pořád tam byl ten apel

**[00:06:16]** na to vzdělání. A já vlastně

**[00:06:18]** někdy poprvý ve 14

**[00:06:20]** letech jsem si začal klást otázku,

**[00:06:22]** co ze mě jednou bude,

**[00:06:24]** co budu dělat. V té době jsem studoval

**[00:06:26]** v základní školu, patřil jsem

**[00:06:28]** řekněme těm

**[00:06:30]** lepším studentům, takže

**[00:06:32]** samozřejmě byla naplánovaná

**[00:06:34]** nějaká ta řekněme

**[00:06:36]** kariéra nebo ta cesta

**[00:06:38]** vysoké školy.

**[00:06:40]** A vlastně tímhle směrem

**[00:06:42]** jsem se chtěl udírat.

**[00:06:44]** Nicméně ve svým životě jsem nikdy

**[00:06:46]** nebral nikdy nic tak, že bych

**[00:06:48]** to jenom jako chtěl a ono

**[00:06:50]** to přišlo. Důležitá věc

**[00:06:52]** v tom, abychom byli úspěšní,

**[00:06:54]** je chtít

**[00:06:56]** snít,

**[00:06:58]** ale současně dokázat něco

**[00:07:00]** obětovat a něco

**[00:07:02]** proto udělat. Vlastně už těch 14 letech

**[00:07:04]** jsem měl relativně jasno

**[00:07:06]** v tom, že bych se jednou

**[00:07:08]** chtěl stát architektem,

**[00:07:10]** což bylo mojí vážší

**[00:07:12]** mým cílem. Rozhodně jsem

**[00:07:14]** si neplánoval v té době, že bych se

**[00:07:16]** nakonec živil jako

**[00:07:18]** profesionální sportovec, ale ten

**[00:07:20]** život je usměvnej. Člověk se

**[00:07:22]** musí dostat na vozejk, aby se mohl

**[00:07:24]** třeba živit těm sportem, což je

**[00:07:26]** samo o sobě absurdní a strašně zajímavý.

**[00:07:28]** Nicméně, já v tu chvíli

**[00:07:30]** v těch 14 letech jsem měl před sebou

**[00:07:32]** ten cíl, ano, dostat se na

**[00:07:34]** gymnázium, později studovat

**[00:07:36]** architekturu. Byť bych

**[00:07:38]** pravděpodobně příjimačky na všeobecný

**[00:07:40]** gymnázium zvládnul úplně jako bez

**[00:07:42]** problému, tak pořád

**[00:07:44]** jsem si říkal, já mám rád věci pod kontrolou,

**[00:07:46]** tak jsem se cílevědomě

**[00:07:48]** připravoval. Pak přišel

**[00:07:50]** ten den D, když jsem šel na

**[00:07:52]** ty příjimačky. Všichni to znáte,

**[00:07:54]** že jdeme na pohovor, do práce,

**[00:07:56]** máme před sebou nějakou

**[00:07:58]** novou sportovní soutěž, nějakou

**[00:08:00]** výzvu. Jsme takhle malinký,

**[00:08:02]** bojíme se, ale věříme tomu.

**[00:08:04]** Když jsme připravení, tak

**[00:08:06]** prostě věříme. A já jsem s tím

**[00:08:08]** vlastním mindsetem šel vlastně

**[00:08:10]** na ty příjimačky, neskutečně

**[00:08:12]** jsem si to užil. A najednou

**[00:08:14]** wow, přišel ten moment

**[00:08:16]** těch výsledků, já jsem

**[00:08:18]** se na ten GYMPL dostal

**[00:08:20]** a cítil jsem se skutečně

**[00:08:22]** šťastnej, cítil jsem se navrchov.

**[00:08:24]** A nastoupil jsem

**[00:08:26]** na tu vysměnou školu,

**[00:08:28]** hezký kluk, že

**[00:08:30]** užíval jsem si přízeň spolužaček

**[00:08:32]** v čerstvejch patnácti letech.

**[00:08:34]** No co chcete víc, že.

**[00:08:36]** Ale tenhle ten happy end

**[00:08:38]** netrval příliš dlouho.

**[00:08:40]** A já jsem čelil

**[00:08:42]** prvnímu skutečně velkýmu

**[00:08:44]** průšvihu v mým životě.

**[00:08:46]** Patrně jednomu z největších.

**[00:08:48]** A je to vlastně příběh

**[00:08:50]** o nedohraném zápase.

**[00:08:52]** V našich životech

**[00:08:54]** je to tak, že strašně rádi

**[00:08:56]** zažíváme momenty, které jsou

**[00:08:58]** wow, kde nám svět leží

**[00:09:00]** u nohou, kdy jsme šťastní

**[00:09:02]** a spokojení. Jenomže život

**[00:09:04]** musí být vyvážený.

**[00:09:06]** A jak jsou ty hezký

**[00:09:08]** momenty, tak jsou logicky

**[00:09:10]** i ty špatný momenty.

**[00:09:12]** A jeden moment bez druhýho

**[00:09:14]** by vlastně nedával smysl.

**[00:09:16]** A já jsem v čerstvejch patnácti letech

**[00:09:18]** čelil tomu, že

**[00:09:20]** jsem se dostal

**[00:09:22]** s chodou špatsou hry

**[00:09:24]** několika situací na vozí.

**[00:09:26]** My jsme byli na fotbalovém

**[00:09:28]** tréninku s kamarádem,

**[00:09:30]** hráli jsme ten fotbálek,

**[00:09:32]** že kdo je z vás fotbalista

**[00:09:34]** nebo prošel nějakým kolektivním sportem,

**[00:09:36]** tak ví, že na konci každého

**[00:09:38]** tréninku je vždycky ta volná hrá,

**[00:09:40]** že o to, co nás baví nejvíc.

**[00:09:42]** A takže my jsme hráli ten fotbálek

**[00:09:44]** nakonec a trenér už říkal,

**[00:09:46]** hele kluci, brzo se stývá

**[00:09:48]** změna časů,

**[00:09:50]** končíme, běžte domů,

**[00:09:52]** ať se něco nestane.

**[00:09:54]** Samozřejmě, když jste v zápalu boje,

**[00:09:56]** tak nechcete končit.

**[00:09:58]** A byl jsem to já, kdo trenérovi říkal.

**[00:10:00]** ne, ještě chvíli, ještě pět minut, ještě deset minut a ten čas se natahuje a natahuje.

**[00:10:06]** A my jsme skutečně s kamarádem z fotbalovýho tréninku už šli za hluboký tmy

**[00:10:12]** a pak vlastně přišel ten moment, kdy jsme byli ve špatný čas na špatným místě.

**[00:10:18]** Samozřejmě přináší to otázky, co by, kdyby, to se logicky vždycky nabízí,

**[00:10:24]** ale člověk v tom nesmí napříliš dlouho zabřednout.

**[00:10:28]** Každopádně v ten moment přidíždělo auto a oba dva nás srazilo.

**[00:10:34]** Kamarád tuto těžkou nehodu nepřežil a já jsem měl to štěstí,

**[00:10:39]** že jsem vyváznul, jak už dneska s určitým nadhledem říkám, s tou kosmetickou vadou.

**[00:10:44]** Nicméně přišlo takový období života, kdy jsem absolutně nevěděl, co bude dál,

**[00:10:53]** protože moje diagnoza nebyla zprvu natolik striktní, že by bylo jasný, že nebudu chodit.

**[00:10:59]** Co se tehdy stalo? Kamarád nehodu nepřežil, do mě auto narazilo zzadu,

**[00:11:05]** já jsem se extrémně prohnul v páteři, ale páteř vydržela, mícha vydržela,

**[00:11:11]** trošku jsem si polámal nohy, ale to berme jako kosmetickou vadu.

**[00:11:16]** Ale došlo k něčemu, že jak jsem se extrémně prohnul v páteři,

**[00:11:20]** tak vlastně mícha později prokrvácela, vyvinul se na ní hematom, který jí zneprůchodnil.

**[00:11:28]** A já jsem vlastně byl v tomhle stavu v nemocnici a teď se řešilo, co se mnou bude.

**[00:11:34]** Budu chodit, nebudu chodit. A byly hlasy lékařů, kteří říkali,

**[00:11:39]** to rozchodíš, musíš hodně cvičit. Byly hlasy lékařů, kteří říkali, ne, to nerozchodíš.

**[00:11:45]** No tak logicky, selektivnost výmání pracuje tak, že si vyberete to, co slyšet chcete.

**[00:11:50]** A já jsem se upnul na to, že budu chodit, že dál budu aktivní, že musím rehabilitovat.

**[00:11:56]** Dával jsem tomu maximum, což pro mě bylo typické, ale nevyvíjelo se to prostě podle plánů.

**[00:12:04]** A v další určitý fázi mýho života jsem si začal říkat, tyjo sakra, co bude dál,

**[00:12:11]** tohle nejde úplně podle plánů. A svým úrazem jsem měl pocit, že jsem něco ztratil.

**[00:12:20]** Měl jsem pocit, že nejsem kompletním člověkem, a teď to nemyslím ve smyslu toho,

**[00:12:26]** že jsem najednou přestal chodit. Ale mě chyběl ten vnitřní hnací motor,

**[00:12:32]** kde bych dělal něco, co mě baví, co mě naplňuje. To tam prostě po tom úrazu nebylo.

**[00:12:39]** A to něco jsem později znovu získal ve sportu.

**[00:12:44]** A vlastně význam koníšků a našich zálit je v našich životech opravdu klíčovej, důležitej,

**[00:12:53]** protože všichni zažíváme dny a momenty, kdy se nám něco nedaří, kdy je to na levačku.

**[00:13:00]** Ale když máme něco, co nám vykouzlí úsměv na tváři, a teď je jedno, jestli je to sport,

**[00:13:08]** jestli je to třeba vyšívání, muzika, je to úplně jedno.

**[00:13:12]** Ale je důležitý mít vlastně nějaký ty vnitřní hnací motory.

**[00:13:17]** Já jsem cítil, že to, že ležím v té nemocnici, že nějak už jezdím na tom vozejku,

**[00:13:24]** že to mi zrovna moc štěstí nepřináší. Říkal jsem si, sakra, já se potřebuju hejbat.

**[00:13:30]** A vysměl jsem si plavání, protože moje úvaha byla taková úplně jednoduchá.

**[00:13:36]** Plavání se používá v rámci rehabilitace, všechny velký zvířata, sloni, hroši,

**[00:13:44]** rádi lizou do vody, protože je to nadlehčuje.

**[00:13:47]** Když mi nefunguje půlka těla, tak tam prostě vlezu a začnu plavat.

**[00:13:51]** To byla moje úvaha.

**[00:13:54]** Realita byla možná trošku, ne možná, ona byla opravdu jiná.

**[00:13:59]** Já si pamatuju to svoje první plavání,

**[00:14:02]** když, říctemu, plavání je skutečně hodně nadnesené.

**[00:14:07]** Já si pamatuju, jak sedím na hraně bazénu a teď si říkám, sakra,

**[00:14:11]** jak já vlastně do té vody vlezu.

**[00:14:14]** No, možná nějaký zásah z hůry, já jsem tam spadnul.

**[00:14:19]** A přátelé, za svý první sportovní vítězství v životě považuju to,

**[00:14:24]** že během nějakejch 10-15 sekund jsem se dokázal vyhrabat z podvody nad vodu

**[00:14:29]** a neutopil jsem se.

**[00:14:31]** Moje první plavání skončilo. Neutopil jsem se.

**[00:14:35]** Ale mám rád věci, který dotáhnu, který pokořim.

**[00:14:41]** Já jsem se další den vrátil do vody a znovu a znovu.

**[00:14:45]** Už jsem tam teda cíleně nepadal, už jsem tam jako sofistikovaně lec.

**[00:14:50]** A trvalo to zhruba týden a byl jsem schopnej uplavat vlastně první bazén.

**[00:14:58]** Cesta mezi prvním bazénem a kilometrem trvala třeba další měsíc.

**[00:15:04]** Ale konečně jsem se začal v něčem realizovat, kde jsem zapomněl

**[00:15:10]** nebo zapomínal na ten svůj handicap, protože jsem řešil tu aktuální věc,

**[00:15:16]** která je výzvou, která mě baví a kterou chci pokořit.

**[00:15:22]** A na sportu je obecně krásný to, že pokud dokážete něco obětovat

**[00:15:27]** a něco mu dát, tak on vám to dokáže vrátit.

**[00:15:31]** Alespoň ze začátku platí to, že čím víc vlastně tomu dáte,

**[00:15:36]** tak tím rychleji se vám to začne vracet.

**[00:15:39]** Takže pro mě to bylo motivační pokořit první stovku, první pětistovku,

**[00:15:45]** první kilometr. Říkal jsem si wow, to je prostě super.

**[00:15:50]** A šel jsem nahoru.

**[00:15:52]** Jenomže zhruba po půl roce kombinace plavání, rehabilitace

**[00:15:58]** a tak nějak jako sociální rehabilitace toho, abych se zpátky dostal do života,

**[00:16:04]** jsem si začal říkat, hele, to plavání už jako není ono.

**[00:16:08]** Nechci si dotknout plavců. Vůbec ne.

**[00:16:11]** Ale zvlášť, když si vezmeme prostředí českých bazénů,

**[00:16:15]** kde z pravidla, co si člověk dokáže představit, to tam mnohdy plavé,

**[00:16:20]** tak na tom plavání sem, tam, sem, tam.

**[00:16:24]** A v případě třeba dvou, tří kilometrů už je to sem, tam, sem, tam.

**[00:16:28]** Skutečně jako moc krát.

**[00:16:30]** Tak už mě to jako nebavilo a už mě to nepřišlo moc sexy.

**[00:16:34]** A já jsem chtěl být vždycky jako být venku, vynímat tu rychlost.

**[00:16:39]** A tím, že už před úrazem jsem se trošku začínal věnovat v cyklistice,

**[00:16:44]** tak jsem si říkal, tyjo, to kolo, to by bylo super.

**[00:16:48]** Jenomže tu myšlení, že bych začal jezdit na handbiku,

**[00:16:51]** jsem si troši linečku zakazoval ze začátku.

**[00:16:55]** Proč? Protože jsem to bral.

**[00:16:57]** Na vozejku jsem, to je přechodný stáv, to bude dobrý.

**[00:17:01]** Listoval jsem si v těch cyklistických katalozích

**[00:17:04]** a vybíral jsem si jako to nadupaný kolo, který si pak koupím, až to rozchodím.

**[00:17:09]** Jenomže najednou z toho byl rok, rok a půl.

**[00:17:12]** A pořád se ten můj stav nalepšil.

**[00:17:15]** A na jedným předváděčce běžnej vozejku jsem uviděl handbik.

**[00:17:20]** A skutečně to byla láska na první poseb.

**[00:17:23]** Já jsem na to sednul.

**[00:17:25]** A teď jsem najednou zažíval ty pocity, ty krásné dřiny.

**[00:17:29]** Toho, že mám zase vítr ve vlase.

**[00:17:32]** Toho, že splinu s tím momentem.

**[00:17:35]** Kdo je z vás cyklista, nebo běžec, nebo běžkař, tak to pochopí.

**[00:17:40]** Je to prostě ten moment toho plynutí.

**[00:17:43]** Vy prostě máte sebe, krásný prostředí okolů, tu sportovní disciplínu.

**[00:17:49]** A vlastně v ten moment nezáleží na ničem a přitom záleží na všem.

**[00:17:55]** Je to ten moment splinutí.

**[00:17:57]** A tohle jsem na tom handbiku hned pocítil.

**[00:18:02]** A postupně jsem přistával vnímat ten svůj handicap.

**[00:18:06]** A dokázal jsem definovat tohle velký moudro.

**[00:18:09]** Že jakýkoliv problém je tak velký, jak velkým ho cítíme.

**[00:18:14]** A vlastně to reflektuje moji cestu od prvních kilometrů

**[00:18:19]** k prvnímu závodu, což trvalo zhruba asi tři měsíce,

**[00:18:24]** než jsem vlastně startoval na svým prvním závodě na handbiku.

**[00:18:28]** Bylo to skoro přesně dva roky poté, co jsem se vlastně tou nešťastnou událostí dostal na vozí.

**[00:18:34]** A najednou jsem měl pocit, že zase žiju.

**[00:18:38]** A měl jsem před sebou mnoho sportovních snů, výzev.

**[00:18:44]** Vlastně díky sportu jsem začal cestovat.

**[00:18:49]** A člověk, když dokáže snít a chtít a současně pro to něco udělá,

**[00:18:55]** tak toho může naplnit.

**[00:18:58]** A tím byl pro mě sport jasným důkazem.

**[00:19:01]** Takže já jsem první, co jsem si vysněl.

**[00:19:04]** První vysnění bylo, že vůbec začnu závodit.

**[00:19:07]** Pak jsem si říkal, wow, tohle zvládnu, tak chci medaily.

**[00:19:11]** Další rok jsem byl poprvý na pódiu.

**[00:19:14]** Sice to nebyl nějaký extra významnej a obsazenej závod.

**[00:19:17]** Ale to je jedno, bylo to motivační.

**[00:19:19]** A teď já byl na tom pódiu, teď jsem tam měl tu medaily a říkal jsem si, wow, to je skvělý.

**[00:19:25]** Jenomže já jsem člověk, který nezůstává na místě,

**[00:19:28]** který myslí neustále dopředu a pořád se chce vyvíjet.

**[00:19:33]** To, co bylo včera, je už dávno přežitý a koukám spíš se přede mnou.

**[00:19:40]** Až mi někdy ta nostalgie jako absolutně chybí

**[00:19:43]** a nedokážu třeba si úplně uvědomit, co se podařilo,

**[00:19:47]** protože někdy jsem až v moc velkém tempu.

**[00:19:51]** Každopádně já jsem chtěl získat titul mistra České republiky nejdřív.

**[00:19:56]** Časovce v silničním závodě.

**[00:19:59]** Všechno se mi podařilo.

**[00:20:00]** a dá se říct, že jsem byl jednou z nejvýraznějších postav českýho

**[00:20:05]** a v podstatě i evropskýho handcyclingu.

**[00:20:09]** Dařilo se mi. Stejně tak sportovní svět handicapovaných sportovců

**[00:20:14]** vlastně někdy okolo roku 2005-2010 zažíval skutečně obrovský boom

**[00:20:23]** a v dnešní době skutečně, když si představíme

**[00:20:27]** skoro jakoukoliv sportovní disciplínu, jakýkoliv kolektivní sport,

**[00:20:32]** tak má svoji obdobu ve světě handicapovaných sportovců.

**[00:20:38]** A já vlastně v té době už jsem byl tak nějakou slušným cyklistou,

**[00:20:43]** dařilo se mi a hledal jsem další výzly.

**[00:20:47]** Začal jsem jezdit v zimě na běžkách,

**[00:20:50]** začal jsem koketovat s myšlenkou triathlonů,

**[00:20:54]** jenomže každý člověk má svůj nějaký potenciál,

**[00:21:00]** který je prima, když ho naplní, ale nesmí ho systematicky překračovat.

**[00:21:07]** Jít, jak se říká, na závit, za závit.

**[00:21:10]** A to jsem přesně dělal.

**[00:21:12]** Já jsem chtěl být skvělým cyklistou,

**[00:21:15]** v zimě jsem chtěl být skvělým běžkařem,

**[00:21:19]** který jezdí laufy a jezdí světové poháry.

**[00:21:21]** Do toho jsem si vyzkoušel dlouhej triathlon,

**[00:21:24]** do kterého jsem se prvním závodem zamiloval,

**[00:21:27]** protože to pro mě zase nebylo jenom o těch medalích,

**[00:21:30]** ale bylo to o tom, že jsem chtěl pokořit sám sebe

**[00:21:33]** a vlastně někam se posunout.

**[00:21:36]** Když jsem jezdil na cyklistické akce,

**[00:21:38]** tak už jsem se dostal do určitého levlu,

**[00:21:41]** že jsem jel na závod proto, abych měl medaly,

**[00:21:44]** když jsem měl medaly, tak jsem byl spokojený,

**[00:21:48]** když jsem jí neměl, tak jsem byl nespokojený.

**[00:21:50]** Což jako nedává moc velký smysl nebo nějaký přesah.

**[00:21:53]** A v tom dlouhém triathlonu tam jsem najednou začal cejtit,

**[00:21:57]** jaká je to obrovská challenge, že vlastně pokořím sám sebe,

**[00:22:02]** startuji se zdravejima sportovcema,

**[00:22:05]** že je to prostě něco, co mě přesahuje,

**[00:22:08]** nebo přesahuje, řekněme to, egoistický pojití individuálního sportu.

**[00:22:17]** Začal jsem vnímat to, že svojí sportovní činností

**[00:22:19]** můžu inspirovat a motivovat lidi,

**[00:22:22]** což pro mě bylo obrovským benefitem.

**[00:22:25]** Ale pořád jsem byl v takovým složitým období,

**[00:22:29]** kdy jsem chtěl všechno a ve všem jsem chtěl být perfektní.

**[00:22:33]** Abych to ještě jako úplně přiblížel,

**[00:22:36]** jak v té době jsem fungoval,

**[00:22:40]** tak byla skutečně situace, že jsem jel na úplnou hranu,

**[00:22:45]** když jsem měl takový závěr.

**[00:22:47]** V jeden moment mi dokonce krátkodobě ochrnula ruka,

**[00:22:51]** což je skutečně blbý, když už vám nefungují nohy.

**[00:22:55]** A já jsem v ten moment akorát vodížděl na závody

**[00:22:58]** světovýho poháru v cyklistice.

**[00:23:00]** A moje uvaha taková byla, že jsem si to přeležel.

**[00:23:04]** Tak jsem 10 hodin říděl do Itálie.

**[00:23:07]** Těšil jsem se na to, že se projedu na tom kole,

**[00:23:10]** protože kolo je prostě lék, tak to mám sugerovaný.

**[00:23:15]** A když jsem se na to kolo zabral a ta ruka mi takhle padala,

**[00:23:19]** nebyla v ní síla, jsem si říkal, tak to asi vyjedu.

**[00:23:23]** Já jsem si ji normálně přilepil tejpou k tomu kolu.

**[00:23:27]** Ono to úplně nebylo tak, že bych to vyjel,

**[00:23:30]** skutečně došlo k obrně nervu.

**[00:23:32]** Trvalo to asi půl roku, než se to dalo úplně do pořádku,

**[00:23:36]** takže mě to donutilo trošku zvolně,

**[00:23:39]** ale bohužel jenom trošku.

**[00:23:42]** A takovýhle zdravotní problémy se postupně řetězily,

**[00:23:46]** protože do všeho jsem šel po hlavě a nadoraz.

**[00:23:50]** Ale neuvědomoval jsem si jednu důležitou věc,

**[00:23:54]** a to je křehkost našeho zdraví.

**[00:23:57]** Byť poučen všema zdravotníma espkapádama z dříveška,

**[00:24:01]** bych vlastně měl mít jasně postaveno,

**[00:24:04]** že to zdraví je nade vše.

**[00:24:06]** Ale pořád jsem to vnímal jako takový klišé,

**[00:24:10]** až v jeden moment mí sportovní kariéry jsem se znovu dostal do nemocnice,

**[00:24:14]** což byla situace, který jsem se vždycky obával,

**[00:24:17]** ale nakonec jsem tam byl v poměrně těžkým septickým stavu

**[00:24:22]** s rozsáhlou bakteriální infekcí.

**[00:24:25]** A najednou jsem nemohl a nesměl vůbec nic.

**[00:24:29]** A teď jsem si klad otázku, sakra, co budu dělat dál?

**[00:24:34]** Ta otázka byla velmi podobná tomu,

**[00:24:37]** co jsem si klad tenkrát, když jsem se dostal na ten vozík.

**[00:24:42]** A ten život je skutečně zábavný v tom, jak se prostě cyklí.

**[00:24:46]** A jsou to ty momenty, kdy se nám daří a kdy se nám nedaří.

**[00:24:50]** A vlastně stejně jako tržní ekonomika,

**[00:24:53]** pořád to lítá nahoru a dolů.

**[00:24:56]** A nikdy se to neústálí, protože kdyby se to ústálelo,

**[00:24:59]** tak by to byla nuda a my bychom si to stejně nevážili.

**[00:25:02]** Každopádně v tenhle ten moment jsem věděl, co chci.

**[00:25:06]** Co chci dělat, ale současně jsem věděl,

**[00:25:09]** že to musím dělat nebo začít dělat trošku chytřej, trošku lépe.

**[00:25:14]** Nezacyklit se v tom řetěsi těch chyb.

**[00:25:19]** A dokázal jsem vlastně definovat čtyři hlavní komponenty,

**[00:25:24]** které ovlídňují naše zdraví.

**[00:25:27]** Mezi ty komponenty patří nepochybně spánek.

**[00:25:31]** V dnešní době už skutečně spánku se věnuje

**[00:25:34]** zaplať pán Bůh velká pozornost, že skutečně není prima,

**[00:25:38]** když spíte čtyři hodiny denně a takhle jedete furt na doraz.

**[00:25:42]** Ono to zvládnete nějakou dobu, ale naše těla jsou geniální v tom,

**[00:25:47]** že nám prostě tu stopku vždycky dájí.

**[00:25:50]** Nejdřív jsou to nějaký poruchy nálad, to, že se nám nechce,

**[00:25:54]** to, že jsme startovací a nepříjemný naokolí.

**[00:25:58]** To tam je jako první.

**[00:26:01]** Ale postupem času začnou přicházet i zdravotní problémy,

**[00:26:05]** kterými nás naše tělo upozorňuje na to,

**[00:26:08]** že skutečně bychom měli zvolnit a něco dělat trošku jinak.

**[00:26:12]** Další důležitou složkou, nebo jednou z nejdůležitějších,

**[00:26:17]** nezastupitelnou v těch čtyrech, je pohyb.

**[00:26:21]** Protože já říkám, že člověk je zkrátka jenom zvíře.

**[00:26:25]** A přirozeností našeho organizmu je pohyb.

**[00:26:29]** Fyziologicky jsme k němu naprogramovaní.

**[00:26:32]** Co se týče zvládání stresu, tak vlastně lidské tělo je naprogramováno

**[00:26:38]** na mód bojuj nebo uteč.

**[00:26:41]** Znáte? Neznáte?

**[00:26:43]** Mód bojuj nebo uteč vlastně slouží k tomu,

**[00:26:47]** abychom přežili v divočině.

**[00:26:50]** Moderní člověk už v té divočině není,

**[00:26:53]** ale naprogramovaný je úplně stejně.

**[00:26:56]** Když čelíme stresový reakci, tak vlastně v našem těle se všechno

**[00:27:01]** nabudí k tomu, abychom byli připraveni na aktivitu.

**[00:27:05]** Abychom dokázali se zvířetem buď bojovat, nebo před ním utect.

**[00:27:11]** Ale v dnešním světě se to už moc často neděje,

**[00:27:15]** že bychom na ty stresory reagovali pohybem.

**[00:27:19]** A když to zase trvá nějakou dobu, tak je to stejné,

**[00:27:23]** když nastartujete auto a vypnete ho.

**[00:27:26]** Nastartujete a vypnete ho.

**[00:27:29]** To není moc dobré pro ten motor a není to ani dobré pro to naše tělo.

**[00:27:33]** A proto vlastně zastoupení pohybu v našich životech je klíčové,

**[00:27:37]** proto abychom vlastně to tělo udrželi, řekni mi,

**[00:27:42]** v tom nějakém správném nastavení.

**[00:27:45]** Další nedílnou součástí je nutriční složka.

**[00:27:49]** To je vlastně to, co jíme a pijeme.

**[00:27:52]** V dnešní době si myslím, že je možná nutriční složka až moc přeceňovaná

**[00:27:58]** a ty další složky, které jí změnuju, jsou podceňované.

**[00:28:02]** Protože v našich životech není nikdy nic na 100%.

**[00:28:07]** Byť se zatím ženeme.

**[00:28:09]** A to mi věřte, že já jsem velkej perfekcionalista.

**[00:28:12]** Ale nikdy to prostě není a nebude a asi ani nemůže být na 100%.

**[00:28:18]** A skutečně, když si z těchto komponent z každého odnesete 75-80%,

**[00:28:25]** ale budete je mít zastoupený všechny,

**[00:28:28]** tak my věřte, že uděláte pro svý zdraví maximum.

**[00:28:32]** Nakonec je to samozřejmě psychosociální pohoda.

**[00:28:36]** To je ten stav, abychom byli sami ze sebou spokojení,

**[00:28:41]** abychom dokázali udržovat nějaké přátelské vazby

**[00:28:45]** a abychom třeba dělali i to, co nás baví a co nám dává smysl.

**[00:28:51]** A každopádně to, že jsem si prošel tím znovu složitým obdobím,

**[00:28:59]** tak mě donutilo definovat si další takové vnitřní moudro,

**[00:29:05]** vlastně takové vnitřní poznání.

**[00:29:07]** Že v životě nás dopředu nikdy neposouvá úspěch,

**[00:29:12]** ale zpravidla neúspěch.

**[00:29:14]** Protože v momentě, kdy se nám nedaří, my to dokážeme definovat.

**[00:29:20]** Dokážeme definovat, proč se nám nedaří.

**[00:29:23]** Ale máme vůli se vlastně posunout dál a začít něco dělat.

**[00:29:30]** Tak si z toho odneseme maximum.

**[00:29:33]** A to si myslím, že je strašně důležitý si uvědomit.

**[00:29:37]** Protože zažíváme momenty těch vítězství,

**[00:29:41]** které jsou prostě fajn, na který rádi vzpomínáme.

**[00:29:45]** Ať už je to o povýšení v práci, nebo je to o vybudování nějakého biznesu.

**[00:29:51]** Je to skvělý, jenom že si na to zvykneme.

**[00:29:54]** A nasadí nám to nějakou laťku, kterou my chceme překračovat.

**[00:30:00]** Chceme neustále růst, ale vždycky přijde ten moment, že růst se zastaví, my na chvíli spadneme

**[00:30:08]** a pak je jenom na nás, jestli svůj život uchopíme aktivně, kdy budeme v roli tvůrce,

**[00:30:16]** a nebo budeme pasivní a řekneme ono se stalo, ono tohle, ono tamto.

**[00:30:22]** Mojí přirozeností je bejt aktivní a inspirovat se i z těch nejtěžších momentů.

**[00:30:30]** A teď nebudu říkat, že nepřicházejí momenty zmaru, pláče, to pro svých životů patří.

**[00:30:37]** Dává nám to nějaký čas, dává nám to nějaký odstup.

**[00:30:41]** Myslím si, že je potřeba s každou emocí pracovat, ať s pozitivní, tak s negativní

**[00:30:47]** a vlastně všechny emoce do našich životů patří.

**[00:30:51]** Ale když si dokážeme z těch špatných momentů vzít to dobré,

**[00:30:55]** tak tím vykročíme, nebo v mým případě můžeme vjet k dalšímu důstu.

**[00:31:02]** A já vlastně s tím novým mindsetem jsem znovu naskočil do toho rozjetýho rychlíku

**[00:31:12]** vrchlovýho sportu, ale už jsem poučen právě těmi zdravotními eskapádami,

**[00:31:18]** moc dobře věděl, že nemůžu dělat všechno a nemůžu být ve všem perfektní.

**[00:31:25]** A zacílil jsem na to, co pro mě bylo aktuálně největší výzvou.

**[00:31:31]** V letních měsících to byl dlouhej triathlon a v zimních měsících

**[00:31:36]** to bylo běžecký ližování. Já ještě v době před úrazem jsem se skutečně přihlásil

**[00:31:43]** na běžkařský závod Jizerská padesátka. Asi budete znát, je to vlastně jeden

**[00:31:50]** z nejvýraznějších sportovních eventů v České republice.

**[00:31:54]** V posledních letech bohužel velmi často je spojený s tou nejistotou,

**[00:31:58]** pojede se nebo se nepojede kvůli sněhu. Já jsem se poprvý na Jizerskou padesátku

**[00:32:03]** teda přihlásil už před úrazem, protože mě to prostě prostředí hor a těch laufů

**[00:32:09]** strašně bavilo a lákalo. Jenomže pak přišla ta souhra okolností.

**[00:32:14]** Nehoda, vozek, žádnej sport. A najednou o několik let později jsem začal zjišťovat,

**[00:32:22]** že i to běžecký ližování můžu začít vydělat. S jedním českým výrobcem

**[00:32:27]** jsme skonstruovali i první běžku v České republice, kterou jsem nějakým způsobem

**[00:32:32]** tak jako podle měho handicapu, podle toho, co už jsem o sportu věděl

**[00:32:37]** nebo jak jsem to chtěl nastavit, tak prostě pod mým vedením jsme vlastně

**[00:32:42]** tu běžku udělali. A já jsem začal na těch běžkách jezdit.

**[00:32:46]** A najednou jsem cítil tu úplně stejnou svobodu, jako tenkrát na handbajku,

**[00:32:52]** kdy jsem jel v těch zasněženej horách, byl jsem tam jenom já, příroda a ta liže.

**[00:32:59]** A bylo to něco krásného. Navíc zimní prostředí nás učí skutečně velké pokoře.

**[00:33:06]** Protože v létě, když jedete třeba na kolen nebo běžíte a nemůžete a chcete se zastavit,

**[00:33:12]** tak se prostě zastavíte, ale nic moc vám nehrozí.

**[00:33:16]** Zatímco v zimě, když jste v zasněženej horách a ještě takový detail,

**[00:33:21]** že vám třeba nefunguje ta půlka těla, tak musíte hodně domýšlet.

**[00:33:25]** Přemejšlet o tom, že můžete spadnout, můžete se unavit, vyčerpat a je tam to riziko toho chladu.

**[00:33:35]** A vlastně ta příroda vás učí obrovskou pokoru.

**[00:33:39]** A já jsem si ty běžky od prvního momentu kvůli těm nástrahám,

**[00:33:45]** toho outdoorového prostředí zamiloval.

**[00:33:47]** A bylo to skutečně něco, co jsem si zase říkal wow.

**[00:33:51]** No a fukamžiku, jak jsem se jako rozjezděl, tak ne, že by to začínalo být nuda.

**[00:33:56]** Ono mě to bavilo.

**[00:33:57]** Ale už to bylo jako po tom týdnu, čtrnáct tědnech, měsíci nejako stejný.

**[00:34:03]** Furt to bylo skvělý, ale říkal jsem si sakra, ono by stálo za to jet třeba tu jizerskou padesátku.

**[00:34:09]** Já jsem se o to vlastně poprvý v roce 2014 pokusil.

**[00:34:14]** Ale v té době byla jizerská padesátka zrušena kvůli nedostatku sněhu.

**[00:34:19]** V posledních letech se to bohužel stává už jakýmsi standardem

**[00:34:23]** a neví se, jestli vlastně ten závod bude nebo nebude.

**[00:34:26]** Ale já jsem to v tom roce 2014 bral jako velkou osobní prohru.

**[00:34:31]** Byť jsem za to logicky nemohl, ale já jsem měl postavenou zimní sezonu na tom,

**[00:34:38]** že pojedu jizerskou padesátku, získal jsem nový partnery, získal jsem nějaké peníze,

**[00:34:44]** ale v těch smlouvách už jsem vůbec nepočítal za a s tím, že bych to nedal.

**[00:34:48]** A nebo, že by ta akce byla zrušena.

**[00:34:51]** A skutečně to trvalo tři roky, než jsem jizerskou padesátku mohl absolvovat

**[00:34:57]** i po těch všech dalších zdravotních eskapádách.

**[00:35:00]** Najednou to byl takový ten návrat na koně, jak se říká.

**[00:35:04]** A v roce 2017 se to konečně podařilo a jizerskou padesátku jsem absolvoval.

**[00:35:10]** Musím říct, že jsem byl skvěle připravený, ale měl jsem už určitý nadhled,

**[00:35:16]** že ty věci nemusí dopadnout.

**[00:35:19]** Skutečně ten závod měl takovou dynamiku, kdy na začátku jsem měl

**[00:35:24]** jako nejdřív ta nervozita, první vstoupání.

**[00:35:27]** Pak jsem si říkal, jo dobrý, teď se to rozjelo.

**[00:35:30]** Už jsem byl v půlce trati, ve skvělým čase.

**[00:35:34]** Jsem si říkal, wow, paráda, ono to jede, bude to dobrý.

**[00:35:39]** No a ten život je strašně vtipný v tom, že na chvíli nevěnujete

**[00:35:46]** plnou pozornost tomu, co děláte a přijde prostě průšvih.

**[00:35:51]** A ten průšvih byl strašně usměvený v tom, že já jsem dojížděl

**[00:35:55]** v slepýho atleta. Dva handicapovaný sportovci na trati.

**[00:36:02]** Jeden na vozejku, to jsem já, a jeden slepej, který byl někde přede mnou

**[00:36:06]** se svým vodičem. Já do toho buším na té rovině, jedu,

**[00:36:10]** teď přede mnou ten slepej. A já nějací koncentrovaný na cíl,

**[00:36:14]** tak na něj říkám, stopa, stopa. No a jak jsem myšlenkama byl už

**[00:36:19]** skoro v tom cíli, nebo vlastně v tom flowu, jak to jede,

**[00:36:22]** tak jsem ho prostě trefil ze zadule.

**[00:36:25]** No tak co, tak on tam odpadl, já jsem tam odpadl na zem,

**[00:36:29]** tak se začnem sbírat. A teď já zjistím, ty vole,

**[00:36:34]** já mám urvaný vázání, normálně jsem měl urvaný vázání.

**[00:36:38]** A já jsem si říkal, celý sen, celý výkon, zase je to všechno v háji.

**[00:36:43]** To slepýho bych málem jako v tu chvíli probod hulkou byť chudák

**[00:36:47]** za to nemůže. Ale já jsem ho v tu chvíli považoval za strujce všech

**[00:36:52]** špatnejch věcí na světě. Nicméně, oklepali jsme se,

**[00:36:56]** slepej vodijel, a já teď co? A protože Laufe je v zimě s mým kamarádem,

**[00:37:02]** který je jako můj sparingpartner, kdyby se něco dělo, kdyby nějakej pát

**[00:37:06]** zavolal pomoc, pomoh mi, tak tam byl můj sparing. A já koukám

**[00:37:10]** na jeho liže a říkám, ty vole, máme stejný vázání, ne?

**[00:37:14]** Dej mi liži. No, tak jsem mu vzal liže, on chudák bez liží běžel

**[00:37:19]** zpátky na jízerku asi 5 km, aby si nafasoval náhradně liže.

**[00:37:23]** A já mezi tím pokračoval dál. A kamarád mě pak dojel

**[00:37:28]** asi 2 km před cílem úplně vyřízený a říkal, tak co, už jsme to dobojovali.

**[00:37:32]** A já říkám, ty vole, ještě 2 km, nevíš, co se může stát.

**[00:37:36]** Ale skutečně ano, dobojovali jsme to. Protnul jsem cílovou pásku

**[00:37:41]** a v ten moment dojezdu do toho cíle bylo něco absolutně nádhernýho.

**[00:37:47]** Bylo to prostě obrovské zadosti učinění, kdy skutečně slza ukápla.

**[00:37:52]** Jenomže v okamžiku, kdy jsem protnul tu cílovou pásku, tak tam byli lidi z médií,

**[00:37:57]** to zase jako zamáčka, byl jsem za hrdinu, ale bylo to jedno z dalších výrazných

**[00:38:02]** sportovních vítězství v mým životě. Nebylo to o nějaký medaily,

**[00:38:08]** nebylo to asi ani o tom, že jsem se stal prvním handicapovaným Čechem,

**[00:38:12]** který vlastně tu jizerskou padesátku nasledči odjel, ale bylo to o posunutí sebe sama.

**[00:38:18]** Skoro by se dalo říct, že je to můj sportovní vrchol.

**[00:38:24]** Jenomže za 14 dní poté bylo naplánováno něco trošku šílenějšího.

**[00:38:32]** A to bylo vasu v běh. Najednou se z distance 50 kilometrů dostáváme do Švédska,

**[00:38:39]** kde je na mým závodním programu devadesátka. A jizerská padesátka vlastně v tuhle chvíli,

**[00:38:48]** už jsem ji předtím považoval za pouhou přípravu na to, co má přijít.

**[00:38:54]** Samozřejmě v okamžiku, kdy jsem do Švédska vodižděl s tím, že už se jizerka podařila,

**[00:38:59]** tak jsem byl psychicky v pohodě, všechno tak nějak běželo podle plánu.

**[00:39:05]** Přijeli jsme do Švédska po nějaké akutní únavy po jizerce,

**[00:39:09]** jsem se zase opřel do tréninku, cítil jsem se skvěle.

**[00:39:13]** Když jsme přijeli do Švédska, byla, kdo z vás je běžkař, tak pochopí,

**[00:39:17]** vymrzlá stopa, úplně rychlá, kdy prostě píchnete a máte pocit, že letíte.

**[00:39:24]** Já skutečně letěl. Teď ty první tréninky jsem si říkal, wow, tyjo, jako vasů v běh,

**[00:39:30]** chtěli jsme to jet pod devět hodin, ale tyjo, to pojedeme pod osm, to bude super.

**[00:39:36]** Jenomže zase, když si to moc idealizujete, tak přijde něco, ať už je to slepej

**[00:39:42]** nebo je to počasí, tak prostě přijde něco, co nečekáte.

**[00:39:46]** A já si moc dobře pamatuju, jak jdem před závodem, sedíme vlastně v našem

**[00:39:51]** pronajatým domku tam, koukáme z okna a ono sněží a sněží a sněží.

**[00:39:57]** A běžkaři pochopějí, protože když nám to přijde,

**[00:40:00]** opadne čerstvej sníh, stopa je nestabilná, je to sakra pomalé a stojí to strašně síle.

**[00:40:07]** A najednou jsem si říkal, tyjo, to bude prostě průšvih, to nepůjde.

**[00:40:13]** První část trati na vosoběhu 3 km stoupáte červenou sjezdovkou nahoru.

**[00:40:20]** A pak mnoho lidí řeknou, pak už je to dobrý, pak už je to z kopce až do cíle.

**[00:40:24]** Ono to tak úplně není pravda, kromě toho stoupání, to tam teda furt je.

**[00:40:29]** Navíc tam byl ten faktor toho, že napadlo nějakej 20 čísel sněhů.

**[00:40:34]** A já jsem v tu chvíli vytěsnil ty myšlenky na zbytek trati

**[00:40:38]** a soustředil jsem se na to, že vyjedu 3 km a pak už je to z kopce.

**[00:40:44]** Vyjel jsem ty 3 km, což bylo fakt hrozný,

**[00:40:48]** protože ono ještě na té sledži, jak máte vedle sebe postavené liže paralelně,

**[00:40:54]** tak když chcete zatočit, musíte jednou hůlkou píchat trošku víc do strany

**[00:40:58]** a ještě si tak pomoct zatkem.

**[00:41:01]** A v případě, kdy stoupá 16 tisíc sportovců tou sjezdovkou nahoru

**[00:41:07]** a vy potřebujete jed jako ne v bočním sklonu,

**[00:41:11]** ale vy si potřebujete najed takhle jako proti svahu a pak teprve zatočit.

**[00:41:16]** Dost blbě se jim to vysvětluje, když ta masa jde takhle a vy jdete takhle.

**[00:41:21]** Podařilo se to, vyjeli jsme na ten kopec a teď jsem si říkal, a teď už to pofrčí.

**[00:41:27]** Nebyla tam stopa, bylo tam skutečně jenom oraniště a ono nebylo kde jet.

**[00:41:35]** Já jsem zabral dopředu, ale spíš jsem jel do boku, prostě to bylo hrozný.

**[00:41:41]** Nicméně v tu chvíli jsem postupně začal odkládat ty jednotlivý masky toho,

**[00:41:48]** že Honza to má nexportovat, jde na elitní část, bude to pecká,

**[00:41:53]** posouvám povědomí lidí o sportu.

**[00:41:56]** A najednou jsem začal bojovat sám ze sebou, jestli vůbec to můžu dokončit.

**[00:42:01]** A to samozřejmě byla zase určitá krása toho sportu,

**[00:42:07]** protože já říkám, že čím víc ultra věci děláme, tím víc jsou ryzejší.

**[00:42:13]** Takže na začátku máme ambice, sny, ale s nastupující únavou

**[00:42:19]** postupně odkládáme ty svoje masky.

**[00:42:23]** A vlastně tenhle závod měl obrovskou emoční dynamiku pro mě v tom,

**[00:42:27]** že byly skutečně momenty, kdy se sparingem jedeme a říkáme si

**[00:42:31]** wow, my jedeme v asuběh, to je úžasný.

**[00:42:35]** A pak třeba o dvě, o tři, čtyři hodiny později po nějakým těžším pádu

**[00:42:39]** ležím na tom sněhu a říkám si ty vole ne, já ještě jedu v asuběh.

**[00:42:44]** A ta emoční dynamika fakt byla úžasná.

**[00:42:47]** Já si pamatuju třeba jeden moment na sedmdesátém kilometru,

**[00:42:51]** kdy jsme potkali asi osmdesátiletou paní běžkařku,

**[00:42:56]** protože ještě je důležité zmínit, že pro Švédy je asuběh

**[00:43:00]** něčím, co de facto definuje jejich národ.

**[00:43:06]** Je to jako součástí jejich života a říká se, že každý Švéd

**[00:43:12]** musí za život alespoň jednou absolvovat asuběh,

**[00:43:16]** nebo se alespoň podílet na jeho organizaci.

**[00:43:19]** A skutečně tam vidíte lidi, baťuškáře, který to jedou jenom obět,

**[00:43:23]** jenom dokončit, ale vlastně jako v tom skandinávském stylu života

**[00:43:28]** je ten pohyb zakořeněnej, což třeba nám středoevropanům docela chybí.

**[00:43:33]** A u nich je to krásný, že ten pohyb je tam součástí života.

**[00:43:37]** A já na tom sedmdesátém kilometru najednou ten pohled do očí té pani

**[00:43:42]** byl prostě úplně úžasnej, protože ona byla stejně v prdeli,

**[00:43:47]** jako jsem byl v ten moment já, ale byla tam ta ryzí chůť a vášeň

**[00:43:53]** prostě pokračovat a dokončit to.

**[00:43:57]** A zase mám husí kůži. A to je vlastně v těch našich životech

**[00:44:02]** strašně důležité. Dělejme věci s chutí a s vášní.

**[00:44:07]** Protože vášeň pro to, co děláme, je to, co nás spojuje.

**[00:44:12]** To, co nás propojuje. Já vždycky říkám nebo uvádím příklad

**[00:44:16]** jednými kamarádky, která má dva doktoráty s chemie,

**[00:44:20]** umaštěný brýle a flakatou zástěru. Na tom není nic sexy,

**[00:44:25]** na té chemii, ale v okamžiku, kdy o tom začne vyprávět,

**[00:44:28]** já bych se vykašlal na sport a šel bych studovat chemii.

**[00:44:32]** A je to právě ta vášeň, to, co nás propuje,

**[00:44:35]** to díky čemu můžeme komunikovat.

**[00:44:38]** A vlastně vasův běh po nějakých deseti hodinách až třiceti minutách

**[00:44:44]** se mi podařilo dotáhnout. Ta cílová rovinka,

**[00:44:48]** to pro mě bylo opět něco absolutně silnýho,

**[00:44:52]** protože představte si třeba třista metrů před váma

**[00:44:57]** osvícený kostelík, osvícenou cílovou bránu z Prkén

**[00:45:02]** a vlastně ty běžkařský stopy, podle kterých jsou natažený svíčky.

**[00:45:09]** Takovej byl pro mě dojezd vasova běhu.

**[00:45:12]** A ten moment byl skutečně opravdu v tuhle chvíli,

**[00:45:18]** je to asi mým sportovním nej,

**[00:45:21]** protože díky tomuhle závodu jsem poznal sám sebe.

**[00:45:26]** Poznal jsem to, co chci dělat.

**[00:45:28]** To, jakou mám moc, jaký mám lidský potenciál.

**[00:45:33]** A skutečně jsem začal věcem věřit.

**[00:45:36]** A už od té doby nedělám věci proto, abych se někomu zalíbil.

**[00:45:41]** Ale protože chci.

**[00:45:43]** A ve stejný rok jsem zažil i svoje první velké vítězství v rámci triathlonu,

**[00:45:52]** kdy jsem na podzim odcestoval do USA

**[00:45:56]** a vlastně získal jsem i svůj první titul mistra světa v polovičním Ironmanu.

**[00:46:05]** A byla to pro mě skutečně přelomovej rok v 2017,

**[00:46:12]** kdy ještě v roce 2016 kvůli těm zdravotním problémům jsem nevěděl a nevěřil,

**[00:46:19]** jestli se ke sportu dokážu vrátit.

**[00:46:22]** A v roce 2017 nejenom, že jsem se k němu dokázal vrátit naplno,

**[00:46:27]** ale dokázal jsem vlastně naplnit všechno, o čem jsem do té doby jenom sněl.

**[00:46:34]** A to nás skutečně zase navádí k tomu,

**[00:46:38]** abychom v našich životech chtěli, abychom sněli.

**[00:46:42]** Protože cokoliv si dokážeme představit, tak toho lze dosáhnout.

**[00:46:48]** Ta cesta je trnitá. Nikdy to není zadarmo.

**[00:46:54]** Mnohokrát uslyšíme, ne, to nejde,

**[00:46:58]** ale pokud uvěříme tomu, co nám říká okolí,

**[00:47:03]** tomu, co nám říkají lidi, kteří nám nevěřejí, že něco nejde,

**[00:47:07]** ale my máme víru, že to jde, tak se o to sakra můžeme jen pokusit.

**[00:47:12]** A velmi často dokážeme překonat sami sebe

**[00:47:19]** a bejt vlastně těmi skutečnými vítězy, které se nevzdávají

**[00:47:24]** a které jdou za svými sny a za svými cílemi.

**[00:47:29]** Kdybych v tuhle chvíli měl vyprávět o všech závodech,

**[00:47:34]** o všech úžasných a šílených příbězích, které jsem za ty roky pozbíral,

**[00:47:39]** byli bychom tady asi ještě dlouho.

**[00:47:43]** V tuhle chvíli zmíním zisk mýho třetího titulu mistra světa

**[00:47:48]** v polovičním Ironmanu v St. George v Utahu v roce 2022.

**[00:47:54]** Pro mě to byl hodně silný závod.

**[00:47:58]** Já jsem se ten rok do Utahu vracel už po druhý,

**[00:48:02]** protože už jsem tam apsoval mistrovství světa v celém Ironmanu,

**[00:48:06]** kde jsem udělal mnoho sportovních chyb.

**[00:48:11]** Dokázal jsem to dotáhnout do zdárního cíle,

**[00:48:15]** nicméně v závodě jsem se brutálně dehydroval,

**[00:48:19]** dostal jsem halucinace, trošku mi v tom slunci ohořely nohy.

**[00:48:25]** Vysvětlim, jak. Na nohách vozím neoprenové návleky,

**[00:48:29]** ale když jste skutečně na slunci, kde ta teplota je 350 stupňů,

**[00:48:34]** tak mě úplně nenapadlo, že ta guma, co je na nich,

**[00:48:38]** je trošku roztýc a prsty mi popálit.

**[00:48:42]** To je jenom tak, abych uvedl, jaký vztah mám k Utahu.

**[00:48:46]** Vlastně na podzim jsem se tam vrátil na světový šampionát

**[00:48:50]** v polovičním Ironmanu, kde jsem chtěl bojovat o třetí titul

**[00:48:54]** mistra světa a bylo to pro mě neskutečně symbolický.

**[00:48:58]** Ten závod jsem si užil, byl těžký, ale krásnej.

**[00:49:02]** Všechno šlo podle plánu. Já jsem protnul tu cílovou pásku,

**[00:49:06]** ale ta symbolika je v tom, že to bylo přesně 20 let poté,

**[00:49:10]** co jsem v nemocnici bojoval o život.

**[00:49:14]** 29. října 2002 jsem měl nehodu

**[00:49:18]** a 29. října 2022, zhruba ve stejný čas,

**[00:49:22]** jsem přebíral třetí titul mistra světa

**[00:49:26]** v polovičním Ironmanu, což si myslím,

**[00:49:30]** že je skutečně krásná symbolika

**[00:49:34]** a zase to, řekněme, dává nějaké poselství o tom,

**[00:49:42]** že i když v našem životě přicházejí situace,

**[00:49:46]** s kterýma nepočítáme, který nechceme,

**[00:49:50]** tak to, jací budeme a co dokážeme, je skutečně naší moci

**[00:49:56]** a v tom, jestli zaujmeme ten aktivní postoj nebo pásku.

**[00:50:00]** a opět je to o tom, že když chcete a budete aktivní a něco pro to uděláte,

**[00:50:07]** tak i hodně získáte.

**[00:50:12]** Byl jsem na vrcholu, ale jak to tak bývá, a v týhle chvíli to má skutečně velkou symboliku,

**[00:50:18]** později vysvětlím proč, tak přijdou prostě momenty, kdy už se vám zase třeba nedaří.

**[00:50:25]** A ta hranice mezi úspěchem a neúspěchem je strašně tenká.

**[00:50:32]** Já říkám, že pokud do věcí dáme maximum, děláme něco s našim nejlepším svědomím

**[00:50:41]** a s největším nasazením, tak i když to nedopadne, tak se právém můžeme cítit jako vítězy.

**[00:50:49]** A to jsem zažil na Ironmanu vnitř, nebo na světovém šampionátu v celém Ironmanu vnitř v roce 2023.

**[00:50:57]** Abych uvedl náročnost obecně Ironmanu, ale zejména týhlenství tratě,

**[00:51:04]** tak 3,8 kilometrů plavání, já říkám, to je furt stejný, je to furt po rovině.

**[00:51:10]** Samozřejmě je rozdíl, jestli plavete v muři, jsou vlny, nebo jsou proudy,

**[00:51:16]** jestli je voda teplá, nebo je studená.

**[00:51:20]** To všechno jsou obrovský rozdíly, ale pořád to plavání je nějakým způsobem predikovatelný.

**[00:51:28]** Máte natrénováno, tak víte, že já třeba odplavu mezi 1,10 a 1,20,

**[00:51:34]** což jako 10 minut na to, jestli budou těžké podmínky nebo lepší podmínky, není takový.

**[00:51:41]** Pak přichází 180 kilometrů dlouhá cyklistika.

**[00:51:46]** 180 kilometrů je dost, to je skoro jako z Prahy do Brna.

**[00:51:51]** A opravdu záleží na tom, jestli jedete po rovině,

**[00:51:56]** tak jak se říká, projedete 180 kilometrů s prstem v nose,

**[00:52:01]** což by šlo asi blbě, když tě na rukama šlapu, ale říká se to,

**[00:52:06]** nebo jedete v kopcích a konkrétně vniz na 180 kilometrech nastoupáte 2,5 tisíce vejškovejch.

**[00:52:15]** Nejdelší stoupání má 20 kilometrů.

**[00:52:19]** Během závodu stoupáte z hranice moře do nějakých 13 set nad mořem.

**[00:52:26]** Ta trať rozhodně není jednoduchá.

**[00:52:30]** A s tím jsem do závodu šel.

**[00:52:32]** Měl jsem tam tu vidinu, že dokážu pokořit.

**[00:52:36]** Limit časovej, protože máme limity na to, abychom ty závody dokončili,

**[00:52:42]** ale je důležité zmínit, že Ironman nebo dlouhej triathlon obecně

**[00:52:47]** je sport primárně určený pro zdravý sportovce.

**[00:52:51]** Nepočítá s handicapovanými.

**[00:52:53]** Byť už teda máme třeba kategorie Handcycle,

**[00:52:56]** která už neřeší třeba typologie handicapů,

**[00:52:59]** ale to zatím nechme bejt.

**[00:53:01]** Ale jsou tam stejné časové limity.

**[00:53:04]** Znamená to, že plavání, ty 3,8 kilometrů,

**[00:53:09]** musíte dokončit do dvou hodin 20.

**[00:53:12]** V mém případě je to hodina 15, hodina 20 plus 10 minut depo.

**[00:53:17]** Do hodiny 30 jsem na cyklistice.

**[00:53:20]** To je docela slušná vata.

**[00:53:22]** To máme 50 minut jako k dobru.

**[00:53:25]** Pak přichází ta cyklistika,

**[00:53:27]** která v závislosti na podmínkách

**[00:53:29]** skutečně může být rychlá, pomalá, lehká, těžká.

**[00:53:33]** A dnes jsem cítil, že je to jako limitní záležitost.

**[00:53:37]** Měl jsem nějaký čas k dobru,

**[00:53:39]** ale stejně, byť jsem do toho dal všechno,

**[00:53:42]** tak jsem nedokázal ten limit pokořit.

**[00:53:46]** Dokončil jsem zhruba o nějakých 15 minut později.

**[00:53:50]** Nicméně v tu chvíli mi bylo umožněno v závodě pokračovat,

**[00:53:54]** což pro mě bylo strašně důležitý,

**[00:53:57]** protože jsem si to chtěl objet.

**[00:54:00]** Už mi nešlo o nějaký titul mistra světa,

**[00:54:03]** ale šlo mi o to posunout sám sebe,

**[00:54:06]** překonat ten svůj handicap

**[00:54:08]** a ukázat, že se můžu rovnat

**[00:54:11]** i zdravým nehandicapovaným sportovcům,

**[00:54:14]** což je na dlouhým triathlonu úplně nádherné,

**[00:54:17]** že my se integrujeme mezi zdravý sportovce,

**[00:54:21]** kde když už jenom vyčtete ty jednotlivý disciplíny,

**[00:54:25]** tak si mnoho lidí klepe na čelo a říká si,

**[00:54:28]** že to není možné, a zvlášť když to člověk dělá na vozejku,

**[00:54:32]** tak to samou sobě má jako velký příběh a motivační podtex.

**[00:54:36]** A mně bylo umožněno pokračovat,

**[00:54:39]** s tím, že jsem diskvalifikovaný, ale můžu si to dojet.

**[00:54:43]** Dokončil jsem závod lehce pod 14 hodin.

**[00:54:47]** A tady je důležitý zmínit,

**[00:54:49]** že celkový limit je 17 hodin.

**[00:54:52]** Takže já jsem byl o 3 hodiny rychlejší,

**[00:54:55]** ale bohužel diskvalifikovaný z té cyklistiky,

**[00:54:59]** což samozřejmě volá po nějaké možné změně regulí,

**[00:55:03]** ale to zatím nechme bejt.

**[00:55:06]** Nicméně protnul jsem tu cílovou pásku

**[00:55:09]** a byl to úspěch nebo to byl neúspěch?

**[00:55:12]** Strašně těžká otázka.

**[00:55:14]** Pro mě to byl úspěch,

**[00:55:16]** který předvede maximum, co se moh,

**[00:55:19]** dokázal jsem to dotáhnout,

**[00:55:21]** ale tím neúspěchem se může počítat ta diskvalifikace.

**[00:55:25]** A je to právě ta velmi tenká hranice mezi tím,

**[00:55:29]** co vlastně v našich životech můžeme považovat za úspěch

**[00:55:33]** a co můžeme považovat za neúspěch.

**[00:55:36]** A já už jsem jednou zmínil,

**[00:55:39]** že pokud budeme dělat věci naplno nejlíp, jak můžeme,

**[00:55:44]** tak vždycky, i když se to nepovede,

**[00:55:47]** tak můžeme odejít ze vstyčenou hlavou

**[00:55:50]** a cítit se jako vítězy.

**[00:55:55]** Já říkám, že kdy je vůle, tam je cesta

**[00:55:58]** a to je vlastně i název naší dnešní snídaně.

**[00:56:02]** A vlastně poučen všema chybama,

**[00:56:06]** který jsem historicky udělal,

**[00:56:08]** všema neúspěchama, který jsem zažil,

**[00:56:12]** i všema úspěchama, všechno, každá zkušenost nás formuje.

**[00:56:17]** Jsem v loňském roce se kvalifikoval

**[00:56:22]** na asi jeden z nejikoničtějších triathlonů na celém světě

**[00:56:28]** a byl to kultovní mistrovství světa v celém Ironmanu na Hawaji.

**[00:56:32]** Na Hawaji jsem odlítal jako favorit.

**[00:56:36]** Jako favorit závodu, což je na jednu stranu pěkný,

**[00:56:39]** že si říkáte, jo, ono to bude,

**[00:56:41]** na straně druhý vám to bere strašně vnitřní energie,

**[00:56:46]** protože věříte tomu.

**[00:56:48]** Ale když se od vás něco očekává

**[00:56:51]** a vy si to hodně pustíte k tělu,

**[00:56:54]** tak je to pro vás trošku svazující.

**[00:56:57]** A já od prvního momentu, kdy jsem přiletěl na Hawaj,

**[00:57:01]** jsem cítil, že je všechno špatně v ten moment,

**[00:57:05]** protože Hawaj skutečně, představíme si ty krásné palny,

**[00:57:10]** to moře, jo, něco dobrýho k snědku.

**[00:57:14]** Ale já jsem to vnímal trošku jinak.

**[00:57:16]** Já jsem to vnímal tak, že jsem byl rozbitej po cestě,

**[00:57:20]** dal jsem dohromady sportovní vybavení,

**[00:57:23]** nějak jsem začal trénovat a teď jsem vlastně vjel

**[00:57:26]** do těch míst, který člověk vidí z televize,

**[00:57:29]** o kterých sní a který si idealizuje.

**[00:57:32]** A místo toho jsem trénoval, řekněme, na frekventovaný highway,

**[00:57:36]** kamion za kamionem mě míjel,

**[00:57:40]** což s tím počítáte, že už ne všechny akce

**[00:57:44]** a finální příprava je vždycky hezká.

**[00:57:48]** Ono to bylo jako pěkný na jedný straně oceán,

**[00:57:51]** na druhý straně sobka, pak jedete 40 km,

**[00:57:54]** otošíte se to a máte to v obrácení.

**[00:57:56]** Jinak je to furt stejný.

**[00:57:58]** Ale hlavně jsem byl v situaci, že jsem byl v podmínkách,

**[00:58:01]** kterými absolutně neseděj.

**[00:58:04]** Téměř 100% vlhkost a vysoká teplota.

**[00:58:08]** A lidský tělo se ochlazuje tak,

**[00:58:12]** samozřejmě pocením, a v okamžiku, kdy se potíte,

**[00:58:15]** tak suchej vzduch ten pot odpařuje

**[00:58:19]** a tím vy se ochlazujete.

**[00:58:21]** Ale v okamžiku, kdy máte vysokou vlhkost vzduchu,

**[00:58:24]** určitě to znáte třeba před bouřkou,

**[00:58:27]** když je prostě takový to dusno, tak je nám prostě blbě.

**[00:58:31]** Jenom vedlo neochlazujeme se.

**[00:58:34]** Což když chcete potělu ještě, aby se 12 hodin nehybalo,

**[00:58:38]** tak to skutečně není úplně ideálně.

**[00:58:42]** A já od prvního momentu na Hawaii jsem bojoval s tou vlhkostí

**[00:58:45]** a říkal jsem si, že to je jako 4 hodiny.

**[00:58:48]** A dost, já prostě nemohu víc, já jsem se vařil.

**[00:58:51]** No a pak přišel ten den D, kdy prostě před závodem

**[00:58:55]** už jako to asi znáte, před pohovorem, před nějakým těžkým rozhodnutím,

**[00:59:01]** nejednou každá vteřina se zdábej do hodinou.

**[00:59:06]** Před tím závodem je to úplně stejný.

**[00:59:09]** Teď je tam ten fokus na ten cíl.

**[00:59:12]** Si říkáte, Ježiš, proč já to vlastně dělám?

**[00:59:15]** Ale ono vlastně vás to vaše tělo trošilinku šetří

**[00:59:18]** a vlastně připravuje tu koncentraci na ten cíl.

**[00:59:21]** Všechno vidíte ve špatných barvách,

**[00:59:24]** ale pak jste tady a teď, v den závodu, v den pohovoru,

**[00:59:28]** kdy upřete svoji maximální koncentraci na ten cíl.

**[00:59:32]** A já jsem to vlastně měl i takhle na Hawaii.

**[00:59:36]** Vlez jsem do vody, dobrý, nevyvíjelo se to podle plánu.

**[00:59:40]** Z vody jsem třeba vylejzal druhý, chtěl jsem být prvním.

**[00:59:44]** Nevadí, ale nějak to jako celý ten den šlo podle plánu.

**[00:59:48]** Já jsem neudělal žádnou chybu.

**[00:59:51]** Dokázal jsem balansovat na hraně mezi kolapsem z vedra

**[00:59:56]** a udržitelným výkonem, což skutečně po dobu...

**[01:00:00]** 12 hodin bylo strašně těžké.

**[01:00:03]** Během cyklistiky jsem se dostal na tu vysněnou první pozici v závodě,

**[01:00:09]** což byl strašně zajímavý moment,

**[01:00:12]** protože 6 hodin jsem se zatím hnál a měl jsem klapky na očích

**[01:00:17]** a před sebou vlastně ten cíl dostat se na první pozici a diktovat tempo závodu.

**[01:00:23]** No jo, jenomže na obrádce cyklistiky na nějakým 90. kilometru

**[01:00:28]** jsem se dostal do čela. Teď jsem tam byl.

**[01:00:31]** No jo, jenomže teď jsem ztratil ten cíl, za kterým se ženu.

**[01:00:36]** Dostat se na to čelo. A teď jste na čele.

**[01:00:39]** A vlastně, co budu teď je dělat?

**[01:00:41]** Teď musím jako kontrolovat ten výkon, protože už jako fakt mi bylo dost špatně.

**[01:00:46]** A teď jsem viděl na obrádce ještě všechny ty soupeře,

**[01:00:51]** co byly jak vláček vyrovnaný za mnou. V jakým soustavu?

**[01:00:55]** A jsem si říkal, jo Mexičan, tak ten je v haji, ten vypadá špatně.

**[01:00:59]** Američan, tyjo ten vypadá dobře. Ten vypadal o mnoho líp, než já jsem se v ten moment cejtil.

**[01:01:05]** No, cyklistiku jsem udržel na prvním místě s náskokem asi 20 minut.

**[01:01:11]** Takže dalo by se říct, že jsem mohl slavit.

**[01:01:15]** Ale tím, jak jsem se cejtil, tak to vítězství bylo sakra vzdálený.

**[01:01:20]** Bylo vzdálený 42 kilometrů a 185 metrů.

**[01:01:24]** A já v prvních deseti kilometrech běhu jsem ztratil skoro deset minut z toho náskoku.

**[01:01:32]** Což, když si začnete uvědomovat, tak vám to moc nepřidá.

**[01:01:37]** Samozřejmě, bojoval jsem s nějakou mentální krizí, bojoval jsem s tím, že to bolelo, že to nešlo.

**[01:01:45]** Byly momenty, kdy jsem měl pocit, že už je to reální dotáhnout.

**[01:01:50]** Byly momenty, kdy jsem měl pocit, že jsem to ztrácel.

**[01:01:53]** Byly momenty, kdy jsem brčel zoufalstvím.

**[01:01:56]** Byly momenty, kdy jsem nahodil pokrfejs.

**[01:01:59]** Točilo se to emočně zase dynamický vypjatý závod.

**[01:02:04]** Ale dokázal jsem to dotáhnout.

**[01:02:07]** Zvítězil jsem asi o pět minut, což se zdá bejt oparník,

**[01:02:13]** ale v ten moment mi to přišlo jak dvě vteřiny.

**[01:02:16]** Dokonce tak koncentrovaný na cíl jsem byl, že ani jsem si neužil cílovou rovinku,

**[01:02:22]** která je většinou o tom, že tam najdete na té formule.

**[01:02:25]** Zvrnete ty ruce, plásnete si s těma lidma, užijete si to.

**[01:02:30]** Vůbec to tam nebylo.

**[01:02:32]** Tunelový vidění, cíl, brána.

**[01:02:35]** A většinou, když protknu bránu, tak už se jenom usmívám,

**[01:02:39]** mám styčenou ruku, protože si vážím toho, co jsem dokázal.

**[01:02:44]** Ale už to není o těch emocích tolik u mě.

**[01:02:47]** U mě je právě ta cílová rovinka o těch emocích.

**[01:02:51]** Teď to tam nebylo.

**[01:02:53]** Teď jsem věl na tu bránu a teď to ze mě spadlo.

**[01:02:56]** Uvědomil jsem si, že jsem se stal historicky prvním Čechem,

**[01:03:00]** který na Hawaii zvítězil.

**[01:03:03]** Posunul jsem český rekord.

**[01:03:05]** Překonal jsem sám sebe.

**[01:03:07]** Ale taky to bylo konečně za mnou.

**[01:03:10]** Já vlastně nevím.

**[01:03:12]** V tu chvíli, co pro mě bylo silnější,

**[01:03:15]** byla to taková směs emocí.

**[01:03:17]** A když vidím fotky, tak to ve mně skutečně vyvolá nostalgie.

**[01:03:23]** Protože když jsem byl ještě na té cílové rampě,

**[01:03:26]** kterou vidíte za mnou,

**[01:03:28]** tak já jsem skutečně začal řvát z plnejch plejce.

**[01:03:33]** Což do posud takové průvane emocí jsem nezažil.

**[01:03:38]** A tady to bylo skutečně silné.

**[01:03:40]** A pak přišel ten moment, kdy se prostě cítíte nesmrtelný,

**[01:03:44]** pak toužíte potom si jenom natáhnout, lehnout si, ležet, nedělat nic.

**[01:03:50]** Když si říkáte, konečně je to za mnou,

**[01:03:52]** pak si říkáte, ty vole, já jsem vyhrál Hawaii.

**[01:03:55]** A ono se to takhle míchá.

**[01:03:57]** A druhý den, vlastně slavnostní ceremoniál,

**[01:04:00]** kdy jsem přebíral ten mistrovský titul.

**[01:04:03]** A bylo to prostě obrovské zadosti učení

**[01:04:07]** a byl to vlastně ten absolutní vrchol

**[01:04:10]** mích sportovní kariéry, sportovní sezony.

**[01:04:14]** No a v tuhle chvíli, už je to před rokem,

**[01:04:19]** tak je na čase si začít dávat zase jiné plány,

**[01:04:22]** jiné cíle a směřovat dál.

**[01:04:25]** Já bych vám chtěl poděkovat za podzornost

**[01:04:29]** a teď je to už na naší interaktivní diskuzi

**[01:04:33]** prostřednictvím slajda. Děkuji.

**[01:04:43]** Já si k tobě vlezu a možná ještě předtím,

**[01:04:45]** než uděláme ty první dotazy,

**[01:04:48]** tak protože jsou tam dotazy na to,

**[01:04:50]** co je vlastně náhrada běhu a tak,

**[01:04:52]** tak můžeš vlastně, že to tady ukážeme,

**[01:04:55]** my jsme to tady, točíš zade sebou a tady máme kameru.

**[01:04:58]** Začal úplně logicky tím první disciplínou plavání.

**[01:05:02]** Asi netřeba si nějak představovat,

**[01:05:04]** prostě plavu kraula, když plavu ve vodě,

**[01:05:06]** asi moc nepoznáte, že je něco jinak.

**[01:05:09]** Většinou všichni triatlonsky plaveme

**[01:05:12]** v dlouhým plaveckým neoprenu,

**[01:05:14]** který má tu výhodu, že nás vlastně nese.

**[01:05:16]** Na hladině, my handicapovaní sportovci,

**[01:05:19]** ještě velmi často používáme tzv. plavecký ortézy,

**[01:05:22]** je to v podstatě bandáž přes kolení klouby,

**[01:05:25]** jenom na to, abychom udrželi tu propnutou pozici těla

**[01:05:29]** a mohli efektivně plavat kraul.

**[01:05:32]** Co se týče cyklistiky,

**[01:05:34]** tak k tomu se používá handbike, handcycle,

**[01:05:37]** je to speciálně zkonstruovaný sportový náčiní,

**[01:05:41]** který k pohybu vpřed používá sílu horních končetin

**[01:05:45]** a byť to vypadá úplně jinak než běžný kolo,

**[01:05:49]** tak my věřte, že těch podobností je tady skutečně hodně.

**[01:05:53]** Zásadní rozdíl je v tom, že na kole ležím,

**[01:05:56]** nohy mám natažený podél kola,

**[01:05:59]** šlapu horníma končetinama, šlapu takhle synchronně

**[01:06:03]** a pak už jsou ty stejné věci, jakože na kole máme

**[01:06:07]** převodník, pastorky, přehazovačku, převody, brzdy,

**[01:06:12]** zatáčíme podobně jako cyklisti náklonem předního kola,

**[01:06:17]** akorát samozřejmě tím zásadním rozdílem je to,

**[01:06:21]** že šlapeme horními končetinami.

**[01:06:23]** No a pak se dostáváme k tomu běhu, což je usměvný,

**[01:06:27]** když vám člověk na vozíku řekne, že chodí a že běhá

**[01:06:30]** a ono to tak úplně není.

**[01:06:32]** Skutečně doposud používám to, že někam jdu,

**[01:06:36]** že chodím a vlastně na vozíku k tomu v pohybu vbřed

**[01:06:42]** používáte obruče, hnací obruče.

**[01:06:46]** No a běžecká formule je vlastně modifikací toho invalidního vozíku,

**[01:06:51]** kde stejně jako na tom běžním, tamhle ta kamera nás nima,

**[01:06:54]** tam kde stejně jako na tom vozíku máte hnací obruč,

**[01:06:58]** tak takovou hnací obruč máte i na té běžecké formule.

**[01:07:02]** K pohybu vpřed používáte zase sílu horných končetin,

**[01:07:06]** ale důležitý je zmínit, že tam nejsou žádné šlapky,

**[01:07:09]** žádné fliky, žádné převody.

**[01:07:12]** Je to vlastně stejný, jako když vy běžíte, taky máte jenom ty svoje nohy,

**[01:07:17]** tak já v tomhle případě mám jenom ty svoje ruce, kola a hnací obruče.

**[01:07:23]** Já to tam dám zpátky a teď už půjdeme na dotazy, super.

**[01:07:29]** Já jenom pro ty, kdo si to moc nedokáže představit,

**[01:07:34]** tak jako když jste se tak nějak proběhli a dali jste si třeba někdy

**[01:07:40]** maraton a tohleto, tak fakt ten Ironman je jako, že si říkáte,

**[01:07:43]** tak to je trochu psycho, to asi jako kdyby nedáte.

**[01:07:46]** A teď si představte, že to děláte vlastně všechno rukama.

**[01:07:49]** To je prostě něco, co vůbec nechápu a je to jako velký mazec.

**[01:07:55]** A je tam spousty dotazů, takže ten první jsme odbavili,

**[01:07:59]** co je v Ironmanu v vaší kategorii místo běhu.

**[01:08:01]** Možná řekni, jaký to je pocit, když tam ti kluci tak běží

**[01:08:05]** a ty je předjíždíš a je to vlastně fajn.

**[01:08:08]** To je strašně fajn. Jako první plavání, tak tam člověk něco schytá,

**[01:08:14]** jak je to kontaktní, nikdo moc si nevšimne to,

**[01:08:19]** že nechodíte, že máte nějaký handicap.

**[01:08:21]** Přesto plavecky třeba uči zdravým sportovcům

**[01:08:24]** jsem na konci první třetiny, což si myslím, že je dobrý.

**[01:08:27]** Cyklistika v závislosti právě na podmínkách a na profilu,

**[01:08:31]** tak tam jako obecně dostáváme handicapovaných sportovců na zadek,

**[01:08:35]** jak se říká, protože ruce nejsou nohy.

**[01:08:38]** A konec konců i Nistorlans to jasně dokazuje.

**[01:08:41]** No a pak přichází ten běh, kdy my jsme na koni.

**[01:08:44]** Ty kola se tučejí. Samozřejmě je důležité zmínit,

**[01:08:48]** že předtím máme všechno odmakané rukama,

**[01:08:51]** ale když máte normálně třeba nějaký seběh,

**[01:08:54]** tak prostě pořád běžíte a je to pro vás náročný.

**[01:08:58]** Na tý běžecký formuli přece jenom tam ty kolečka se tučejí,

**[01:09:01]** takže získáváte. V tom běhu jsme rychlejší,

**[01:09:04]** no a je to takový jako zadosti učenění,

**[01:09:07]** že tam vidíte v tom Ironmanu, já už tomu říkám,

**[01:09:10]** takový ten zombí mod, jak ty lidi se prostě tam potáce

**[01:09:13]** a už nemůžou a vy najednou jako come on baby.

**[01:09:16]** To, co vás do té doby štve na té cyklistice,

**[01:09:19]** tak najednou si to užijete z té druhé strany.

**[01:09:22]** Ale já se na to tam záměrně, protože my jsme tě vlastně

**[01:09:26]** zastihli v takovém zajímavém rozpoložení,

**[01:09:29]** protože ty jsi rozbitý teď po tom závodě vnitř.

**[01:09:33]** Kde právě už ti neumožněný závodit.

**[01:09:36]** Tak zkus o tom něco vykládat.

**[01:09:39]** Posíhal jsi mi fotku, ze kterémi bylo hodně smutno.

**[01:09:42]** Jo, je to tak. Vlastně já jsem zmínil to,

**[01:09:45]** že je strašně tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem.

**[01:09:48]** Popisoval jsem NIS v roce 2023,

**[01:09:51]** kde pro mě bylo důležitý závodu dokončit

**[01:09:54]** i navzdory tomu, že jsem nedal cyklistický limit.

**[01:09:57]** A vlastně před pár dnama se situace...

**[01:10:00]** opakovala, já jsem znovu startoval na světovým šampionátu,

**[01:10:04]** chtěl jsem jako i úředující světový šampion vlastně

**[01:10:08]** obhájit titul, vrátit se s plnou parádou dones,

**[01:10:12]** pokořit vlastně ten svůj handicap a pokořit ty limity.

**[01:10:16]** V přípravě všechno šlo podle plánů, věřil jsem,

**[01:10:20]** že je to reálný cíl, ale závod je to

**[01:10:24]** neskutečně těžký, s chodou prostě několika

**[01:10:28]** okolností dalších se to prostě nepodařilo,

**[01:10:32]** takže já jsem za limitem zavostal tentokrát asi 20-25 minut,

**[01:10:36]** což zase v kontextu nějakých 11 hodin je nic,

**[01:10:40]** zvlášť když ten závěrečný běh už by byla relativní pohoda,

**[01:10:44]** ale já jsem vlastně v tuhle chvíli, mi nebylo umožněný

**[01:10:48]** vlastně v tom závodě pokračovat, což bylo poměrně

**[01:10:52]** jako tvrdý rozhodnutí, já bych jako nemohl převzít titul,

**[01:10:56]** že když jsem nesplnil limity, to všechno chápu,

**[01:11:00]** to je úplně v pořádku, ale pro ten pocit,

**[01:11:04]** když už člověk fakt bojuje 12 hodin, no vlastně jako

**[01:11:08]** skoro 12 hodin a už si na to zvykne, tak už jako jestli

**[01:11:12]** bude bojovat o další dvě, tři hodiny díl, tak už jako je to

**[01:11:16]** skoro jedno a věděl jsem, že bych to dotáhnul.

**[01:11:20]** A přišlo vlastně to rozhodnutí od rozhodčí, že už nemůžu,

**[01:11:24]** jako pokračovat a vlastně vznikla ona ikonická fotka,

**[01:11:28]** jak prostě ležím v depu hlavu takhle.

**[01:11:32]** V tu chvíli to bylo do jistý míry i vysvobození,

**[01:11:36]** že jsem si říkal, ty vole, rozhodnu to za mě, nemusím,

**[01:11:40]** ale jako mrzelo mi to samozřejmě, že jo, ale zrovna

**[01:11:44]** tato fotka v tenhle moment zvedla obrovskou vlnu

**[01:11:48]** jako emocí i vlastně podpory i nevola,

**[01:11:52]** a vlastně v tuto chvíli začínám i s lidmi

**[01:11:56]** z managementu Ironmanu nějakým způsobem měnit

**[01:12:00]** skutečně ty limity, protože není fér,

**[01:12:04]** aby na těch nejnáročnějších tratích jsme měli stejné limity

**[01:12:08]** jako zdraví sportovci. A v tuto chvíli

**[01:12:12]** skutečně už to i to vedení Ironmanu chápe.

**[01:12:16]** A pokud se podaří vlastně teď prosadit

**[01:12:20]** nějakou změnu, tak to budu považovat za svoje velké

**[01:12:24]** sportovní vítězství a takovou náplas za to,

**[01:12:28]** že to vlastně jako nepřišlo a bylo tam nějaké vnitřní sklamání.

**[01:12:32]** Odcházím ze vztyčenou hlavou, dal jsem do toho maximum,

**[01:12:36]** ale bolí to.

**[01:12:38]** Mně se líbí, že když jsme se o tom bavili, tak ty si ale neříkal,

**[01:12:42]** že to je jako pro tebe, ale že chceš ten sport vlastně otevřít dalším

**[01:12:46]** a že proto je to důležité, aby se tady tohleto stalo.

**[01:12:50]** Je to tak, protože budeme-li se bavit vlastně o té typologie handicapů,

**[01:12:54]** tak ono strašně záleží na tom, v jaké výšce míšního segmentu

**[01:12:58]** máte vlastně porhněnou míchu. V okamžiku, kdy máte míšní lézy v krku,

**[01:13:02]** tak nemusíte ani horníma končitinama hejbat, nebo špatně

**[01:13:06]** v okamžiku, kdy máte někde tady, tak vám třeba nefungují trupové svaly,

**[01:13:10]** ale ruce už jsou v pořádku. A já patřím k těm sportovcům,

**[01:13:14]** kteří mají míšní lézy už s ovlivněnou funkcí trupových svalů,

**[01:13:18]** takže patřím jako k těm víc handicapovaným v rámci Ironmanu.

**[01:13:22]** A tím, že v tuhle chvíli mám už zase o nějakých 55 polovičních Ironmanů,

**[01:13:27]** asi 13 celých Ironmanů a několik titulů, tak si myslím,

**[01:13:32]** že jsem asi právě tím člověkem, který může takovýhle témata otvírat,

**[01:13:37]** protože bych byl rád, kdyby vlastně ten sport se dál rozvíjel

**[01:13:42]** a dál otevíral a nebyl jenom o tom, no proč já bych dělal Ironmana,

**[01:13:46]** když nestihnu limit. Jo, samozřejmě, vždycky je to otázka nejenom limitu,

**[01:13:51]** samozřejmě i vaší výkonnosti. Já si myslím, že celkové limit je v pořádku.

**[01:13:57]** Musí to být vždycky výzvou a musí to být vždycky motivační.

**[01:14:01]** Ale nějaký drobný přizpůsobení a modernizace aktuálního stavu je fajn.

**[01:14:06]** A věřím tomu, že vlastně by to přitáhlo další sportovce,

**[01:14:10]** další relativní blázny, jako jsem já.

**[01:14:13]** Katka se vtá zajímavé, jak v těch největších bojích sám se sebou

**[01:14:17]** nacházíš krásu a motivaci, co podle tebe ovlivňuje,

**[01:14:20]** kolik vůle člověk má nebo nemá? To je super otázka, děkujeme.

**[01:14:24]** To je jako strašně těžká otázka. Já si myslím, že vlastně tu naší vůli

**[01:14:29]** do jisté míry popisuje i ta vášeň, s kterou vlastně ty věci děláme.

**[01:14:36]** To, jestli ty věci skutečně chceme dělat a jestli v tom vidíme nějaký smysl.

**[01:14:42]** V závodě bych vám mnohokrát řekl, ne, už v tom prostě nebudu pokračovat,

**[01:14:46]** žádný smysl v tom nevidím, tohle je poslední závod.

**[01:14:50]** Jenomže pak projedete pod tou cílovou bránou a najednou zjistíte,

**[01:14:55]** že to smysl má, protože inspirujete lidi, posouváte sami sebe

**[01:15:00]** a děláte něco zváštní. A jak jsem říkal, ta vášeň to je to,

**[01:15:04]** co nás propoluje. Jak vzít v těžkých momentech energii.

**[01:15:09]** To je velmi těžký téma. Já obecně nerad věci vzdávám

**[01:15:16]** a s těma zkušenostmi, které už mám, nebo každej, získáváme zkušenosti

**[01:15:21]** a bojujeme si nějakou frustrační toleranci.

**[01:15:25]** Já třeba konkrétně teď, ten závod se pro mě taky nevyvíjel úplně nejlíp,

**[01:15:31]** protože plavání první kilometr třeba skvělý a pak najednou něco bylo špatně.

**[01:15:37]** Mně se začala točit hlava, začalo mi být špatně.

**[01:15:40]** Já jsem začal mít pocit, že plavu jako úplně nejhorší plavání v životě.

**[01:15:44]** Pak vylezu z vody a přítel k mně, hele dobrý, jedna patnác.

**[01:15:47]** A já říkám, no ty vole, tak asi jako dobrý.

**[01:15:50]** Ale říkám, jako 50 na 50, teď si nevzdám v cyklistice.

**[01:15:54]** Byl to těžký moment, ale pořád tam byla ta vidina toho cíla.

**[01:16:00]** A v okamžiku, kdy si dokážeme představit ten náš cíl, to, čeho chceme dosáhnout,

**[01:16:07]** tak to je tím hnacím motorem v těch těžkých momentech.

**[01:16:11]** Pak samozřejmě se musíme dokázat povzníst na to,

**[01:16:14]** že to třeba nejde podle plánu, že to třeba bolí.

**[01:16:18]** V Ironmanu je to už tak posunuté, že si řeknu, ok, teď to bolí,

**[01:16:23]** ale ono ještě za hodinu to třeba přejde.

**[01:16:26]** Je to trošku šílený, ale takhle už to skutečně je.

**[01:16:31]** Jedete první čtyři hodiny, kde de facto stoupáte do nějakých třináctiset nad mořem

**[01:16:39]** a pak víte, že sice už jste jako nahoře, ale stejně je taková zvlněná pasáž,

**[01:16:45]** která jako úplně nejde.

**[01:16:47]** Já jsem třeba v hlavě měl to, že ok, tak čtyři hodiny do kopce,

**[01:16:51]** to si užu, a to jelo, to bylo dobré.

**[01:16:54]** Tak jsem vyjel na ten kopec a teď najednou přepnete.

**[01:16:57]** Dobrý, mám splněno, jsem na kopci, no tak teď to bude tři hodiny špatný

**[01:17:01]** a pak se svezu z kopce.

**[01:17:03]** Vždycky je potřeba hledat na tom něco pozitivního a neutápět se v tom,

**[01:17:08]** co je špatně, protože ono všechno jednou pomine.

**[01:17:12]** A když je tam ta vášeň, ta cíl, ta nějaká vizualizace toho snu,

**[01:17:17]** tak to nám pomáhá překonat vlastně ty krize.

**[01:17:21]** Může nám pomoct i třeba právě v ten moment ta vizualizace toho,

**[01:17:25]** že si představíme, jak to třeba bude krásný, až to dotáhneme.

**[01:17:30]** Setkal jsi s Honzo někdy s tím, že by zdraví sportovci považovali

**[01:17:34]** tvůj účast na nějakém závodě za nefair,

**[01:17:37]** popříklad, že ti to dali na Evo, protože si pro ně konkurence?

**[01:17:42]** Nepovažovali. To je jakože opravdu krásný, že ne,

**[01:17:47]** nikdy jsem tohle necítil, zejména během cyklistiky,

**[01:17:51]** tak kdy mě ty zdraví cyklisti většinou přidížejí,

**[01:17:55]** tak tam jsou ty momenty, že mě přidížejí a you are my hero,

**[01:17:58]** to je skvělý. Ale pak třeba na běhů.

**[01:18:01]** Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by to považovali za něco snažšího.

**[01:18:08]** Byť ten běh může být považovaný za snažší, ale ne po té cyklistice.

**[01:18:13]** Tak ne, ale shodou okolností jsem v letošní sezóně zažil jednu úžasnou věc.

**[01:18:18]** Byl jsem na takovým menším závodu v Polsku, kde jsem neměl kategorii,

**[01:18:23]** kde jsem startoval jenom prostě jako v rámci age group, běžný age group.

**[01:18:28]** A ten závod mi prostě sednul, byly rychlé. A já jsem byl třetí

**[01:18:32]** mezi zdravýma sportovcema. A to bylo strašně usměvný v tom,

**[01:18:36]** protože tam se změnil trošku organizační tým, ty lidi mě neznali,

**[01:18:40]** a teď k tomu jako the third position, Jan Tománek from Czech Republic.

**[01:18:46]** A teď tam přijede jako podium frère, ty kluci, co byli před ním,

**[01:18:51]** byli hodně překvapený. Takže to byla taková pěkná situace.

**[01:18:56]** Bohužel pro prvního jsem pak měl asi víc prostoru v rámci rozhovoru,

**[01:19:01]** než on, tak to možná asi jako neměl radost. Ale celkově je tam spíš ten respekt

**[01:19:07]** a ten obděh zvlášť, když si vlastně ty sportovci pocházejí.

**[01:19:11]** Tam je hrozně. Nedivím stejným backland.

**[01:19:13]** Dávají vám lékaři naději, že v životě, třeba pokrykem vědy,

**[01:19:17]** se ještě někdy postavíte?

**[01:19:19]** Tak já si myslím, že zrovna v tomto případě ta věda jde strašně dopředu.

**[01:19:23]** Ale v tuto chvíli asi není nic, co by mě jako aktuálně nějak to chození vrátilo,

**[01:19:29]** takže vůbec celkem mě to nechává jako chladný.

**[01:19:33]** Já si říkám, když ta situace přijde, tak ji třeba budu řešit.

**[01:19:37]** Ale pak přichází ta druhá strana mince.

**[01:19:41]** Když se někdo zeptá, jestli jsem spokojený, jestli žiju naplněnej život.

**[01:19:45]** No, včera bych možná říkal, že ne, ale dneska už zase říkám, že jo.

**[01:19:50]** To je ten životní optimismus.

**[01:19:52]** Protože vlastně nemám pocit, že ten handicap, že by mě něco vzal,

**[01:19:57]** mě spíš dál.

**[01:20:00]** To, co mě neskutečně baví, to, co po většinu času si myslím, že dává smysl, inspiruju okolí a myslím si, že žiju plnohodnotný život.

**[01:20:11]** Takže vlastně ani jako se k tomu teď neupínám, ale nemůžu soudit, kdyby nějaká taková situace byla, jak bych se rozhodl.

**[01:20:20]** Nevím, ale už mám trošku zalíbení v té sadomasochistické držině jezdit Iron Many a Ozayku je prima.

**[01:20:27]** Zdeněk se ptá, jestli tvůj sparing partner je profík, nebo je to dobře trénovaný amatér a aby ti vůbec stačil.

**[01:20:35]** Tak na běžkách vlastně v tuhle chvíli už je to takový, já bych řekl skoro poloprofík,

**[01:20:40]** protože už jde tím správným směrem a začíná dělat Iron Many.

**[01:20:45]** Ale co se týče běžeckého ližování, tak přece jenom tam ten handicap zase předurčuje,

**[01:20:53]** že zase tak rychle jako nebudu, takže tam mě stíhá.

**[01:20:56]** Jsou momenty, kdy si mákne, to je třeba rovina, ale třeba do výjezdu si odpočinem.

**[01:21:02]** Ono to platí vlastně na tom kole.

**[01:21:04]** Já jsem překvapený, mě vždycky nejvíc zajímala, kdyby ta technická část,

**[01:21:10]** jak to funguje a jak tohleto a jak vlastně plaveš.

**[01:21:13]** Zkus popsat vlastně to běžkování, že to je vlastně, jak musíš držet tu rovnováhu.

**[01:21:21]** Možná si lidi představí, že přesně si sedneš, že to je pohodička,

**[01:21:25]** ale ono taková pohodička není.

**[01:21:27]** No, když nejedeš, tak to je pohodička, to si skutečně jenom sedneš.

**[01:21:31]** Ono je to pohodnější, než třeba vozik.

**[01:21:33]** Ale důležitá věc, skutečně, vy jste to viděli i na jedným fotce.

**[01:21:37]** Představte si, že mám prostě nějakou konstrukci, nějakou sedačku, v který sedím.

**[01:21:43]** Strašně důležitý je zmínit, že mám kolena véž oproti zadku,

**[01:21:48]** což vlastně pomáhá ten můj nestabilní trup trošku suplovat tu funkci těch svalů.

**[01:21:54]** No a pak je to jednoduchý, že mám vedle sebe dvě postavený běžky,

**[01:21:58]** na kterých teda jako na tý sedač se sedím.

**[01:22:00]** A pak mám dvě hulky a pak je to ta tvrdá práce.

**[01:22:03]** Protože to je jenom 90 kilometrů soupaž.

**[01:22:05]** Přesně, jenom jako jedeš tu soupaž.

**[01:22:07]** Tak samozřejmě jsou momenty těch výjezdů, kde člověk nemůže si třeba odpočinout tím,

**[01:22:13]** že jako začne stromečkovat, to jako úplně nejde.

**[01:22:17]** Což do červené sjezdovky je dost problém.

**[01:22:19]** Což je dost celá problém, zvlášť když ty chceš jet tam, ale oni jdou tak.

**[01:22:23]** Takže to jsou i takový těžší momenty.

**[01:22:26]** Ale zrovna tohle stoje jako docela jednoduché technické vybavení,

**[01:22:31]** co je samozřejmě specifické a brždění.

**[01:22:34]** To funguje tak, že vlastně si lehnu na kolena a brzdím vlastně palcovou hranou hole,

**[01:22:39]** jenom tím, jak přidrhnu o ten sníh.

**[01:22:42]** Což zase kdo běžkuje, tak ví, že sakra záleží na tom, jak je sníh.

**[01:22:47]** Takže ono to spíš v reálu je, že buď brzdíš, nebo děláš, že brzdíš,

**[01:22:52]** ale ono to stejně furt jede.

**[01:22:54]** A pak přichází ten asi úplně nejhorší moment,

**[01:22:57]** že v rychlostech nad 40 km v hodině už ta běžka začíná být podstatně stabilnější.

**[01:23:05]** Jak prostě je tam nějaká ta dostředivá síla,

**[01:23:08]** tak v okamžiku, kdy seš jako ve stopě a ono to začne zrychlovat,

**[01:23:12]** tak ty jsi jako přibitej.

**[01:23:14]** A pak přichází ten moment, že třeba už nevíš co a chceš spadnout a tím zabrzdit.

**[01:23:19]** A ono to nejde.

**[01:23:21]** Protože už je to tak stabilní, že vlastně nemůžeš spadnout

**[01:23:25]** a když se ti to podaří, tak už to zase hodně bolí v té rychlosti na 40.

**[01:23:29]** Takže to je takový hodně specifický.

**[01:23:34]** A není to sranda.

**[01:23:38]** Takových věcí je hodně.

**[01:23:40]** Zuzana se ptá a je to oblast, které jsem se taky chtěl věnovat.

**[01:23:44]** Jak se může od nuly dostat handikapovaný člověk tam,

**[01:23:47]** aby byl placený za sportování?

**[01:23:49]** Je to poměrně vyhráváním nějakých soutěží?

**[01:23:51]** Vůbec po výklade o tom, jak to je vlastně s tím financovaním toho sportu?

**[01:23:54]** Tady vlastně v tuhle chvíli je strašně důležitý rozlišit paralimpijský sport

**[01:23:59]** a neparalimpijský sport.

**[01:24:01]** V letošním roce třeba v rámci paralimpijského hnutí se podařilo,

**[01:24:05]** že vlastně i handikapovaný sportovci,

**[01:24:07]** ty, co mají už nějaké medále a nějaké úspěchy,

**[01:24:10]** skutečně mohou prostřednictvím rezortního sportovního centra

**[01:24:14]** být profesionály a jsou za to placený.

**[01:24:17]** Ale neparalimpijskej sportovců se to netýká.

**[01:24:20]** A to jsem třeba já.

**[01:24:22]** V tuhle chvíli mám tu výhodu a nějakou marketingovou cenu

**[01:24:26]** těma úspěchama, které se podařily.

**[01:24:29]** Ale když vlastně vůbec se člověk na ten vozík dostane a chce začít sportovat,

**[01:24:34]** tak je to hodně těžký, protože je řeší samozřejmě o vozík,

**[01:24:38]** úpravu bydlení, auto, ruční řízení v autě.

**[01:24:42]** Ty peníze skutečně strašně tečou.

**[01:24:45]** A na ten sport mnohdy nezbývají finanční prostředky.

**[01:24:49]** Já jsem začínal v době před 20 lety,

**[01:24:53]** kdy nemyslím si, že peněz bylo víc, peněz bylo spíš méně,

**[01:24:57]** ale je to zase o té vášně a o té vůle.

**[01:25:01]** Mít prostě sny a plány a začít hledat nějakou přidanou hodnotu

**[01:25:07]** v tom, co dělám, nebo v tom, co děláme,

**[01:25:10]** a skutečně to dokázat monetizovat.

**[01:25:13]** Takže já funguji v tuhle chvíli vlastně na bázi reklamy.

**[01:25:17]** Každá sezona je vždycky tak trošku na bodě,

**[01:25:20]** jestli se mi podaří zajistit dostatek partnerů,

**[01:25:24]** které jim v podstatě jako pronajmu, řekněme, ten reklamní prostor.

**[01:25:28]** Tak máváme do těch kamer. Kdybyste náhodou někdo,

**[01:25:31]** jako třeba, já nevím, Škodovko nebo někdo, chtěli,

**[01:25:35]** tak jakože tady je banér.

**[01:25:37]** Je to tak. V podstatě na začátku to bylo jenom o tom,

**[01:25:40]** že jsem ten banér. Řekněme, ta plocha.

**[01:25:43]** Postupem času si myslím, nebo už vždycky chci,

**[01:25:46]** aby ty spolupráce byly oboustraní.

**[01:25:48]** Takže je to právě o můžnosti motivačních workshopů,

**[01:25:51]** eventů, zážitkových akcí a vlastně pracovat s tím brandem.

**[01:25:55]** A v dnešní době ty společnosti už těch spoluprací

**[01:25:59]** smysluplných umějí využívat, což si myslím, že je prima.

**[01:26:03]** Takže moje cesta je prostě, nebo ta profesionalizace,

**[01:26:08]** je nejenom tím, že jsem úspěšný sportovéc,

**[01:26:11]** ale i tím, že jsem relativně schopný sportovní manažér.

**[01:26:15]** Já tady propojím dvě otázky. Jana se ptá, co bude další výzva.

**[01:26:18]** A taky někdo, kdo se nepodepsá, což je v pohodě.

**[01:26:21]** Neuvažoval jsi účast na Olimpiádě?

**[01:26:23]** Právě viděl jsem běžký tohleto, jako handbike cyklista jsi byl.

**[01:26:27]** Já začnu i dřív otázkou, co se týče paralimpiády.

**[01:26:31]** Já jsem byl blízko už v roce 2010, kdy jsem se realizoval cyklistice.

**[01:26:36]** A vlastně v tu chvíli cyklistika byla tím hnacím motorem.

**[01:26:40]** Ale v dnešní době vlastně o paralimpiádi už vůbec nepřemýšlím,

**[01:26:44]** protože ten vytrvalostní sport není na programu paralimpijských her.

**[01:26:49]** Je to tam klasický triatlon?

**[01:26:50]** Jo, tam je klasický nebo klasický.

**[01:26:52]** Já říkám dětský, on je to jako sprint triathlon.

**[01:26:55]** 750 metrů plavání, 20 kolo a 5 běh.

**[01:26:59]** Já vlastně v určitý fázi kariéře jsem se i vlastně tomu věnoval.

**[01:27:04]** Ale vlastně to moje srdce patří tomu dlouhýmu triathlonu

**[01:27:08]** a to posouvání sebe sama po boku těch zdravých sportovců.

**[01:27:12]** A tím se dostáváme vlastně k té další výzvě,

**[01:27:15]** jako samozřejmě získávat další tituly a posouvat hranice možnýho.

**[01:27:20]** Je to pěkný, ale už to možná začíná být,

**[01:27:23]** jak v té cyklistice, trošku o tom ego víc.

**[01:27:27]** A já bych se chtěl prostě posouvat dál a s chodou okolností

**[01:27:31]** teďka právě na tom šampionátu úspěšným neúspěšným vnitř

**[01:27:35]** jsem měl jeden takovej důležitý rozhovor

**[01:27:39]** vlastně s jedním člověkem z Ironmanu

**[01:27:43]** o tom, že by mě v příštím roce potvrdili

**[01:27:47]** nebo podpořili moji snahů účast na takovým krásným dublu.

**[01:27:53]** To se vám bude líbit. Je to skoro taková konvenční věc.

**[01:27:57]** Ironman Kalmar ve Švédsku a Ironman Kodaň v Dánsku.

**[01:28:03]** Prostě Ironman jako každej jiný.

**[01:28:05]** Nejsou to tak brutální tratě jako na Hawaii nebo jako třeba dnes.

**[01:28:10]** Ale co je na tom krásné je, že Kalmar se jede v sobotu

**[01:28:14]** a Kodaň se jede v neděli.

**[01:28:17]** A to je v tuhle chvíli takové.

**[01:28:20]** Můžeš vyspat chvilku.

**[01:28:22]** Jo, po to, co tam dořídím, tak se můžu i vyspat.

**[01:28:26]** Jak regeneruješ?

**[01:28:28]** Jak regeneruju? V podstatě musí to přebolet.

**[01:28:33]** Asi tak. Tady není cesty, že po tom závodě to bolí.

**[01:28:39]** Záleží, jestli je to krátký triathlon nebo poloviční Ironman

**[01:28:44]** nebo jestli je to celý Ironman, jaké byly podmínky.

**[01:28:47]** Obecně, když je třeba studený závod,

**[01:28:50]** tak jsem z toho víc jako vycucený, že bych sněd všechno,

**[01:28:54]** ale nejsem tak bolavej.

**[01:28:57]** A třeba teďkon ponys, kde jsem se zase nějakým způsobem přehrál,

**[01:29:01]** tak je to takový, že třeba první dva dny jsem nebyl schopný

**[01:29:06]** jako skoro jíst, pít. Včera už jsem se jako dostával do normálů

**[01:29:11]** a teď jako počítám, že během těch pěti dnů po závodu

**[01:29:16]** jako opadne ta aktuální bolest a teď hlavně potřebuji zregenerovat hlavu.

**[01:29:21]** Takže teď je to o tom, že chvíli jako úplně vypustím

**[01:29:25]** a pak to tam zase bude.

**[01:29:26]** Planuješ trénovat handicapované děti?

**[01:29:28]** Wow, handicapované děti nevím, jestli budu trénovat.

**[01:29:32]** Já obecně bych se nerad pouštěl do disciplíny trénování dětí.

**[01:29:37]** Já je rád budu motivovat, rád je budu inspirovat.

**[01:29:42]** Udělám pro ně rád nějakou akci. To všechno ano.

**[01:29:46]** Ale obecně trénovat děti je disciplína, kterou jako strašně obdivuju,

**[01:29:55]** ale je tam strašně velká míra zodpovědnosti.

**[01:30:00]** Já radši budu mít před sebou hotový lidi, který tápají ve svý životní roli, nebo chtějí pomoct s pohybem jako takovým,

**[01:30:11]** chtějí ho začlenit do života. Rád budu jejich kaučem, rád jim pomůžu třeba co se týče tréningového režimu.

**[01:30:18]** Ale na to, abych trénoval děti, na to se prostě jako necítím, tam ta míra z odpovědnosti je obrovská.

**[01:30:25]** Honza, já to tady teďka ukončím. Moc děkuju za sdílení, za krásný příběh. Já ještě jednou poprosím, díky moc.

**[01:30:33]** Bylo to super.

**[01:30:41]** Těch dotazů je hromada, my to víme, já jsem to tak nějak předpokádal, ale než se dostaneme k tomu, co s nima můžete udělat,

**[01:30:50]** tak vás poprosím, zkuste nám dát nějakou zpětnou vazbu, zkuste si popovídat o tom, co jste dneska slyšeli

**[01:30:59]** a co vám tak nějak utkvělo v hlavě, nebo prostě na co jste si přišli.

**[01:31:04]** Já tak nějak pořád poslouchám, hala, já už se tady tohleto nenaučím a angličtina s Broňou jsme minule zeštěla,

**[01:31:09]** že to není už nic pro mě, tak doufám, že vás tohleto namotivuje, že se dájí dělat prostě neuvěřitelné věci

**[01:31:15]** a že se prostě fakt dá udělat úplně všechno.

**[01:31:19]** Kdybyste chtěli nějaký návod, tak máte pdf, které si můžete stáhnout na otázky, které vám v tomhletom pomůžou.

**[01:31:27]** Ta reflexie je prostě jednoduše důležitá a my právě s Honzou se určitě podíváme zase na Brain and Breakfast Digestive,

**[01:31:37]** takže pokud byste chtěli položit ty otázky, které jsme nestěhli, pokud byste si chtěli popovídat s lidmi,

**[01:31:44]** krom Honzy ještě s dalšíma, které přizvu, tak určitě doporučuji navštívit Brain and Breakfast Digestive.

**[01:31:50]** Bude to 29. a je to přes oběd, takže kdybyste jenom tak chtěli s náma poobědvat, tak si myslím, že to je takové příjemné povídání.

**[01:31:59]** Na to se já osobně hodně těším.

**[01:32:02]** Brain and Breakfast Business pokračují dál, my se budeme věnovat dalším tématům, které tady vidíte.

**[01:32:08]** Pro mě je jedno z nejdůležitějších. Kognitivní bezpečnost. Pepa holí zase.

**[01:32:12]** Přijde po půl roce říct, co je v tomhle nového a já se tak trochu děsím, že se to zase posunulo někam úplně jinam.

**[01:32:18]** Škola života s Jánem Košturekem je další projekt, který v rámci Red Buttonu máme.

**[01:32:24]** Mám radost, že se objevilo v knížce měsíce Phil Knight a jeho umění vítězit a hrozně to tady navazuje.

**[01:32:34]** To je příběh firmy Nike. Já jsem to zhltnul fakt hodně, hodně rychle. Je to fantastická knížka,

**[01:32:40]** takže pokud byste chtěli nějaký tip, tak rbkniha.cz a zrovna aktuální Phil Knight je něco, co moc doporučuji.

**[01:32:47]** No a na co se můžete češit příště? Příště se podíváme 30. 10. s Pavlínou Louženskou na trendy.

**[01:32:59]** Budeme se podívat, čím teď žijou mladí, co se vlastně děje, co je to hype, co je to nějaký cykl, co je trend.

**[01:33:05]** Zajímavé téma, člověk, který má hodně tady v tomhletom OGITO, takže úplně zase jiné téma,

**[01:33:13]** otevření nových bublin. Takže ještě jednou Honzo, moc děkuju, že jsi přišel, děkuju za příběh.

**[01:33:20]** Vy nám zůstaňte věrni, přijďte klidně do Magenti na další snídani anebo se zastavte na Brain & Breakfast Digestive.

**[01:33:26]** Mějte se krásně, díky, ahoj a naschledanou.

**[01:33:29]** Díky, naschledanou.

**[01:33:56]** Titulky vytvořil JohnyX