# Přepis: Deník nejen vojínky

**[00:00:00]** Ahoj a dobrý den, moje jméno je Honza Mašek.

**[00:00:30]** Já vás chci přivítat u další snídaně Brain & Breakfast.

**[00:00:34]** První snídaně Brain & Breakfast roku 2026.

**[00:00:38]** Vstupujeme právě do neuvěřitelné 13. sezóny,

**[00:00:42]** kdy jsme nevynechali ani jeden měsíc,

**[00:00:45]** tak doufám, že tenhle trend bude pokračovat.

**[00:00:48]** Snídaně mezi tím, kdy jsme začali se různě vyvíjí,

**[00:00:55]** takže možná jste si všimli, že před dvěma lety

**[00:00:59]** jsme zahájili i takovou biznisevou variantu,

**[00:01:01]** ale dneska je to o té klasické snídaně.

**[00:01:04]** A nic by se nedalo dělat, kdyby nás nepodporovali partiáci,

**[00:01:09]** takže moc děkujeme Magentě Experience Center za to,

**[00:01:13]** že nás tady hostí.

**[00:01:14]** Děkujeme taky partiákovi Frutissimo.

**[00:01:17]** Vy, kteří se na nás díváte přímým přenosem,

**[00:01:20]** třeba někde z knihovny, to bohužel neoceníte,

**[00:01:23]** ale lidé, kteří tady váží cestu do Magenty,

**[00:01:25]** tak si můžou vychutnat dobrou snídaní.

**[00:01:28]** Pak je tam slajdu, což je partiák interaktivity

**[00:01:31]** a to mi tak nějak připomíná,

**[00:01:32]** že si pomalinku začnete chystat vaše mobilní telefony.

**[00:01:36]** A myhl se tam i QR kód.

**[00:01:38]** Ten QR kód vás zavede na newsletter sítě Red Button,

**[00:01:42]** která vlastně za tímhletím vším stojí

**[00:01:44]** a nejenom Brain and Breakfast,

**[00:01:45]** ale mnoho, mnoho dalších aktivit lidí,

**[00:01:49]** kteří se rozhodli, že chtějí posouvat Česko

**[00:01:51]** skrz firmy a podnikatelské prostředí.

**[00:01:53]** Takže pokud by vás tohle zajímalo víc,

**[00:01:55]** tak tenhle ten QR kód vás zavede na ten newsletter.

**[00:01:59]** Jak jsem řekl, důležité je,

**[00:02:02]** že snídaně jsou interaktivní,

**[00:02:04]** takže pokud vás cokoliv zaujíme,

**[00:02:07]** tak můžete položit dotaz dnešnímu hostu

**[00:02:11]** slajdu.com hashtag Brain.

**[00:02:15]** Můžete sejmout QR kód,

**[00:02:17]** který jste tam před chvíličkou viděli.

**[00:02:19]** Teď už tam naskakuje znova.

**[00:02:20]** Vy, kteří se na nás díváte přímým přenosem

**[00:02:22]** přímo v naší aplikaci Red Button Edu,

**[00:02:25]** tak pod tím oknem, kde mě teď vidíte,

**[00:02:28]** je přímo okno slajdu, kde se můžete ptat.

**[00:02:32]** Já už jsem tam dal klasickou první otázku na vás

**[00:02:35]** a to je to, jestli jste na snídaně poprvé,

**[00:02:39]** jestli s náma snídáte poprvé,

**[00:02:40]** nebo už jste na snídaně byli.

**[00:02:42]** Takže zkuste si jenom procvičit to,

**[00:02:45]** že to funguje.

**[00:02:46]** Ten telefon si vemte do ruky

**[00:02:48]** a mějte ho tam, kdyby vás napadl jakýkoliv dotaz.

**[00:02:52]** Mám vlastně radost vždycky,

**[00:02:54]** když se ta bublina rozšiřuje.

**[00:02:56]** To znamená, že když je ten větší počet lidí,

**[00:03:00]** kteří na snídaně ještě s náma nebyli,

**[00:03:02]** tak to znamená, že propichujeme další bublinu

**[00:03:05]** a to je něco, co mě hodně baví.

**[00:03:08]** Tak, to byl úvod

**[00:03:10]** a teď už nějakým způsobem přivítáme

**[00:03:15]** našeho hosta, naší hostku Petra Horáková-Krichtofová.

**[00:03:21]** Petro, já tě vítám, ahoj.

**[00:03:23]** Ahoj, Hanzo.

**[00:03:24]** Ahoj.

**[00:03:25]** Děkuju za pozvání.

**[00:03:26]** Nemáš vůbec zač.

**[00:03:27]** Já než ti předám to pomyslné řezlo,

**[00:03:29]** tak ono, to vždycky vypadá,

**[00:03:32]** nebo někdy to může vypadat,

**[00:03:34]** že ty aktuální témata,

**[00:03:36]** že jsme si teďka s Petrou zavolali

**[00:03:38]** a potom, co se tady kolem nás děje,

**[00:03:40]** tak řekneme, ok, teďka je to téma armáda a všecko.

**[00:03:43]** Nicméně není tomu tak.

**[00:03:44]** My se doblomováme s Petrou už dlouho

**[00:03:46]** a já se každopádně těším

**[00:03:50]** na Vyškov a na všechny tvé příhody,

**[00:03:52]** ale těším se i na další.

**[00:03:54]** Tady je to řezlo a díky moc za přednášku.

**[00:03:56]** Já ti děkuju.

**[00:03:58]** Koukám, že snídaň se dneska servíruje do Ešusu,

**[00:04:00]** to je krásně tematické.

**[00:04:02]** Tak, dobrý den.

**[00:04:04]** Jsem Petra Horáková-Krištofová.

**[00:04:08]** A jsem především matka,

**[00:04:11]** jsem manželka, jsem podnikatelka,

**[00:04:14]** jsem taky filantropka

**[00:04:16]** a taky jsem autorkou blogu,

**[00:04:18]** podcastu a nově i knihy Deník Vojinky.

**[00:04:22]** Kniha Deník Vojinky má 200 stránek

**[00:04:29]** a popisuje 3 týdny mého vyškovského života.

**[00:04:33]** Kdybychom se stejnou vervou popisovali můj život,

**[00:04:38]** tak by měla ta kniha 167 067 stránek.

**[00:04:44]** Prosím, pěkně počítala to umělá inteligence.

**[00:04:48]** Takže doufám, že to je plus minus přesně.

**[00:04:51]** Ale já si myslím, že takovou knihu by si nakonec nikdo nedoporučoval

**[00:04:55]** a někdo by ji asi nečetl,

**[00:04:57]** protože na rozdíl od Deníku Vojinky

**[00:05:00]** je tam spousta šedi

**[00:05:02]** a samozřejmě spousta i důležitých okamžiků,

**[00:05:05]** ale jenom tu šeď bych vlastně ve finále,

**[00:05:08]** nebo se mi ve finále ocenila já, několiv čtenář.

**[00:05:11]** Takže já se v dnešní přednášce pokusím vyhnout té šedi

**[00:05:14]** a pokusím se vypíchnout ty důležité okamžiky,

**[00:05:17]** které pravděpodobně shledáte jako zajímavé.

**[00:05:21]** Ještě na začátek bych chtěla dát malý disclaimer.

**[00:05:24]** Jsem tady dneska jako soukromá osoba

**[00:05:27]** a všechno, co tady řeknu, vyjadřuje výhradně jenom moje názory.

**[00:05:31]** Děkuju.

**[00:05:32]** Tak, na začátku všeho byl dětský sen.

**[00:05:35]** Já jsem měla spoustu spolužáků,

**[00:05:38]** kteří chtěli být například kosmonauty.

**[00:05:42]** Měla jsem spolužáky, kteří jezdili po lavici,

**[00:05:45]** angličáky a říkali...

**[00:05:58]** Mám ji sundat?

**[00:06:01]** Tak jasně sundáme naušnici.

**[00:06:04]** Ve Vyškově ji stejně nosit nemusím, nebo nemůžu,

**[00:06:07]** protože budu připadat trošku jako ve Vyškově.

**[00:06:11]** Měla jsem kamarády, kteří jezdili po lavici angličákama

**[00:06:14]** a říkali, až budu velkej, tak si jednou takovýto velký placatý auto koupím

**[00:06:18]** a budu balit holky ve městě.

**[00:06:21]** Měla jsem spolužáky, kteří říkali, až budu velkej, tak budu cestovat.

**[00:06:25]** Pojedu do Afriky, nebo ti statečnější říkali, nebo odvážnější,

**[00:06:29]** pojedu do Ameriky, byla studená válka a byly zavřené hranice.

**[00:06:33]** Já jsem měla úplně jiný sen.

**[00:06:36]** Já jako holčička jsem říkala, až budu velká, tak půjdu do armády.

**[00:06:41]** Pravděpodobně zatím stál můj tatínek, který o armádě moc hezky vyprávěl.

**[00:06:47]** Nikdy nemluvil o šikaně nebo o buzeraci.

**[00:06:51]** Já jako malá holčička jsem měla pocit, že to je strašně velký dobrodružství

**[00:06:55]** a spí se tam na těch palandách.

**[00:06:57]** Já jsem se viděla, jak v těch 18 letech s těma klukama, co nedostanou modrou,

**[00:07:02]** půjdu spát na ty palandy, budeme běhat v prostoru

**[00:07:06]** a budeme zažívat různý dobrodružství.

**[00:07:09]** Rodiče mě hodně rychle z tohohle omylu vyvedli.

**[00:07:12]** Říkali, že holky nechodějí, že to je zkrátka a dobře jenom pro kluky.

**[00:07:16]** A mě zbylo v podstatě jenom to, že jsem chodila do střeleckého kroužku,

**[00:07:21]** hrála jsem týmový sporty, hrála jsem házenou, měla jsem ráda společnost.

**[00:07:26]** Fotbal, hokej s klukama o víkendu, to byly moje hobby.

**[00:07:31]** Já jsem poprosila umělou inteligenci, jestli by mi nenakreslila malou Petru,

**[00:07:37]** jako vojákyni, musím říct, že jsem musela umělou inteligenci

**[00:07:41]** hodně moc přemlouvat, protože z nějakého důvodu se umělá inteligenci

**[00:07:45]** nechtěla navlíknout malé dítě do uniformy.

**[00:07:48]** Ale nakonec jsme se teda nějak dohodli.

**[00:07:51]** A já myslím, že kdybych jako malá holčička viděla tuhle fotku,

**[00:07:54]** to by byla úplně hotová.

**[00:07:56]** Takže malá Petra vyrostla v slečnu.

**[00:07:59]** Myslím, že pubertusem přežila dobře tak, jako spousta jiných slečen.

**[00:08:03]** Chodila jsem na italsko-české gymnázium a pak jsem šla na vysokou školu

**[00:08:09]** ekonomickou. Já jsem se původně hlásila na MatFIS, na programování,

**[00:08:14]** a k tomu teda na WHO. Bohužel na programování, na informatiku mě nevzali,

**[00:08:20]** zabídli mi jadernou fyziku a já už jsem asi tenkrát měla k naší zemi

**[00:08:24]** asi moc hezký vztah. Říkala jsem si, že by nebylo dobrý,

**[00:08:27]** kdybych stála já někdy v jaderné elektrárně nad těmi čudlíky.

**[00:08:31]** A zvolila jsem, řekněme, asi bezpečnější variantu,

**[00:08:35]** a to je studium mezinárodní politiky a diplomacie

**[00:08:38]** a vedlejší specializace ekonomická žurnalistika.

**[00:08:42]** Na vysoké škole ekonomické jsem potkala i svého budoucního manžela.

**[00:08:46]** My jsme se za rok po promoci vzali a přišel náš první výjezd do Japonska.

**[00:08:53]** Byli jsme tam s ministerstvem zahraničních věcí,

**[00:08:56]** manžel tam pracoval na politickém úseku a já na úseku obchodně-ekonomickém

**[00:09:01]** a tahle fotka nádherně ilustruje moje první pocity během dvou měsíců,

**[00:09:08]** co jsme tam přijali, my tam přijali na rok,

**[00:09:11]** ale během prvních dvou měsíců jsem se cítila přibližně takhle.

**[00:09:15]** A my jsme se na vysoké škole ekonomické učili cosi o kulturním šoku.

**[00:09:19]** Já jsem se s kolegy nebo s kamarády v lavici vzadu,

**[00:09:22]** my jsme se na tomu strašně smáli, protože nám to přišlo až neuvěřitelný

**[00:09:25]** a alegračný, ono to má různé fáze, můžete si to vygooglit třeba na Wikipédii.

**[00:09:30]** A opravdu přijet do zevně, byl to rok 2004, kde nikdo nerozumí vám,

**[00:09:35]** vy nerozumíte jim, jediný, kdo vám rozumí, jsou samozřejmě kolegové

**[00:09:39]** někde v rámci pracovních setkání, ale opravdu připadala jsem si stracena v Japonsku,

**[00:09:45]** tam, jak vidíte ty znaky na tom rozdělovníku nebo na té turistické navigaci,

**[00:09:52]** tak takhle to vlastně vypadalo jako všude, v restauraci.

**[00:09:57]** Báli jsme se ukázat, co chceme, protože jsme nebyli na to,

**[00:10:00]** nevěděli, jestli dostaneme něco jako řízek

**[00:10:03]** a nebo toho pomyslného netopíra v těstičku.

**[00:10:06]** Takže první dva měsíce skutečně byly jako velmi náročné,

**[00:10:11]** adaptace byla náročná, konec konců adaptovalo se i tělo

**[00:10:14]** a naše střevní mikroflóra, což bylo velmi nepříjemné.

**[00:10:17]** A vlastně takovým ústředním bodem, který mě teda osobně držel nad vodou,

**[00:10:21]** tak to byla ta práce, protože to bylo to, co jsem nějakým způsobem znala.

**[00:10:25]** Bylo to to, čeho se člověk mohl chytit.

**[00:10:28]** Potom teda těch zbylých osm měsíců už jsme si užili docela hezky.

**[00:10:31]** Každopádně Japonsko byla vlastně doba, kde jsem se poprvý znovu potkala

**[00:10:36]** s myšlenkou armády, protože v roce 2004 se zakládaly první jednotky aktivní zálohy.

**[00:10:42]** My v tom Japonsku jsme se to dozvěděli z internetu,

**[00:10:45]** on tenkrát nebyl tak úplně nadupaný, jako je dneska.

**[00:10:50]** Nicméně jsme tam sledovali spravodajství,

**[00:10:52]** protože nám samozřejmě papírové noviny do Japonska nechodili.

**[00:10:56]** A tam jsme se dočetli, že armáda zakládá jednotky aktivní zálohy

**[00:11:00]** a že existuje to jako základní výcvik,

**[00:11:03]** a každý rok potom ti lidé jezdí cvičit, třeba na týden.

**[00:11:08]** A psalo se, že takové záložáky lze například využít

**[00:11:13]** při těch povodních a jiných katastrofách.

**[00:11:16]** Tak logicky, že v roce 2004 si každý myslel,

**[00:11:20]** že žádná válka do Evropy přijít nemůže.

**[00:11:23]** My s manželem jsme si říkali, že by bylo hezké něco takového absolvovat,

**[00:11:28]** protože jsme samozřejmě chtěli dál pracovat v diplomaci,

**[00:11:32]** věděli jsme, že budeme cestovat, tak jsme říkali,

**[00:11:34]** že mít nějaký vojenský výcvik by se nám mohlo hodit.

**[00:11:37]** Tak jsme řekli, tak fajn, tak až se vrátíme z Japonska,

**[00:11:40]** tak něco takového absolvujeme.

**[00:11:42]** Vrátili jsme se z Japonska, ale samozřejmě všechno bylo jinak,

**[00:11:45]** protože po každém výjezdu, když se vrátíte,

**[00:11:48]** se musíte znova adaptovat na české prostředí,

**[00:11:51]** řešíte si ty svoje preventivní kontroly

**[00:11:53]** a samozřejmě zaplouváte i do nových prací nebo do těch nových agent,

**[00:11:57]** které jsou vám přiděleny.

**[00:11:59]** To byl případ mého manžela, který na ministerstvu zahraniční zůstal.

**[00:12:03]** Já jsem se vrhla zpátky do soukromého sektoru,

**[00:12:06]** ve kterém jsem pracovala už těsně před výjezdem do Japonska,

**[00:12:09]** což vlastně tehdy byl jeden z největších hypotečních broukerů,

**[00:12:13]** kde jsem působila jako manažerka marketingu.

**[00:12:15]** Byla to doba, kdy byl velký developerský boom.

**[00:12:19]** Já jsem se pohybovala mezi finančníky a řediteli stavebních firm.

**[00:12:23]** Bylo to období, které mi hodně dalo.

**[00:12:26]** Opravdu jsem potkávala hodně úspěšných lidí.

**[00:12:29]** I tehdy já jsem měla pocit, že jsem ta největší manažerka na světě.

**[00:12:34]** Ale začaly mi blikat, být nebo tíkat hlasitě biologické hodiny

**[00:12:40]** a rozhodli jsme se s manželem, že založíme rodinu.

**[00:12:43]** A v roce 2007 jsme se stěhovali na další výjezd do bulharské Sofie

**[00:12:50]** s novorozenou dcerou Sofí.

**[00:12:53]** To není náhoda, říkala jsem dceři Ty buď ráda,

**[00:12:57]** že jsme se nestěhovali do Kuala Lumpur.

**[00:13:00]** A Sofie byla samozřejmě v mnoha ohledech zase úplně novou zkušeností.

**[00:13:07]** Já jsem tam jela v nové roli matky.

**[00:13:10]** Byl to první výjezd, kdy jsme vyjížděli jako rodina,

**[00:13:14]** já jako partnerka, nikoli v zaměstnankyně ministerstva zahraničních věcí.

**[00:13:18]** A logicky jsem se musela rozloučit s mojí kariérou.

**[00:13:22]** Toto my tak máme, my partnerky, které cestujeme s manžely po světě,

**[00:13:27]** co působí my partnerky z té české zahraniční služby.

**[00:13:31]** Prostě se musíme vzdát svých kariér.

**[00:13:34]** My musíme tak nějakým způsobem lavírovat mezi tím, co lze a nelze

**[00:13:38]** jaké jsou momentální možnosti.

**[00:13:40]** Já jsem věděla, že v Sofii nebudu úplně šťastná,

**[00:13:43]** když budu jenom matka a manželka.

**[00:13:46]** Takže do Sofie, kromě dcery, jsem si přivezla i živnostnenský list.

**[00:13:50]** A rozhodla jsem se, tím, že jsem měla blízko programování,

**[00:13:55]** už jako dítě na střední škole a tak,

**[00:13:57]** že začnu vyrábět webový stránky.

**[00:14:00]** Takže jsem se ponořila do těchto tajů

**[00:14:03]** a během měsíce jsem měla první webový stránky.

**[00:14:06]** Když jsme odjížděli ze Sofie po pěti letech,

**[00:14:09]** tak jsem měla zhruba 150 domén

**[00:14:11]** a řekněme třeba 70-80 fungujících webových stránek.

**[00:14:15]** A moje specializace byla optimalizace pro vyhledávače.

**[00:14:19]** Takže já jsem za těch pět let tam po pracovní stránce

**[00:14:22]** si vedla docela dobře.

**[00:14:25]** Kde se nám ale moc nevedlo, tak to byl život rodinný,

**[00:14:28]** protože my jsme se po dvou a půl letech s manželem rozhodli,

**[00:14:31]** že přispějeme k demografickému růstu České republiky.

**[00:14:34]** Bohužel to málem skončilo katastrofálně,

**[00:14:36]** měla se vymodilo žít těhotenství,

**[00:14:38]** které diplomaticky řečeno bulhaři nescela dobře zvládli.

**[00:14:42]** Takže když jsem byla schopná převozu,

**[00:14:44]** tak jsem skončila u pana profesora Máry v Praze

**[00:14:48]** na ginekologicko-porodnické klinice u Apolináře.

**[00:14:51]** Všichni to znáte jako porodnici

**[00:14:53]** a ono je to nejvýznamnější endoskopický centrum

**[00:14:56]** v České republice pro ženy.

**[00:14:58]** Už od 60. let se tam hysteroskopickými

**[00:15:00]** a laparoskopickými metodami operují vážně nemocný ženy

**[00:15:04]** od onkologických diagnoz přes endometriozu až po neplodnost.

**[00:15:08]** A my jsme se s panem profesorem Márou rozhodli,

**[00:15:11]** že založíme nadační fond

**[00:15:13]** a že zajistíme externí financování pro tyto sály,

**[00:15:17]** protože endoskopie je dynamický obor,

**[00:15:19]** závistí samozřejmě na technologiích

**[00:15:21]** a technologie jdou dopředu,

**[00:15:23]** ovšem pojišťovny nám jaksi nestíhají

**[00:15:25]** financovat potřebné přístroje.

**[00:15:28]** Takže vlastně z téhle neúplně hezké zkušenosti

**[00:15:32]** vzniklo něco moc hezkýho.

**[00:15:34]** Od roku 2013 nadační fond funguje

**[00:15:37]** a myslím, že jsme změnili život mnoha ženám a mnoha rodinám.

**[00:15:41]** Bohužel v Sofii nešlo jen o jeden jediný kyks

**[00:15:46]** s mimo děložitím těhotenstvím,

**[00:15:48]** ale když nám doktoři dali zelenou

**[00:15:50]** a mohli jsme se znovu pokoušet o demografický růst,

**[00:15:53]** tak se nám narodila dcera Johanka

**[00:15:55]** a po půl roce nám doktoři řekli,

**[00:15:57]** že má dětskou moskovou brnu.

**[00:15:59]** To se vám život otočí o 180 stupňů,

**[00:16:01]** na to by byla samostatná přednáška,

**[00:16:03]** ovšem samozřejmě to opět znamenalo,

**[00:16:05]** že nějaké myšlení na armádu, na vojenský výcvik,

**[00:16:10]** to všechno šlo úplně stranou.

**[00:16:12]** Takže my jsme se ze Sofie vrátili do Česka

**[00:16:14]** a já jsem dva roky strávila v kolotoči rehabilitací

**[00:16:17]** a návštěv lékařů

**[00:16:19]** a snažili jsme se zvrátit tu původní nepříznivou diagnozu,

**[00:16:23]** která říkala, že Johanka pravděpodobně nebude nikdy chodit.

**[00:16:27]** Takže my jsme se ponořili do cvičení,

**[00:16:30]** tam jsem taky získala slušnou disciplínu,

**[00:16:33]** když musíte pětkrát denně s dítětem cvičit,

**[00:16:36]** ale pak přišla velká šance a to byl náš výjezd do Rakouska.

**[00:16:40]** Manžel tam pracoval na stálé misi

**[00:16:43]** a jeho agendou bylo OBSE

**[00:16:45]** a já jsem tam přijela s dvěma dětma,

**[00:16:48]** se Sofí a s Johankou,

**[00:16:50]** a s Johankou, která už dělala první kručky,

**[00:16:53]** ve třech letech se poprvý rozešla,

**[00:16:55]** takže to byl opravdu obrovský úspěch.

**[00:16:58]** Ale když jsme odejdeli do Rakouska,

**[00:17:00]** tak už jí lékaři indikovali nějaké operace

**[00:17:02]** a naše velmi šikovná fyzioterapeutka říkala,

**[00:17:05]** počkej na to Rakousko, oni jsou v té dětské neuroortopedii dál.

**[00:17:09]** Jakukoli v Česku má skvělý zdravotnictví,

**[00:17:11]** tak pravdou je, že děti s dětskou mozkovou obrnou

**[00:17:13]** mají výrazně lepší péči,

**[00:17:15]** například v Německu nebo v Rakousku, než u nás.

**[00:17:18]** A my jsme tam narazili na skvělý ortézy,

**[00:17:20]** které zabrání dítětě k tomu,

**[00:17:22]** aby muselo absolvovat opakované operace,

**[00:17:26]** které prodlužují svaly.

**[00:17:28]** A vy se dost často potkáváte,

**[00:17:30]** jestli chodíte na dárcovské platformy,

**[00:17:32]** tak dost často se potkáváte s dětmi,

**[00:17:34]** které pořádají sbírky na tyto ortézy.

**[00:17:38]** A je zatím naše Johanka,

**[00:17:40]** která dostala tyto ortézy,

**[00:17:42]** byl to rok 2014,

**[00:17:44]** tak já jsem natáčela její pokrok půlroční

**[00:17:48]** v těchto ortézkách

**[00:17:50]** a najednou Johanka žádnou operaci nepotřebovala.

**[00:17:53]** Takže my jsme vzali veškerý materiály,

**[00:17:55]** domluvila jsem se s tou firmou,

**[00:17:57]** která ortézy vyrábí

**[00:17:58]** a vyrazili jsme na kongres do Jánských lázní,

**[00:18:00]** kde každý rok se schází o čeští ortopedi

**[00:18:03]** a fyzioterapeute

**[00:18:04]** a ukázali jsme tam na Johance ten její pokrok.

**[00:18:07]** Takže byl z toho trošku poprask,

**[00:18:10]** ale výsledek teda je ten,

**[00:18:11]** že dneska v Česku už existuje ordinace,

**[00:18:14]** kde děti mohou tyto ortézy získat

**[00:18:17]** a vlastně jsou opravdu ušetřeny mnoha operacím.

**[00:18:22]** Ne vždycky se vyhnou chirurgickému zákroku,

**[00:18:26]** ale je tohle obrovský pokrok pro její život.

**[00:18:28]** Takže v Rakousku byla skvělá šance pro Johanku.

**[00:18:31]** Pro mě biznisově úplně super.

**[00:18:34]** Já jsem se tou dobou stala i partnerkou

**[00:18:36]** Kliniky Plastických Chirurgie.

**[00:18:38]** Měla jsem nastrojství marketing a obchod.

**[00:18:40]** A vedle toho jsem založila

**[00:18:42]** mobilní aplikaci protihotný Mamab.

**[00:18:46]** A ta aplikace během pár měsíců dobila žebříčky.

**[00:18:54]** A jenom ten můj impuls,

**[00:18:57]** proč mobilní aplikace protihotný,

**[00:18:59]** tak já, když jsem měla veškeré ty peripetie,

**[00:19:01]** tak mě vždycky hrozně štvalo,

**[00:19:02]** když jsem zadala do Google nějaký dotaz

**[00:19:06]** a myslela jsem, že mi vjedou nějaké lékařské studie nebo něco.

**[00:19:09]** Tak mi vycházely vždycky jako první samozřejmě

**[00:19:12]** diskuze maminkovské na různých diskuzních fórech.

**[00:19:16]** A mě to hrozně štvalo,

**[00:19:17]** že spousta maminek si tam radila,

**[00:19:19]** jestli má nebo nemá jít na odběr plodové vody.

**[00:19:22]** A říkala jsem si,

**[00:19:23]** že každá těhotná by měla mít v kapse

**[00:19:26]** nějaký jízdní řád

**[00:19:28]** nebo nějaké opravdu ověřené informace.

**[00:19:30]** Takže opět s lékaři od Apollináře

**[00:19:32]** jsme vytvořili tuhletu mobilní aplikaci.

**[00:19:37]** Vídeň byla teda ve znamení skvělýho pokroku Johanki.

**[00:19:41]** Mně se biznesově dařilo.

**[00:19:43]** Manžel byl v práci taky spokojen

**[00:19:45]** a starší dcera byla nadšená z mezinárodní školy.

**[00:19:48]** Ale ke mně, bo u mě nastalo bilancování.

**[00:19:52]** Já jsem ve Vídnii oslavila 40. narozeniny

**[00:19:55]** a říkala jsem, tak hele, mám super manžela,

**[00:19:58]** mám skvělý děti.

**[00:20:00]** Mám bezvadnou práci, ale mě tam furt něco chybí.

**[00:20:04]** Říkala jsem si, jestli patří mezi ty šťastný a čtyřicítkou,

**[00:20:09]** uzavírám první poločas, v tom horším hraju už dávno poločas druhý,

**[00:20:14]** tak je potřeba v tom druhém poločase udělat to, co jsem nestihla v tom prvním

**[00:20:20]** a vím, že moc času nezbývá.

**[00:20:22]** A my přece jenom jako lidi v tom druhém poločase to nemáme jako sportovci,

**[00:20:26]** že se jdete o přestávce vyčůrat, napijete se a jdete sportovat

**[00:20:30]** a máte dalších plácnut 45 minut a třeba nějaké nastavení.

**[00:20:35]** My lidi, když máme nastavení, tak většinou to je jenom pro ty aktivity,

**[00:20:39]** které se dělají z postele, ale naše největší síla a energie

**[00:20:46]** a všechno, co můžeme dělat, je na začátku toho druhého poločasu.

**[00:20:50]** Takže jsem šla za manželem a říkám, až se vrátíme z Vídně,

**[00:20:53]** tak já mám poslední šanci absolvovat vojenský výcvik,

**[00:20:57]** protože až pojedeme na další výjezd a já se vrátím,

**[00:21:00]** tak už mi bude 47 let.

**[00:21:03]** Budu strašně stará, nevýkoná, fyzička bude úplně dole

**[00:21:09]** a takovýhle ženský do armády vůbec nepatří.

**[00:21:12]** Já jenom podotknu, že dneska je mi 48 let.

**[00:21:15]** A tenhle ten jakoby omyl nebo to přesvědčení,

**[00:21:19]** že přece mám poslední šanci do té armády jít,

**[00:21:23]** tak zapříčinilo to, že jsme se teda vrátili do Česka

**[00:21:26]** a opět nastaly takové ty věci, co my teda děláme,

**[00:21:29]** ty resty, ty doktoři, ale taky návštěvy kamarádů,

**[00:21:32]** kterými zanedbáváme, když jsme venku.

**[00:21:34]** A já jsem šla na oběd se svým spolužákem,

**[00:21:36]** který na základce taky měl sen, že by chtěl být vojákem

**[00:21:40]** a opravdu šel na nějaké vojenské gymnázium.

**[00:21:44]** A na tom obědi mi řekl, že se právě vrátil z mise,

**[00:21:47]** byl asi na třech, čtyřech misích a je to elitní voják.

**[00:21:50]** A já jsem během toho oběda ho samozřejmě vyslechla

**[00:21:53]** a ptala jsem se na všechno, jestli spí na těch palandách,

**[00:21:56]** tak na těch palandách se stále spí.

**[00:21:59]** Takže mě to samozřejmě hrozně zaujalo.

**[00:22:02]** A přišla jsem domů a opravdu jsem teda znova opakoval manželovi,

**[00:22:05]** já jdu na rekrutační středisko, byl rok 2019,

**[00:22:08]** a udělám si to dobrovolné vojenské cvičení,

**[00:22:11]** což je jednorázové cvičení, po kterém vlastně už nic nenásleduje,

**[00:22:16]** ale vy se takhle očkrtnete, že teda máte splněný ten cíl.

**[00:22:19]** Nebo ten sen.

**[00:22:21]** A manžel teda souhlasil a já jsem se odebrala na rekrutační pracoviště

**[00:22:25]** s takovým štosem papíru, což už dneska dělat nemusíte,

**[00:22:28]** protože armáda má skvělý digitální, virtuální náborový středisko,

**[00:22:32]** kde všechno řešíte online, nikam nemusíte.

**[00:22:35]** A na rekrutačním středisku jsem podepsala všechny papíry.

**[00:22:38]** No a přišel leden.

**[00:22:41]** To je základ mé argumentace manželovi, kdy jsem mu říkala,

**[00:22:48]** že jestli mě nepustí do armády, tak až nám bude 80,

**[00:22:53]** tak tohle to bude mít doma.

**[00:22:55]** Že bude mít naštvanou starou paní, která neabsolvovala vojenský výcvik.

**[00:22:59]** A myslím si, že to zafungovalo.

**[00:23:01]** Takže zpátky k tomu rekrutačnímu středisku.

**[00:23:06]** V lednu roku 2020 jsem se tady ocitla na krajském vojenském velitelství,

**[00:23:11]** kde jsem obdržela vojenskou knížku.

**[00:23:14]** A mně nestálo v cestě vlastně nic.

**[00:23:18]** Už jsem věděla, že do toho vyškova, že budu čekat jen na telefonát,

**[00:23:21]** aby mi řekli, jestli teda na ten jarní výcvik se budu moct dostavit.

**[00:23:25]** Jenomže, jak se říká, chceš-li rozesmát vesmír?

**[00:23:29]** Řekni mu svoje plány.

**[00:23:31]** Tak my jsme tenkrát všichni ten vesmír strašně moc rozesmáli,

**[00:23:34]** protože přišel covid a každý si vzpomenete,

**[00:23:36]** co všechno jste tenkrát neudělal, nestih, nemohl prostě provést.

**[00:23:40]** Takže zase mě se tak trošku zhroutil svět.

**[00:23:43]** Říkala jsem si, to snad není možný.

**[00:23:45]** Tak teď, když už všechno mám vyřízené,

**[00:23:47]** tak já snad ještě nakonec budu druhý poloček strávit v karanténě.

**[00:23:51]** Ale úplně jsem tomu nepropadla.

**[00:23:53]** Pokračovala jsem dál v běhu.

**[00:23:55]** Do poslovny jsem nechodila, protože byly zavřený,

**[00:23:58]** tak jsem cvičela doma.

**[00:23:59]** Běhala jsem venku v rouškách.

**[00:24:05]** O kterým jsem si hodně načetla a nastudovala.

**[00:24:08]** Dokonce jsem se seznámila s paní, která ve Vyškově byla.

**[00:24:11]** Bohužel neabsolvovala, protože se zranila.

**[00:24:14]** Každopádně tam ji řekla,

**[00:24:16]** hele, podívej se na stránky české televize.

**[00:24:18]** Tam natočili seriál Přijímač pro vedu.

**[00:24:21]** A tam uvidíš echt český vojenský výcvik

**[00:24:25]** a takhle to tam v Vyškově je.

**[00:24:27]** Tak mně bylo jasné, že to nebude vůbec žádná alegrace.

**[00:24:30]** A právě proto jsem cvičela o 106,

**[00:24:33]** abych uspěla.

**[00:24:35]** V březnu, tuším, že byl březen 2020,

**[00:24:39]** když se mi rozezvolnil telefon

**[00:24:41]** a byla tam paní z Armády České republiky,

**[00:24:44]** která řekla, podívejte se, výcvik bude,

**[00:24:46]** protože my vojáky potřebujeme,

**[00:24:48]** ať se děje, co se děje.

**[00:24:50]** Akorát teda bude to jiný režim.

**[00:24:52]** A původně jsem teda manžela utáhla na to,

**[00:24:54]** že je to 6 týdnů

**[00:24:56]** a ve Vyškově jste od pondělí do čtvrtka.

**[00:24:59]** S tím, že ve čtvrtek večeře jedete domů,

**[00:25:01]** vrátíte se ke své rodině

**[00:25:05]** a v neděli večer opět se vracíte do Vyškova,

**[00:25:07]** abyste v pondělí ráno mohli nastoupit.

**[00:25:09]** Takže manžel říkal,

**[00:25:11]** že od pondělí do čtvrtka budu mít chůvu,

**[00:25:13]** budu tady mít jako tvoje rodiče,

**[00:25:15]** já se zapojím,

**[00:25:17]** tak od pondělí do čtvrtka to zvládnem

**[00:25:19]** a čtvrtek potom až neděle se budeš starat ty

**[00:25:21]** a pak odjedeš,

**[00:25:23]** až tě 6 týdnů nějak zvládnem.

**[00:25:25]** A najednou ten modus operandi nebo vivendi

**[00:25:28]** měl vypadat tak,

**[00:25:30]** že měly být 3 týdny

**[00:25:32]** bez možnosti opustit kasárny

**[00:25:34]** a prostě non-stop.

**[00:25:36]** Takže jsem manželovi řekla,

**[00:25:38]** hele, tak dobře, nevrátím se,

**[00:25:40]** ale furt 3 týdny je lepší než 6,

**[00:25:42]** co si budeme povídat.

**[00:25:44]** Takže manžel odkýval

**[00:25:46]** a já jsem se 18. května ocitla ve Vyškově.

**[00:25:49]** Johanka slavila 9 let akorát ten den.

**[00:25:52]** A já jsem stále nevěřila tomu,

**[00:25:55]** že se to děje.

**[00:25:57]** Pro mě to bylo opravdu

**[00:25:59]** jako plnění něčeho neskutečnýho,

**[00:26:02]** na co jsem čekala 42 let vlastně už.

**[00:26:05]** Já vám tady nebudu vyprávit

**[00:26:07]** ten příběh celý vyškovský,

**[00:26:09]** ten si konec koncu můžete přečíst z knize,

**[00:26:12]** ale dotknu se několika důležitých bodů,

**[00:26:15]** které mě ve Vyškovi zaujaly.

**[00:26:18]** A tím prvním je fyzička.

**[00:26:20]** Jak už jsem zmínila,

**[00:26:22]** hodně jsem trénovala.

**[00:26:24]** Armáda má svoje tabulky.

**[00:26:26]** Armáda říká,

**[00:26:28]** jak by měl být člověk minimálně připraven.

**[00:26:31]** Armáda si vás přeskouší ve Vyškově.

**[00:26:34]** Tam je vstupní fyzické přeskoušení,

**[00:26:37]** a to je běh na 12 minut,

**[00:26:39]** takzvaný kůprův test.

**[00:26:41]** Pak jsou to silové testy,

**[00:26:43]** což pro holky znamená sedy, lehy,

**[00:26:46]** a pro kluky sedy, lehy a kliky.

**[00:26:48]** Takže já jsem si to samozřejmě,

**[00:26:50]** ještě než jsem šla na to rekrutační,

**[00:26:52]** tak jsem si to zaběhla.

**[00:26:54]** Můžu do Vyškova jít.

**[00:26:56]** Jaké bylo moje překvapení?

**[00:26:58]** Že 30 % rekrutů

**[00:27:00]** to fyzické přeskoušení

**[00:27:02]** na začátku nesplnělo.

**[00:27:04]** Prakticky žádné holky mezi těmi hříšníky nebyly.

**[00:27:07]** Tam si myslím, že my holky

**[00:27:09]** máme větší potřebu dokazovat,

**[00:27:11]** že tam patříme a více se připravujeme

**[00:27:13]** a bereme to zodpovědnějic.

**[00:27:15]** Ale 30 % spolubojovníků to nesplnělo.

**[00:27:17]** Ono se nic nestalo,

**[00:27:19]** ono někdo nevyhodil,

**[00:27:21]** ale mělo to nepříjemný důsledek,

**[00:27:23]** aby to snášet nebo respektive

**[00:27:25]** nést ty důsledky.

**[00:27:27]** Ono se říká, že každý tým

**[00:27:29]** je jenom tak silný,

**[00:27:31]** jak silný je jejich nejslepší článek.

**[00:27:33]** Takže já jsem si fyzičku natrénovala hodně.

**[00:27:36]** Bohužel jsou věci,

**[00:27:38]** které úplně si, co se týčete fyzičky,

**[00:27:40]** nenatrénujete.

**[00:27:42]** Vy si určitě nenatrénujete to,

**[00:27:44]** že veškerý ty činnosti

**[00:27:46]** děláte ve Vyškovi v uniformě.

**[00:27:48]** Nevím, kolik z vás

**[00:27:50]** mělo v ruce někdy

**[00:27:52]** celoroční armádní uniformu.

**[00:27:55]** Abych vám to trošku přiblížila,

**[00:27:57]** tak je to něco jako džínovina.

**[00:28:00]** Takže máte na sobě

**[00:28:02]** v podstatě uniformu s takový pevný džínoviny.

**[00:28:04]** Máte na sobě kanady, máte je obutý.

**[00:28:06]** Na zádech máte malou polní,

**[00:28:08]** což je zhruba 10 kg.

**[00:28:10]** A kolem krku máte dvě zbraně,

**[00:28:12]** a každá má 3 kg.

**[00:28:14]** Já tam byla v době, kdy se přezbrojovalo,

**[00:28:16]** takže tam byl samopál

**[00:28:18]** vzor 58.Ekosa.

**[00:28:20]** To je ta zbraň, co mám na rameni

**[00:28:22]** v obrázku na pravo.

**[00:28:24]** To je zbraň, ze které střílel

**[00:28:26]** ještě můj tatínek.

**[00:28:28]** A pak druhá zbraň byla

**[00:28:30]** nová zbraň Bren 1.

**[00:28:32]** A my jsme tyhle dvě zbraně měli na krku.

**[00:28:34]** Takže 6x6 na krku, 10x10 na zádech.

**[00:28:36]** Teď tohle oblečení a každý den

**[00:28:38]** vybíháte táhlým kopcem na střelnici.

**[00:28:40]** Logicky to znamená, že ten kdo

**[00:28:42]** nenatrénoval, tak ten prostě

**[00:28:44]** odpadl a ten tým

**[00:28:46]** se o něj musel postarat.

**[00:28:48]** Takže tam opravdu bylo

**[00:28:50]** důležitý mít natrénováno, aby člověk

**[00:28:52]** mohl dolovat energii

**[00:28:54]** na ty věci, které

**[00:28:56]** natrénované nemá.

**[00:28:58]** Co taky nenatrénujete, tak to jsou úrazy.

**[00:29:00]** A tam jsem byla expertem já,

**[00:29:02]** protože hned čtvrtý den, když jsme

**[00:29:04]** někam pochodovali, tak kolega přede mnou

**[00:29:06]** přeskočil díru a já jsem do ní šlápla.

**[00:29:08]** A pořídila jsem si

**[00:29:10]** naprosto prvotřídní výron.

**[00:29:12]** Nohu jsem měla jako slon,

**[00:29:14]** hrála všema barvama.

**[00:29:16]** Takže hned třetí den cvičení

**[00:29:18]** a já jsem seděla o půl noci

**[00:29:20]** na pokoji a říkala jsem si

**[00:29:22]** a co teď?

**[00:29:24]** Teď, když to nahlásím, tak jedu do nemocnice,

**[00:29:26]** dostanu sádru, pojedu domů.

**[00:29:28]** Když to nenahlásím, tak mám

**[00:29:30]** aspoň malou šanci, že se nikdo nevšimne,

**[00:29:32]** že kulhám a že to třeba

**[00:29:34]** jako nějak dám.

**[00:29:36]** Takže jsem saděla na tu možnost odkulhat.

**[00:29:38]** Plížit se a kulhat.

**[00:29:42]** Samozřejmě, že jsem

**[00:29:44]** jedla strašně moc brufenů,

**[00:29:46]** paralenů a nohu jsem měla

**[00:29:48]** zafačovanou a bylo to naprosto příšerný.

**[00:29:50]** První tři dny jsem trpěla jako pes.

**[00:29:52]** Ale fakt můžu říct, že kdyby se vám to někdy stalo,

**[00:29:54]** tak opravdu ty tři dny jsou strašný

**[00:29:56]** a pak už to docela jde, to už se zvyknete.

**[00:29:58]** Takže jsem s tou nohou takhle

**[00:30:00]** očekávala.

**[00:30:00]** odcvičila celý výcvik a myslím si, že mě to velmi utužilo.

**[00:30:05]** A dneska, když řeším nějaký fyzický diskomfort, tak si vždycky vzpomenu a říkám si,

**[00:30:09]** hele, bylo to horší než ten výron? Nebylo, vidíš.

**[00:30:12]** Takže to je pro mě taková bodka, kterému se dost často vracím.

**[00:30:18]** Další věc ve výškově, která byla taková zajímavá, byla spánková deprivace.

**[00:30:24]** To je opět něco, co si moc nenazkoušíte, ovšem rodiče,

**[00:30:28]** a zejména matky, u nás v Česku ještě furt víc, co jsem pochopila,

**[00:30:32]** vstávají matky než tí otcové těm dětem.

**[00:30:34]** Tak my jsme měli docela výhodu, že jsme to lépe snášely.

**[00:30:37]** A my jsme se na pokoj vždycky dostali o půl noci.

**[00:30:41]** Vstávali jsme v půl pátý, protože v pět byla rozcvička,

**[00:30:44]** takže to máte čtyři a půl hodiny spánku.

**[00:30:46]** A když jsme ještě hlídali zbraně, dvě hodiny, to bylo vždycky po rotacích,

**[00:30:50]** jednou za čas na člověka přišla řada, tak to máte mínus dvě hodiny,

**[00:30:54]** takže to máte dvě a půl hodiny spánku.

**[00:30:56]** Chluci říkali, že usínají, když stáli třeba ve frontě na oběd,

**[00:31:02]** a říkali, jo, já tady usínám, mám halucinace, si stěžovali.

**[00:31:05]** Já jsem usínala jenom na učebně, což je takový standard,

**[00:31:09]** protože tam je teplo, sedíte, takže to vás potom instruktor postaví

**[00:31:14]** nebo vás pošle si opláchnout obličej.

**[00:31:18]** Každopádně vím, že rodičové to měli v tomto smyslu ve Vyškově jednodušší,

**[00:31:24]** ale je fakt, že rodičů tam byla menšina.

**[00:31:28]** Zajímavou věcí byl humor a stres jako dvě strany téžemince.

**[00:31:34]** Ve Vyškově je strašně moc stresu, furt se tam křičí,

**[00:31:39]** nebo dneska už teda ne, dneska ten výcvik je úplně o něčem jiném,

**[00:31:42]** to si třeba ještě na konci můžeme říct, ale v té době se tam opravdu hodně křičelo,

**[00:31:45]** bylo tam hodně stresu, ale ono se to vyvažovalo tím humorem.

**[00:31:49]** Faktem je, že nesetkala jsem se s prostředím, kde by byla taková legrace,

**[00:31:55]** kde by lidi měli tolik smyslu pro humor jako v armádě.

**[00:31:59]** Zajímavé je, že já jsem se nikdy nepotkala s touhle informací

**[00:32:03]** dřív, než jsem do Vyškova došla.

**[00:32:05]** Ono to není v žádném seriálu, ani v tom, já nevím, z osmdesátek,

**[00:32:09]** kdy se člověk dívá na chlapci a chlapy, tak to tam samozřejmě vůbec nenajde.

**[00:32:12]** A nenajde to ani v tom dokumentu České televize, že je tam opravdu neskutečná hlína.

**[00:32:18]** Jenomže já měla tu smůlu, že první týden jsem měla toho ikoneckého

**[00:32:22]** instruktora, který se nám představil našemu družstvu, bylo nás čternáct.

**[00:32:27]** Tak přišel a říká dobrý den, já jsem Rotmister ten a ten,

**[00:32:32]** a říká se mi zmrd a jsem na to pešnej.

**[00:32:36]** A v tu chvíli bylo jasný, že tam nebude žádná legrace,

**[00:32:40]** že to bude náročný.

**[00:32:43]** Faktor na nás hřeval příšerně.

**[00:32:46]** Pamatuju si, jak stojí my nastoupení, že byli jsme v těch rouškách,

**[00:32:50]** on je měl taky, byl plešatej, takže my jsme jenom viděli ty vykulený oči

**[00:32:54]** a teďkon ty žíly, jak se mu rýsujou tady na té levce.

**[00:32:58]** A já jsem se najednou odsytla nějakých plácnů 30 let zpátky.

**[00:33:02]** A vzpomněla jsem si na svýho trenéra v Házení, který byl strašný pes.

**[00:33:06]** A my jsme se ho hrozně báli, jako 8-9 letý holčičky, jsme se třásli.

**[00:33:10]** A třásli jsme se stejně, jako se třásli kluci před tím zmrdem.

**[00:33:14]** Ale já vlastně jsem si potom vzpomněla na můj věk 13-14,

**[00:33:18]** kdy už jsme z toho měli s holkama docela prdel,

**[00:33:20]** že se nám tam pan trenér takhle hroutí.

**[00:33:24]** A najednou, jak jsem tam stála před tím zmrdem, tak jsem si taky říkala,

**[00:33:28]** aby si nedopadl jako můj trenér Házený, který ho teda v 55. klepla Pepka.

**[00:33:32]** Ale instruktora Pepka neklepla.

**[00:33:36]** On po našem výcviku odešel do plánovaní, do civilu.

**[00:33:40]** A dneska udajně si někdy užívá v zahraničí a má se moc dobře.

**[00:33:44]** Každopádně my ten první týden jsme prožili bez humoru zcela.

**[00:33:50]** A tím, jak byl drsný a jak vlastně nás zadíral, dělal nám to těžký,

**[00:33:55]** tak nás po týdnu z těch 14 lidí zbylo asi 7.

**[00:33:59]** A to už se rozhodli, že už je málo na družstvo,

**[00:34:02]** takže nás rozdělili do jiných družstev.

**[00:34:04]** A já jsem se ocitla v družstvu, kde ten humor opravdu frčel.

**[00:34:08]** Byla tam strašná alegrace, já jsem říkala různě mnoho historek,

**[00:34:12]** tak jenom pro ilustraci jednu, kterou třeba tolik neříkám,

**[00:34:16]** tak šla jsem na učebnu, byla jsem asi na toaletě,

**[00:34:20]** jdu kolem katedry a najednou slyším,

**[00:34:23]** Vojinko Horáková, stůjte.

**[00:34:25]** Tak se zastavím a říkám, co jsem to zase provedla.

**[00:34:28]** A on mi říká, Vojinko Horáková, co jste dělala během obědové pauzy?

**[00:34:33]** Vždyť vy máte šíleně zajebaný Kanady.

**[00:34:36]** A já říkám, pane rotmistře, během obědové pauzy jsem hlídala zbraně

**[00:34:40]** a tak jsem si je nestihla odjebat.

**[00:34:43]** A ten instruktor společně s dalšíma se tam prostě začaly chlámat smíchy

**[00:34:47]** a hodili po mně leštidlo na boty a jelo se dál.

**[00:34:51]** A vlastně v tomhletom duchu, vlastně odlehčovacím,

**[00:34:54]** protože by psycholog řekl, že ti vojáci, že ten humor je způsob,

**[00:34:59]** jakým se oni vypořádají s tím stresem,

**[00:35:02]** anebo třeba taky se zoufal s tým, že mají ty zbraně po těch tatíncích a dědečcích.

**[00:35:08]** Každopádně ten humor a ta legrace tam byla všude přítomná.

**[00:35:12]** A s tím souvisí i armádní slovník, který je hodně jadrný.

**[00:35:18]** A vy, když tam přijdete, tak máte v zásadě dvě možnosti.

**[00:35:22]** A první možnost je, že se přidáte.

**[00:35:25]** A druhá možnost je, že to prostě budete jenom respektovat.

**[00:35:29]** Tak já jsem se přidala.

**[00:35:31]** To je humor a stres.

**[00:35:33]** No a to poslední, ale asi nejvíc důležitý, je týmová práce.

**[00:35:37]** Sám nejsi nic, říká se v armádě.

**[00:35:41]** Já jsem to už trošku naznačila na začátku, když jsem říkala,

**[00:35:44]** že se běží do toho kopce, on vám někdo odpadne

**[00:35:48]** a vy ho musíte toho člověka, vy se o něj musíte postarat.

**[00:35:52]** A to je právě ono, že mě to hrozně fascinuje na tý armádě,

**[00:35:56]** že vy nikdy nenecháte nikde ležet svého kolegu.

**[00:36:00]** Nikdy ho prostě tam neopustíte, naložíte ho na nosítka, na záda,

**[00:36:04]** vezmete ho do náruče nebo ho vemete za flíger a budete ho táhnout,

**[00:36:08]** ale prostě svýho kolegu nikdy, nikde nenecháte.

**[00:36:12]** A to je to, co mě vlastně na armádě hrozně fascinuje,

**[00:36:16]** co asi v žádné kanceláři úplně nezažijete.

**[00:36:20]** A takový méně romantický příklad té týmové spolupráce je to,

**[00:36:26]** že v armádě je cosi jako jednotná ústrojenost.

**[00:36:30]** Vy víte, že bojáci chodí v těch uniformách, má nějaký barety,

**[00:36:34]** ale kromě toho mají pod tou bluzou ještě cosi.

**[00:36:37]** A to cosi ve vyškově znamenalo, že pod tou bluzou

**[00:36:40]** můžeme mít tričko s krátkým rukávem, tričko s dlouhým rukávem,

**[00:36:44]** můžete mít lehký termo anebo zimní termo.

**[00:36:48]** A je potřeba se vždycky domluvit, aby všichni byli oblečeni jednotně.

**[00:36:52]** Jenomže když v květnu ve vyškově máte ráno 10 stupňů,

**[00:36:56]** tak v družstvu, kde nás třeba už potom bylo 20,

**[00:36:59]** tak pět lidí řekne, že chce tričko s krátkým rukávem,

**[00:37:02]** pět lidí řekne, že by chtěl ten dlouhej rukáv,

**[00:37:06]** pět lidí řekne, že chce lehký termo.

**[00:37:09]** A táme Horáková říká, já bych chtěla zimní termo,

**[00:37:12]** protože bude hrozná zima.

**[00:37:14]** A ve finále samozřejmě se vezme tričko s dlouhým rukávem,

**[00:37:18]** s čím jsou všichni jako OK,

**[00:37:22]** ale Horákový samozřejmě bude celý dopoledne zima.

**[00:37:25]** A o tom to je ten tým.

**[00:37:27]** Aby ten tým mohl fungovat, tak hold někdy někdo bude

**[00:37:31]** v nějakém lehkém diskomfortu.

**[00:37:34]** Já tady možná udělám takovou malou odbočku.

**[00:37:38]** Já jsem se tady naptala Honzy, kdo všechno nás sleduje,

**[00:37:41]** takže tuším, že je tady spousta zaměstnavatelů,

**[00:37:44]** je tady spousta majitelů.

**[00:37:46]** Na mě teď kouká majitelů firmy.

**[00:37:48]** My záložáci, mně se to netýká, já jsem osoveč,

**[00:37:51]** ale spousta záložáků, zaměstnanců má problém ten,

**[00:37:54]** že jejich zaměstnavatele neúplně rádi vidí,

**[00:37:57]** že jezdí na cvičení.

**[00:37:59]** Kolegové s tím mají problém, když hledají zaměstnání.

**[00:38:02]** Když řeknou, že jsou záložáci, tak oni říkají,

**[00:38:05]** ježiš, ty budeš jezdit na ty cvičení a tohle,

**[00:38:08]** tak já bych tady chtěla zmínit, že záložák to je člověk,

**[00:38:12]** který plní úkoly, je dochvilnej, je týmovej hráč

**[00:38:15]** a nedej bože, když vás klepne pepka,

**[00:38:18]** tak na vás bude skákat do té doby, než přijede ta sanitka.

**[00:38:21]** Všichni ovládáme první pomoc.

**[00:38:23]** Takže prosím vás pěkně do každé firmy,

**[00:38:25]** aspoň 10 záložáků.

**[00:38:27]** Tak, konec služby.

**[00:38:29]** Já tímhle tím asi bych chtěla nějak jako zarámovat ten vyškov.

**[00:38:34]** Pro mě to byl samozřejmě splněný sen,

**[00:38:37]** jenomže tím, jak jsme ty poslední dva týdny

**[00:38:40]** už netrávili se zmrdem,

**[00:38:42]** ale se skvělejma vtipnýma instruktorama,

**[00:38:44]** kde humor jenom sršel,

**[00:38:46]** tak já jsem věděla, že tohle nemůže být

**[00:38:48]** můj poslední kontakt s armádou.

**[00:38:50]** Že to nebude to jedno a dost,

**[00:38:52]** nad čem jsem se domluvila se svým manželem.

**[00:38:54]** Ale že prostě nutně potřebuju se do toho vyškova vrátit,

**[00:38:58]** nebo do vyškova, do armády.

**[00:39:00]** Vyškov je vojenská akademie a tam se jezdí na kurzy,

**[00:39:03]** takže občas si tam taky někdy vracíme,

**[00:39:05]** ale v zásadě záložáci jezdí ke svým útvarům.

**[00:39:08]** A já jsem opravdu jela domů z toho vyškova

**[00:39:12]** a říkala jsem si, jak to manželovi vysvětlím,

**[00:39:16]** že se potřebuju do armády vrátit

**[00:39:19]** a že chci do aktivní zálohy.

**[00:39:21]** Já jsem za měsíc měla odejít do Finska.

**[00:39:23]** Já jsem měla doma rozebrané krabice,

**[00:39:25]** které jsem po příjezdu měla naplnit

**[00:39:27]** a měla jsem odjet.

**[00:39:29]** Já jsem do toho Finska vůbec nechtěla jet,

**[00:39:31]** protože Finsko je pro mě země,

**[00:39:34]** kam jsem si myslela, že se vůbec nehodím.

**[00:39:37]** Já jsem říkala, že jsem přece středomorský typ,

**[00:39:39]** podívejte se na můj temperament.

**[00:39:41]** Studovala jsem italský gymnáziu, mám ráda,

**[00:39:43]** a středomoří.

**[00:39:45]** V letnu, když jsme v roce 2020 byli se podívat ve Finsku,

**[00:39:50]** aby jsme dětem zařídili školy,

**[00:39:52]** tak byly tři stupně.

**[00:39:54]** Strašně pršilo, bylo vidět asi na 20 metrů.

**[00:39:56]** Já jsem říkala, že přece tady nemůžu existovat.

**[00:40:00]** které měly gumové oblečky a válely se v bahně a v loužích.

**[00:40:04]** A říkala jsem, to se přece nedělá.

**[00:40:06]** Dítě má způsobně stát a má si držet deštníček.

**[00:40:09]** A když prší, tak má sadět doma na zadku.

**[00:40:12]** A oni se tam válely v bahně.

**[00:40:14]** Takže já jsem jela domů z Vyškova s tím,

**[00:40:17]** že teď komu bude tvrdý vyjednávání.

**[00:40:19]** A samozřejmě celý jsem to postavila na tom.

**[00:40:21]** Já jsem nechtěla do toho Finska, ale jedu,

**[00:40:23]** protože jste mě přihlasovali.

**[00:40:25]** Starší dcera říkala, hurá, bude mezinárodní škola.

**[00:40:28]** Mladší dcera říkala, je,

**[00:40:30]** ségra říká, mezinárodní škola je super, tak to já chci taky.

**[00:40:33]** Navíc Finsko opět nabízelo skvělý možnosti v lékařské péči.

**[00:40:37]** A my jsme mohli jít opravdu jenom do země Evropské unie,

**[00:40:40]** protože nikde jinde Johance péči by neuhradili.

**[00:40:44]** No a manžel byl šťastnej, že může do Finska,

**[00:40:47]** která je z pohledu bezpečnostní politiky zajímavým regionem.

**[00:40:50]** Takže oni mě přihlasovali třiku jedný.

**[00:40:53]** A jsem říkala, hele, tak aspoň z toho musím vytřískat tu aktivní zálohu.

**[00:40:57]** Takže jsem přijela domů.

**[00:40:59]** Samozřejmě teda, že začla těžká negociace.

**[00:41:02]** A s manželem jsme se domluvili,

**[00:41:04]** že jednou za rok teda budu moct přijet cvičit s aktivní zálohou.

**[00:41:09]** Jenom pro vaši informaci, lodně jsem přiletěla osmkrát.

**[00:41:12]** Takže krásnou salámovou metodou jsem si vydobyla to,

**[00:41:17]** že dneska jsem součástí aktivní zálohy.

**[00:41:21]** A do Finska jsme tedy odjeli.

**[00:41:27]** Milosrdný bylo to, že jsme tam přijeli v létě.

**[00:41:35]** Že to nebyl takový šok.

**[00:41:37]** Nicméně, ještě než jsme nasely na letadlo,

**[00:41:39]** tak já jsem stihla zaběhnout na to rekrutační středisko

**[00:41:42]** a podepsat tam tu přihlášku do aktivní zálohy.

**[00:41:45]** A dokonce jsem stihla absolvovat i pohovor u vojenské policie,

**[00:41:48]** kam jsem poslala životopis.

**[00:41:51]** A taky jsem životopis poslala na velitelství

**[00:41:54]** kybernetických sil a informačních operací do Brna.

**[00:41:57]** To proto, že mi říkali kolegové diplomaté,

**[00:41:59]** že mají zájem o lidi, kteří žijou v zahraničí

**[00:42:03]** a mají ty zkušenosti.

**[00:42:05]** Vojenská policie se mi ozvala, lívil se jmu životopis

**[00:42:09]** a nabídli mi okamžitě velmi prestižní místo,

**[00:42:13]** ale jako vojáky mě spovolání.

**[00:42:16]** A já jsem říkala, že to je super.

**[00:42:18]** Je to zajímavé, že člověk ve 42 letech

**[00:42:21]** může získat takhle super práci v oblasti,

**[00:42:25]** o který předtím jenom snil.

**[00:42:29]** Ale já jedu do Finska a chci být buď záložák

**[00:42:33]** nebo se prostě nedomluvíme.

**[00:42:35]** Takže jsem zůstala plavat na takovém bazénu,

**[00:42:38]** kam oni se dávali ty potenciální zájemce s tím,

**[00:42:41]** že kdyby se uvolnilo místo pro aktivního záložáka,

**[00:42:43]** že mi dají vědět.

**[00:42:45]** A s tím a tím jsem teda odjela do Finska.

**[00:42:48]** Místo jsem teda stále neměla,

**[00:42:50]** protože Brno a velitelství kybernetických se mi nevozvalo.

**[00:42:54]** A já jsem hnedka první týden ve Finsku chytla štiku,

**[00:42:57]** to bylo super, takže jsem měla pocit,

**[00:42:59]** že to nebude úplně tak jako špatný.

**[00:43:02]** Jenomže on rychle přišel ten podzim.

**[00:43:04]** To ve Finsku přichází s tím srpnem.

**[00:43:06]** A přišla zima.

**[00:43:08]** A to jsem docela koukala.

**[00:43:12]** V Finsku je zima opravdu tuhá.

**[00:43:15]** Tady zvyšuju svou adaptabilitu

**[00:43:18]** v mínus 25 stupních a chytám ryby.

**[00:43:24]** V tomhletom období, kdy chytám ty ryby,

**[00:43:27]** tak se mi ozvalo Brno s tím,

**[00:43:30]** že by si se mnou chtěli udělat pohovor.

**[00:43:33]** Ten následně proběhl

**[00:43:35]** a dostala jsem místo ve nově vzniklém útvaru v Olomouci

**[00:43:39]** na skupině tvorby,

**[00:43:41]** kde voják zaujalo to,

**[00:43:43]** že umím grafiku, vyrábět webový stránky,

**[00:43:45]** že umím stříhat video.

**[00:43:47]** A stala jsem se součástí skupiny informačního boje,

**[00:43:53]** kde působím dodneška.

**[00:43:55]** První zima ve Finsku byla docela ostrá v tom,

**[00:44:00]** že jsem například zjistila,

**[00:44:02]** že tam, když nasněží, tak nevyjedou sypače.

**[00:44:06]** A to nebude zámenka psát palcové titulky,

**[00:44:08]** že sypače opět nevyjeli.

**[00:44:11]** Když poprvé nasněžilo,

**[00:44:12]** tak jsme si vzali s manželem lopaty.

**[00:44:14]** Vyházeli jsme cestu dlouhou 60 metrů

**[00:44:17]** k nějaké větší komunikaci,

**[00:44:19]** aby jsme se autem vůbec dostali.

**[00:44:21]** Pokračovali jsme po dálnici do školy.

**[00:44:23]** My jsme bydleli na ostrově,

**[00:44:25]** takže přes 6 zmrzlých mostů a po dálnici

**[00:44:28]** jsme se dostali jako dětem do školy.

**[00:44:31]** Přijdu do školy a říkám těm rodičům

**[00:44:34]** a těm učitelům,

**[00:44:35]** že to je strašný.

**[00:44:36]** A oni říkali, co je strašný.

**[00:44:38]** A já říkám, no ten sníh je strašný.

**[00:44:41]** A oni, no a ty nemáš zimní gumy?

**[00:44:44]** A já říkám, no mám zimní gumy.

**[00:44:46]** A oni, no tak co řešíš?

**[00:44:48]** A mě vlastně došlo,

**[00:44:49]** že v Finsku lidé se nespolíhají na to,

**[00:44:53]** že někdo za vás něco udělá,

**[00:44:55]** že někdo vám uklidí tu silnici.

**[00:44:57]** On ten sypač nakonec vyjede,

**[00:44:59]** ale až po té, co se to rozjezdí,

**[00:45:01]** až po té, co se všichni do té práce

**[00:45:03]** v pořádku dostanou,

**[00:45:04]** tam se nestane, že nasněží

**[00:45:06]** a jsou dopravní nehody.

**[00:45:08]** To prostě se tam neděje.

**[00:45:10]** Prostě nasněží, tak všichni jedou pomalej,

**[00:45:12]** a všichni se v pořádku dostanou do práce.

**[00:45:15]** Například ledovka.

**[00:45:17]** Vy jste tady v Česku měli před týdnem,

**[00:45:19]** tuším, ledovku,

**[00:45:20]** sledovala jsem to v televizi,

**[00:45:22]** ve zprávách, zahlcený, zahlcený,

**[00:45:25]** že jo, emergency, nemocnice, zlámaný nohy.

**[00:45:29]** No jo, ona zase přišla, ledovka, že jo, zimně.

**[00:45:32]** Tak třikrát do roka vždycky přijde,

**[00:45:34]** třikrát během tý zimy,

**[00:45:36]** ale on se někdo nenazuje ty nesmeky.

**[00:45:39]** Všichni to zkoušejí, jestli to třeba letos neklouže,

**[00:45:41]** bo trošku míň než loni.

**[00:45:43]** A ono neklouže, že jo.

**[00:45:45]** Jako, ublížíte si.

**[00:45:46]** No my ve Finsku si v listopadu

**[00:45:48]** nazujeme nesmeky a sundáme je v dubnu.

**[00:45:51]** Tam prostě není možný,

**[00:45:53]** když jsou nějaké nepřízný podmínky,

**[00:45:55]** se na ně nepřipravit.

**[00:45:57]** Takže skutečně moje dcera vyfasovala gumový obleček.

**[00:46:00]** Moje dcera vyfasovala gumový obleček,

**[00:46:02]** jako mají všechny finské děti gumové oblečky.

**[00:46:04]** Takže vyfasovala gumový obleček,

**[00:46:06]** protože děti ve Finsku, se školou,

**[00:46:08]** ať se děje, co se děje.

**[00:46:10]** Když je minus 25, tak nemusí ven.

**[00:46:12]** Tam je ta hradice, myslíme, minus 15 stupňů.

**[00:46:15]** Takže ať se chumelí, ať leje,

**[00:46:17]** ať se děje prostě, co se děje.

**[00:46:19]** Děti jdou o přestávce ven v gumových oblečcích.

**[00:46:22]** Takže moje dcera chodila s asistentkou ven

**[00:46:25]** v gumovém oblečku.

**[00:46:26]** No a pak jdou zpátky do školy,

**[00:46:28]** kdy si gumový obleček vysvlečou

**[00:46:30]** a dál pokračuje výuka.

**[00:46:32]** Tam finové furt chodí.

**[00:46:34]** Víkendů, po práci.

**[00:46:36]** Tam prostě vytáhnou ty hole a jdou.

**[00:46:38]** Ať leje, ať sněží.

**[00:46:40]** Všichni se tam furt hejbou

**[00:46:42]** a něco pro sebe dělají.

**[00:46:44]** Takže pro mě to Finsko bylo opravdu

**[00:46:46]** hrozně zajímavou zkušeností.

**[00:46:48]** V země, která opravdu,

**[00:46:50]** když se budeme bavit o adaptabilitě,

**[00:46:52]** je to vzor nám všem.

**[00:46:54]** Strašně nepříznivý klima.

**[00:46:56]** Špatná pozice na země Pysná,

**[00:46:58]** když se podíváte,

**[00:47:00]** s kým má svoji východní hranici.

**[00:47:02]** Má tam 12 kilometrů Rusko,

**[00:47:04]** které historicky Finsko opakovaně napadlo.

**[00:47:06]** Od toho samozřejmě,

**[00:47:08]** z toho potom vyplývá

**[00:47:10]** Finský přístup k obraně.

**[00:47:12]** To je to, co mě zaujalo ve Finsku.

**[00:47:14]** Pochopitelně povinná vojenská služba.

**[00:47:16]** Ne, že bych chtěla copy-paste,

**[00:47:18]** udělat něco v Česku,

**[00:47:20]** ale mě se prostě líbí to,

**[00:47:22]** že tam nikdo nepochybuje.

**[00:47:24]** Že tu zemi musí být připraven bránit.

**[00:47:26]** Před všímkoliv.

**[00:47:28]** My jsme si zažili

**[00:47:30]** vojáčka v rodině,

**[00:47:32]** moje starší dcera Sofie,

**[00:47:34]** která je dneska už dospělá.

**[00:47:36]** Tak měla Loně svého přítele

**[00:47:38]** na vojenské službě.

**[00:47:40]** A on k nám jezdil

**[00:47:42]** domů na opušťák.

**[00:47:44]** Takže když přijel,

**[00:47:46]** tak jsem si ho posadil před sebe.

**[00:47:48]** A teď jsem se ptala.

**[00:47:50]** Máte ty palandy?

**[00:47:52]** Co jste jedli?

**[00:47:54]** Co jste měli na sobě?

**[00:47:56]** Co jste dělali? Kdo vám velel?

**[00:47:58]** Všechno mě hrozně zajímalo.

**[00:48:00]** A zjistila jsem,

**[00:48:02]** že já jsem teda za tři týdny měla ve Vyškově

**[00:48:04]** jeden týden zmrda.

**[00:48:06]** A ten chudák měl během devíti měsíců,

**[00:48:08]** celých devět měsíců,

**[00:48:10]** minimálně tři zmrdy.

**[00:48:12]** A s tímhle tím si ty vojáci

**[00:48:14]** tam musí umět poradit.

**[00:48:16]** Oni to mají opravdu strašně těžké.

**[00:48:18]** Tam ta buzerace existuje.

**[00:48:20]** Tam opravdu musí být naskládaný ty komínky.

**[00:48:22]** Něco, co my v České armádě vůbec neznáme.

**[00:48:24]** Tak oni to mají opravdu

**[00:48:26]** hrozně moc přísný.

**[00:48:28]** A nikdo si nestěžuje a nikdo to nespochybňuje.

**[00:48:30]** A já jsem se ptala

**[00:48:32]** i v té potenciální tchýně

**[00:48:34]** mé dcery. Říkám,

**[00:48:36]** co na to říkáš, že ti odchází tvůj syn

**[00:48:38]** na vojenskou službu.

**[00:48:40]** A ona říká,

**[00:48:42]** to je úplně super.

**[00:48:44]** Ona měla už ještě staršího syna a říkala,

**[00:48:46]** já jsem ráda, že i on se naučí

**[00:48:48]** zemi bránit.

**[00:48:50]** Finsko bylo pro mě velkým

**[00:48:56]** ponaučením.

**[00:48:58]** Získala jsem

**[00:49:00]** jiný pohled,

**[00:49:02]** jak přistupovat

**[00:49:04]** k nějakým diskomfortům,

**[00:49:06]** nepohodlým.

**[00:49:08]** Jak i žít ve společnosti.

**[00:49:10]** Člověk opravdu musí

**[00:49:12]** spolíhat

**[00:49:14]** primárně na sebe.

**[00:49:16]** Musí se dělat to,

**[00:49:18]** co mám já sama

**[00:49:20]** a nečekat, že to za mě udělá někdo jinej.

**[00:49:22]** Protože když já se nepřipravím,

**[00:49:24]** tak to bude muset někdo zachraňovat.

**[00:49:26]** Tak to prostě

**[00:49:28]** ve Finsku je.

**[00:49:32]** Když byl rok

**[00:49:34]** 2022

**[00:49:38]** a byla vlastně

**[00:49:40]** ruská agrese na Ukrajinu,

**[00:49:42]** tak pochopitelně,

**[00:49:44]** že připravili všichni evakuační zavazadla

**[00:49:46]** a to tam prostě Finové

**[00:49:48]** mají takhle nacvičený.

**[00:49:50]** Překvapilo mě, že mají třeba

**[00:49:52]** i protiatomový kryty pod každým domem.

**[00:49:54]** To tam je vlastně

**[00:49:56]** stavební zákon tohle to ukládá.

**[00:50:00]** je to inspirující, jak finové přistupují k tomu,

**[00:50:05]** jak nakládat s nebezpečím a s potenciálníma,

**[00:50:09]** ne příliš pozitivníma okamžikama, které můžou přijít.

**[00:50:16]** Ve Finsku, kromě toho, že jsem se inspirovala,

**[00:50:20]** jak přistupovat k různým nepohodlým a jak se adaptovat,

**[00:50:27]** tak ve Finsku během dlouhých zim jsem spustila prvně blog Deník Vojinky,

**[00:50:34]** protože jsem na tom cvičení ve Vyškově každý večer si dělala zápisky

**[00:50:40]** z toho, co jsme ten den dělali.

**[00:50:44]** A ty zápisky jsem zveřejňovala na Facebooku v mém uzavřeném účtu,

**[00:50:49]** aby to viděli jenom mý přátelé.

**[00:50:51]** Já úplně nejsem fanda cítí sociálních,

**[00:50:54]** jako se nelíbí, jak se tam lidi v cově chovají a tak,

**[00:50:57]** ale mám svůj Facebookový účet, který je uzavřený

**[00:50:59]** a mám tam ty svoje spolužáky ze základky,

**[00:51:01]** kteří už dávno mají ty placatý auta a byly v té Africe a v té Americe.

**[00:51:05]** A vlastně jsme tam stále v kontaktu a říkáme si, jak si žijeme.

**[00:51:10]** A já jsem tam právě těm nejenom spolužákům, ale i kamrádům a kolegům z práce

**[00:51:15]** jsem vlastně ukazovala, jak to v tom Vyškově vypadá.

**[00:51:18]** A všechny to hrozně moc zaujalo a byla tam spousta komentářů.

**[00:51:21]** Tak jsem říkala, hele, tak udělám webovky denníkvojinky.cz,

**[00:51:24]** dám tam blog a spojím se lidi na moudře, jak to v tom Vyškově vypadá.

**[00:51:28]** A začalo mi chodit strašně moc dotazů různých.

**[00:51:32]** A to prostě proto, že ještě v tom roce 2021 armáda moc ten nábor nedělala,

**[00:51:38]** informací moc nebylo, takže nejdřív byla hromada dotazů,

**[00:51:41]** jak to v tom Vyškově vypadá, jestli to jde zvládnout a tak,

**[00:51:44]** a jestli tam ještě zmrt je.

**[00:51:46]** Tak jsem říkala, ne, ten už tam dávno není, je to v pohodě, jeďte, je to super.

**[00:51:50]** A pak se ta struktura dotazů trošku měnila.

**[00:51:53]** Už to najednou nebyly jenom ty otázky, ale najednou to byly jako poděkování.

**[00:51:57]** Jednak to bylo to, že se díky podcastu nebo blogu dobře připravili,

**[00:52:02]** nebo naopak jenom, že teda mi chtějí říct, že to bylo super

**[00:52:06]** a že vlastně jsem je poněkla k tomu, aby i oni si splnili ten sen.

**[00:52:12]** Já jsem teda na to konto udělala ještě podcast,

**[00:52:15]** to byla, tuším, třetí finská zima, ta je teda vždycky dlouhá, ta zima.

**[00:52:19]** Takže jsem začala dělat podcast a kniha mi teda vyšla loni na podzim

**[00:52:23]** a napsala jsem jí během poslední zimy.

**[00:52:25]** Takže loni touhle dobou jsem knihu psala.

**[00:52:29]** A já jsem si zhruba tak tři roky zpátky založila Instagram,

**[00:52:33]** hrozně nerada, ale založila.

**[00:52:35]** Otevřený účet, získala jsem najednou hromadu fanoušků

**[00:52:40]** a ty zpětný vazby se jako zintenzivňovaly.

**[00:52:46]** Já jsem dala jenom dvě takový random,

**[00:52:50]** prostě jsem to skopírovala, co mi lidi píšou.

**[00:52:54]** A najednou jsem zjistila, že díky tomu, že jsem s tím šla vlastně ven,

**[00:52:59]** tak spousta lidí nemá zábrany si ten sen, který mají splnit.

**[00:53:03]** Spousta lidí přemýšlí o tom, že by chtěli do armády

**[00:53:06]** nebo si to aspoň vyzkoušet.

**[00:53:09]** Co mě hodně překvapilo, že to nejsou jen lidé v mém věku

**[00:53:13]** nebo ženy, které si řekly, hele, Horáková byla, tak já půjdu taky.

**[00:53:17]** Ale překvapilo mě, jednu dobu mi třeba psali jako kluci děti,

**[00:53:23]** věk 13, 14, 15 let, kluci, kteří chtějí do armády.

**[00:53:27]** A oni, když to řekli doma, tak jim otec třeba řekl, ty jsi ale debil.

**[00:53:32]** A ve škole se jim učitel vysmál.

**[00:53:35]** A jednou oni měli pocit, že ta komunikace se mnou je v podstatě jediné

**[00:53:38]** bezpečné prostředí, kde si můžou o tom svém záměru

**[00:53:41]** nebo o tom svém snu popovídat.

**[00:53:44]** A jednu dobu to fakt byla hrozně velká, silná skupina spětný vazby.

**[00:53:50]** Že to byly kluci, kteří v podstatě hledali nějaké povzbuzení nebo radu.

**[00:53:55]** A já nejsem dětský psycholog, co jim tak můžu radit.

**[00:53:59]** Ale říkala jsem, hele, určitě se dobře uč,

**[00:54:02]** protože když ti to nevyjde teď na tu střední školu do Moravský Třebový,

**[00:54:06]** tak když se můžeš dobře učit, tak pak můžeš na UNOP, na Univerzitu obrany.

**[00:54:10]** Armáda ti neúteče.

**[00:54:12]** A když ti nepůjdeš školat a půjdeš třeba na učiliště,

**[00:54:15]** tak když budeš automechanikem, tak v armádě se ženeš superzaměstnání,

**[00:54:19]** kdykoliv můžeš na cvičení.

**[00:54:21]** Takže určitě neházej flintu do žita.

**[00:54:24]** Zkus rodiče vzít na den otevřených dveří třeba do Moravský Třebový,

**[00:54:28]** na střední vojenskou školu.

**[00:54:30]** A každopádně dobře se uč.

**[00:54:32]** Dávě ve škole pozor, protože dneska armáda jde ku předu

**[00:54:36]** a není to jenom o tom, že se válčí ze zákupů,

**[00:54:40]** ale potřeba šikovných, chytrých lidí.

**[00:54:43]** Takže to byla taková jedna skupina.

**[00:54:46]** A teď, když jsem vydala knihu, tak mě hrozně zaujal komentář pod fotkou.

**[00:54:53]** To byla fotka, kde jsem já s mojí knihou,

**[00:54:56]** takhle držím knihu Deník Vojinky.

**[00:54:58]** A tam přibyl komentář.

**[00:55:00]** Dobrý den, vaší knihu jsem četla, je strašně super,

**[00:55:03]** jste statečná, že jste ho zvládla.

**[00:55:08]** Tak já jsem napsala soukromou zprávu, to je dotyčné,

**[00:55:12]** a napsala jsem, že by mě zajímalo,

**[00:55:15]** jestli si koupila fyzickou knihu anebo e-knihu.

**[00:55:19]** A že samozřejmě děkuji za milý komentář.

**[00:55:21]** A odpověď byla, knihu jsem si nekoupila,

**[00:55:25]** ona krouží po naší přídě.

**[00:55:31]** Tak jsem napsala, můžu se zeptat, kolik vám je let?

**[00:55:35]** A ta dotyčná paní napsala, 13, bude mi 14.

**[00:55:40]** A slečna ještě dodala, víte, od nás jdou tři holky do Moravský Třebový

**[00:55:45]** a já budu možná čtvrtá.

**[00:55:47]** A to mě hrozně zaskočilo.

**[00:55:50]** Každý se mě ptá, kolik už si prodala knížek.

**[00:55:53]** Já bych byla vděčná, kdyby jedna knížka obkroužila celou třídu.

**[00:55:57]** Takže to jsou opravdu nepodstatné věci, kolik jsem prodala knížek.

**[00:56:01]** Já nejsem vývek, nikdy na to nemůžu zbohatnout,

**[00:56:03]** proto jsem to nedělala.

**[00:56:05]** Dělala jsem to, protože jsem chtěla nabídnout svůj příběh

**[00:56:09]** a říct, že nikdy není pozdě plnit si své sny

**[00:56:13]** a že na té cestě člověk může objevit spoustu zajímavých věcí.

**[00:56:20]** Já jsem tam dala ještě fotku tady na ten slide.

**[00:56:23]** To je taková moje standardní fotka.

**[00:56:27]** Já nedělám ty posty, kde bych co si špulila, nemám co.

**[00:56:31]** Takže nedělám špulící fotky.

**[00:56:34]** Dělám takovéhle obyčejné fotky a píšu vždy nějaké zamišlení k tomu.

**[00:56:38]** A mě teda překvapilo, že jedna taková fotka

**[00:56:43]** může mít 161 tisíc zobrazení.

**[00:56:47]** A uvědomila jsem si, jak je to tenkej let, ty sociální sítě,

**[00:56:53]** že mám potenciál ovlivnit spoustu lidí, spoustu jejich životů.

**[00:57:00]** Je to, nad čím si teď hodně intenzivně přemýšlím.

**[00:57:05]** Ono je samozřejmě hezké, když přijdete někam na cizí útvar

**[00:57:10]** a přiběhne k vám neznámá holka a říká,

**[00:57:13]** že by jsme si tenkrát psali.

**[00:57:15]** Já samozřejmě nevím, nepamatuju si.

**[00:57:17]** A ona mi řekne, že jsem teda nakonec skončila tady a jsem strašně šťastná.

**[00:57:21]** A to je hrozně fajn.

**[00:57:23]** Ale nevím, jestli se mi za pět let někdo nepoděkuje úplně jinak.

**[00:57:27]** Takže to jsou sociální sítě a efekt toho všeho,

**[00:57:33]** co jsem v žádným případě neplánovala.

**[00:57:36]** Je to nějaký vedlejší efekt mého přemluvení manžela,

**[00:57:40]** že musím zažít vojenský výcvek.

**[00:57:43]** Takže tohle to má takové jako vyústění,

**[00:57:46]** které mě, musím říct, velmi překvapilo.

**[00:57:49]** A možná bych řekla i zaskočilo.

**[00:57:52]** Závěrem. Měla jsem tetu, bohužel už nežije.

**[00:57:56]** Žila na Vysočině a říkala mi vždycky,

**[00:57:59]** Petro, neraď, padesát ti nebylo a v Rusku si taky nebyla.

**[00:58:03]** Tak ono to platí stále, padesátka se blíží,

**[00:58:06]** ale padesát mi nebylo a v Rusku jsem taky nebyla.

**[00:58:09]** Nejsou to rady, ale jsou to takové jako moje věty.

**[00:58:13]** Můžete si z nich něco vzít a nebo si z nich brát nemusíte vůbec nic.

**[00:58:18]** Tak bot jedna, nikdy není pozdě splnit si své sny.

**[00:58:22]** A myslím si, že fakt je úplně jedno,

**[00:58:26]** jestli je vám 50 nebo 40, nebo 30, nebo 60,

**[00:58:30]** ale jestli máte nějaký sen, tak si ho splňte.

**[00:58:33]** Já jsem žila samozřejmě v úplně mylné představě,

**[00:58:37]** že opravdu jeden jediný moment byl ten, kdy byl těch 42 let

**[00:58:41]** a musela jsem dovyškovat, protože pak už by to nešlo.

**[00:58:44]** Ono by to šlo i teď ve finále, kdybych hrozně moc chtěla.

**[00:58:47]** A mám i kolegy, kterým je 50, běhají líp než nějaký 30-letý voják

**[00:58:52]** a tohle třeba o věku vůbec není.

**[00:58:56]** Sen si splníte, možná jenom si ho takhle odškrtnete a řeknete hm.

**[00:59:02]** A nebo se vám otevřou nový dveře,

**[00:59:05]** tak jako se otevřeli měm a za něma bude stoj na jich dveří.

**[00:59:08]** A objevíte svět, který jste prostě nečekali, že existuje

**[00:59:11]** nebo že vás až tak bude fascinovat.

**[00:59:14]** Takže to je bod číslo jedna.

**[00:59:17]** Druhý, z mnohých průšvihů se může zrodit dobrá věc.

**[00:59:21]** Já jsem to deklarovala na dačním fundu Apollona

**[00:59:25]** i na ortézách mojí dcery.

**[00:59:29]** Ono je to takové moc silné,

**[00:59:32]** ne každý se dostává do takových extrémů,

**[00:59:35]** ale třeba už jenom to, že člověka nevezmou při nějakém pohovoru.

**[00:59:40]** Někam se hlásíte a neuspějete.

**[00:59:44]** Tak si myslím, že to vůbec není nutně špatně.

**[00:59:47]** Prostě znamená to, že se vám třeba otevřou dveře někde jinde.

**[00:59:51]** Tři, je fajn tvořit a podporovat záchranné sítě.

**[00:59:56]** Tam patří vlastně ten dadační fond Apollona,

**[00:59:58]** ale já v tom mám samozřejmě i jiné věci.

**[01:00:00]** Já jsem o nich nemluvila, protože by to byla, ta přednáška by byla zase nafouklejší.

**[01:00:05]** Já jsem vlastně tam, kde působím, což je teď třeba armáda,

**[01:00:12]** nebo je to právě Ministerstvo zahraničních věcí,

**[01:00:15]** už jsme více jak 20 let součástí České zahraniční služby,

**[01:00:18]** tak se vlastně v těchto oblastech, kde jsem, tak se nějak angažuju.

**[01:00:22]** Na Ministerstvu zahraničních věcí jsem místo předsedkyní Združení rodinných příslušníků

**[01:00:28]** a tam se angažuji například v péči o duševní zdraví dětí,

**[01:00:33]** protože tak, jak my cestujeme, tak ne každý dítě to snáší tak dobře,

**[01:00:38]** jako to snáší naše děti.

**[01:00:40]** A samozřejmě tady v Česku se o tom hodně mluví,

**[01:00:43]** že je velmi špatný přístup dětí k psychologické a psychiatrické péči.

**[01:00:50]** A ty naše děti ve službě zahraniční to mají prostě osložitější,

**[01:00:56]** protože neustále jsou vytrhávaní z dětských kolektivů,

**[01:00:59]** mají stále nové doma a musí si zvykat na různý kultury,

**[01:01:02]** různé jazyky, různý klimata a tak a tak.

**[01:01:05]** A takže prostě dneska, díky tomuhle projektu, který jsem založila,

**[01:01:09]** tak naše děti, když potřebují konzultaci s psychologem,

**[01:01:12]** s psychiatrem, tak ji prostě mají v zásadě obratem.

**[01:01:16]** A protože vojáci, který cestujou ven s rodinama,

**[01:01:20]** oni cestují v podstatě menší míře než my z české zahraniční služby,

**[01:01:25]** tak oni, vojáci, nemají takové združení.

**[01:01:28]** Tak vlastně už i dětem z rodin vojáků dokážeme tuto péči nabídnout

**[01:01:34]** nebo jim ji zapůjčit, protože oni žádné takové záchranné sítě v armádě nemají.

**[01:01:41]** No a armáda má samozřejmě svoji záchrannou sítě,

**[01:01:45]** která ale nefunguje pro děti.

**[01:01:47]** Je to vojenský fond Solidarity.

**[01:01:50]** Vy se setkáváte určitě každý podzim na konci října, na začátku listopadu.

**[01:01:57]** Je vždycky sbírka pro váleční veterány, můžete si koupit digimák.

**[01:02:02]** Tak já jsem velkým podporovatelem vojenského fondu Solidarity,

**[01:02:06]** protože si prostě myslím, že člověk by neměl být černým pasažérem tam, kde působí.

**[01:02:11]** A takový můj počin, na který jsem pišná, tak před dvěma rokama

**[01:02:15]** jsme s kolegou založili, nebo vytvořili jsme Digimák.cz,

**[01:02:21]** kde si můžete tyto máky určitě koupit digitálně,

**[01:02:25]** když nepotkáte na ulici vojáka, který vám ho prodá fyzicky.

**[01:02:29]** Takže bych teda ráda zopakoval tu větu.

**[01:02:35]** Je fajn tvořit a podporovat záchranné sítě,

**[01:02:38]** protože člověk nikdy neví, kdy tu záchrannou sítě sám bude potřebovat.

**[01:02:42]** No a poslední, netřeba se děsit neznámých situací.

**[01:02:47]** Je fakt, že prostě v životě potkáte, nebo dostanete se do situací,

**[01:02:51]** které jste nečekali, na které nemůžete být připraveni.

**[01:02:54]** Ale člověk ve finále v sobě si myslím, ty zdroje nakonec najde,

**[01:02:58]** aby se s nimi popasoval.

**[01:03:01]** Člověk někdy kouká, co sobě najde, když to potřebuje.

**[01:03:04]** Já jsem koukala ve Vyškově a koukala jsem i jinde.

**[01:03:08]** Takže jestli opravdu jsem ta šťastná, která čtyřicítkou ukončila svůj první poločas,

**[01:03:17]** a teď jsem ta šťastná, že jsem nedávno začala hrát poločas druhý,

**[01:03:21]** tak myslím si, že můžu asi říct, že druhý poločas hraju

**[01:03:28]** s výrazně menší mírou strachu z toho, co přijde,

**[01:03:32]** každopádně s větší mírou potřeby se na ty možné diskomforty

**[01:03:38]** a nežádoucí situace, které v blízké či vzdálenější budoucnosti můžou přijít,

**[01:03:47]** tak se prostě na ně připravit.

**[01:03:50]** Děkuju za pozornost.

**[01:03:52]** Aplauz

**[01:03:57]** Já jdu k tebe. Já jdu na chvilku k tobě.

**[01:04:02]** Nesmíš si tady potom nechat tu naučnici.

**[01:04:05]** Jo, no vidíš.

**[01:04:07]** No, moc díky za tu přednášku.

**[01:04:11]** Já možná asi už vám je teďka trošku víc jasněji,

**[01:04:15]** to proč jsem vlastně Petru pozval, protože to není jenom o té armádě,

**[01:04:19]** ale ta připravenost a vůbec ten příběh je pro mě fascinující.

**[01:04:24]** Já se teďka ještě vrátím k tomu, co jsi říkala o tom v Finsku

**[01:04:28]** a jak vlastně oni tam fungujou.

**[01:04:30]** Já jsem teď měl diskuzi s kamaradem, který se přestěhoval do Dánska

**[01:04:34]** a ten mi popisoval, že teď šel na operaci s Kýlou

**[01:04:38]** a jak to tam vlastně funguje.

**[01:04:40]** A tak jsem z toho vlastně vydedukoval,

**[01:04:43]** že oni mají ten systém velmi dobrý, robustní a vlastně připravený ti pomoct,

**[01:04:49]** ale vlastně nechávají tebe, aby ty se o sebe vlastně postarala, co to jde.

**[01:04:55]** A když už nemůžeš, tak oni zasáhnou.

**[01:04:57]** A vlastně mi to přišlo hrozně sympatické.

**[01:05:00]** A takové to moje hodnocení, a vlastně to vyplývá,

**[01:05:04]** že mám pocit, že my máme trošku ten sociální systém nastavený tak,

**[01:05:08]** že se o nás někdo postará, že pořád máme nataženou tu ruku

**[01:05:12]** a to je taková nějaká věc, kterou bych já rád vlastně

**[01:05:17]** i u svých synů nějakým způsobem posunul.

**[01:05:21]** Tak je tam taková otázka a to je další vlastně důvod,

**[01:05:24]** proč jsem si tě pozval.

**[01:05:26]** Co může vlastně podle tebe armáda dát těm mladým mužům teďka?

**[01:05:30]** A proč mužům?

**[01:05:32]** Jako myslíš, bavíme se o český armádě?

**[01:05:35]** Jo, jo, jo. A já ti řeknu, proč mladých mužům.

**[01:05:38]** Teď já jsem zase v nějakém fotrovině se to jmenuje

**[01:05:42]** a tak se díváme na to, co ti mladí dělají

**[01:05:46]** a jak jsou stracení, jak vlastně tam není žádný rituál,

**[01:05:50]** jak vznikají skupinky, jako jsou incelové a další

**[01:05:53]** a je tam taková ta toxická maskulinita, kdy cvičí a prostě berou růz.

**[01:05:57]** A mám pocit, že tam něco takového chybí.

**[01:06:00]** A já nechci říct, že to je armáda a že musí si vzít zbraň a bojovat,

**[01:06:03]** ale nějaká ta služba vlastně je něco, co si myslím,

**[01:06:06]** že tam pro některé může být jako kdyby ten cíl.

**[01:06:09]** Tak proto tímhle nemůže. Já jsem viděl, že ty se hned naprožíjíš.

**[01:06:12]** No samozřejmě.

**[01:06:14]** Ale tak co jí může dát?

**[01:06:16]** Nevím, jestli jsem úplně ta správná osoba, aby toto zodpověděla,

**[01:06:19]** protože já mám dvě dcery.

**[01:06:21]** Kdybych doma měla syny ve stejném věku,

**[01:06:24]** dneska je Johance 14 let, Sophie je 18,

**[01:06:27]** tak bych možná ti byla schopná odpovědět fundovaněc.

**[01:06:32]** Každopádně já obecně říkám, že hodně asi podceňujeme

**[01:06:37]** jako dnešní mladou generaci.

**[01:06:39]** Já jsem měla v podcastu ve svém dvě holčiny,

**[01:06:42]** kterým je třeba 20, tam 21 let.

**[01:06:45]** A ty to měli v hlavě strašně srovnaný.

**[01:06:48]** Ty přesně věděli, proč jdou do aktivní zálohy,

**[01:06:51]** proč je to důležitý.

**[01:06:54]** A vlastně mě přišlo jako naprosto normální

**[01:06:58]** nebo úplně jasný, že tyhle holky musely skončit v aktivní záloze,

**[01:07:01]** že tam prostě patří asi od jak živa,

**[01:07:04]** že to prostě v sobě mají.

**[01:07:07]** A když bych se teda zamyslela nad těma klukama,

**[01:07:11]** mě prostě překvapilo, když se podíváš na ty DVC,

**[01:07:14]** ty dobrovolní vojenské cvičení pro studenty,

**[01:07:16]** které se každý rok teď dělají.

**[01:07:18]** Loni byl ten pilot, letos se to opakuje,

**[01:07:20]** akorát se se nafukuje ty počty míst.

**[01:07:23]** O to je jako strašně velkej zájem

**[01:07:25]** a my nejsme schopní ten zájem vlastně...

**[01:07:27]** Ber to, že my třeba vůbec nevíme, co to je DVC.

**[01:07:31]** Zkus to vlastně popsat, jak to vlastně funguje.

**[01:07:34]** Pro studenty, kterým už bylo 18 let,

**[01:07:37]** tak se dělají dobrovolné vojenské cvičení v létě.

**[01:07:40]** Teď zrovna je nějak deadline na to, aby se přihlásili.

**[01:07:43]** Já teda už to tak se přiznám moc nesleduju.

**[01:07:46]** Ale je to prostě cvičení, které je v létě.

**[01:07:49]** Je teda poučené studentům, kterým jsou dospělí.

**[01:07:55]** Oni tam prostě absolvují výcvik,

**[01:07:58]** má čtyři týdny a je teda samozřejmě uspůsobený tomu,

**[01:08:02]** že to jsou jako studenti.

**[01:08:04]** Já jsem se dívala třeba, jak jsou vystrojení a vyzbrojení.

**[01:08:07]** Tak samozřejmě, kdyby jim dali věci, ve kterých jsem cvičila já,

**[01:08:11]** tak se jim na to asi vykašlou.

**[01:08:13]** Protože je to prostě mladá generace,

**[01:08:15]** která samozřejmě chce tu moderní armádu

**[01:08:17]** a chce zažít ty moderní věci.

**[01:08:19]** Takže jsem viděla, že mají super helmy,

**[01:08:21]** mají prostě oblečení, které my jsme ve výškově neměli

**[01:08:24]** a dělají jim to opravdu hodně moderní.

**[01:08:26]** Viděla jsem dokonce, že někde jezdí na raftech.

**[01:08:28]** Tak už se vidím, jak jedu s tím instruktorem na raftu.

**[01:08:31]** Takže to mají opravdu jako jiný,

**[01:08:33]** mají to dělané podle mě i v zábavnější formu,

**[01:08:35]** ale prostě je tam ten drill, je tam ta disciplína,

**[01:08:38]** naučej je spoustu věcí.

**[01:08:40]** A říkám, armáda nedokáže v tuhle chvíli uspokojit ten zájem.

**[01:08:45]** Takže určitě bych jako nepodceňovala dnešní mladé muže,

**[01:08:50]** že by vlastně nebyly úplně armádní typy.

**[01:08:54]** A samozřejmě o těch patologiích, o kterých ty si mluvil,

**[01:08:58]** tak nevím, jestli úplně na tohle to je armáda lék,

**[01:09:01]** ale vždycky se říkalo, že armáda dělá z kuku chlapy a tak.

**[01:09:05]** Já myslím, že tam každej do určité míry dospěje.

**[01:09:09]** Do nějaké míry.

**[01:09:11]** A no, čála bych si víc kapacit,

**[01:09:15]** aby ta česká armáda měla možnost tu zkušenost nabídnout

**[01:09:21]** co největšímu množství lidí.

**[01:09:25]** Ve Finsku každý rok těch rekrutuje 20 tisíc,

**[01:09:29]** což je neskutečný číslo.

**[01:09:31]** No, ty jsi teď v Talinu.

**[01:09:34]** Tam je to podle mě ještě trošku výbušnější malinko.

**[01:09:38]** Už si tam stihla něco odpozorovat za tu dobu?

**[01:09:42]** No, já právě úplně nejsem příznivec povídání o něčem,

**[01:09:47]** co úplně dobře neznám.

**[01:09:49]** My jsme v Estonsku, my jsme tam přepluli v létě,

**[01:09:52]** takže jsme tam nějakých, já nevím, pět měsíců.

**[01:09:55]** Takže samozřejmě ještě toho moc nevím.

**[01:09:57]** Samozřejmě vím, že je tam poměrná vojenská služba,

**[01:09:59]** mají tam, co se děje.

**[01:10:00]** jako domobranu, což jsou něco jako jejich zálohy.

**[01:10:04]** Vím samozřejmě, že toho neberou na lehkou váhu.

**[01:10:08]** Zajímavá taková věc je, tam mě zaujala, že třeba mají teď

**[01:10:12]** nebo zkouší pilotně zavést do škol výuku ovládání dronů.

**[01:10:17]** Děti se prostě budou učit na střední škole ovládat drony.

**[01:10:21]** Tak to mě velmi zaujalo. Už na to vycvičili vlastně pár pedagogů,

**[01:10:25]** kteří to budou učit. A to je něco, co mě fakt zaujalo.

**[01:10:31]** To je super, to je zajímavé.

**[01:10:34]** Tady si někdo ptá, jestli jsi někdy litovala toho rozhodnutí

**[01:10:39]** stoupit do armády, když si cítila, že jsi nedostatečně připravená.

**[01:10:45]** Určitě jsem nelitovala. Ten první týden byl strašně krušný

**[01:10:50]** s tím ikonickým instruktorem. Ale já jsem to prostě brala jako výzvu.

**[01:10:56]** Určitě jsem to nelitovala. A přišel ten druhej týden a třetí,

**[01:11:01]** že už potom s těmi normálními instruktorami.

**[01:11:04]** A já jsem naopak si říkala, že to je strašný trůn.

**[01:11:07]** Jak zvýšit reputaci armády České republiky u nás doma,

**[01:11:10]** aby byla respektovaná tak, jako je tomu zahraničí.

**[01:11:13]** Já jsem měl na snídaní třeba Katku Bernardnovou,

**[01:11:16]** plukovnici armády. Když jsem se potkal s někým z té armády,

**[01:11:21]** tak to byl strašně inteligentní, super rovný člověk.

**[01:11:25]** Tak trošku i chápu, že ta komunistická armáda,

**[01:11:29]** že si s ní děla lidi srandu. Ale ty sama říkáš,

**[01:11:32]** že tam byl takový ten člověk na to z, co mu říkáš,

**[01:11:36]** aby jsme nemuseli vypípávat. Tak jak to vlastně udělat,

**[01:11:40]** abychom ukázali to, že ta armáda už je možná jiná.

**[01:11:44]** Že už i ten Vyškov a ten Třímač je malinko jiný.

**[01:11:47]** A že to vlastně se modernizuje tak, jako všechno kolem nás.

**[01:11:51]** Já myslím, že už to dávno běží.

**[01:11:53]** Že lidi, kteří sledují sítě armády České republiky,

**[01:11:56]** tak vidí spoustu cvičení, aktive, které armáda dělá.

**[01:12:03]** Samozřejmě armáda to prokázala opakovaně

**[01:12:06]** při těch živelných katastrofách. Prokázala to mnohokrát na misích,

**[01:12:10]** kde naše jednotky byly vždycky rovnocenými partnery.

**[01:12:13]** Ostatním spojencům.

**[01:12:16]** Máme výbornou reputaci v zahraničí jako vojáci.

**[01:12:19]** Takže jestli doma někdo na nás, na tu armádu, se nedívá úplně hezky,

**[01:12:25]** tak vlastně mě to spíš překvapuje,

**[01:12:27]** protože si myslím, že v dnešní době už ta armáda

**[01:12:30]** k dnešnímu dní tu reputaci dobrou má.

**[01:12:34]** A určitě doporučuji sledovat ty sociální sítě armády České republiky,

**[01:12:40]** protože tam nejen tyto oficiální armády České republiky,

**[01:12:45]** ale i jednotlivých útvarů, ať to jsou speciální síly,

**[01:12:49]** nebo ať je to velitelství pozemních síl.

**[01:12:52]** Armáda má spoustu sítí, spoustu profilů.

**[01:12:58]** Takže sledovat tohle a myslím si, že dotyčný člověk získá dojem,

**[01:13:03]** že jsme moderní a fungující armáda.

**[01:13:07]** Co tam si třeba nejvíc změnilo, podle tebe?

**[01:13:10]** Tak já jako záložák jsem to pocítila asi ve výzbroji,

**[01:13:14]** protože vlastně procházíme neustále nějakým přezbrojováním,

**[01:13:18]** takže máme samozřejmě modernější zbraně a cvičíme víc.

**[01:13:24]** Minimálně teda moje jednotka, cvičíme víc, víc se propojujeme.

**[01:13:31]** Zažila jsem prostě cvičení, kde už hodně ty jednotlivý útvary,

**[01:13:35]** jako i záložáci mezi sebou si vlastně promíchávají a se cvičují se.

**[01:13:39]** Takže toto si myslím, že jde hodně kupředu a samozřejmě,

**[01:13:43]** že i ta výstroj se hýbe, už se nám ukazuje,

**[01:13:47]** ukazují nám na různých setkáních, co dalšího nafasujeme.

**[01:13:51]** Takže my víme, že ty věci jsou v procesu,

**[01:13:54]** samozřejmě ta realizace někdy pokulhává,

**[01:13:57]** ale to jsou většinou věci, který armáda neúplně může ovlivnit.

**[01:14:01]** Takže určitě se furt něco děje a určitě se hýbeme kupředu, to jednoznačně.

**[01:14:08]** Já jsem...

**[01:14:10]** No, je tady taková otázka, já jsem ji trošičku čekal,

**[01:14:13]** ale tak se na to zeptám.

**[01:14:15]** Jak vnímáš aktuální odklon vlády ČR od posilování bezpečnosti státu

**[01:14:19]** a to jak v kybernetické tak na poli vybávání a personálního obsazení?

**[01:14:23]** A teď mluvíš za sebe, tak...

**[01:14:25]** No, já dovolím si to nekomentovat.

**[01:14:27]** Díky.

**[01:14:31]** Častokrát se setkávám s tím,

**[01:14:33]** že když se vlastně řekne ten konflikt nebo ta válka, takové to slovo,

**[01:14:39]** tak si lidi fakt představí ty tanky a věci jako ta technika

**[01:14:43]** a ti vojáci, co po sobě střílí a ty pušky.

**[01:14:46]** Ta kybernetická nebo informační doména je stejně důležitá,

**[01:14:50]** tak když se vlastně podíváš i takhle ty státy, které jsi navštívila,

**[01:14:55]** tak co mi k tomu řekneš? Máš k tomu nějaké pozorování, komentáře?

**[01:14:59]** Já teda finčtinou nevládnu, ale stejně jsem se třeba jako různě,

**[01:15:04]** nebo snažím se si to třeba překládat, ty fincký různé profily.

**[01:15:08]** Já teda nejsem kybernetik, já jsem u informačního boje,

**[01:15:12]** takže spíš ten informační boje nějaká moje doména,

**[01:15:15]** byť zase úplně moje specializace je výroba těch médií.

**[01:15:18]** Ale musím říct, že mě překvapuje, do jaké míry v Česku je možný

**[01:15:25]** nečinně nechat ty různý boty a ty umělý účty komentovat

**[01:15:31]** pod oficiálními účty, které patří třeba Ministerstvu obrany

**[01:15:36]** nebo jako jiným institucím. Že tam opravdu vidíš,

**[01:15:39]** že tam kvete ta diskuze, že tam přibývají komentáře,

**[01:15:44]** které prostě nejsou, které toto napsali lidi.

**[01:15:47]** A nikdo to vlastně u nás nějak moc nečistí, neadministruje

**[01:15:51]** a musí vlastně posilovat ty algoritmy těch sociálních sítí,

**[01:15:55]** aby se tam potom vytvářely věci, které tam opravdu nechceš mít.

**[01:15:59]** A ve Finsku jsem tohleto prostě nezažila.

**[01:16:02]** Když jsem si tam dívala na ty profily, ať už různých ministerstev

**[01:16:05]** anebo třeba i denníků, tak tam prostě tyhlety excesy vlastně nejsou.

**[01:16:11]** To znamená, že tam vlastně nebují tenhle divný informační boj.

**[01:16:19]** Myslím si, že tak tam bych se v tomhletom měla inspirovat.

**[01:16:23]** Že to opravdu brát.

**[01:16:25]** Že si třeba řekneš, tak je svoboda slova, tak já tady nechám ty boty

**[01:16:28]** mi to tam nasekat. Neexistuje. Já bych to všechno mazala.

**[01:16:32]** A jakmile by bylo zjevný, že to nepsal člověk,

**[01:16:36]** samozřejmě kritika je na místě vždycky a je potřeba jí čelit,

**[01:16:39]** ale nenechat posilovat tyhlety algoritmy, který tam prostě mít nechceš.

**[01:16:45]** Když by byl člověk, já a teď bych říkal,

**[01:16:50]** ok, chtěl bych se prostě do toho, nebo zaujalo mě to,

**[01:16:54]** chtěl bych o tom si víc nastudovat, proskoumat.

**[01:16:57]** Možná bych se chtěl na nějaké takové cvičení dostavit.

**[01:17:00]** Tak co vlastně, jaký dávám komitment, řekni?

**[01:17:03]** Kam se vlastně dostávám? Co pro mě bude znamenat?

**[01:17:08]** Když půjdeš do Vyškova?

**[01:17:10]** Ano.

**[01:17:11]** Tak přebíráš branou povinnost, že jo?

**[01:17:14]** Ty vlastně jednak teda přísaháš, že jo?

**[01:17:18]** Přebíráš vlastně branou povinnost, což znamená,

**[01:17:21]** a to se týká samozřejmě i těch, kdo mají to dobrovolné vojenské cvičení,

**[01:17:25]** ty se stáváš vycvičeným obyvatelem České republiky.

**[01:17:28]** Takže samozřejmě, že v případě, že by se zhoršila bezpečnost

**[01:17:32]** a opravdu vláda rozhodla o nasazení prostě armády,

**[01:17:36]** tak prostě musíš počítat s tím, že budeš jeden z prvních,

**[01:17:39]** kdo třeba bude oslovený.

**[01:17:41]** Ale to se bavíme teď o té formální části,

**[01:17:44]** ale jinak, co se týče moderně sebevrozvoj,

**[01:17:47]** tak to, že půjdeš do Vyškova a dáš si ve svých, já nevím, kolik ti je let.

**[01:17:52]** Dost.

**[01:17:54]** No, tak ve svých dost letech si dáš tohle cvičení,

**[01:17:57]** tak to prostě, myslím, že pro tebe bude znamenat,

**[01:18:00]** jako opravdu si rozšíříš obzory.

**[01:18:03]** Ať už na poli lidským, protože najednou třeba musíš spolupracovat

**[01:18:07]** s lidmi, se kterými by ses normálně třeba nepotkal,

**[01:18:10]** anebo by si si třeba ani nevybral jako svoje kolegy.

**[01:18:13]** Možná by si s některými ani nešel na kafe.

**[01:18:16]** Takže je to určitě nějaké takové, říkám, obohacení v mnoha směrech

**[01:18:21]** a samozřejmě ty si sportovec, takže dneska už si to teda tolik neužiješ,

**[01:18:25]** protože dneska Vyškov je dělaný tak, aby ho zvládl každý,

**[01:18:28]** protože je v zájemu mít co nejvíc záložáků.

**[01:18:31]** Není v zájemu, aby ten instruktor to nás tam kosil,

**[01:18:34]** ale je v zájem na tom, aby opravdu absolvovali úplně všichni

**[01:18:38]** a neabsolvují jenom ti, co se zraní.

**[01:18:42]** Takže ty jako sportovec, když budeš tít, tak si řekneš,

**[01:18:45]** OK, já si chci máknout, protože si to chci užít,

**[01:18:48]** tak tady ty holce vezmu baťoch, ona to bude mít trošku jednodušší,

**[01:18:51]** takže poneseš dva baťohy, mákneš si a třeba si trošku tam během Vyškova

**[01:18:56]** vylepšíš fyzičku.

**[01:18:59]** Znamená to taky, že v případě povodní a tak dál,

**[01:19:02]** to je taky oslovený, ne? Nejenom když se tady tohleto vyhlásí.

**[01:19:05]** No jasně, když jsou povodně, tak opět se o tom zase musí rozhodnout,

**[01:19:08]** že budeme jako nasazení, ale většinou je to tak,

**[01:19:12]** pochopila jsem třeba při těch posledních povodních,

**[01:19:15]** že to je jako často tak logisticky komplikovaný,

**[01:19:18]** ty záložáky povolat, že na ně většinou nedojde,

**[01:19:20]** že to zvládnou vojáci s povolání.

**[01:19:22]** A my bychom hodně chtěli být nasazení,

**[01:19:24]** ale samozřejmě záložáci chtějí být užiteční, nechtějí jenom cvičit.

**[01:19:27]** A tam vlastně jsem pochopila, že to bylo jenom pár záložáků,

**[01:19:30]** kteří se k tomu dostali.

**[01:19:32]** A ty ostatní teda, na ty se nedostalo.

**[01:19:35]** Ale je to samozřejmě jedna z činností, která se s náma počítá, to určitě.

**[01:19:39]** Trvá to teda 6 týdnů, anebo si to může rozdělit na 3 a 3 týdny, že jo?

**[01:19:43]** Dnešní výcvit ve vyškově znamená 6 týdnů ve vyškově s tím,

**[01:19:48]** že si to můžeš rozdělit na 3 a 3.

**[01:19:51]** Nemůžeš opustit kasárna.

**[01:19:53]** Toto prostě furt já zase to bouchám do mikrofonu.

**[01:19:57]** Nemůžeš prostě opustit kasárna, s tím musíš...

**[01:20:00]** že se nepodíváš domů. Už se spí v nový budově, ne v tom, kde jsme byli my, takže jsou to teda stále ty palandy.

**[01:20:10]** Kdo chce ty palandy, tak dneska jsou stále palandy a spí se snad po deseti, takže je to takové hodně,

**[01:20:16]** že si užiješ ty spolubojovníky.

**[01:20:20]** Spolubojovníky a spolubojovnice?

**[01:20:23]** Společní, společní, zrovna jsme to všechno s někým řešili, že společní ložnice nejsou.

**[01:20:27]** Nejsou ve Vyškově, ale potom už když cvičíš u jednotky, tak už jsou.

**[01:20:31]** My jsme měli společný sprchy.

**[01:20:33]** Zrovna se teďka kamarád připojoval právě z nějakého cvičení, tam viděl holky, chluky.

**[01:20:39]** Otázka, která mě hodně zajímá.

**[01:20:43]** Dobrý den, myslíte, že Češi jako národ jsou přirozeně ochotní a schopní bránit zemi

**[01:20:48]** a tím sami sebe před vojenskou agresí?

**[01:20:51]** Jo, já si myslím, že jo.

**[01:20:53]** Já si myslím, že schopní jsou a fakt si myslím, že na to přijdeme,

**[01:21:01]** až dojde na to pověstné lámání chleba.

**[01:21:03]** Teď lidi říkají, že já bych nešel, nebo já bych někam jel, nevím teda kam.

**[01:21:08]** Kdyby se něco stalo, tak myslím si, že na Čechy nebudou Němci čekat otevřenou náručí,

**[01:21:13]** protože oni s nami budou mít problém.

**[01:21:15]** Takže určitě si myslím, že většina lidí se nějakým způsobem zapojí.

**[01:21:20]** Ono nutně nemusí být právě v uniformě, zapojit se z různými způsoby.

**[01:21:27]** Takže já fakt věřím, že drtivá většina lidí má v sobě toho Merkadušína

**[01:21:32]** a že by šli bránit svoji zemi.

**[01:21:35]** Já jsem optimista.

**[01:21:38]** Jo, ale vlastně i ty jsi to říkala, když jsi se bavila o tom Finsku

**[01:21:45]** a o tom, že ta máma je hrdá na to, že ten kluk tam prostě jde,

**[01:21:50]** tak mám pocit, že to tady až tak úplně není.

**[01:21:53]** No to je trošku jiná věc.

**[01:21:57]** Ty dědové těchto těch kluků, oni fakt proti tomu Rusáku vybojovali.

**[01:22:03]** A tam se to nese z generace na generaci.

**[01:22:05]** A nejít na vojnu je prostě ostuda.

**[01:22:08]** To prostě nejde.

**[01:22:09]** A my tady nemáme ty dědy, který bojovali.

**[01:22:12]** My jsme vlastně nebojovali.

**[01:22:14]** A mám pocit, že právě možná proto na to lidi takhle nahlížejí,

**[01:22:21]** že se jich to třeba až tak moc netýká.

**[01:22:25]** Ale já se vždycky říkám, přece jako historicky,

**[01:22:29]** vždycky jsme si hlídali to svoje teritorium.

**[01:22:32]** Když tam přišel někdo a začal nám tam v tom našem lese lovit leverky,

**[01:22:35]** tak jsme ho hnali, protože to je to naše teritorium.

**[01:22:38]** A nám tam prostě vlezl a začal nám tam vrát ženský děti něco.

**[01:22:42]** A my jsme to vždycky měli v sobě ten put, že jsme to bránili.

**[01:22:48]** A dneska mám pocit, že si lidi třeba až tak moc neuvědomují,

**[01:22:52]** že my teda dneska nemáme ty leverky.

**[01:22:54]** Ale máme tady tu naší demokracii.

**[01:22:57]** To, kde vlastně žijeme, kde vlastně studujeme,

**[01:23:00]** kde budujeme to prostředí, abychom mohli o víkendu mít to barbecue

**[01:23:05]** a jít na ty kola a jít tam do toho Chorvatska a k tomu moři.

**[01:23:10]** Ale to právě není samozřejmost.

**[01:23:12]** Takže my si chceme tyhle leverky dnešní uchránit

**[01:23:16]** a mít tady to naše hezký, jak to máme my,

**[01:23:20]** a umožnit našim dětem, aby studovali svobodně,

**[01:23:24]** aby měli svobodný přístup k informacím.

**[01:23:27]** Aby mohli prožít to, co my jsme třeba prožili.

**[01:23:31]** Taky se budeme muset opravdu zamyslet nad tím,

**[01:23:34]** že musíme být ochotní proto něco udělat.

**[01:23:36]** Například prostě tu zemi bránit.

**[01:23:44]** Zavedla bys nejen pro mladé povinnou,

**[01:23:48]** alespoň šestiměsíční povinnou službu?

**[01:23:51]** Vidím, že jim chybí samostatná schopnost přežít.

**[01:23:54]** Sám jsem studoval VG a VVTS.

**[01:23:58]** Osobně si myslím, že nějaká forma povinnýho výcviku

**[01:24:02]** asi bude nevyhnutelná.

**[01:24:04]** To si myslím, že nějaká povinná vojna.

**[01:24:07]** Asi si myslím, že by se něco takového zavíst mělo.

**[01:24:11]** Určitě ne na nějak moc dlouho.

**[01:24:14]** Kdyby to mohlo být třeba jenom tři měsíce například.

**[01:24:17]** Ale vím, že máme nedostatečný kapacity.

**[01:24:24]** Takže tím, že nemám dostatečný informace pro to,

**[01:24:28]** aby to nějak zanalizovat, nemůžu třeba říct nějaký konkrétní nápad.

**[01:24:32]** Ale osobně si myslím, že nějaký typ povinnýho výcviku

**[01:24:36]** by asi být měl.

**[01:24:39]** Když jsme se připravili, tak jsme se také bavili

**[01:24:43]** o nějaké té fyzické průpravě dětí a mladých lidí

**[01:24:47]** versus toho, jak to bylo.

**[01:24:49]** A ty si říkala, že tvoje dcera častokrát je někdy lepší

**[01:24:53]** než kde jaký kluk.

**[01:24:55]** Tak zkus i o tomhle něco říct.

**[01:24:58]** Mě třeba úplně děsí.

**[01:25:01]** Já mám kamarádku, která je tělocvikářka na základce.

**[01:25:05]** A ona prostě třeba mi říká, že my neděláme kutrmelce,

**[01:25:08]** protože by si mohl někdo ublížit.

**[01:25:11]** A to mi přijde už jako, že jsme zašli někam úplně hrozně špatně,

**[01:25:14]** že naše děti neudělali kutrmelec.

**[01:25:17]** Nebo třeba takové to, že rodiny víkendy tráví v nějakém aquaparku.

**[01:25:23]** Mně přijde úplně jako, pardon, ujetý.

**[01:25:26]** Že mě dává smysl, samozřejmě naučit děti plavat, jasný,

**[01:25:30]** bez diskuze, do bazénu, fajn.

**[01:25:32]** Ale já si myslím, že je lepší, a finové to tak mají,

**[01:25:36]** prostě trávit čas v přírodě, brát ty děti do lesa,

**[01:25:39]** například přespat v lese.

**[01:25:41]** To my i tu Johanku jsme vzali na záda a šla do lesa.

**[01:25:44]** Johanka zažila spaní ve spadcím pytli, rozdělávali jsme voheň ve Finsku.

**[01:25:49]** Takže to samozřejmě zažila taky.

**[01:25:51]** A myslím si, že tohleto dnešním dětem chybí.

**[01:25:54]** Že byste měli být fyzicky zdatnější, určitě odolnější.

**[01:25:59]** Prší, běž ven, ale obleč se.

**[01:26:02]** Ve Finsku nemůžeš čekat, až bude hezký počasí.

**[01:26:06]** To by si nevyběh a nic si neužil.

**[01:26:08]** Ale mám pocit právě, že v Česku jsme s tou fyzičkou dětí

**[01:26:13]** a s těma nárokama na ně.

**[01:26:15]** A že jsme hrozně vyměkli.

**[01:26:18]** Ty jsi začala si tu snídaně o tom, že třeba si plní svoje sny.

**[01:26:22]** Tak co je ten, nebo ta nejbližší meta, na kterou se teď těšíš?

**[01:26:27]** Já asi takhle bych to neřekla, že mám nějakou metu, na kterou se těším.

**[01:26:32]** Ale třeba jsme se bavili o tom, já jsem se tě ptala, jestli chodíš plavat,

**[01:26:36]** tak já bych se chtěla naučit toho kraula.

**[01:26:38]** Takže třeba se naučím nakonec v 50. ještě plavat kraula.

**[01:26:42]** To se naučíš.

**[01:26:43]** Myslíš?

**[01:26:44]** Určitě.

**[01:26:45]** Tak si řekneme.

**[01:26:46]** Takže to třeba uzavřeme tím, že bych se chtěla naučit plavat kraula.

**[01:26:50]** Petě, já ti moc děkuji za tvoje povídání, bylo to super.

**[01:26:53]** Díky moc.

**[01:26:54]** Tak můžete klidně zatleskat, pokud se vám to líbí.

**[01:26:59]** Děkuji za pozvání.

**[01:27:00]** Díky.

**[01:27:01]** Děkuji vám.

**[01:27:05]** Díky za otázky, které jste poslali.

**[01:27:08]** Teďka tam přepneme na tom slajdu i to, jak se vám ta snídaně líbila.

**[01:27:12]** Prosím, dejte nám nějaký feedback.

**[01:27:15]** Můžete i dát to slovo, které vás napadne v souvislosti s tou snídaní.

**[01:27:19]** To mě extra bude zajímat, co vás napadlo jako první.

**[01:27:25]** Je dobré si ty věci nenechávat pro sebe a občas se s někým o těch věcech pobavit,

**[01:27:30]** protože častokrát přijdou nějaké aha momenty.

**[01:27:33]** Já jich mám hned několik, mám tam spousty poznámek.

**[01:27:36]** Je dobré sdílet, takže vás vyzývám, pokud si o tom chcete popovídat,

**[01:27:41]** buď to ve svém týmu nebo s někým z rodiny, a tak udělejte to.

**[01:27:44]** Je to moc fajn.

**[01:27:46]** My tuhle tu věc budeme dělat i dál.

**[01:27:49]** S Petrou se uvidíme v čtvrtého, mám pocit druhý, že to je,

**[01:27:56]** čtvrtého druhý v 11.30 před oběd.

**[01:27:58]** Pozvuji ještě pár dalších lidí.

**[01:28:00]** Je to taková uzavřená diskuze, takže pokud byste chtěli to témat

**[01:28:03]** a rozebrat víc do hloubky, bez kamer, bez nahrávání,

**[01:28:08]** tak tohle je to pravé místo.

**[01:28:11]** Takže nabízím.

**[01:28:13]** No, samozřejmě jsou tady další snídaně.

**[01:28:16]** Jak jsem říkal Brain and Breakfast Business,

**[01:28:19]** tak dva světy komunikace, nenásilná komunikace,

**[01:28:23]** řešení konfliktu a tak dál.

**[01:28:25]** To je v dnešní rychlé době plné tlaku, myslím si,

**[01:28:29]** další nezbytná věc, kterou bychom měli mít v našem baťušku.

**[01:28:32]** Takže businessová snídaně 10.2. bude se Sandrou Friedrichovou.

**[01:28:36]** My startujeme další pořady.

**[01:28:39]** Najdi rovnováhu s Ališkou Ramešovou, která byla taky hostem

**[01:28:42]** snídaně Brain and Breakfast, takže se na ní můžete v archivu podívat.

**[01:28:46]** Což je takové vyvážení toho, aby jsme si trochu hlídali

**[01:28:51]** ty naše důležité věci, ten well-being a vůbec nějakou tu adaptabilitu,

**[01:28:57]** posilovali i nejenom v tom fyzickém světě.

**[01:29:01]** Zároveň je tady pořad, který se bude týkat digitalizace.

**[01:29:07]** Dita Formánková, Kuba Heikenwalder a Michal Šrajer spojili síly

**[01:29:12]** a pro mě je to takové hrdinové, kteří vlastně najednou dali hlavy dohromady

**[01:29:19]** a vytvořili něco, co bude podle mě hrozně dobře.

**[01:29:22]** Takže pokud chcete velmi přirozenou cestou se posouvat v digitalizaci,

**[01:29:28]** co je teď hýbe světem a bude hýbat světem, tak určitě nás navštivte.

**[01:29:33]** Knížky měsíce, to je další projekt, který v sítě Red Button je.

**[01:29:37]** A už bych byl dlouhý a dlouhý, tak přeskočím na to nejdůležitější

**[01:29:42]** a to je další snídaně.

**[01:29:44]** 19.2. se podíváme na ten svět s člověkem, kterého já mám moc rád.

**[01:29:51]** Přijde David Navrátil, člověk, který je analytik.

**[01:29:55]** Je to nadupaný člověk, plný daty a studií a myslím, že nám...

**[01:30:00]** ukáže nejenom to, jak ten svět je rozbitý, ale i to, jak se trochu dá napravit.

**[01:30:06]** Takže pokud se chcete přidat na další snídání na únorovou,

**[01:30:10]** tak 19.2. v 8.30, buď to tady v mačintě, anebo zase u televizních obrazovek.

**[01:30:15]** Peťo, ještě jednou díky. Já děkuju vám, že jste vážili cestu

**[01:30:19]** a budu se těšit. Mějte se hezky, ahoj a nashledanou.

**[01:30:22]** Nashledanou.

**[01:30:30]** www.arkance-systems.cz